Mona-Lisa komentáře u knih

První půlka chaotická, vodopád neuspořádaných myšlenek, což by samo o sobě nevadilo, kdyby člověku sedla hlavní postava, okolo které se točí celá kniha.
Ale nešlo mi s ní sympatizovat ani za nic. To přišlo kapku až v druhé části, kde člověku dodatečně začne minulost a osobnost této osoby dávat hlavu a patu.
Takže, určitě je to lepší, než Veselí, ale ta plochost příběhu a chlad na každé straně jejich knih je tu pro mě pořád.
Vyskytly se zde sem tam absurdní situace, kterým se člověk zasměje a pár odstavců bylo i na zapsaní pro svou hloubku, ale jako celek to na mě nezafungovalo, takové nafouklé nic....jako když foukneš do pěny.

4 22.05.2020

Když se v knížce neustále skloňuje divnost, ale tobě to přijde normální, asi je to knížka pro tebe. To mi běželo hlavou napříč stránkami. Je to takový neučesaný proud dětských myšlenek. Linky čtyřech protagonistů jsou plynule propojené, každý z jejich pohledů na sebe dějově navazuje a ani na chvíli mně neprojelo hlavou, že autorka zaškobrtla nebo něco do příběhu nezapadlo a bije do očí. Ještě vypíchnu vymazlený vizuál knihy- přes vazbu, papír, styl písma až ke krásným retro ilustracím.

8 15.05.2020

O tom, jak jsou některé věci zbytečné, jiné nevyhnutelné a jediná jistota je a vždycky bude smrt - spravedlivá a hodně cynická. A v pravém slova smyslu těchto slov je tato paní dokonalým vypravěčem a průvodcem v tomto příběhu.
Liesel - ta zlodějka. Max - ten žid. A Rudy- takový ten nebojácný kluk, kterého si musíš zamilovat, bojíš se o něho do poslední stránky a je součástí každého správného románu. Tyto tři charaktery byly pilíři příběhu a svými dějovými linkami a mírou houževnatosti zasluhují vypíchnutí jako hlavní triumfy a zároveň skvosty této knihy.
Někdo může namítat, že Zusak navrstvil během stran až podezřele moc dobra, souher náhod a hodných Němců.
Že realita taková ve skutečnosti není. Ale sakra moc dobře se o tom čte a v téhle knize to platí ne dvojnásob ale tísícinásob.

18 10.05.2020

‌Kniha nese trefný název, líp by obsah nic nevystihlo. Deset povídek vás někdy rozesměje, třeba vyděsí a mě osobně i nenásilně vedlo k zamyšlení nad pomíjivostí človeka a života obecně. Myslím si, že Tokarczuk nebude pro každého správný šálek, ale když jí přijdete na chuť, vyzbrojeni správnou náladou, i husí kůže vás nemine. Zvykala jsem si pár povídek na její odtažitý styl vyprávění, ale pak přicházelo jen nadšení z každé další až do poslední strany. Většinou je zasazení děje nekonkrétní (jak časově i místně) ale to jen prospívá k děsivé nadčasovosti nekompromisního vykreslení lidské rasy.

7 01.05.2020

‌Brilantní balancování na hraně dětského/dospěláckého žánru. Byla tam temnota, britskost nejenom v lokaci příběhu i břitkost svižných dialogů, pohánějících děj čtivě až do konce. Je to jedna z těch knih, které nechcete, aby skončily. Miluju, jak čtenáře vrazí přímo do svého vesmíru a nezdržuje se úvodem o zákonech a pravidlech jeho světa. Dává prostor pro fantasii, což je typické pro jeho celou práci a jeden z důvodů, proč se po dočtení kterékoliv jeho knihy těšíte na další.

9 20.04.2020

‌Začátek super, druhá část s postupným odkrýváním karet taktéž. Pokud nečekaté hlubší myšlenky ale oddechovku pro rozptýlení myšlenek, může být. V rámci vkusně pojaté žánrovky s čtivou zápletkou jsem byla převážnou část knihy rozhodnuta hodnotit vysoce ale tento záměr zabil konec. Naservírovaný na stříbrném podnose - moc doslovný a přímočarý, nenabízející prostor čtenářově představivosti. Škoda.

1 19.04.2020

Já na takové přímočaré, polopatické filozofování prostě nejsem. I když jsem tomu přesto dala šanci v podobě audioknihy v podání charismatického Rašilova, nepomohlo to. Proti sluníčkovým myšlenkám v knize nic nemám, ale jde mi o tu šíleně přímočarou (jen bílou) formu. Vždyť život je černobílý, barevný, mnohovrstevný a všechny zde obsažené myšlenky obsahuje mnoho jiných knih v rámci komplexnějších a "více ze života" příběhů.

