Monačte komentáře u knih

Hodně zvláštní kniha. Je těžké o ní něco napsat, je těžké ji popsat a vlastně nevím, jestli se mi líbila nebo nelíbila. Působí trošku, jako by byl autor na tripu. Základní message by mohla být zajímavá, ale v množství příběhů v příběhu a odboček se poněkud ztrácí. Znáte takový ten pocit, když máte horečku a zdá se vám několik snů zároveň a do toho občas probleskne realita, když vám někdo nese čaj? Taková je tahle kniha.

9 14.09.2023

Letošní léto bylo opravdu plodné na skvělé knihy - takové, které jen tak nezapomenete a které budete nadšeně doporučovat všem kolem sebe. A tohle je jedna z nich. Postava Gusty, její sestry a jejich příběh - to vše je samo o sobě tak zajímavé, že i kdyby ta kniha nebyla dobrá, stálo by za to si ji přečíst. Jenže ona ještě ke všemu je výborně napsaná, reálie i pocity hlavní postavy jsou tak skutečné, že máte občas pocit, jako byste se opravdu ocitli uprostřed války v domácnosti chudých umělců. A máte hlad. Ke čtení mějte po ruce Google, protože jediný detail, který téhle knize chybí k dokonalosti, je obrazová příloha s reprodukcemi Gustiných maleb.

7 04.09.2023

Kdybych byla na střední, užívala si právě prázdniny a maturita byla ještě vzdálenou budoucností - tuhle knížku bych milovala! Nevykresluje náctileté jako děti, ale takové, jací skutečně jsou - jako mladé dospělé, kteří nejen že nejsou už tak naivní, jak si jejich rodiče myslí, ale na denním pořádku řeší vztahy, sex ale i vážná společenská témata.

21 07.08.2023

Po Modré jsem hned sáhla po tomhle bestselleru a zároveň prvním dílu klimatické série (která nenavazuje, takže ji můžete číst v pořadí, jak vám přijde pod ruku). Už to naznačuje, že jsem věděla do čeho jdu a že jsem z psaní paní Lunde byla dost nadšená už napoprvé. V tomhle včelím příběhu ale předčila mé očekávání a naprosto mě nadchla pro toto téma (takže teď budu beletrii chvíli nevěrná, protože si musím nutně přečíst nějaké odborné knihy o včelách a včelaření). Kniha se čte skvěle, 3 časové roviny se střídají po krátkých kapitolách. Zároveň každý z příběhů (minulost, současnost, budoucnost) gradují vyváženě a vrcholí v jednu chvíli, takže nemáte tendence přeskakovat některý z nich, protože vás zajímá, co se děje v jiném. No, co si budem, jdu si koupit Koně Převalského...

8 20.07.2023

Dva příběhy, které spojuje loď Modrá a také plýtvání vodou - alarmující v lince ze současnosti a devastující v budoucnosti. Dystopie jsou populární, jen tahle působí tak moc reálně, že se z toho až svírá žaludek. Když si člověk představí, že jeho děti by se za nějakých 20 let mohly potýkat se stejným světem jako David, je to přinejmenším děsivé... Ráda bych vyzdvihla konec - respektive oba konce. Na jednu stranu smutné a nepříjemné, na druhou stranu happy endy se vším všudy. Už dlouho jsem nečetla tak dobré zakončení knížky!

6 15.07.2023

Není to ani tak moc lovestory, jako spíš příběh o hledání vlastní minulosti a kořenů. Není to ani tak moc o požírání lidí, jako spíš o squatování a nomádění. Rozhodně to ale JE fajn youngadultka s příjemně devadesátkovou atmosférou, což musí být na plátně úplně super! Letní jednohubka jako stvořená pro všechny vegany a vegetariány ;)

3 10.07.2023

Nejlepší kniha roku 2023! Vlastně ji možná zařadím i mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec! Nejen, že je skvěle napsaná, ale výjimečně se mě dotkla...
Hlavním tématem knihy je fakt, že téměř všichni přizpůsobujeme a žijeme své životy z velké části podle okolí. Co se od nás očekává? Co si o nás budou myslet? Ale kým (a kde) bychom byli, kdybychom se na nic a nikoho nemuseli ohlížet? Kniha je o svobodě rozhodnutí a o hledání štěstí.
No ale protože je to román, musí tam být i nějaký příběh, že? Je tam. Vlastně jich je tam hned několik a všechny gradují společně - i když je mezi nimi rozdíl několika desítek let. A všechny se odehrávají na Sicílii, kterou autor popisuje s takovou vůní, chutí a láskou, že si člověk hned hledá letenky. Tohle se opravdu povedlo! Neskutečný debut sicilského sympaťáka!

