Monačte
komentáře u knih
Knihkupectví na Bylinkovém náměstí
Eric de Kermel
Já nevím jak vy, ale když stojím ve frontě v sámošce, občas koukám cizím lidem do košíku a snažím se podle jejich nákupu sestavit jejich životní příběh. No a tahle knihkupkyně, to má stejně. Ještě s tím rozdílem, že se jim občas do života plete. To je děsivé - ta představa, že podle mého nákupu někdo analyzuje mě, nedejbože se mi dokonce vměšuje do vztahů! No ale naštěstí je to jen kniha. Takže když vás vypravěčka štve, jednoduše ji zaklapnete a strčíte do poličky.
Knížka obsahuje krátké příběhy, které rámuje právě tahle maloměstská "vměšovačka" a její samaritánský syndrom. Sama má máslo na hlavě a mnoho problematických vztahů, takže se snaží pomoct ostatním a tím se vykoupit. U toho vám nenápadně vnutí seznam povinné četby, který je ještě pro úplnost uvedený na posledních stranách knihy. Pravděpodobně ho použijete jako nákupní seznam v nejbližším knihkupectví. Tahle knížka by měla asi dostat jen 4 hvězdy, tu pátou má za ty literární skvosty, na které mě nenápadně upozornila.
Z deníku dočaskářky – Ten pes je chuligán!
Olga Minaříková
Tuhle jednohubku jsem slupla za pár hodin a chci pokračování!
Moje super (ne)realita
Claire Frost
S touhle knížkou je to stejně jako s Instagramem - na první pohled vypadá líbivě a nekomplikovaně, ale pod povrchem je toho daleko víc. Čekala jsem něco ve stylu Girl Online od Zoelly, ale dostala jsem naopak příběh dvou dospělých žen s dospělými problémy. Stejnými, jako máte možná vy nebo vaše kamarádka.
Hlavní hrdinka je skutečná, žádná karikatura jako Bridget Jonesová, i když k ní má v něčem docela blízko. Povídání u kávičky nebo na pracovním obědě se sice většinou točí kolem mužů, ale nejsou středobodem vesmíru. Jsou tací, jako ve skutečnosti - přicházejí, odcházejí, dělají radost, způsobují smutek... Prostě jsou nedílnou součástí našich životů, ve kterých je toho ale mnohem, mnohem víc! Práce, peníze, koníčky, hledání sebe sama, občanské aktivity a hlavně přátelé. O přátelství je totiž tato kniha především.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Julie Caplinová jede podle zajetého scénáře, jen se mění kulisy. Někam se cestuje a něco se tam ochutnává. Je vidět, že se autorka dřív živila jako kulinářská PR - restaurace a jídla dokáže popisovat tak, že je dost možné, že si i tuhle knížku trochu oslintáte. (Já kupříkladu už hledám recept na chorvatský "brudet") Jenže proč ten scénář měnit, když to zase všechno tak skvěle funguje? Trošku jsem se bála, jak bude po třech metropolích fungovat obyčejné pobřeží Chorvatska. Ale zbytečně, Julie Caplinová to zase zvládla! Chci na plavbu po Jadranu! Sakra! Snad ty hranice otevřou!
Cukrárna v Paříži
Julie Caplin
Láska, jídlo, cestování. Zase. Jako v Kodani a v Brooklynu. A zase je to super.
Den, kdy jsem zahlídla lásku
Josie Silver
Znáte takovej ten pocit, kdy máte najednou děsnou chuť třeba na koprovku a dokud si ji nedáte, tak máte pocit, že svět není úplnej? A když si ji pak dáte, tak vám chutná víc než obvykle, protože jste prostě ukojili takovou tu niternou chuť? Tak tohle je moje koprovka. Měla jsem chuť na rozvleklou romantiku navzdory osudu. A dostala jsem ji. Spokojenost.
Věrný čtenář
Max Seeck
Asi se mi ty horory začínají líbit. Cože, že je to severský thriller? Krimi? Detektivka? No jasně, to taky, ale pro mě je to horor. Jako pardon – jsou tam čarodějnice a bála jsem se. Zlášť poslední část, kdy se to všechno semele tak rychle, že se nemůžete jít ani vyčůrat! Zaprvé nechcete odložit knihu a zadruhé se bojíte, protože ve stoupačkách klidně může někdo číhat, žejo.