2 15.04.2020

Sedm set stran pitvání lidských tužeb, úchylek, nejskrytějších přání.
Chtěla bych tu psát jen o propracovanosti charakterů postav, NESMÍRNÉ úlisné děsivosti hlavního ničemy a božských posledních 100 stranách.
Ale pátá hvězda chybí a důvodů je několik.
Spoustu pasáži bych nemilosrdně vyškrtla - neobohatily děj, nijak ho neposouvaly a kniha mohla ve výsledku působit míň "bichlovitě".
Naopak více sympatičtějším postavám s větším potenciálem by slušelo více prostoru na úkor nudných, nemastných-neslaných charakterů.
Určitá šablonovitost a s přibývajícím počtem stránek i jasná předvídatelnost jednání postav mě značně štvala.
Nicméně finále mou trpkost spláchlo - mělo jednoduše kingovský punc.
Osudy 4 postav byly skvělé, tak i proto 4 hvězdy.

10 03.04.2020

Jednalo-li by se o mojí první detektivní sérii - nemám co vytknout.
Sympatičtí vyšetřovatelé, zapamatovatelné množství postav, tak akorát vodítek k vrahovi a jednohubková detektivka je na světě.
Teď přichází bohužel mé "ale".
Jelikož mám pár detektivek za sebou, hlavní pointa a tím pádem padouch, mi docvakl po žalostně málo stránkách. Místy nucené vtípky hodně rušily, i když jsem se párkrát zasmála, to zas jo. A celkově mi sedí temnější a odvážnější detektivky (myšlena spletitost děje a množství postav). I když mi nevyrazila dech, jsem za Ženu v kleci ráda, těším se na další případy a doufám, že příští díl půjde v hodnocení výše.

4 08.03.2020

Dětské fantasy mě většinou zaujme, i když už nejsem zdaleka cílovka. Tady k tomu nedošlo. O prvek překvapení jsem přišla sama, díky zhlédnutí filmu, ale i tak jsem čekala, že celkem vysoce hodnocená kniha bude mít jiné plusy. Vše mi ale přišlo nedotažené, na půl cesty a dere se mi na jazyk spojení absolutně nevyužitý potenciál. Hlavní hrdina nemastný/neslaný, děj nevtahující a nechávající čtenáře chladným převážnou většinu stránek a konec přeplácaný chaotickým finále, ze kterého nejvíc vyčuhoval nevěrohodný vnitřní boj hlavního hrdiny. Vyzdvihnu snad jenom originální nápad, charaktery některých dětí a krásně morbidní fotky napříč knihou. Jinak v mém případě šlo o ztracený čas a na další díly se nechystám.

4 01.03.2020

Návrat do dětství, každodenní život nebo prázdniny u babičky - to je Dědina. Hned z kraje podotýkám, že dva sloupečky vysvětlivek pojmů z kraje knížky nestačí. Pokud nemáte nářečí aspoň chlup pod kůží, po knize nesahejte, šlo by pro vás na mnoha stránkách o španělskou jazykovou vesnici.
‌Je tu dobré i to špatné. To, co lidi od nepaměti spojuje, a i to z druhého pólu - co nezbytně charakterizuje vesnici - závist, pomluvy, pletichy. Neskonale mě těší úspěch českých autorek. To, že delší dobu dominují na pultech knihkupectví. Ať už jde o Mornštajnovou, Hanišovou, Soukupovou či Tučkovou, každá má své specifikum, poznávací značku. U Dvořákové je to pro mě přirozenost a jakási nevyumělkovanost. Nevidím v jejím psaní jednoduše žádnou pózu. Držím ji palce, aby po boku předních autorek vydržela.
‌
‌***
‌" Jen tak si živořili v tom, co bylo kolem nich, počítali a stavěli si ty svoje hnízda ve škvírách, který jim bolševik přidělil. Copak jim někdo může přičítat vinu? Ale věřit, to se jim nesmí! Kdepak si myslet, že nějaká revoluce z nich udělala jiný lidi. Lepší. Čestnější. To jen Maruna pořád tvrdí, že jo. Jenže křivý záda se jen tak nenarovnají. Ani žádným převratem."

