Monikino Monikino komentáře u knih

Vrány Vrány Petra Dvořáková

Z knihy mám hodně rozporuplné pocity. Zpracovává vážně téma, člověk tak chtě nechtě cítí jisté napětí a snad i pokoru k hodnocení. Ale..celkové hodnocení knihy se nemůže redukovat jenom na silné téma.
Knížku jsem přečetla během jednoho dne, nejedná se totiž o žádné složité čtení. Styl, jakým je kniha napsána, je velmi jednoduchý, a to nejen v případě vyprávění 12 leté Barbory, ale i u její matky. Mám ale pocit, že vyprávění jen tak klouže po povrchu a více do hloubky se dostává jen díky tomu, že popisuje scény, z kterých musí jít mráz po zádech už z principu každému. Kniha spíše než jako pořádný příběh působí jako sled událostí směřujících k jasnému konci, přičemž postavy stojí jen tak nějak okolo, aby nerušily to zmiňované jasně směrované mrazení.
O to víc mě zaráží tak vysoké hodnocení a zběsilá propagace od všech bookstgramerů, co znám a sleduji. Knihu pošlu i navzdory podařenému přebalu dál a na jiná díla od autorky se asi, alespoň prozatím, chystat nebudu.

17.01.2021 3 z 5


Saturnin se vrací Saturnin se vrací Miroslav Macek

Saturnina od Jirotky miluju, očekávání na pokračování tak byla velká a bohužel stejně tak velké bylo i zklamání z výsledku. To, co je pro Saturnina typické a význačné, bylo vyvedeno do těžko stravitelných rozměrů - metafory, satirické poznámky i vtipy jsou dávkovány v míře, která jim zásadně ubírá na lesku, působí to celé tak nějak až moc "na sílu".
Knihu jsem musela odložit, možná už ve čtvrtině. Osobně bych ji nedoporučila ke čtení - a obzvlášť nikomu, kdo má tento Jirotkův skvost na předních příčkách knih, které by si s sebou vzal na opuštěný ostrov. :)

30.11.2020 1 z 5


Amáliina nehybnost Amáliina nehybnost Kateřina Rudčenková

Amáliina nehybnost se mi zaryla až do morku kosti, formou, tématem, tím, co říká, co si z ní odnáším. Je mi trošku smutno z komentářů, které zde jsou. Téma pohnutých lidských osudů, hledání sám sebe, smyslu a životní neukotvenosti není v ničem pobuřující ani pro hrdin(k)y starší 30 let. Stejně jako otázka mateřství a role ženy ve společnosti, která jenom předpokládá a očekává. Jako by autorka v knize odpovídala přesně všem (mužům), co se zde popuzeně ohání "zhýčkanými pindulínami ve středních letech, co neví, co se sebou". Kniha stojí za přečtení, nenechte se odradit :)

21.04.2022 5 z 5


Mléko a med Mléko a med Rupi Kaur

Kniha má nádherné kresby, básničky však pro mě postrádaly to kouzlo, které potřebujete u poezie mít - buď svojí formou, kdy obdivujete autorovu schopnost pracovat se slovy, rýmy či metaforami, anebo svým vyzněním tak, že se vás básně dotknout, ztratíte pojem o čase a prostoru, a chcete si je přepsat a snažit vrýt do paměti minimálně napořád.

Z trošku objektivnějšího hlediska, myslím, že kniha cílí spíše na mladší čtenáře, kteří si prochází první láskou, prvním zklamáním, nepochopením ze strany blízkých, rodičů (můj osobní tip je cca 14-18let). Zároveň hodnotím na základě českého překladu, v originále se rozhodně může jednat o odlišný zážitek, kdyby se mi knížka dostala do ruky v originále, zkusila bych jí dát druhou šanci.

26.02.2020 1 z 5


Losos v kaluži Losos v kaluži Markéta Lukášková

Kniha se mi těžko hodnotí, styl psaní a především humor autorky mi totiž perfektně sedí, ale mám pocit, že je tam těch glos a vtipných komentářů až příliš, místy až "na sílu", a to na úkor příběhu. Zároveň je už po prvních kapitolách kniha velice předvídatelná, až skoro váháte, jestli má cenu to dočítat. Místy se mi navíc příběh zdál hodně naivní, nemám sice nic proti dobrým koncům, ale když je jasný už ve třetině knížky, není to úplně ono. Často jsem měla pocit, že se autorce nedaří oddělit vyprávění Barbory a její babičky, jako by myslely i mluvily stejně a jediným rozlišovacím prvkem byla Báry přisprostlost.
Tak já nevím, oddechovka? Jo. Lehčí zábavné čtení? Jo. Ale nevzala bych do ruky raději něco jiného? Asi taky jo.

