Monačte komentáře u knih

Tři knihy v jedné, které pomocí alternativní historie, celkem reálné současnosti a dystopické budoucnosti prezentují zásadní společenské (a ekologické) nešvary naší společnosti. Nedá mi to, musím použít frázi "nastavuje zrcadlo" - protože přesně tohle tahle kniha dělá. Queer téma je zde výrazné, ale zároveň velmi přirozené, orientace není chápána jako problém - o to víc vedle toho vystupují problémy ostatní, ať už jde o rasismus, rodinné kořeny, vlastní odkaz nebo tlak a očekávání společnosti. Každý si v knize najde téma, které ho zaujme nebo které mu přijde důležité.

Osobně mě nejvíce zasáhla prostřední kniha, konkrétně její druhá část, která kromě tlaku rodiny zpracovává také téma (falešného) aktivismu, globalizace a to vše na pozadí historie Havaje.

Pokud se teprve chystáte pustit Do ráje, možná vám doporučím - přistupujte ke každé ze tří částí jako k samostatné knize. I když se jejich poselství doplňuje a prolíná, není třeba je číst dohromady. Jména a místa se sice opakují, ale není mezi nimi větší provázanost, než myšlenková a estetická.

3 01.07.2024

Ikonický román, na který se odkazují mnohé (zejména americké) autorky až do dnešních dnů. Hodně se v něm moralizuje a dnešním ženám mohou připadat některá "doporučení" z něj přitažená za vlasy. Přesto zaujme přístup všech čtyř sester, které si vybírají svůj osud na základě toho, co chtějí a ne toho, co jim diktuje společnost. Názor jistě velmi kontroverzní na konci 19. století, kdy kniha vyšla poprvé, ale i v této době stále aktuální a hodný následování. Malé ženy ukazují, že i "na objednávku" lze napsat něco, co ovlivní tisíce, možná i miliony lidí. A Jo (tedy vlastně Louisa May :) ) psát rozhodně umí.

Po přečtení jsem se hned vrhla na poslední dva filmy natočené podle knihy - ten z roku 2019 a ten z roku 1994. Starší z nich téměř doslovně přenáší příběh, novější bych ale nejspíš bez znalosti knižní předlohy nedoporučila. Co se mi u něj ale naopak líbí je nejednoznačný konec, který zohledňuje nejen to, co je napsáno v knize, ale také to, jak "dopadla" autorka.

12 01.07.2024

TJR potvrzuje, že umí napsat fiktivní životopisnou knihu tak, že ji zhltnete za pár hodin a je vám hodně líto, že je fiktivní a nemůžete si tím pádem dohledat skutečné fotky nebo (v tomto případě) písničky hlavních postav. Až na to, že tento příběh byl inspirován kapelou Flatwoods Mac, takže vás možná uspokojí alespoň jejich fotky. A díky seriálu, který vzniknul podle knihy, si můžete i poslechnout songy, o kterých se v knize píše (i když jsou stejně jako kniha fiktivní a vytvořené až v roce 2020).

Daisy Jones and The Six mi ale ze všech knih TJR učarovala nejméně. Hlavní postavy mi byly extrémně nesympatická, samotná Daisy mi dokonce vadila, že bych ji nejradši z knihy úplně vyškrtla. Naopak vedlejší "role" vše zachránily a jejich příběhy, povahy a osudy jsem sledovala s větším zaujetím, než hlavní linku. Forma složená z útržků z rozhovorů byla zábavná. Není to nic nového, psát román z pohledu několika hrdinů je běžné, tady se jen ty pohledy rychleji střídají a kniha má díky tomu větší spád.

Bylo to fajn, ale na Evelyn Hugo ani Carrie Soto to zkrátka nemá.

4 01.07.2024

Trochu bulvár, trochu motivační čtení o profesionálce ze showbusinessu a trochu thriller. Vlastně celkem dost. Téměř polovinu knihy zabírá popis otřesného "věznění" a týrání Britney její vlastní rodinou. Je to opravdu mrazivé! Při čtení jsem dokonce měla jeden moment, kdy mi po zádech přeběhla husí kůže. Bylo to, když Britney popisovala, jak při svém pobytu v léčebně poprvé zaregistrovala iniciativu fanoušků #freebritney a dodalo jí to sílu.