8 24.02.2020

Velká samota je synonymem Aljašky dvou tváří - nabízející útočiště a svobodu v dechberoucí krajině a i té nemilosrdné, která bere životy mrknutím oka. Druhá linka, jdoucí ruku v ruce s tou aljašskou mi nedá dlouho spát. Žena, co zůstává s manželem, i když se svým dlouhodobým jednáním může stát hrozbou pro její dítě, si nezaslouží označení matka. I když se tyto části nečtou vůbec lehce, popis života, který je ve své podstatě návratem ke kořenům a snahou přežít každý nepříznivý den, tvoří příběh neustále čtivým, napínavým a člověk zhltne téměř 500 stránek jako nic. Ač se může zdát, že Slavík, předchozí autorčina kniha, těžil primárně ze stále atraktivního tématu 2. sv. války, už na něm ukázala, že pro ni je to jen berlička pro rozehrání epických osudů, které chytnou za srdce a jsou extrémně fandihodné. A zde to platí taktéž. Aljaška je ve svojí krutosti i kráse silným tématem, tady je ale jen kulisou pro silný a děsivý příběh jedné rodiny, na který dlouho nezapomenete.
* * *
"Pokoušel se mě zachránit."
Velká Marge chvíli mlčela. V tichu, které se rozhostilo, Leni přemýšlela, jestli člověk vážně může druhého zachránit, nebo jestli takovou věc pro sebe musí udělat každý sám.

14 20.02.2020

Sonda do pokroucených a zvrácených myslí bytostí, co pachájí nechutné činy a zkoumání jejich lidskosti (jestli ještě nějaká zbyla) a proč se vytratila. S tím souvisí vršení různých hrůz a jejich podrobný popis, což mi nevadilo (na rozdíl od Nabarveného ptáčete, kde jsem zlo prostoupené knihou vnímala jako prvoplánovou snahu šokovat), protože jejich účel mi přišel jasný- Snaha najít podstatu a kořeny zvráceného jednání. Ne jako pokus je opodstatnit či omluvit, ale jen co nejvěrneji zobrazit. A tím dát možnost trošku pochopit, proč zrůdy svým jednáním tvoří další. Je-li možné v souvislosti s takovým zlem ještě mluvit o člověku nebo už jen chodiící krutosti bez svědomí a soudnosti? Sedl mi formát krátkých kapitol na max tři stránky a střídání pohledu vyšetřovatelů/pachatelů/obětí. Konec byl parádní, pro mě nečekaný a svou pointou jen podtrhuje mé předchozí řádky. Knihu doporučuji pro silnější povahy (žaludky).

4 15.02.2020

Úctyhodné završení dvou předchozích dílů, které ale nechává trpkou pachuť nad nadáním člověka opakovat stejné chyby pořád dokola. Napětí na posledních stránkách nechybělo, stejně jako všudypřítomný podprahový strach. Zároveň miluji, jak autorka spoléhá na dospělého čtenáře a jeho schopnost čtení mezi řádky v pasážích na první pohled pro dětské oko. Jazyk je jako vždy prostý, nenarazíte na složité souvětí, ale i tak na každé straně tryská hlavní poselství- "Když už jsi jednou odešel z pokřivené společnosti a chceš začít nanovo, tak se koukej patřičně snažit, aby si tu novou zase nerozložil zevnitř...."

4 10.02.2020

Sci-fi a kingovky je občas potřeba protnout takovou řezavou českou realitkou. Není to moc příjemné čtení. Střídání pohledu dcery a matky rozprostřené na 180 stránkách se čte jedním dechem a odsýpání děje mimo jiné prospěl styl podobný zápiskům z deníku - přímé, k věci, bez kudrlinek, syrová realita. Človeka s podobnou zkušeností z dětství na stoprocent osloví. Bála jsem se, že u takového počtu stran hrozí na konci spousta otevřených otázek a nedořešených věcí, ale chyba lávky. Po poslední straně odhazuji předsudky o útlých knihách a těším se na další dílo autorky. Třeba Dědinu?

12 08.02.2020

Kultovní sci-fi o zaškobrtnutí lidstva mě neposlalo uchvácenou do kolen, jen se mi lehce podlomily. Nápad problému, co nás zničil, mi přijde dost realistický. Obsah knihy, převážně řešící tvoření společenství s různými hodnotami a principy, byl též famózní a sama jsem dlouho přemýšlela v jaké skupince bych skončila. Nikdy to nesklouzlo do nudy, zvraty krásně posouvaly příběh dál, hlavně s pomocí sympatických kytek z přebalu knihy, díky kterým pozorněji zkoumám rostliny v mém okolí. I s přihlédnutím, kdy kniha vyšla, mi bohužel nesedl jazyk (snad překlad) a tak s čistým srdcem nemůžu dát pět hvězd. Ale je to jen o fous a tak lidem, co neřeší moc formu, ale spíš obsah, samozřejmě doporučuji.

