Mona-Lisa komentáře u knih

Toto je ryzí King jak ho miluju.
Nebere si servítky, sází svůj um od první strany hlava nehlava. Vulgarismy, sexuální narážky, není rasově korektní - prostě a jednoduše nesluníčkový popis dobové Ameriky.
Jde tu o tajnou vládní agenturu, pokusy na lidech a především o výsledek těchto pokusů - pyrokinezi (ovládnutí ohně), kterou vládne hlavní sedmiletá hrdinka.
Jde tedy hlavně o Charlie (žhářku z názvu) a jejího tátu, se kterým prchá napříč státy před záporákama.
Já ho prostě miluju.
- to, jak i naprosto vedlejší postavě, která jen prosviští stránkou, vtiskne duši a udělá ji zapomatovatelnou.
- to, co jiní vidí jako rozvleklost a ukecanost, ty jako fanoušek vnímáš jako budování atmosféry a přípravu na epické finále.
A ty jeho konce, no krása.
Tuto mistrovu sedmou knihu hodnotím vysoko hlavně kvůli perfektnímu popisu vztahu otec/dcera, vnitřnímu boji hlavní hrdinky se strašnými schopnostmi a děsivému záporákovi, kterého bych ráda viděla na plátně.

6 06.01.2021

Osudy žen dvou generací podané vkusnou češtinou. Jde o opravdu nenáročné, rychle ubíhající čtení, kdy člověk otočí poslední stránku a diví se, že už je konec, aniž nedospěl k žádnému závratnému hřebu nebo přelomovému momentu napříč knihou.
A to je hlavní znak tohoto kousku - jde o chytlavé, čtivé peripetie z nelehkých dob (předválečné a válečné časy), které tě nenudí, ale za týden už lovíš z paměti, o čem to vlastně bylo.
Převládající názor - že ženská je na světě proto, aby trpěla a poslouchala svého manžela, frčí už několik generací a na vlastní kůži ho zažiješ s Editou a Irmou.
S Editou se ocitneš u pohraničí a zažiješ odsun Čechů. A hlavně s ní zakusíš plnými doušky název knihy.
Vyloženě mě kniha neurazila ani nelituju času nad ní, ale jsem zmlsaná úderností a jazykovou dovedností jiných českých autorek jako Tučková, Katalpa nebo Hanišová a jednoduše na plné hodnocení dosáhne máloco.
Mé babičce se kniha moc líbila a pro čtenářky, co budou hledat nenáročný román, mám další tip. Hlas kukačky za mě nedosáhl na autorčino Heřmánkové údolí, proto 4 hvězdy.

10 03.12.2020

Proslulý sci-fi román tě zavede do budoucnosti na Dunu (Arrakis) pouštní planetu s nehostinnými podmínkami.
Moc tady nenarazíš na vodu, ale zato jako jediná je nalezištěm koření, což je více než zlato.
Už na začátku zjistíš, že hlavní postava a středobod všeho je Paul - syn vévody Leta a čarodějky z Bene Gesseritu.
Právě vévodovi je svěřena správa nad planetou Arrakis.
A tady to všechno začíná.
Od první stránky víš, že Pul je předurčen k velkým věcem, že je vyvolený a nic se mu nemůže stát. Ale tato jistota ničemu neubírá na napínavosti. Té je tu požehnaně. Zvraty doslova čekají téměř na každé straně. Ale upřímně, byl to teda těžký rozjezd.
Pan Herbert stvořil neuvěřitelně komplexní a propracovaný vesmír a jenom vysvětlovaní všech pojmů by zabralo min. pět stran A4.
Je tu spousta ras, jmen, rodů a všude přítomných intrik, musíš být neustále ve střehu čí slovní souboj sleduješ a co se ukrývá mezi řádky.
Ale láska se nakonec dostavila. Pojmy se zaryjou pod kůži a činy postav začínají dávat smysl.
Chápu, proč někteří uctívají tuto knihu pro její eko\mystično přesah. Mých pět hvězd je ale hlavně za celý přerod chlapce v legendu, jež on sám ví, že se jí má stát.
Ta předurčenost, obsažena na každé straně, v každém jeho kroku, ta tíha osudu národa a vesmíru na jeho bedrech - no nádhera.
Mínusy ale mám - někdy byly dialogy moc krkolomné a když už jsem je rozluštila moc to na mě hýřilo mystičnem a ezoteričnem.
Nicméně výsledný efekt je pozitivní.

