Monačte | Komentáře u knih | Databáze knih

Monačte Monačte komentáře u knih

Volání Kukačky Volání Kukačky Robert Galbraith (p)

Po třech letech od okamžiku, kdy na mě kukačka poprvé zavolala, jsem se rozhodla to vzdát. Prostě ne, mě to tak strašně nebaví, že to nomůžu dál číst. Navrhuji, aby byla do databáze knih přidána kolonka “nedočtená kniha”. Volání kukačky by tam u mě mělo čestné místo.

17.03.2018 2 z 5


Co mě naučil tučňák Co mě naučil tučňák Tom Michell

Cestovatelské pohlazení tučňáčím křídlem.

08.12.2017 4 z 5


Voľba Voľba Nicholas Sparks

I mistr se někdy utne... První volba je standardní sparksovská červená knihovna, druhá volba trochu one-man-show a závěr zbytečně moc krátký, utnutý a... sakra! Nicholasi! Proč jsi odešel od psacího stroje zrovna ve chvíli, kdy jsi to měl rozjet? Volba nezklamala úplně, ale v rámci autora je to slabší kus. Zkrátka - špatná volba.

10.05.2016 3 z 5


Dívka ve vlaku Dívka ve vlaku Paula Hawkins

Kniha se mi nijak zvlášť nelíbila, ale nemohla jsem ji odložit a přečetla ji jedním dechem. Jak je to možné? Protože jestli je nějaká kniha opravdu ČTIVÁ, pak tahle! Skvělý způsob vyprávění formou deníkových zápisků tří různých osob a má oblíbená kombinace různých časových linií, které se potkají v ten správný okamžik! Prostě skvělá forma, která dohání víceméně nijak zvláštní obsah a která mě udržela bdělou až do 50. stránky od konce. Pak už jednoduše všechno víte a kniha stojí jen na obsahu.... A o tom jsme si už řekli, že za moc nestojí, takže.... http://bit.ly/1QZUhB4

28.04.2016 3 z 5


Dobrý proti severáku Dobrý proti severáku Daniel Glattauer

Lovestory psaná v dopisech... tedy emailech. Kdo by to byl řekl, že dialog bez popsaných souvislostí může být takhle zábavný, vtipný, napínavý a tak mě vtáhne do děje?

17.09.2015 4 z 5


Papírová města Papírová města John Green

Koupila jsem si je na letišti, víceméně náhodou, protože jsem si knihu nechtěně zabalila do kufru a protože měly hezkou obálku. Ale pak jsem je začala číst, nečekala jsem nic a byla jsem překvapená.
Papírová města určitě stojí za to si přečíst a ideální místo na jejich čtení je pláž, koupaliště nebo louka. Krásná letní knížka, která je dobrodružná právě jako Správná pětka, po které se vám už léta stýská, jen je už dnes trochu trapné ji na veřejnosti číst. A pokud se ještě trochu hledáte, možná na cestě do Papírových měst najdete pár odpovědí, jakým směrem se vydat... http://monamarsalovacte.blogspot.cz/2015/07/papirova-mesta-john-green.html

21.07.2015 5 z 5


Jako zabít ptáčka Jako zabít ptáčka Harper Lee

Nevím, co se to stalo, že najednou po sedmdesáti letech všichni znovuobjevili tuto knihu. Asi je to dobou, kterou nechápeme, stejně jako malá Čipera nechápala, co se kolem ní děje a jen těžko, s pomocí moudrého otce a lehce zmateného dospívajícího brášky, se pokoušela prokousat událostmi. Jako zabít ptáčka stojí za to přečíst a stojí za to ji přečíst bez předsudků, proti kterým bojuje. Více: http://monamarsalovacte.blogspot.cz/2015/07/jako-zabit-ptacka-harper-lee_20.html