4 07.07.2023

Třeštíková mě dosud neoslovila. Její hrdinky mě vesměs štvaly, jejich myšlenkové pochody mě vytáčely a přišlo mi to psané stylem vhodným tak pro čtenáře Blesku. Vydání jejích knih mě tedy nevzrušuje, ale anotaci a recenze si přečtu, to zase jo. Víc než komentování sprosťáren nebo příběhu mě v nich zaujala zmínka o přeházených kapitolách a chtěla jsem to vidět/číst/zažít na vlastní kůži. Nelituju!

Dramaturgie je prostě skvělá! Kapitoly jsou poskládané tak, že vás to udržuje v napětí a to i když víte, jak to bude dál (na rozdíl od hrdinů). Není to nic převratného, už jsem podobné přeskakování párkrát četla, ale tohle se fakt podařilo. Navíc vypravěč/-ka promlouvá také ke čtenářům, takže máte kolikrát pocit, že Vám to někdo vypráví u kafíčka.

A co se těch sprosťáren týče - jo, jsou tam. I drogy. Ale tak nějak odosobněné a fungují jen jako kulisa příběhu a na kvalitě by asi nijak neubralo, kdyby tam nebyly. Jen by to ubralo na kontroverzi, o knížce by se míň mluvilo a míň by se prodávala.

Mimochodem - Blesk taky čtu, nic proti němu, takže chápu, že si při čtení mnozí asi představují zákulisí bulvárně propíraného rozchodu a vztahů autorky. Já jsem tenhle autobiografický pocit při čtení neměla. To jen na okraj.

2 29.06.2023

Tohle pro mě bylo celkem překvapení! Kniha mě sice nesejmula emocionálně, ale otevřela mi nové obzory. A to mám na knihách ještě radši, než když si na konci popláču. Mimochodem - pokud se vám Černý dort líbil, zkuste něco od Zadie Smith, bude se vám to líbit taky!

2 17.06.2023

V Lese v domě Mornštajnová vytvořila extrémně depresivní, stísněnou a osamělou atmosféru. To se jí opravdu povedlo. Kdybych knihu četla déle než dva dny, asi bych z toho měla depresi i já. Těžké téma, dobře napsáno. Škoda jen, že na knihu vrhá stín doprovodná kauza. Nebo možná dobře? Jinak by mě totiž vůbec nenapadlo si knihu přečíst, autorka mě normálně moc neoslovuje.

Při čtení téhle knížky jsem: pila černý čaj s mlékem, pouštěla si hudbu ze šedesátých let, plakala, hodnotila svoje vztahy. Veronice se podařilo napsat takovou tu knihu, která se dostane mnohým na seznam deseti nejoblíbenějších knih. A je úplně jedno, s kým ti lidé spí...
Díky téhle knize jsem pár dní žila na ostrově Wight. Život to nebyl lehký. Kromě vlastních myšlenek, pocitů a důsledků rozhodnutí mě bičovalo také surové počasí. Atmosféra přímořského letoviska mimo sezónu je něco, co mám ráda a tady se mi toho dostávalo vrchovatě. Umocňuje to pocit, že něco zábavného a hezkého končí, že nastává období, které je třeba vydržet a že se vše za pár měsíců zase rozsvítí.

6 26.04.2023

Mistr hororu tentokrát nenapsal horor, ale obyčejný thriller. V čem se ale Billy Summers od ostatních kousků Kinga neliší, to je precizně vykreslený vnitřní život hlavního hrdiny, včetně všech pohnutek, myšlenek i charakterových twistů. A že je na tohle přemýšlení času dost, zejména když Billy dlouhé týdny čeká pod skrytou identitou na svůj poslední job. Tenhle vnitřní horor z výčitek svědomí, zapomenutých vzpomínek a co by kdyby je možná ještě děsivější a horší, než kdyby tam bylo ještě víc mrtvých a krve. Mimochodem - závěrečná myšlenka o psaní je moc hezká! Až se mi z toho chce taky něco napsat!

10 04.03.2023

Hlavní "tajemství" knihy je vyzrazeno už v anotaci, v příbězích jednotlivých návštěvníků tedy víte víc než oni, případně se jen dozvídáte další podrobnosti. Co je ale zajímavé, jsou myšlenky, které se vám honí hlavou (a neříkejte, že ne). S kým byste se sešli? Co byste mu řekli? Nezůstalo by nakonec mezi vámi ticho? A není to tak lepší, když by se vlastně stejně nic nezměnilo? A kdyby změnilo - jednali byste jinak?

I když jsem knížce dala pět hvězd, nemám touhu přečíst si další ze série o téhle zázračné kavárně. Upřímně - už poslední příběh mi dělalo potíže dočíst. Nápad skvělý, ale japonsky minimalistické vykreslení postav bohužel nemotivuje k pronikání do osudů dalších návštěvníků. Jsou tak málo plastičtí, že se mezi stránkami nadobro ztratí...