8 27.11.2020

Jsme zase zpět v Medvědíně (v dějišti předcházejícího dílu). Po události, která otřásla
tímto severským maloměstem a rozdmýchala v lidech to nejhorší ale i to......ne, jen to nejhorší.

Prvních cca 50 stran je opakování a omílání toho, co už víš. Chápu nezbytnost pro nečtenáře prvního kousku, ale stejně mě to štvalo a byla jsem nedočkavá na nové žďárání do duší, další příběhy z Medvědína.
On totiž pan Backman rád nahazuje udičku v podobě- "jeden z nich zemře" nebo "byla by to epická láska, kdyby trvala celý život" a ty jen dalších x stránek čekáš pohromu a rozuzlení hádanky.
Pan Becket umí svoje řemeslo a splnil má očekávání - rozpitvání postav a pojmenování věci pravím jménem.
"Je tak jednoduché přimět lidi, aby se nenáviděli, až je nepochopitelné, že to někdy jde i jinak."
"Smutek člověka, který ví, že je v něčích očích hotová bestie, se nedá popsat."
Těchto mouder je tu nespočet a můžou se zdát kýčovitá a nic neříkající takto vytržené z kontextu. Ale on jim ten kontext dává. Taky má dar pro nemilosrdný popis důsledků špatných rozhodnutí. Ukáže ti, jak jsou slova mocná. Jak lidi ve své omezenosti a ulitě můžou zničit jiný život, když tnou do živého.
A někdy to nejde vzít zpátky.
Takže narovinu, neměla jsem během čtení příjemný pocit a hrozně jsem se za místní obyvatele styděla, jako bych patřila mezi ně. Ale to vůbec nestojí v cestě nejvyššímu hodnocení.

12 19.11.2020

Krása! Od začátku do (mírně cukrkandlového) konce.
Ten příběh, ta atmosféra, každá stránka ti křičí do ksichtu - toto, co čteš, není v pořádku,
bojuj za pravdu a svoboda není samozřejmost!
Rok 1957 - Madrid za diktatury Franka, El Caudilla, souputníka Hitlera a Mussoliniho, který drtí svou zemi a celý svět přihlíží.
Tato kniha je přímo hmatatelná esence Španělska. Sepetys ti tuto zemi naservíruje se vším všudy. Největší chudobu vedle okázalého luxusu. Stále krvácející rány z války a persekuce těch, kteří žijí s cejchem dětí zločinců.
Vidíš pohled z perspektivy těch, co musí přežít ze dne na den i turistů, kteří žijí v bublině tvořené vlastním luxusem.
A ano je to Sepetys, tak je tu romantická linka. Ana - ze španělského dna a Daniel - americký turista se stříbrnou lžičkou v puse. Přeskočí jiskra a jejich cestu sleduješ dál.
Netlačí na pilu a není to přeslazené, díky Bohu.
Od anotace k obálce to svádí k cejchování typu- "osudová romance v kulisách diktátorského režimu". Ale chyba lávky.
Tady je v hlavní roli Španělsko, které bylo ponižované, vzali mu důstojnost, právo uctít své mrtvé a ztratilo hlas.
O tom všem by se mělo mluvit nahlas a pořád.
Děkuji za takové knihy.