17 07.02.2020

Hodně těžkopádný rozjezd, který se dá překonat, jen když už máte od Kinga něco přečteno. Odměnou byl slušný začátek (ale opravdu až od cca strany 200), kvalitní zápletka a akční (a pro mě místy nechutný) závěr. Když s tímto autorem máte v plánu teprve začít, rozhodně nedoporučuju jako počáteční knihu. Mohlo by vás to odradit a to byla škoda. Má mnohem lepší díla, které jdou k věci, jsou bez zbytečného balastu a okecávání. Každopádně i jeho slabší kousky si drží čestné místo v knihovně. Tady to bylo mimo jiné díky části s vozíkem a kameny, přípravě na soud a kličkami, kterými King několikrát zvrátil příběh úplně jiným směrem a to mu dodalo šťávu aspoň na 4 hvězdy.

2 01.02.2020

Ani s jedním Keplerem jsem nešlápla vedle. Čtu je na přeskáčku, jak mi přijdou pod ruku a Hypnotizér se do kvality směle vyrovná předchozím čteným. Autorské duo skryté pod pseudonymem se skvěle doplňuje. Od první stránky nechávají drobečky stop ve formě jemných nápověd mezi řádky a když čtete poctivě, dá se hlavní padouch uhodnout. V tom spatřuju jeden z největších kladů jejich psaní. Všechny postavy mají promyšlený charakter, místo v ději, sehrajou svou roli a hlavně se pachatel neobjeví stylem "deux et machina". Nevím, jak to dělají, ale během čtení jejich knih u mne nastane těžko popsatelný podprahový strach nepodobný úzkosti. Opět se nedalo odtrhnout a tudíž přečteno během pár dní, i bez knihy v ruce mi neustále běžela hlavou, takže jasné plné hodnocení.
***
"Protože minulost není nikdy mrtvá, není dokonce ani minulostí — jak jsem často citoval Williama Faulknera. Myslel jsem tím, že každičká věc, kterou člověk prožije, je v něm neustále přítomna. Každý prožitek ovlivnil každou naši volbu — a pokud se jednalo o traumatické prožitky, pak minulost pohltila téměř celou přítomnost."
***

7 08.01.2020

Za mě skvělé! Přijde mi super, že si takhle někdo ze sebe umí udělat prdel, nebrat se vážně, je řezavě sarkastický, ale zároveň nikdy nesklouzne k lacinému humoru. Navíc, když jste tak trochu cinefil a své nejbližší okolí doslova buzerujete otázkámi ohledně filmů a mnohdy i (samozřejmě nevědomky) vnucujete svůj názor, pohled člověka z druhé (trpící) strany je zajímavý a osvěžující. Zkonzumováno na jeden zátah, jako sklenička dobrého vína za dvě cesty vlakem za potlačování hlasitého smíchu, bublajícího, díky každé stránce. A pro to všechno doporučuju.

8 02.01.2020

Kniha srovnatelná s epičností Harryho Pottera či Hobbita, která ve vás zanechá stopu. S poslední stránkou a zaklapnutím tohoto veledíla plného odvahy, lásky a velkého dobrodružství mi začalo běžet hlavou, proč zrovna tento příběh psaný primárně pro děti naplňuje celou bytost cynického skoro třicetiletého člověka nevysvětlitelným smutkem, že už to všechno končí, že už není potřeba Tobiášovi držet palce a všechno to přece dobře dopadlo. A odpověď tkví pro mě ve dvou věcech. Především v mezigeneračním poselství, že je potřeba se o tuto planetu trošku starat, nebo se nám rozpadne pod nohama a mnoho lidí si to neuvědomuje. A jazyk, kterým spisovatel vládne tak geniálně, že mu pro vykreslení atmosféry u milostného vzplanutí nebo bitvy na život a na smrt stačí pár slov a na člověka to má větší dopad, než sáhodlouhé odstavce psané v jiných dílech jinými spisovateli.
K Tobiášovi Lolnessovi se vrátím nejednou a ráda.
***
Mohl říct něco jako "to nic, už měla léta" nebo "netrap se, stejně byla hloupá"...Naštěstí se přemohl a mlčel.
Toho dne při pohledu na Maju Tobiáš pochopil, že když někoho oplakáváme, pláčeme taky kvůli tomu, co nám nedal. Maja oplakávala matku, kterou nikdy neměla. Jako by člověk až do konce doufal, že přijde nějaké gesto nebo slovo, které všechno napraví. Jako by to gesto, které nebylo učiněno, nebo to slovo, které nebylo nikdy vyřčeno, zabila.
***

6 01.01.2020