Řbitov zviřátek
Stephen King
Svírání v břiše, strach z větru za okny, bušící srdce... Sakra! Ten King to ale umí! Kniha, ve které nikdo není jednoznačný Mirek Dušín a přesto všechny milujete. Brak, kterej ví, že je brak, přesto vám položí nejednu filozofickou otázku. FIlm z roku 2019 je slabej odvar toho, jak vás tahle knížka rozloží. A pozor - máte-li doma kočku, raději ji při čtení dejte sousedům, mohli byste totiž dostat infarkt!
Carrie
Stephen King
Jako takhle - já jsem spíš na červenou knihovnu. A přesto jsem téhle knize dala 4 hvězdy. Takže “něco na té Carrie je”! Ale popořadě - to že je King dobrej ve vykreslování charakterů, to jsem věděla, ještě než jsem si přečetla jeho první knihu. Jeho postavy nejsou ani černé, ani bílé. A každý aspekt jejich chování, zvratů a důvod, proč se jim děje to, co se jim děje, je vysvětlen. Co je ale to nejhororovějši na Carrie? Že občas všichni cítíme a děláme něco, o čem víme, že je to špatné, ale nemůžeme to ovládnout. Že u některých skutků žádné pokání a omluvy nefungují, natož ty falešné a sobecké. Že občas nějaká drobnost, kterou řekneme nebo uděláme, může dramaticky ovlivnit život někomu, o jehož existenci nemáme ani tucha. A když ten někdo bude mít náhodou nadpřirozené schopnosti, celá naše rodina může skončit v plamenech. Nikdy nevíš, komu šlapeš na kuří oko, dokud se nenas*re...
Vánoční říše
Joe Hill (p)
Vánoční říši jsem si chtěla stihnout přečíst ještě v roce 2018 kvůli výzvě. Nepovedlo se, ale těsně, takže by se to možná počítat dalo... Příběh je fantastický, hororový, ale uvěřitelný. Klidně se to všechno mohlo stát. Stačí když všechny neuvěřitelné skutečnosti nahradíte nemocnou myslí některých hrdinů a možná se budete bát i vlastních rodičů. Kdo ví, jestli to co vidíme, opravdu vidíme, nebo se to děje jen v naší hlavě?
Kavárna v Kodani
Julie Caplin
Za největší umění považuji, když autor (nebo jakýkoliv jiný umělec) dokáže vytvořit něco, co si čtenáři (posluchači, diváci...) zamilují. Proto je pro mě Kavárna v Kodani daleko větší umění, než kdejaký "výjimečný literární počin." A proč jsem si ji zamilovala? Protože popisuje Kodaň tak "chutně," že se tam potřebuji nutně podívat. Protože na každé druhé stránce jsou skořicové rolky, které jsem si během čtení musela koupit tři (což je o tři víc, než za uplynulých pět let). Protože když je Kate zamilovaná, cítím motýlky v břiše i já. A hlavně - protože ten PR výlet do Kodaně přinesl hygge nejen do životů většiny účastníků, ale hlavně do života mého! Už teď se těším na další dobrůtky z dalších měst...
Mimochodem - myslím, že obrázek na titulce se výjimečně povedl! Oproti originálu je podstatně víc "hygge," vystihuje útulnost kavárny Varme a navíc mi ladí ke "čtecí dece." Takže hygge na druhou!
Dopis
Kathryn Hughes
Kdyby se mě někdo zeptal, jaký žánr mám nejraději, tak bych odpověděla, že "takový ty knížky pro ženský." Jenže i mezi "knížkama pro ženský" může být rozdíl. Na jedné straně jsou stostránkové plytké příběhy, co už po přečtení názvu víte, jak dopadnou. A Dopis - Dopis je rozhodně na té druhé straně spektra. Je tam samozřejmě obrovská životní láska - dokonce hned několikrát! Ale pak je tam také téměř detektivní pátrání, životní ztráty a omyly, trochu války, sedmdesátá léta a dokonce i klášter s drsnými jeptiškami. Zdá se vám to jako pelmel? Směs hoří malta? Tak věřte, že tahle malta hoří hodně dobře!!!
Normálně jiní
Tammy Robinson
Normálně jiní není román o autismu, jak by se možná mohlo zdát. Autistická sestra hlavní postavy je tak samozřejmou součástí příběhu, že vám ani nepřijde “něco jinak”. Zvyknete si na ni, stejně jako na život bez chvilky oddechu, který věrohodně popisují oba, až podezřele správňácký hrdinové. Milý příběh o milých lidech s nemilým osudem.