7 12.11.2020

Pátý díl v sérii. Miluješ vyšetřovatele a styl vyprávění, očekávání jsou vysoká.
A do určité míry je tato 568-set stránková bichle naplnila. Líbí se mi, jak jsou všechny díly přímočaré a nelítostné, ale zároveň plné citů a uvěřitelně popsané bolesti. Ten Švédský, nebo chcete-li severský styl je sexy a má něco do sebe.
Zde je konkrétně opět hodně jmen a vazeb a člověku se vyplatí dávat pozor a posléze slavit triumf s odhalením vraha, protože poctivě četl drobečky nápověd mezi řádky.
Chápu, že některým může to detailní až explicitní vyobrazení násilí připadat vulgární a provokativní. Já to vnímám, jako nezbytný prvek, který je spjatý s tímto žánrem. K pachateli tak člověk aspoň nahromadí potřebný odpor a přeje mu zaslouženou zkázu.

A teď k mínusům. Ač to pořád vnímám jako nadprůměrnou detektivku, předchozí díly mě chytly víc. Měly určitou přidanou hodnotu, kterou jsem tady pro mě nenašla. Místo, zápletku, vyčnívající postavu...
Ale závěr byl hodně vydařený a finální twist jakbysmet, stálo mě velké sebeovládání nepřeskočit dopředu, jak to dopadne.
Tentokrát jsou to silné 4 hvězdy a snad se to zlomí v dalších dílech, co mám před sebou.

4 08.11.2020

Od autorky mám přečteno Sůl moře. Extrémně čtivou věc z druhé světové vyprávěnou pohledem 4 postav.
Tady se dostavilo stejné nadšení. Zase kousek ne moc známé historie. Konkrétně příběh deportace nepohodlných Litevčanů na Sibiř Sověty je podán očima 15-ti leté Liny. Ta spolu se svým bratrem a rodiči absolvuje cestu v dobytčím vagónu trvající několik týdnů.
"A brzo budeme zase doma. Až zbytek světa zjistí, co Sověti páchají, udělají tomu všemu přítrž."
-"Vážně?"
Popis cesty je hodně realistický. Jakoby člověk sám zažíval hlad, kousaly ho vši, vstřebával tu špínu a pomalu ztrácel důstojnost a naději.
Některé pasáže a dialogy měly blízko k naivitě a nereálnosti. A její snaha nacpat romantickou linku do kterékoliv doby, i když jsou postavy na úplném dně (jak psychicky tak fyzicky), je trošku úsměvná a místy chápu, proč spisovatelku hází do škatule Young adult.
Ale vem to ďas, mně to žíly netrhá. Četlo se to perfektně a člověk se dověděl o další hnusné etapě z dějin cizí země. Už mám v hledáčku její další knihu Potrhaná křídla.

13 02.11.2020

S tímto Kingem se ocitneš v budoucnosti, která vůbec není růžová.
Celou dobu má hlavní slovo Ben Richards, muž, který se nachází na spodu společenského žebříčku v Americe, která s těmito jedinci jedná jako s odpadem a nechá je obětovat své životy v reality-show. Pokud dřív neumřou na rakovinu díky ovzduší...
Hnedka od první strany jsi hozený do děje a nezastavíš se s Richardsem až do konce.
Tento kousek z roku 1999 patří ke špičkám, co jsem od mistra četla. Rozhodně není korektní a nedrží se při zdi. Sprostá slova lemují stránky, stejně jako narážky na prohnilou společnost.
Bylo to zkrátka kousavé, jízlivé a nekompromisní do začátku do konce.

8 30.10.2020

-"Kdybysme se zabili na místě..."
-"Co by se tím změnilo?"
-"Byl by klid"
-"Jistěže nebyl. Němci popravují od prvního dne okupace. Nemusím vám vysvětlovat, jak těžký hřích by to byl a navíc byste tím zradili všechny, kteří vám tady pomáhali.

Komiks o operaci Anthropoid a o tom, co jí předcházelo a hlavně, co následovalo.
Čiší z něho zlo a rudá krev, i když na stránkách vládne jen černá a bílá.
Smekám před uměleckou rukou pana Lastomírsky a jeho figuralistickou kresbou, která tu dominuje.
Celý příběh vypráví "přes tělo" a exteriérů je tu jen minimum.