20.07.2015 5 z 5


Do ráje Do ráje Hanya Yanagihara

Tři knihy v jedné, které pomocí alternativní historie, celkem reálné současnosti a dystopické budoucnosti prezentují zásadní společenské (a ekologické) nešvary naší společnosti. Nedá mi to, musím použít frázi "nastavuje zrcadlo" - protože přesně tohle tahle kniha dělá. Queer téma je zde výrazné, ale zároveň velmi přirozené, orientace není chápána jako problém - o to víc vedle toho vystupují problémy ostatní, ať už jde o rasismus, rodinné kořeny, vlastní odkaz nebo tlak a očekávání společnosti. Každý si v knize najde téma, které ho zaujme nebo které mu přijde důležité.

Osobně mě nejvíce zasáhla prostřední kniha, konkrétně její druhá část, která kromě tlaku rodiny zpracovává také téma (falešného) aktivismu, globalizace a to vše na pozadí historie Havaje.

Pokud se teprve chystáte pustit Do ráje, možná vám doporučím - přistupujte ke každé ze tří částí jako k samostatné knize. I když se jejich poselství doplňuje a prolíná, není třeba je číst dohromady. Jména a místa se sice opakují, ale není mezi nimi větší provázanost, než myšlenková a estetická.

01.07.2024 4 z 5


Kdyby ze světa zmizely kočky Kdyby ze světa zmizely kočky Genki Kawamura

Kniha o smrti skrz naskrz. Rozhodně víc o smrti než o kočkách - bacha na to! I když je to hezké čtení, pokud tohle téma v sobě nemáte srovnané, nebo pokud řešíte smrt někoho blízkého, může vám to nasypat sůl do rány. A nebo pomoci podívat se na svět z jiné perspektivy. Takže jak říkám - bacha na to. Japonský úsporný styl psaní mě poslední dobou hodně baví, nečekejte detailní popisy prostředí a vůbec žádnou omáčku. Tenhle styl je dokonalou lekcí pro psavce, jak zkracovat texty.

29.10.2023 4 z 5


Do morku kostí Do morku kostí Camille DeAngelis

Není to ani tak moc lovestory, jako spíš příběh o hledání vlastní minulosti a kořenů. Není to ani tak moc o požírání lidí, jako spíš o squatování a nomádění. Rozhodně to ale JE fajn youngadultka s příjemně devadesátkovou atmosférou, což musí být na plátně úplně super! Letní jednohubka jako stvořená pro všechny vegany a vegetariány ;)

10.07.2023 4 z 5


Vražda na Ostrove Camino Vražda na Ostrove Camino John Grisham

Detektivky běžně nečtu, takže nemám srovnání a mohu soudit jen z vlastních pocitů. A ty jsou překvapivě pozitivní! Možná těm detektivkám občas šanci dám! Minimálně si od Grishama přečtu ještě něco - nejspíš první příběh z ostrova Camino, protože v téhle knížce je na něj pár odkazů a zní to celkem zábavně! Ale zpátky k Vražde na ostrově Camino - některé pasáže jsou trochu rozvleklé a malinko jsem se nudila, ale ruku na srdce - v které knize to takto není? Vynahradí to základní nit, kdy knihkupec pátrá po vrahovi svého kamaráda spisovatele a sekunduje mu při tom brigádník z knihkupectví, fanda do detektivek. To doplněné o popis zajímavého prostředí floridského maloměsta, partu pošahaných spisovatelů a řádění hurikánu. Eh, takhle napsané to zní zvláštně, ale fakt je to zábava! Věřte mi!