Kniha je rozdělená do krátkých kapitol a psaná lehkým stylem. Nejspíš to s Britney někdo psal, ale tak nějak je tam cítit, že občas jsou použitá její vlastní slova a myšlenky. Během pár večerů budete mít přečteno a určitě nebudete litovat. Jen pozor - je dobré mít při čtení po ruce internetové připojení, protože si nejspíš budete chtít pustit pár klipů...

Životopisy tradičně nehodnotím hvězdičkami, protože je těžké se odosobnit od sympatií či antipatií k zobrazované osobě.

Byla jsem zvědavá, jak mě uspokojí příběh na 80 stranách a - neuspokojil. Abyste pochopili, příběh je to dobrý, což je právě ta potíž. Chtěla bych vědět víc o postavách, jít víc do hloubky, lépe prozkoumat mytologii... téhle povídce by sluselo, kdyby byla románem.

1 26.05.2024

To bylo tak roztomilé, že jsem se při čtení permanentně culila. Kdo by to byl řekl, že vědkyně dokáže jako svůj vedlejšák psát takhle čtivé rom-com! Dala jsem to za víkend a už koukám po dalších knihách autorky a taky chápu, co na ní všichni mají. Obsažená sexuální scéna je trochu v rozporu s obálkou, která by se hodila pro něco víc young adult (ale na druhou stranu díky ní tahle knížka nebude podezřelá rodičům náctiletých čtenářek, které by si rády přečetly něco “spicy ;) )

4 06.05.2024

Rodinná sága, v jejímž středu jsou čtyři sestry a kolem nich (jako kolem slunce) obíhají další postavy - partneři, děti, ale i přátelé. Nechybí dramata, nechybí dojímání a při čtení rozhodně nechybí slzy. Pro jedináčka je to zajímavá exkurze do sourozeneckých vztahů, až si říkám, jestli tam těch sourozenců není trochu moc? Některé sestry by totiž zasloužily více prostoru, takhle se musí jejich příběhy tísnit mezi ostatními a je to škoda. Třeba taková Cecelia mě zaujala, možná by si zasloužila i vlastní knihu. Vlastně si docela dobře dokážu představit tuhle knihu jako čtyřdílnou sérii, kdy se každý díl věnuje jedné ze sester.

1 03.05.2024

Martin Moravec umí! Spolu s "Gábinou" napsali knihu, která ukazuje vrcholový sport zevnitř. Někdo by možná řekl "odvrácenou stranu sportu," ale ono to není jen o špatných vztazích a poruše příjmu potravy (jak by se z bulváru dalo předpokládat), ale také o pocitech a emocích při důležitých závodech i při přípravě. Když knihu čtete s odstupem doby, je daleko děsivější výpovědí, než když vyšla. Téměř polovina zmínek o manželovi mi přijde jako volání o pomoc a popis toxického vztahu - což je opravdu s podivem, protože kniha vyšla v "nakladatelství" Petr Koukal (takže můžeme jen polemizovat, zda to před korekturou nebylo ještě výraznější). Životopisné knihy tradičně nehodnotím hvězdičkami, protože si myslím, že je těžké se odosobnit od zobrazované osoby a mých sympatií nebo antipatií k ní.

Moc zajímavý příběh i myšlenky s důrazem na “otcovství (což bude asi malinko víc rezonovat s muži). Vůbec je to kniha plná mužské energie, pravděpodobne jako sám Matthew, takže to pro čtenářky občas může být nepříjemně nebo otravné. Nic to ale neubírá na tom, že je plná zajímavých myšlenek a upřímnosti. A za pozornost stojí i krásná grafika!

2 07.04.2024

Životopisné knihy a autobiografie většinou nehodnotím, protože je těžké nebrat v potaz sympatie nebo antipatie k “hlavnímu hrdinovi. Tady ale nemůžu jinak. Nejsem sice velká fanynka Kvitové, ale tohle si chudinka nezasloužila! Celé je to ekvivalent jakéhokoliv pozápasového rozhovoru s orvaným sportovcem. Fráze, opakující se slova, žádné emoce, pohled do zákulisí, nic. Významná výhra ve Wimbledonu je popsaná jen na jedné stránce a líně doplněná přepisem rozhovoru s Petrou na Radiožurnálu. Trochu málo, ne? A to ani nemluvím o grafické úpravě jak z 90. let a písmu, které se velikostí blíží slabikáři. Petra Kvitová by si zasloužila skutečné memoáry a ne tuhle brožurku, na které je nejhodnotnější snad jen ten vložený plakát.