23.03.2021 3 z 5


Stroje jako já Stroje jako já Ian McEwan

S knížkou jsem se docela prala a místy se do ní musela i nutit, za mě jí prostě a jednoduše něco chybí. Autor pracuje s několika tématy a mám pocit, jako by se vzájemně nedoplňovaly tolik, jak by měly, a jak by si to čtenářský zážitek žádal. Některé pasáže mi připadaly zbytečně rozvleklé a ke konci jsem je očima jen prolétávala, abych knížku neodložila úplně. V knížce narazíte na několik důležitých myšlenek a podnětů k zamyšlení, to jo! Ostatně ty mi nedovolují dát špatné hodnocení. Jenom si myslím, že by šly zpracovat lépe. Možná by knize neuškodilo, kdyby byla o něco kratší.

Pro kontext hodnocení je potřeba říci, že se jedná o moji první knihu od autora, takže mi možná nesedí jeho styl psaní jako takový. Také jsem očekávala trochu silnější "dystopickou/sci-fi linku" v příběhu, nad kterou silně převažuje linka sociálně-politická a vědecká.

26.05.2021 3 z 5


Meta Meta Pavel Bareš

Aby to bylo úplně fér, na začátku musím říct, že jsem měla díky skvělým hodnocením vysoká očekávání. Což máte asi i vy, kteří si teď čtete recenze před pořízením knihy.

Jedná se o další z knih, která se mi těžko hodnotí. Je hodně čtivá, má fajn humor, zajímavý námět i příběh. Zároveň mi přišlo skvělé, že se děj odehrával na naší rodné hroudě (zde jsem hodně soucítila s autorovými odhady o neschopnosti ČR institucionálně ukotvit práva Met :D).
Měla jsem ale pocit, jako by se autor v průběhu nemohl rozhodnout, o čem chce psát, jak chce knížku koncipovat. A to jak z hlediska naťuknutých témat, tak žánru, kdy je kniha tak trochu sci-fi, tak trochu YA román s náznaky generační výpovědi a thriller (se zaměřením na problematiku stalkingu); k tomu zpracovává téma toxických vztahů, znásilnění, role muže a ženy v současné společnosti...a dál a dál. Jako čtenář jsem z toho byla poměrně frustrovaná, že nic nebylo dotažené do konce, a ačkoliv se kniha četla "jako po másle", nedokázala jsem si jí pořádně užít (a o tom nepřiměřeně bleskurychlém rozzuzlení ani nemluvě).
K mému překvapení a původním očekáváním od příběhu si myslím, že mu jeho sci-fi pozadí, které dle mého názoru hodně lidí ke čtení nalákalo, spíše uškodilo. Popravdě kdybych věděla, o čem ta kniha reálně bude a nebude, pravděpodobně bych se do ní nepustila.

26.04.2021 3 z 5


Praskliny Praskliny Klára Vlasáková

Kniha ve mně silně rezonovala každou kapitolou, stranou i myšlenkou. Autorka se dotýká aktuálních problémů, které skrze perspektivy jednotlivých postav přibližuje tak, že se silně dotýkají reality nás všech. I díky tomu je čtení často až depresivní záležitostí, protože si přitom čtenář uvědomuje křehkost vlastního světa.. a ostatně i toho "našeho" společného.
Ačkoliv chápu, že nebylo možné udělat "pořádný" a uzavřený konec, přišlo mi, že přišel až moc náhle, a zanechal za sebou spoustu nezodpovězených otázek.
Celkově zhodnoceno, za mě skvělé čtení!

10.10.2020 5 z 5


Útěk do divočiny Útěk do divočiny Jon Krakauer

Jak jsem se na knížku těšila, tak moc jsem z ní byla zklamaná. U spousty pasáží v průběhu čtení nechápete, proč tam jsou, některé části jsou zbytečně detailní a naopak spousta věcí, která by vás O Chrisi McCandelssovi zajímala, úplně chybí, místy jsem si říkala, jestli je kniha vůbec o něm. V některých částech mě navíc zaráželo autorovo subjektivní hodnocení postav i Chrise samotného.
Knihu jsem dočetla s hořkostí, skoro si říkám, proč jí udělali filmovou obálku, když má s filmem tak málo společného - a za mě se mu, k mému překvapení, nevyrovná.

01.03.2021 2 z 5


Možnosti milostného románu Možnosti milostného románu Jan Němec

Kniha, která má čestné místo v mé knihovně, jak to tak občas bývá, s jedním ALE. V prvních zhruba 2/3 knížky mě hrozně bavila netradiční forma románu, kdy se vyprávění střídá s úryvky z jiných děl, autorovými postřehy, myšlenkami apod. (ať nespoiluji!), doposud jsem se s tím v žádné knize nesetkala, a jak název napovídá, přináší to opravdu nové možnosti při čtení milostného románu a zážitku z něj. V poslední třetině mi to však začalo malinko vadit, měla jsem pocit, že to až příliš narušuje plynulost příběhu. Přistihla jsem se, že ke konci tyto pasáže jen přelétávám očima a ženu se zpět a zároveň kupředu za hlavními postavami. Proto je i výsledné hodnocení s malou vadou na kráse.

30.11.2020 4 z 5


Tchyně nemá jazyk Tchyně nemá jazyk Kateřina Rudčenková

Ach, to zase bylo! Máte někdy u knížek takové to nutkavé usmívání? A jedenáctkrát za sebou? Svačina pro duši.