4 20.02.2023

Je s podivem, jak kniha popisující celkem obyčejné životní příběhy může být čtivá, poutavá a vlastně i napínavá! Přečteno jedním dechem během dvou dnů a i tak mám pocit, že jsem v trochu zapomenutých a ospalých končinách strávila s hlavní hrdinkou celý rok.

Jsem ráda, že už snad konečně končí "móda" českých autorek, které psaly knihy jako vnitřní monology plné nespisovné češtiny a jednoduchých vět. Tuhle knihu byla radost číst i z toho důvodu, že je plná poetických popisů - ať už přírody nebo situací. Může se to zdát jako zbytečnost, ale právě tyhle poetické a originální popisy jsou tím, díky čemu se cítíte "jako byste tam byli."

Je vidět, že autorka měla blíž k postavě Lucie, než Janiny. Ta je totiž vykreslená až trochu jako karikatura. Na druhou stranu - nemáme každý ve svém okolí pár lidí, kteří jsou také trochu karikaturou sebe samých?

7 20.02.2023

Uvěřitelný politický román, který může být pro někoho děsivý, ale pro mě, jakožto člověka, který k zákulisí politiky v minulosti přičichl, to nic překvapivého nebylo. Vlastně - kdyby to byla literatura faktu, asi by mě to taky nepřekvapilo. Povinná literatura pro všechny, kdo chodí volit! A ti kdo nechodí, ti ať si to radši ani nečtou - jen by je to utvrdilo v názoru, že je to všechno stejně jedno...

2 23.12.2022

Detektivky běžně nečtu, takže nemám srovnání a mohu soudit jen z vlastních pocitů. A ty jsou překvapivě pozitivní! Možná těm detektivkám občas šanci dám! Minimálně si od Grishama přečtu ještě něco - nejspíš první příběh z ostrova Camino, protože v téhle knížce je na něj pár odkazů a zní to celkem zábavně! Ale zpátky k Vražde na ostrově Camino - některé pasáže jsou trochu rozvleklé a malinko jsem se nudila, ale ruku na srdce - v které knize to takto není? Vynahradí to základní nit, kdy knihkupec pátrá po vrahovi svého kamaráda spisovatele a sekunduje mu při tom brigádník z knihkupectví, fanda do detektivek. To doplněné o popis zajímavého prostředí floridského maloměsta, partu pošahaných spisovatelů a řádění hurikánu. Eh, takhle napsané to zní zvláštně, ale fakt je to zábava! Věřte mi!

3 23.12.2022

Kluk vidí mrtvé. To už tady bylo, tak stokrát. Ale ten King to zkrátka umí napsat tak, že vás to bude bavit! Děsit! A že zase o trochu víc ztratíte víru v lidstvo...

7 23.12.2022

O Trhlině se svého času mluvilo všude a tak, když jsem měla náladu na nějaký poctivý horor, sáhla jsem po ní najisto. Nezklamala, naopak i docela překvapila. Pátrání party mladých lidí v záhadné oblasti, kde už desítky let mizí lidi. Po čem vlastně pátrají? Co od toho čekají? Doufají, že se jim samotným “podaří” zmizet? Zajímavě vygradovaná atmosféra - od lehce znuděného až nudného začátku až po poslední třetinu plnou zvratů. Tak mě to chytlo, že bych klidně snesla i dalších 50 až 100 stránek navíc! Haló, pane Kariko, nechcete napsat Trhlinu 2?

15 30.11.2022

Tenhle kousek mi připomněl dobu, kdy jsem jako malá koukala na seriál Krajní meze, měla z toho špatný sny a husí kůži a vlastně ani nevěděla proč. Povznesení má atmosféru podobnou. Dějí se tam divné věci. Ani ne zas tak moc strašidelné, ale divné, nepříjemně divné. Což je přesně ten důvod, proč Kinga čteme.

7 30.11.2022

Kdo by to byl řekl, že mi tak sedne příběh dvou ambiciozních mužů na pozadí událostí dvacátého století? No, ale sednul. Tahle sága je napsaná tak skvěle, že si musíte pořád připomínat, že se nejedná o skutečné osudy, o skutečné postavy, a že tenhle příběh “nenapsal sám život” ale Jeffrey Archer. Tak skvěle vykreslené postavy, jejich povaha i změny názorů v průběhu života, a to včetně vedlejších, to už jsem dlouho neviděla. Až mi bylo líto, že hlavní postavy jsou jen dvě a ostatní nemají takový prostor... než jsem zjistila, že některým dal Jeffrey Archer prostor v dalších svých knihách! Takže, Florentýno, těš se! O tobě si ještě chci něco přečíst!

1 19.11.2022