Jistě víš, kdo to byl Reinhard Heydrich. Možná ještě Kubiš, Gabčík a znáš datum 1942.
Hůř na tom budou jména jako Vladimír Petřík, Jan Hrubý nebo Marie Moravcová.
Tady to můžeš napravit a nechat promluvit dějiny.

Je na tobě, jako to budeš vnímat. Jako zbytečný čin, který měl za následek drtivou a krutou odplatu?
Nebo...
"Z rozhlasu a novin jste informování o nesmyslném zabíjení u nás doma. Němci vraždí nejlepší z nejlepších..."
"Vzhledem k rozsahu a krutosti s jakou Heydrich likvidoval vojenskou elitu národa, rozhodli se ve VB pro rychlou odvetu."
"...podle našeho názoru je třeba pokusit se o to, aby jeden z nich za to zaplatil, abychom ukázali, že vracíme ránu za ránu."

2 29.10.2020

Vítejte v příběhu, kde se to hemží výrazy typu zlá krev, mátožně nebo borové mlází, i když se nacházíte ve 20. století.
Počkat, ale vy jste se přišli hlavně bát, tak to jste tady správně!
Skupinka lidí se dobrovolně ocitla v domě společně se značným množstvím duchů a tebe čekají seance, troška romanťárny, velké množství strašení a hlavně tipování, kdo zůstane do konce.
Hlavní postava a zároveň průvodce dějem Remy je sice krapet naivka ale vyloženě na "přesdržku" není.
Sice mi nad některými kroky zůstával rozum stát. Třeba vydat se na útesy v zuřivé bouřce nebo vyvolávat nejhoršího ducha s cílem, snad ho ukecáme aby odešel v míru. Ne, pořád nestačí? A co vrhání se do ohně nebo chození do sklepa, i když jsem sama ale slyším zvuky?
ALE! V rámci žánru - nenáročná hororová rychlovka - jsou všechny naivní činy odpuštěny a vyššímu hodnocení brání jen to, že mě autorčina kniha Duch domu Ashburnů bavila víc.

5 26.10.2020

V kostce je to o zapadlém městě, kde je alfou a omegou hokej.
A taky o rodičích, pro které je nejdůležitější bít se za dítě....a hokej samozřejmě.

Můj první Backman a hned láska na první pohled. To moralizování mezi řádky, které vůbec nepůsobí násilně, ale spíš tvoří symbiózu s dějem, který míří ke konfliktu.
A hlavně to, že 389 stran vnímám sport, kterému absolutně nerozumím jako jednu z postav a chápu to haló okolo. Za to Fredriku klobouk dolů.

To jak popisuje hloubku ztráty, bezmocnost rodičů a fakt, jak je těžké překonat sám sebe a nejít s davem.

"Proč se lidi zajímají o sport? protože sport vypráví příběhy."

Medvědín je zapadlé město v lesích. Ale pozor, jak už víš, je tu hokejový klub = naděje a budoucnost.
" Je to víc, než jen klub, je to království, v němž se o moc perou nejsilnější chlapi z lesa."

Je tu široká škála charakterů, každý má jiné postavení a své místo v hierarchii města. Od prvních stránek pozoruješ cestu k nevyhnutelné události a jak semele vše okolo.
Některé postavy mě překvapily, jiné vůbec a jednu jsem si zamilovala tak, že se nemůžu dočkat, až šáhnu po pokračování nebo se dostanu k seriálu podle knihy od HBO.
Takže, jestli tě Backman taky do teď míjel, doporučuju začít tímto. Já Medvědín budu doporučovat všem, kdo hledají nekrvavou světovku sice bez milostné vele zápletky, ale s hezky ropitvanými lidskými osudy.
P.S. Tahle kniha je především o tom, že NE! znamená prostě NE! a tečka