Jedna želva za druhou
John Green
John Green se vrací ve skvělé kondici a opět posouvá hranice žánru! Už jsme si zvykli na hrdiny s bohatým vnitřním životem, co kterých se mnoho náctiletých (i starších, samozřejmě) může pohodlně vcítit. Nejsou to ani hvězdy, ani outsideři. A pokud jsou jedno z toho, čtenář dobře ví, že uvnitř žijí život úplně jiný. A v želvách vidíte, že ať je někdo milionář nebo blázen, dojímá a děsí ho to stejné, co vás. Green prostě umí.
Do posledního dechu
Robert Bryndza
Já těm detektivkám díky Robertovi a Erice možná přijdu na chuť! I když vraha známe skoro od začátku, pátrání a vrahův příběh jsou natolik napínavé a stresující, že se i srdce párkrát rozbuší. Už ho chytí? Stihnou to? Všimnou si toho? Báječná jízda od začátku do konce, nevybavuji si žádné hluché místo. Snad jen osobní život Eriky mě trochu vyrušoval - bylo ho tam moc málo na to, aby mě zajímal. A občas jen zdržoval, když se někde dělo něco důležitějšího, co se diskutované absence motivu týče, já ho tam vidím. Jediné, co jsem nepochopila - jak to bylo s jeho bratrem? Zabil ho tedy on? Jak?
Stačí jen chtít
Joelle Charbonneau
Nečekaně napínavá YA. Jistě, příběh je trochu přitažený za vlasy a jako film bych to nejspíš odsoudila jako béčkový horor, ale na papíře to nečekaně funguje. Hlavní hrdinka outsiderka, inteligentní motivy a nečekaný zloduch. Ja jsem nečekaně spokojená.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Po skvělém V pasti lží jsem si samozřejmě musela přečíst také Za zavřenými dveřmi a byla jsem opět nadšená! Vypointovaný příběh a atmosféra, která vás vtáhne a začnete se bát. I vlastního partnera. Toho zvlášť! V knize narazíte na desítky „aha“ momentů, kdy už si říkáte, jak je ta Paris průhledná, ale ono ne! Vezme vám hračku z ruky a nechá vás šokovaně civět s otevřenou pusou. Ještě dlouho po tom, co dočtete poslední slovo. B.A. Paris se stala jednou z mých nejoblíbenějších autorek!
Hotová zlodějka
Augustus Rose
Anotace slibuje nějaké rádoby templáře a jejich obsesi Marcelem Duchampem a taky trochu urbexu. Dostanete ale zamotaný a chaotický příběh sedmnáctileté bezdomovkyně, ve kterém figuruje pár mrtvol, žhářství, loupeže, drogy… No, je toho dost na jednu knihu. První třetinou jsem se prokousávala k celkem zajímavému prostředku, po kterém následoval zmatená a za vlasy přitažená poslední třetina. Což je vtipná fráze vzhledem k tomu, že tuto část knihy stráví hlavní hrdinka ostřihaná na ježka. (Pardon za mini spoiler) Ale konec tomu všemu dává smysl a nakonec je to celkem dobré - netradiční a hodně drsné young adult.
Falešný sňatek
Magdalena Mintová
U Falešného románu mě nejvíc nakrklo, že skončil v půlce knihy! Ještě, že nás v nenechali na dopovězení příběhu čekat moc dlouho... Falešný sňatek je trochu lepší, ale pořád to není na čtyři hvězdy. Díky dodatku na posledních stranách asi vím proč. Autorka to napsala v 18 letech! Tady teda samozřejmě všechna čest, dobrá práce. Ale zároveň to vysvětluje, proč se hrdinka i na prahu třicítky chová jako přemoudřelá puberťačka. Já si ráda přečtu young adult nebo romány o čerstvých dvacítkách, tam mi tohle uvažování ladí, k deníku mojí vrstevnice ale bohužel ne. Přesto se ale těším na autorky další věc! Forma skvělá! Plus speciální potlesk za opět krásnou titulku.
V pasti lží
B. A. Paris (p)
Velké překvapení a zatím nejlepší kniha roku 2018! Skvělá atmosféra, promyšlená zápletka a sugestivně vykreslené pocity hlavní hrdinky. Její problémy s demencí a zapomínáním byly dokonce tak moc sugestivní, že se mi v průběhu čtení děly podobné věci...
