Monačte komentáře u knih

Hurá! Konečně jsem to dočetla!!! Konečně žádný mrtvý děti, lidský jerky ani schizofrenní holky! Nemám ráda trilogie, které jsou v podstatě jen jedna kniha rozdělená na tři, aby nebyla tak těžká v kabelce. To není fér. Asi jako když přestanou vysílat seriál v půlce řady. Přesto dávám 4 hvězdy, protože to prostě vtáhne. A nepustí. A v novinách najednou budou spousty zpráv o unesených dětech, takže bacha na to, podvědomí je mrcha...

2 26.10.2016

Kvůli posledním dvaceti stránkám knihy jsem seděla v autě v podzemní garáži obchodního domu. Tak asi takhle. Překonáte-li explicitní popis mučení, ze kterého vás bude všechno bolet a zorientujete-li se v divokých přesunech peněz, bude vás to bavit!

26.10.2016

Holduji filmům a knihám, které jsou složené z různých příběhů a průběžně se prolínají za více či méně pravděpodobných situací. Protože takový život doopravdy je a každému se někdy stalo, že objevil nečekané spojení ve svém okolí. Bábovek je dvanáct, každá je jiná, od 15 do sedmdesáti let, od chudých po milionářky. A stejně se nakonec všechny zamíchají v jedno těsto.
Takže potud dobrý.

Jenže... všechny bábovky jsou hrozný pipiny, blbky nebo naivky. Vážně. Ani jedna není sympatická. S ženami se průběžně seznamujete ve vedlejších rolích, takže zhruba víte, čí příběh vás příště čeká. Takže se těšíte. Jenže nic. Další nesympatická kravka...

A pak ten styl. Jasně - nikdo nepřemýšlí ve složitých souvětích, pokud se tedy někomu chceme dostat do hlavy, měl by tomu odpovídat i styl. Ale jako fakt? Fakt to v hlavě podnikatelky vypadá stejně jako v hlavě prodavačky z lahůdek?

No a nakonec emoce. Ty tu absolutně chybí. Rakovina s vámi nezacloumá, láska ve vztazích úplně chybí...

Takže pro koho je tato kniha? Pro emocionálně vyprahlé intelektuálky nebo pro čtenářky blesku? Pro ženy vdané nebo rozvedené? Nebo snad svobodné? Má to za cíl povzbudit nebo hodit do deprese? Takže znovu - pro koho je tato kniha? No, pro mě tedy určitě ne...

24 10.08.2016

Když mě bolely zuby ze sladkostí od Jojo Moyesové a Nicholase Sparkse a z mračení nad Slabostmi Victorie Bergmanové se mi začala dělat vráska mezi obočím, dostala se mi do ruky hypnotizérka. A dokonale mě zhypnotizovala.
Kniha je to čtivá, ale ne zas tak, takže se od ní v klidu odtrhnete a nezapomenete jíst ani spát. Průběžně vás děsí a uklidňuje, takže udržuje příjemnou hladinu adrenalinu, přesně takovou, která vás donutí vyhledat si na Googlu meditační techniky a aplikovat je na sobě před spaním. Hrdince fandíte, ale na druhou stranu jsou tu i okamžiky, kdy fandíte záporačce, případně kdy nefandíte vůbec nikomu a myslíte si, že se všichni zbláznili.
Takže jestli je tohle jedna z těch horších knih od Liane Moriarty, tak od ní budu muset brzy vyzkoušet víc...

13 10.08.2016

John Green je spisovatelský ekvivalent filmů z americké "high school". Jen s tím rozdílem, že jeho hrdinové:
A) nejsou nikdy dost populární, aby chodili s roztleskávačkama,
B) nejsou dost outsideři, looseři ani zoufalci,
C) myslí si, že jsou výjimeční,
D) všemi svými póry se snaží nebýt výjimeční,
E) jsou Johnem Greenem zamlada.
A Will Grayson je přesně taková greenovská postavička.

Toho druhého Willa Graysona od Davida Levithana nemůžu bohužel s žádným jiným jeho hrdinou srovnat. Davidův Will je a priori negativní, rádoby intelektuální looser. Snaží se být zajímavý, ale pak mu do toho někdo hodí vidle a on se ukáže v pravém světle. I on je průměrný středoškolák, jen na druhé straně průměrného spektra.

Osobně si myslím, že tuto knihu byla větší zábava psát, než číst. Taková spisovatelská realityshow. To je také důvod, proč jsou hlavní postavy podstatně skutečnější než všechny ostatní postavy, proč forma vítězí nad obsahem na plné čáře a proč příběh vypadá jak stvořitelova nedělní kratochvíle ve stylu Hunger Games.