23.12.2022 3 z 5


Až půjdeš, zavři za sebou Až půjdeš, zavři za sebou Anna Moricová

Je vidět, že autorka je psychiatrička, protože dokáže skvěle a uvěřitelně popsat všechny myšlenky, které hlavní hrdinka v hlavě má. Pokud jste si třeba při pohledu na anorektičku někdy řekli – jak je možné, že to nechala dojít tak daleko? To to nevidí, že je jen kost a kůže? - po téhle knížce možná myšlení takto nemocných lidí pochopíte. A nejen jich. Tahle knížka otvírá hlavu a neměla by rozhodně zapadnout. Stojí naproti všem těm youngadultkám, jejichž hrdinky mají rádoby úzkosti jen proto, že je to módní. (ať už v knížkách nebo ve světě mladých) a kloužou jen po povrchu. Ale na druhou stranu nečekejte žádné těžké čtení – knížka je napsaná s lehkostí a čte se sama, příběh "odsejpá" a vy chcete vědět, jak to dopadne.

17.05.2022 4 z 5


Splněné přání Splněné přání Barbara O'Connor

Tahle knížka mě vtáhla, napínala po celou dobu a na konci dojala. Úplně jsem zapomněla, že jde o knížku pro děti. Asi proto, že tenhle příběh, kdyby byl možná jen rozepsaný na více stran a v košatějších větách, by mohl být úplně s klidem společenským románem. O co tu jde? O jednu malou holku, která nemá zrovna nejideálnější rodiče, pravda. Osud jí ale zavane do láskyplné náruče, do krásné přírody a dokonce jí přihraje i dva skvělé přátele - kulhavého kluka a toulavého psíka. Jenže v její hlavičce stále přežívá pocit, že je to všechno na nic a že lépe by bylo, kdyby se vše vrátilo do starých kolejí. Co na tom, že se o ní máma nestará a tátu vlastně moc nezajímá. Uvědomí si nakonec Klára, jaké štěstí našla? Jasně, uvědomí. To asi není žádné překvapení. Překvapení ale je, jak vás to její hledání a uvědomování bude dojímat a jak to budete všechno prožívat...

26.01.2022 5 z 5


Tajemství Tajemství Kathryn Hughes

(SPOILER) Knížky Kathryn Hughes jsou moje krevní skupina a to dokonce i když jsou v podstatě všechny na jedno brdo. Tak třeba ty dvě časové linky, kdy současnost rámuje minulost, ve které vždy najdete spousty odpovědí a řešení hlavního problému. Vždycky je to taky neskutečný pelmel a děje se tam toho hrozně moc. Jak jsem napsala v kometáři k Dopisu – je to směs hoří malta, která ale navzdory všemu hoří sakra dobře! Jen Tajemství, oproti Dopisu a Klíči, je místy až moc velká telenovela a ten konec ve stylu Limonádového Joa ("Takže moje teta je vlastně můj bratr a ty, můj synu, jsi můj dědeček!") No... pardon, ale tentokrát 4 hvězdy stačí. I tak si ale zase další knížku od autorky ráda přečtu!

10.01.2022 4 z 5


Pistolník Pistolník Stephen King

Kdybych se pustila do Temné věže bez toho, abych si o ní něco zjistila, asi bych to po Pistolníkovi vzdala. Je to hodně divná knížka - i na Kinga. Ale když víte, že je to jen odrazový můstek do rozsáhlého světa kingova opusu a že to celé vzniklo slepením několika povídek, tak tomu leccos odpustíte. A pokud vás to od přečtení celé Temné věže neodradí, už v druhém díle se vám mistr odvděčí mnoha odkazy, odpověďmi a dalšími dílky puzzle, které jste v Pistolníkovi marně hledali. (Poslouchala jsem jako audioknihu a ztrácela jsem se minimálně. Nejproblematičtější jsou dialogy. V těch je ale u Kinga snadné ztratit se i v psané podobě)