16 23.10.2020

"Ulehnu, usnu a probudím se, neboť síly zla na mě nemohou."
Hned na začátku musím vyzdvyhnout nářečí krásně korespondující se všude přítomnými zvyky a tradicemi. Dědinské charektery, jak vyšité, ukazují zdánlivou semknutost vesničanů. Přesně těch, kteří ti vzápětí směle vrazí kudlu do zad.
Dora, jedna z hlavních postav, je skvěle napsaná a její části jsem si užívala.
Pak tu jsou ale další postavy a jejich prostor vyplněný pro mě drhnoucími dialogy, nejspíše mířícími na mladší cílovku. A hlavně mi vadilo, že se chovají nepřiměřeně svému věku (ať už ve flashbacích nebo v současnosti).
Často se opakující situace a myšlenky mě taky rušily, škoda.
ALE: tajemno a noční můry tu byly popsány skvěle. Miluju pověry a tradice zamíchané do vesnických kulis a tady jich bylo nespočet.
Bezvadný konec plný akce a gradujícího napětí trošku přebil místy ne moc svižné pasáže napříč stránkama.
Takže, celkový soud je u mě 3,5 hvězdy.
Jedním dechem ale dodávám, že mladšímu čtenáři, který se rád rochní v děsivějších pohádkách a nebrání se strachu tento kousek může sednout.

2 18.10.2020

"Nemůžeš ho zachraňovat, když on sám nechce."
O tom, že když nemůžeš, tak někdy prostě nejde přidat víc.
Ať už vinou okolí nebo svých vnitřních démonů.
Hanišová v sedmi povídkách otevírá citlivé a diskutované téma sebevraždy.
"Jako by něco v něm rozhodovalo za něj, aby dělal věci jinak než ostatní. Aby škodil sám sobě."
Můžeme dokola diskutovat, jestli se bezvýchodná situace takto jen nejeví...
Nebo o případné odborné pomoci...
Či snad začít zpytovaním svědomí, jestli nejbližší okolí nemohlo udělat víc?
Ve výsledku mají ale vždy konečné slovo dotyční a Hanišová ti dává nahlédnout do jejich myslí i těch přímo zúčastněných okolo.
Jakkoliv je to těžké a náročné téma, tak je podané krásnou češtinou, bez zbytečných příkras a kudrlinek.
Samotný obsah knihy a celé poselství (ať si ho přebereš jak chceš) je těžké sousto, které jsem si musela dávkovat a někdy jsem se bála otočit stránku.
Takové knihy je potřeba psát a číst už jen proto, aby se člověk vyhnul rychlým soudům.

"...začínají vylézat myšlenky, s nimiž bych se nedokázala svěřit ani své terapeutce...Jsou mimořádně zákeřné, napadají moje tělo zevnitř jako sněť a likvidují jeden orgán za druhým."

13 16.10.2020

Pecka! A napsaná sedmnáctiletou rukou k tomu.
Hlavní postava - čtrnáctiletý Vojta- ti popisuje jedno léto, svoji partičku a jak mu jedna událost změní život.
Moc osvěžující čtení, jako vychlazená limonáda v parném dni.
A to ve spoustě směrech:
- neuvěřitelně čtivé, psané přitažlivou češtinou, ale vůbec ne podbízivou.
- má to hlavu a patu a navíc spád.
- jako se čtenářem s tebou mezi řádky komunikuje a tím zkouší tvoji pozornost.
Suma sumárum - jen superlativy jsou pro mě společným jmenovatelem tohoto čtenářského zážitku, absolvovaného sice během jednoho odpoledne, ale uvíznutým v hlavě ještě na hodně dlouho.
Moc se těším na jeho další knihu!

7 07.10.2020

Irsko 2011, střední škola
On: hráč fotbalu, oblíbený introvert, svázaný tím, co si o něm spolužáci myslí
Ona: komplikovaná osobnost bez přátel s provokativním vystupováním, postrádá vřelost

"Marianne žije volně jako pták, vnímal to. To on se zachytává v různých pastech."