Letos mi bude třicet sedm a hraju tenis. Stejně jako Carrie Soto. Jediným rozdílem mezi námi je to, že já pinkám jednou týdně a ona je bývalá tenisová jednička. A taky to, že já jsem skutečná a ona jen literární postava. I když je tomu většinu stránek těžké uvěřit, jak už je u Taylor Jenkins Reid zvykem. Tahle paní se vůbec úspěšně šplhá po žebříčku mých nejoblíbenějších spisovatelek, takže si brzy doplním seznam četby o její kompletní tvorbu.

Takže co tu máme? Životopis fiktivní vrcholové tenistky, detailní popis zápasů, včetně myšlenkových pochodů a rozborů rotace míčků, trochu té lásky i rodinných dramat. Tahle knížka nepůsobí jako bestseller, ani jako něco, co budou čtenářky milovat. A přesto přesně tímhle je.

Bravo, TJR! Další kniha na pomezí několika žánrů, o které se bude hodně mluvit a kterou nepůjde snadno zařadit do žádné škatulky. A další kniha, která sklízí pětihvězdičková hodnocení se stejným ledovým klidem, jako Carrie Soto likviduje soupeřky na kurtu.

Tip - pokud si chcete přečíst příběh skutečné tenisové bi*ch, sáhněte po Nezastavitelné od Marii Sharapovové. Myslím, že i v téhle mrše a jejím životním příběhu našla TJR trochu inspirace pro tuhle knížku.

1 23.02.2024

Osobně mi byla Pamela roky fuk a po shlédnutí dokumentu z Netflixu (který vyšel souběžně s originálem téhle knihy) si získala mé sympatie. V knize (jak už to bývá) popisuje i další aspekty svého života a oproti dokumentu se nesoustředí pouze na své lásky. Ještě víc nechává nahlížet zejména do svého dětství, rané dospělosti a začátků v showbusinessu, jako i do svých motivací a myšlenkových pochodů. Knížku nehodnotím hvězdičkami, protože u autobiografických knih je to ošemetné a těžko lze objektivně hodnotit text bez přihlédnutí k sympatiím nebo antipatiím k autorovi. S láskou Pamela ale mohu doporučit všema deseti. Ale čtěte ji jen pokud k ní budete přistupovat s otevřenou myslí a bez předsudků. Jinak se totiž jen utvrdíte v názoru, že je to naivní blonďatá sexbomba. Protože ona JE naivní blonďatá sexbomba (a moc dobře to o sobě ví), ale má i mnoho dalších vrstev, které v knize odhaluje. BTW - S láskou Pamela jsem četla hned po Sedm manželů Evelyn Hugo a bylo až děsivé, kolik paralel jsem v obou knihách vnímala. Že by se tady TJR trochu inspirovala?

Tahle kniha má jedno velké mínus - Evelyn Hugo nenajdete na wikipedii. Ani se nemůžete podívat na žádný z jejích filmů, které jsou zde zmiňovány. Je to totiž fiktivní postava, jakkoliv je těžké tomu uvěřit. Věděla jsem to už před tím, než jsem knihu otevřela, ale i tak mi ruka cukala pokaždé, když se na scénu dostal nějaký nový manžel. I tak mě ale historky stárnoucí hollywoodské hvězdy neskutečně bavily a knížku jsem přečetla během pár večerů. Autorka dokázala vše popsat neskutečně uvěřitelně, až jsem měla pocit, že já sama trávím dny posloucháním vyprávění Evelyn Hugo. Finální zápletka byla už trochu navíc a za mě zbytečná, ale chápu, že bez ní by tam nebylo to napětí (i když od jistého momentu už zkušenější čtenář tuší, jak to bude) Mimochodem - pokud se vám líbila tahle kniha a štvalo vás, že Evelyn není skutečná - přečtěte si S láskou Pamela. Tam najdete skutečnou Evelyn, i když mladší a se jménem Pamela Anderson. Skoro i ten počet manželů sedí...

8 12.02.2024

Hraní si se slovy a s formou, tíživé téma i atmosféra. Současnost popsaná tak dusivě, že vás při příštím pobytu mezi lidmi sejme úzkost. Duševní nemoci a psychické nepohodlí. Srpny se zařadily mezi tvorbu, kterou u českých autorek v posledních letech vídám hodně (a vesměs se jí vyhýbám). Jsou tu ale dvě zásadní odlišnosti - tuhle knihu napsal muž (i když v první osobě a hlavní postavou je žena) a především je extrémně čtivá! Fakt! Napínavá a neodložíte ji, dokud nezjistíte, jak to vlastně bylo! (Což nezjistíte, ale to je vlastně taky součást téhle literární hry.)