14.11.2021 3 z 5


Volání hvězd Volání hvězd Emma Donoghue

Kdo by to byl řekl, že knížka o třech dnech v životě zdravotní sestry, bude tak napínavá?! A přitom jde v podstatě jen o popis postupů na provizorním porodnickém oddělení uprostřed epidemie španělšké chřipky v Irsku. Jenže ten popis je tak strašně sugestivní! Úplně cítím tu bolest, pach krve a desinfekce a emoce, které rodičkami i jejich okolím cloumají. Všechno je to tak uvěřitelné! Dokonce i to, že si někdo doma chová jako mazlíčka straku!
Jediná věc, která mi uvěřitelná nepřijde, je milostný příběh. Ten a jeho popis bohužel ubírá jednu hvězdu. Přijde mi na zbytek příběhu naroubovaný, jak by autorce někdo řekl, že bez milostného příběhu ta kniha nebude ono a tak tam prostě nějaký musí vecpat. I tak je to ale kniha, která odsejpá rychleji než hektická šichta sester na porodním oddělení a otvírá hodně různých témat. Většinu z nich nijak hlouběji neřeší ani nehodnotí, jen je zmíní. Jako něco, co se prostě dělo, jako kus historie. A to je mi sympatické. PS: Wikipedie po ruce je nutností! Tahle knížka je plná věcí, o kterých budete chtít vědět víc!

22.02.2021 4 z 5


Život v utajení - Příběh agentky CIA Život v utajení - Příběh agentky CIA Amaryllis Fox

Jestli čekáte hon za teroristy hned od první stránky, tak jste tu špatně. Tahle kniha neobsahuje zdaleka tolik akce, jak byste očekávali. Začínáme totiž v dětství a k pořádné akci se dostanete až po tom, co pochopíte, co Amaryllis formovalo a proč se vlastně dala na tuto kariéru. Není to žádná bondovka, je to příběh, ve kterém se odráží myšlenkové pochody, názory a postoje hlavní hrdinky. A kouzlo tkví v tom, že tahle hrdinka je skutečná osoba, kterou můžete klidně sledovat na Instagramu. Jo, fakt tam je.

29.09.2020 5 z 5


Rande na balkoně Rande na balkoně Felicia Kingsley

Zrovna nedávno jsem si říkala, kdy se karanténa, pandemie a roušky stanou běžnou součástí filmů a knih. Tak už! Už tu je první vlaštovka, která přistála na balkoně v Miláně. Jo, přímo v epicentru. Nečekaně bezstarostná letní romance, že vám ani nedojde, co se kousek vedle v nemocnici mohlo dít. Ale o nemocných jsme se načetli dost v novinách, takže mě to vůbec nevadí. Naopak! Jen teda varuju - po přečtení mám chuť jet do Milána. Což se v týhle době moc nehodí... :(

12.08.2020


Jedna želva za druhou Jedna želva za druhou John Green

John Green se vrací ve skvělé kondici a opět posouvá hranice žánru! Už jsme si zvykli na hrdiny s bohatým vnitřním životem, co kterých se mnoho náctiletých (i starších, samozřejmě) může pohodlně vcítit. Nejsou to ani hvězdy, ani outsideři. A pokud jsou jedno z toho, čtenář dobře ví, že uvnitř žijí život úplně jiný. A v želvách vidíte, že ať je někdo milionář nebo blázen, dojímá a děsí ho to stejné, co vás. Green prostě umí.

24.06.2018 4 z 5


Do posledního dechu Do posledního dechu Robert Bryndza

Já těm detektivkám díky Robertovi a Erice možná přijdu na chuť! I když vraha známe skoro od začátku, pátrání a vrahův příběh jsou natolik napínavé a stresující, že se i srdce párkrát rozbuší. Už ho chytí? Stihnou to? Všimnou si toho? Báječná jízda od začátku do konce, nevybavuji si žádné hluché místo. Snad jen osobní život Eriky mě trochu vyrušoval - bylo ho tam moc málo na to, aby mě zajímal. A občas jen zdržoval, když se někde dělo něco důležitějšího, co se diskutované absence motivu týče, já ho tam vidím. Jediné, co jsem nepochopila - jak to bylo s jeho bratrem? Zabil ho tedy on? Jak?

10.06.2018 4 z 5