Začíná to jejich pusou a pokračuje nepředvídatelně dál, každá strana tě překvapí. Střídají se jejich pohledy.
Kniha nemá pevné schéma, či lehce popsatelnou chronologickou linku a strašně těžce se uchopuje, natož pak zařazuje do žánrové škatulky.
Sleduješ mladé lidi v Irsku (2011-2015), kteří se plácají životem a neví, co od něho chtít.
Když už si myslíš, že ukotví (ať už ve vztahu nebo názorově) nastane zvrat a ty vypluješ s hrdiny úplně jiným směrem.
Řeší se tu život a touha zapadnout. Co je konvenční nebo společensky přijatelné? Když nejedeš v zajetých kolejích,
je těžké hledat vlastní cestu. Jak je obtížné nepřetvařovat se a snažit se zavděčit společnosti.
Výsledný dojem jednoznačně pozitivní. Až se divím. V průběhu totiž převládala chaotičnost. Hodně se skáče v
časových blocích, chybí uvozovky, je tu HODNĚ filozofických (existenciálních) monologů.
Velké plus za pouhé nakousnutí věcí a ponechání prostoru pro fantasii čtenáře.
Otevřeným koncům neholduju ale tady to pasovalo.

6 26.09.2020

Tak předně, pokud jsi fanoušek mistra, je to povinnost a nezklame tě to.
‌King umí psát dětské hrdiny ( to víme) a jejich interakce s dospěláckým vesmírem. A tady se dosytosti vyřádil .
‌Gradace děje je vynikající, zkracující se kapitoly blíže konci a i častější skoky mezi lokacemi/hlavními postavami mě hnaly dopředu, ale zase nevytvořily napětí k hlodání nehtů.
‌Na to se s Kingem známe dlouho a tušila jsem směřování příběhu i samotný konec.
‌Napříč knihou se táhne jeho rukopis, oblíbené lokace, odkazy na jeho díla, černý humor, krásně napsaní nenávistihodní záporáci a naopak klaďasové, u kterých lituješ, že existují jen na papíře.
‌Mrzí mě ale prosakující korektnost ze stránek u jeho posledních výtvorů, jakoby moc často zařazoval zbytečně zpátečku, když mu nejvíc sluší jízda na plný plyn .

15 24.09.2020

Odjakživa mě přitahují knihy s tématikou druhé světové a holokaustu. A vždy mi během i po čtení běží hlavou - 'Kam se poděla lidskost těchto bytostí?' A pro neuchopitelnost té otázky jsem si vždy odpověděla, že tu lidskost v sobě nejspíš neměli nikdy a byli takoví odjakživa.
Těchto 689 stran mi ukázalo, že to tak být nemusí, že zlo se může zasadit, být systematicky zaléváno a když se tomu dotyčný přestane bránit, definitivně vzklíčí a převezme kontrolu nad jeho já.
Je to příběh dvou přátel na jehož pozadí sleduješ, jak se hýbou dějiny.
Vyčerpávajícím, podrobným způsobem ti Karika přiblíží předválečný NY a Slovensko a poté druhou světovou v celé kráse a ty se nestíháš nudit.
Po ověření jakékoliv události či jména - zde uvedených, a potvrzení pravdivosti ti dojde důkladnost Karikovy práce na knize a přípravy, co musely předcházet.
Část v Americe mě kapku nudila. Já moc na mafiány nejsem.
Ale zato Evropská část vedla prim a před podrobným popisem nabývání moci Hitlera a poté celé mašinérie smekám až na zem a klaním se.
Je tady hodně explicitně popisováno násilí, ale je to na místě jednoduše proto, že se to tak dělo a dějiny jsou holt lemovány krví.
Nebudu psát, že je to kniha pro každého, protože to tak není. Je něco jiného mít povědomí o věcech, co se děly a něco jiného číst o tom dost detailní popis. Hodně podrobný, nekompromisní, neodvracející zrak.
Tak si to taky přečti, dívej se pravdě do očí, nestyď se, že ti ukápne slza a pošli to dál.
Protože, co udělat víc, aby se to neopakovalo?