22.11.2023 5 z 5


Mlčící fontány Mlčící fontány Ruta Sepetys

Jako jo, dobrý! ale možná jsem podle toho povyku kolem knihy čekala trošku více.
Hrozně mě bavil ten výlet do historie Španělska, o které jsem předtím nevěděla zhola nic, a rozhodně mě to nalákalo si zjišťovat více. Z hlediska samotného příběhu mi tam ale chyběly emoce, na 500 stranách se určitě dalo jít více do hloubky, více se zaměřit na vnitřní svět postav, alespoň těch dvou hlavních. Za mě tak 3,5/ 5 :)

03.09.2021 3 z 5


Buď, anebo Buď, anebo Kara McDowell

Jedná se o superčtivý YA příběh zasazený do období Vánoc (není však nutné si jej šetřit až na svátky, vánoční motiv je tam tak akorát). Celkové hodnocení: 3,5/5

Co musím ocenit - a co mě ostatně přimělo k pořízení knihy, je fakt, že pracuje s tématem úzkostí, a to v celém příběhu. S čím jsem při čtení trošku bojovala, je jistá klišoidnost a předvídatelnost nejen příběhu, ale i postav, které se nevyhnou jisté typizaci a škatulkám. Pokud se tak na konci každé kapitoly zeptáte, co se bude dít dál, stačí se zamyslet, co by se asi tak stalo v té nejvíce kýčovité romantické komedii. Takže se párkrát nevyhnete (milému!) protočení panenek :-) Ještě více mě ale překvapilo, že mi to ve výsledku nevadilo, čtení jsem si fakt užila a knížku jen obtížně odkládala z ruky.
Pokud se do knížky pustíte s těmito očekáváními, myslím, že nebudete zklamaní!

14.05.2021 3 z 5


Vytěženej kraj Vytěženej kraj Veronika Bendová

Road movie po severních Čechách, které se nebojí bolavých duší.
Narazila jsem na ni náhodou v knihovně a nezalitovala ani na vteřinu. Víc k tomu snad ani není potřeba říct.

07.11.2021 5 z 5


Královna děsu aneb Panická porucha Královna děsu aneb Panická porucha Aleš Cibulka

Kniha v sobě nese velice důležitou myšlenku, ale celkově je to takový nepovedený kočko-pes. V průběhu čtení jsem postupně musela začít přeskakovat a listovat, jinak bych ji ve třetině odložila.

Kniha je složená z rozhovorů se známými osobnostmi, které jsou následované tzv. intermezzy, jež představují subjektivní a za mě až nevhodné hodnocení životních příběhů těchto lidí. Pro jakési vyvážení má sloužit odborná část, kdy doktor Honzák popisuje vědecké souvislosti panické poruchy, kterým běžný čtenář jen těžko porozumí, pokud se nekamarádí s chemií a biologií. Vědecká a nevědecká část tak v knize spíše vytváří kontrast, než že by se navzájem doplňovaly.

Co mi hodně vadilo byl nevyvážený prostor, který byl osobnostem poskytnut. Z délky a obsahu rozhovorů tak lze spolehlivě určit oblíbence autorů, když jsou někteří dotazování pouze na panickou poruchu, jak by to dle mého názoru v této knize mělo být, a jiní vypráví svůj životní příběh málem od dětství až k výzvám po hodnocení vzdělávacího systému. Díky občas až adoraci těchto osobností jsem spíše než uklidnění měla pocit "proč ty bys měla mít úzkosti a obtíže, když nejsi známá, slavná a přepracovaná". Na ukázku otázka autorů z knížky, která snad shrnuje, co se snažím říct:
"Jenže ne každý je na takové intelektuální úrovni, všichni se nedokážou analyzovat, rozebrat svou situaci (...). Co pomůže běžnému člověku, když ho postihne panická porucha?" (str. 72)

Tak se ptám, co pomůže běžnému člověku? A odpovídám, to v této knize nehledejte.

05.01.2021 1 z 5


Vztahy a mýty Vztahy a mýty Jan Vojtko

Od knížky jsem upřímně očekávala trošku víc, byla jsem malinko zklamaná. Myslím, že to bylo způsobeno především tím, že jednotlivé kapitoly jsou hodně specifické pro konkrétní životní fáze či situace a díky tomu nejsou “pro mě “, jakožto čerstvého čtvrtstoletníka :) Postrádala jsem tam silnější pojící linku a trošku generalizování, díky kterému bych si z každého “příběhu” něco odnesla, nehledě na to, jestli zrovna řeší rozvod, nevěru či děti.
Autora mám jinak moc ráda, líbí se mi jak vystupuje a názorově je mi blízký, jen se mi díky tomu nepodařilo z knihy vytěžit maximum a jen s pár kapitolami si jako natěšený čtenář nemůžu vystačit. Možná se ke knize za pár let vrátím a budu mluvit jinak, uvidíme :)

17.08.2020 3 z 5