Každopádně ale toto NENÍ hanění! Od WGWG jsem čekala více méně přesně to, co jsem dostala. A to je někdy víc než nečekaná dramata.

3 10.08.2016

Další várka pedofilů, brutálně zavražděných mrtvol a vyšinutých seveřanů. Zejména tedy seveřanek. Mnoho postav, přičemž autoři stále statečně matou, takže nemáte vůbec přehled, zda je ta či ona nová postava, alterego nebo stejná postava jen v minulosti... Prostě zmatek, který baví rozmotávat.
Na třetí díl vás to sice navnadí, ale slabší povahy a žaludky si musí dát pauzu v podobě nějakého veselejšího čtení...

2 22.06.2016

I mistr se někdy utne... První volba je standardní sparksovská červená knihovna, druhá volba trochu one-man-show a závěr zbytečně moc krátký, utnutý a... sakra! Nicholasi! Proč jsi odešel od psacího stroje zrovna ve chvíli, kdy jsi to měl rozjet? Volba nezklamala úplně, ale v rámci autora je to slabší kus. Zkrátka - špatná volba.

4 10.05.2016

Kniha se mi nijak zvlášť nelíbila, ale nemohla jsem ji odložit a přečetla ji jedním dechem. Jak je to možné? Protože jestli je nějaká kniha opravdu ČTIVÁ, pak tahle! Skvělý způsob vyprávění formou deníkových zápisků tří různých osob a má oblíbená kombinace různých časových linií, které se potkají v ten správný okamžik! Prostě skvělá forma, která dohání víceméně nijak zvláštní obsah a která mě udržela bdělou až do 50. stránky od konce. Pak už jednoduše všechno víte a kniha stojí jen na obsahu.... A o tom jsme si už řekli, že za moc nestojí, takže.... http://bit.ly/1QZUhB4

4 28.04.2016

Uhrančivá kniha. Smrt se dívá na svět tak trochu dětskýma očima, bez příkras a fascinovaně sleduje všechno co nezná. Něco jí dává smysl a něco naopak vůbec. Malé dobro střídá velké zlo a naopak. Zlodějka knih obsahuje všechno co od ní čekáte - dospívání v době 2. světové války, Žida ve sklepě, Hitlerjugend, hnusný válečný jídlo a samozřejmě hromadu ukradených knih. A pak taky něco, co nečekáte - hřejivou ruku, která sevře vaše srdce a nepustí ho až do poslední stránky.

14 26.04.2016

Abych pro začátek uvedla na pravou míru: Jojo píše tak, že chci číst pořád dál a dál a víc a víc a na konci každé její knihy je mi líto spíš toho, že je konec, než hrdinů. Než jsem poznala Lou a Willa a všechny ty otravný sobecký lidi kolem nich, seznámila jsem se s Jojo díky posledním dopisům, které mě zaujaly daleko víc. Neotřelé téma, zajímavé reálie a zajímavá forma vyprávění, kde se prolíná několik časů. To jsou dopisy. Tato kniha je oproti tomu ve všech těchto bodech obvyklá. Příběh srdceryvný, ale ohraný, narace klasická a příliš ospalé prostředí anglického maloměsta mimo sezonu. Nelynčujte mě, pochopte, kniha je to krásná, ale Jojo to prostě umí i lépe...

3 26.04.2016

Jazyk a styl autorky mi tak úplně nevyhovuje, takže mě její knihy většinou moc nebaví. Všechny působí více či méně autobiograficky a vyvstává otázka, jestli je kdovíjaké umění žít veselý život plný zvratů a psát si o tom deníček, nebo jestli to žádné umění není. Ireně je to ale asi fuk, seká knihy jak Baťa cvičky a knihy z pultů mizí... Tajná kniha měla nechtěnou reklamní kampaň, o které bylo už napsáno mnoho. Každopádně díky těmto aspektům mě právě bavila víc než jiné knihy od I.O.. Protože přece ten bulvár čteme všichni, jen se nedělejte. A protože nás přece všechny zajímá, jakej byl v posteli, co? Mrk, mrk...

1 04.04.2016

Přiznám se bez mučení, od Petry Soukupové jsem nic jiného nečetla. Knihu jsem si pořídila pod vlivem soudobého reklamního a mediálního tlaku, kdy na mě zírala v metru na eskalátorech z plakátů. Jak už tak některé knihy zírávají. A dost jsem koupě litovala - hrdinka je v depresi a letargii a pokud je v depresi a letargii i čtenář, je to skoro na provaz. Pokud čtenář v depresi není, asi si pomyslí, že je hrdinka pěkná blbka, co to moc řeší. A to nikoho nebaví. Depky ani holky, co všechno moc řeší. Takže tahle kniha nebaví. Jediné, co by se dalo na knize pochválit, je její jazyk. Jenže ani to neplatí - v dnešní době, kdy vyhipstřený sloh je na každém druhém cool blogu, je to celé spíš takové... zapomenutíhodné...