7 28.01.2024

Na knize je poznat, že ji psal novinář - dostanete opravdu výživný článek o jednom zajímavém osudu, rozdělený do kapitol a prošpikovaný souvisejícími příběhy, které by vás mohly také zajímat. Nečekejte poetický popis přírody, spíš orientační mapky. Nečekejte filozofické úvahy o světě mimo společnost, spíš popis reálií amerických tuláků konce 20. stoletá. Tuhle knihu nebudu hodnotit hvězdičkami, protože ať chcete nebo ne, to, jak moc se vám bude líbit závisí velmi na tom, jak s vámi rezonuje Christopher McCandless a jeho životní styl. S autorem pravděpodobně rezonuje dost (jinak by si ho nevybral pro téma své knihy), ale dařilo se mu celou dobu udržet pocit nestrannosti, kdy svými slovy ilustruje jeho kladné, ale zhusta i negativní vlastnosti. Film mě láká, ale spíš kvůli tomu, že mám ráda videa z divoké přírody a během čtení jsme mohla jen jezdil kurzorem po Google Streetview.

"Život nemá vyměřenou délku, lidé ho mylně počítají na roky, ale mnohem lepší je ho počítat podle počtu sklouznutí na klouzačce, zhoupnutí na houpačce, vyfouknutých bublin, proježděných koleček koloběžky, nasbíraných oblázků, probrnknutých strun kytary, pročtených stran, prochozených ulic... pak je život mnohem delší a početnější."
Tahle knížka je tak trochu poezie a tak trochu výlet do fantazie.

1 10.11.2023

Romantická oddechovka s kapkou magického realismu. Sledujeme dvě linky - ta první nás zavede do komunity newyorských židů na začátku 20. století. Tak zajímavě popisuje jejich tradice, zvyklosti a reálie, že se hodí mít po ruce při čtení Google, protože budete chtít vědět víc. (A to mě na knihách ohromně baví!) Druhá linka je v podstatě ze současného New Yorku a je tak zábavně propletená, že jsem (zejména ke konci) hltala každou stránku a děsně chtěla vědět, jak to všechno dopadne! Ocenila bych snad jen malý slovníček židovských výrazů.

1 10.11.2023

Duchařina je asi můj nejméně oblíbený žánr hororů (a to mám horory jinak fakt ráda!), tohle se ale povedlo! Nejpůsobivější je fakt, že je celý příběh inspirovaný skutečným místem. Můžete si ho zkusit najít na Google maps nebo si k němu třeba udělat výlet, stejně jako třeba do lesa z Trhliny od Kariky. A to automaticky přidává takový ten pocit "možná na tom něco pravdy je," který dělá celou knihu ještě děsivější!

Průměrně čtu jednu knihu deset dní. Tuhle jsem měla přečtenou za neděli. Citlivá romance, nebála bych se říct “poetická (dokonce i když v ní, zejména v Michaelově části, zazní spousty sprostých slov a naturálních popisů průběhu vážné nemoci). Ale i přes tu spoustu popisovaných emocí má příběh spád a žene se kupředu. Vlastně spíš řítí bez brzd. Tahle kniha je pro každého, kdo někdy dlouho nehnutě stál a díval se do západu slunce, na moře nebo třeba na obraz slunečnic - ať už u toho myslel na cokoliv. Smutná kniha, plná naděje. (A letos už čtvrtá VÝBORNÁ kniha, která je žlutá! Začínám v tom vidět vzorec...)

1 30.10.2023

Kniha o smrti skrz naskrz. Rozhodně víc o smrti než o kočkách - bacha na to! I když je to hezké čtení, pokud tohle téma v sobě nemáte srovnané, nebo pokud řešíte smrt někoho blízkého, může vám to nasypat sůl do rány. A nebo pomoci podívat se na svět z jiné perspektivy. Takže jak říkám - bacha na to. Japonský úsporný styl psaní mě poslední dobou hodně baví, nečekejte detailní popisy prostředí a vůbec žádnou omáčku. Tenhle styl je dokonalou lekcí pro psavce, jak zkracovat texty.

3 29.10.2023