15 18.09.2020

Autor je polský reportér, novinář a spisovatel. Měl možnost navštívit poválečné oblasti po konfliktu v Bosně a Hercegovině (1992-1995), vyzpovídat tamní obyvatele a ty si tyto výpovědi v této útlé knížečce můžeš přečíst.
"Na ty časy už chtějí lidé zapomenout," říká Jasana. "Kdybych zapomněla já, zešílím."
Jsou to vzpomínky na hrůzy. Na ztrátu příbuzných, důstojnosti, domovů a pro spousty lidí tím pádem pozbytí smyslu pro co žít.
Jednalo se o jeden z nejkrvavějších konfliktů na Balkáně- masové hroby v lesích, zoraných polích, jeskyních byly běžná záležitost. A pro přeživší je teď jediný smysl života čekat na identifikování kostí příbuzných. A vzhledem množství těl je to čekání na mnoho let.
Pak je tu druhá strana z těch co zůstali. Těch co znásilňovali své sousedky, tloukly muslimy k smrti a teď se po příměří neodvažují vystoupit z domovů, které obývají po mrtvých rodinách.
Válka sice skončila ale v lidech tam pořád je. V jejich ztrátě, živoření a vnitřní vině přeživších.

4 13.09.2020

"Nikdo z nás nemá ve skutečnosti co ztratit. O to je snažší se toho vzdát."
O co jde? Jde o závod na život a na smrt, taková reality-show pro veřejnost s tučnou výhrou pro vítěze. Na začátku jich vyjde sto a ten, kdo ztratí tempo schytá kulku. Děsivá a ne moc nerealistická představa. Není to přece tak dávno, kdy naši předci sledovali běžně popravy na náměstí nebo upalování čarodějnic.
Celá kniha je ve znamení pozvolného ale přitom vražedného tempa. Doslova.
Dlouho už mě tak nepoháněla dopředu touha vědět, jak to všechno dopadne.
Najdeš si favority a zároveň adepty na podkopnutí nohou a když už jsem sama propadla ději na 100% a jásala nad dalšími odpadlíky, tak jsem jen zachytila Kingovo pomrkávání mezi řádky a zprávu, jak je to všechno absurdní, ale zároveň lehce přetavitelné na realitu a dopadla jsem zase nohama zpátky na zem.
Takže, tady čekej jen dlouhý výšlap, hovory o smrti a smyslu celého tohoto podniku a realistický popis propadu na konec svých sil.
"Dav bylo třeba bavit. Dav bylo potřeba uctívat a bát se ho. A konečně Davu bylo třeba se obětovat."

Znáš ten pocit, že spisovatel/ka píše přímo pro tebe?
Tak přesně ten na mně ulpívá při čtení jakékoliv knihy Katalpy. A bylo tomu tak i tady. Dostala jsem, na co jsem čekala
Jazyk byl živočišný a hmatatelný.
Na začátku vpluješ do 20. let v jedné vesničce. Sleduješ dospívání vymodlené holčičky majitele místního cukrovaru - vše je sladké a nadýchané jak obalené cukrovou vatou, obklopené láskou a blahobytem. Sotva se ponoříš do Zuzanina dětství, kde hlavní roli přebírá přátelství s dvěma výrostky, začne se do děje plížit Hitler. A je jasné, že vzhledem k židovským kořenům cukrovarské rodinky děj přitvrdí.
S každým dalším nařízením a zákazem proti židům stoupají beznaděj a bezmoc a propad na samotné dno je trpký v kontrastu s předešlým pohádkovým životem. Vše se točí okolo Zuzany a lidí, co ji obklopují. Katalpa tě smýká řádky rozpytvanými charaktery zkoušenými dobou. Ukazuje, že válka vytáhne z lidí to nejlepší i to nejhorší a je strašně těžké hledat hranici a hlavně to zpětně v čase míru soudit. Styl Katalpy je zvláštní a rozpoznatelný. Připrav se na zkratkovitost, ne moc chronologickou návaznost kapitol. Odsekané věty. Na přímou řeč se musíš soustředit - nepoužívá uvozovky.
Pro každého to asi nebude košér, ale já se klaním nad tou temnotou a krásou, co dokáže vytvořit mezi řádky.

20 04.09.2020