04.04.2016

Moje prví setkání s Moyesovou. A určitě ne poslední.
Prolínající se časové linie mohou být pro někoho matoucí, ale podporují pocit člověka, který zapomněl vše, včetně svých citů. Pokud se do knihy začtete, budete se ve všem orientovat a ani vám to nepřijde. Osobně mě nejvíce zaujala studie života anglické vyšší střední třídy v šedesátých letech a azbestové téma. Kdo by to byl řekl, že se za padesát let může tolik věcí ve společnosti změnit???

6 31.03.2016

Možná až moc temná kniha pro mladé...
Osobně se mi nelíbí, že hlavní hrdinka je až taková rebelka bez příčiny i když s příčinou. Mladým čtenářům to tak může ospravedlňovat jejich chování, ale dost mravního kázání, vždyť jsem na střední byla stejná! Forma dopisů není tak originální, jak by se zdálo. Dopisy jsou v podstatě takový deník s přesahem, takže někdo, pro koho je wikipedie druhy domov, si určitě rád doplní znalosti o mrtvých osobnostech. http://monamarsalovacte.blogspot.cz/2016/04/dopisy-na-konec-sveta-ava-dellaira.html

31.03.2016

Vraní dívka se mi líbí z jednoho důvodu a z mnoha důvodů nelíbí. Mám ráda schizofrenní příběhy, kde v závěru zjistíte, že všechny postavy v knize jsou vlastně jedna. Z tohoto úhlu super. Ale - nesnáším: horory, násilí na dětech, detektivky, sexuální delikventy...a knihy na pokračování!!! Jinak je to ale kniha napínavá, příběh netradiční a zamotaný tak, že se v něm občas ztratíte, ale přesto vás to baví. Pokračování si přečíst toužím, ale spíš jen z toho důvodu, že nemám ráda nedokončené věci a že někde v mé mysli běhá parta násilnických zrůd, které chci dostat za mříže!

2 18.02.2016

Tahle kniha je jako hrnek teplého čaje, se kterým se uvelebíte v křesle, když venku sněží nebo prší. Příjemná, uklidňující a i když víte, že to jednou skončí a víte asi i jak, vlastně vás to nijak zvlášť nežere, protože to prostě bylo celé milé a vřelé. Celou dobu se mi do mysli vkrádal animovaný film "Up", doporučuju. Jediné, co mě trochu mátlo byl věk Oveho a časové zasazení do dekád...

6 18.02.2016

Zoe Sugg je ikona online světa. Má vlastní kosmetickou řadu, vlastní řadu vonných svíček, miliony liber na účtě a miliony odběratelů na YouTube. Kniha psaná její rukou (ať už ji vedl kdokoliv) o jejím příběhu je dalším marketingovým produktem a zároveň splněným uměleckým snem mladé britky. Takže - proč ne? Milý, i když tuctový příběh. Morálně motivační poselství. Hezký obal. Jestli od knihy čekáte Dostojevského, tak je chyba na vašem přijímači... Já jsem si ji užila, i když mi není náct.

2 06.01.2016

Životopisy psané v první osobě mají vždycky víc šťávy. Zvlášť když pojednávají o šťavnaté době a šťavnaté osobnosti. Pokud navíc doplníte třpytivé kulisy světového klenotnictví, slavné soudobé osobnosti jako přátele a milence a klasický příběh "pretty woman", dostanete 100% cartierovský džus! Pokud po dočtení nezatoužíte po šperku s panterem, tak jste nečetli dobře!

1 06.01.2016

Romantické filmy ze střední školy v Americe mě vždycky bavily. A John Green, co si budem povídat, John prostě píše takové romantické filmy z americké střední pro intoše. Absolutně chápu, proč ho všichni "young adult" intelektuálové milují. Speciální plus dostává Příliš mnoho Kateřin za France Ferdinanda, poznámky pod čarou a matematikův dovětek.

2 06.01.2016

Klasický Sparks. Romantika ve všedním světě. Láska navzdory komplikacím. Komplikace navzdory lásce. Zápletka přitažená za vlasy. Ale všechno dohromady to báječně funguje, spouští to slzy a aspiruje na další dojemný film.

3 17.09.2015