Monuschka komentáře u knih
Toto byla taková příjemná jednohubečka. Na Sáru a její sarkastické hemzy jsem se těšila A skolit někoho sarkasmem by bylo moc bezva.
No ale teda na to, že to je holka vcelku od rány a živel, tak se mi sem-tam zdála krapítek labilnější Nicméně na kráse to knize určitě neubralo. Jani, Jana Slaninová tvořila jsi postavu podle sebe, co se týče té živelnosti a sarkasmu, že? Já bych si se Sárou jistojistě rozuměla
Byla to taková lehčí krimoška, příběh byl čtivý, záživný i zábavný. Možná bych brala více těch sarkasmů, na které jsem se moc těšila. Ráda se u knihy zasměju.
Knihu jsem četla v knižní štafetě.
Tato kniha má krásnou, sladkou a nadějeplnou obálku. Viděla bych ji hlavně pro cílovou skupinu mladších čtenářů, ale mohu doporučit komukoli.
V příběhu je zpočátku mnoho smutku a vzájemného nepochopení, ale poté se začne vše obracet k lepšímu.
Je tu hodně k zamyšlení, proč se nám vše děje a co s tím můžeme dělat. Potkáváme se a vzájemně se od sebe učíme (jen ne každý si toto uvědomuje) a tím krásně můžeme své životy měnit k lepšímu. Vše je na každém z nás jaký postoj k různým situacím zaujmeme, důležitý je správný postoj k sobě samému. Nicméně každý máme jinou životní cestu, pochopení k nám přichází různě, dřív či později, vše má ale prostě svůj čas...
Jak už jsem psala, naděje si postavy této knihy najde, ale není vše úplně tak, jak si člověk přeje... Je poté třeba změnit úhel pohledu a vzít si z toho to nejlepší.
Příběh je to velmi milý a poučný. Určitě knihu doporučuji. Dostala se ke mně ve štafetě a děkuji za ni Terce Sopúškové a samozřejmě i paní autorce.
Po Klekánici jsem hned sáhla po Vodníkovi. Tato druhá kniha již byla, řekla bych, trochu více obsáhlejší a i krapítek vypracovanější, ale tím v žádném případě nechci tu předešlou nikterak hanit.
Tento případ byl hodně zamotaný. Hezky vykresleno bylo jak prostředí, tak i postavy byly dobře popsány, pánové policajti i zábavní. Člověk se do příběhu až skoro vnořil. I tady jsem se snažila uhodnout, kdo za tím stojí, nicméně marně. Překvapující závěr.
Další kniha v sérii "Dceřina kletba" čeká u mě tentokrát jako e-kniha, až se k ní propracuju někde mezi štafetovými.
Za štafetu děkuji Lucince Svobodové a samozřejmě paní autorce.
Pokračování knihy Mlha mezi námi. Velmi zvláštní, ale zajímavý příběh, který měl nádech tajemna a mystery. To, co jsem si myslela, že se děje, bylo ve skutečnosti úplně jinak. Co se v lese dělo bylo vskutku velmi zajímavé. A na konci překvapivé "AHA"?!
Tato 2. část byla naprosto skvělá. Po přečtení 1. části jsem si tuto sehnala jako e-knihu. Četla jsem ji ve slovenštině(miluju) pod názvem "Hra na milovanie 2". Opravdu jsem si čtení užila a jsem ráda, že jsem nezůstala v nevědomí, jak naši knižní hrdinové dopadli.
V mnohém jsem naše knižní pochopila a získala tím na ně i úplně jiný pohled. (v 1. knize zprvu ne moc lichotivý).
V knize se prolínají dvě časové období, ale je to vcelku dobře čitelné. To, co se v 1. knize neskutečně zamotalo, se v té následující krásně rozmotá.
Každopádně obě knihy jsou určitě zajímavý počin. Před těmito dvěma jsem od autorky četla již jednu, do které jsem se nemohla začíst , a tak se mi do těchto nechtělo, ale nakonec jsem ráda, že jsem si je přečetla. Bavily !! A tato obzvláště.
Tato kniha se mi dostala do rukou díky štafetě a je to pro mě první od této české autorky. V poslední době čtu převážně české a slovenské autory a jsem knihami velmi potěšena. Jsem ráda, že i díky štafetám se SK a CZ autoři dostanou do povědomí čtenářů.
Kniha mě zaujala hlavně díky názvu a ač autorčina prvotina, tak se mi líbila. Knížečka je to malá a milá a rychle přečtená, každopádně zajímavá.
Je zde cítit tajemno a nadpřirozeno. Zkoušela jsem uhodnout, kdo za tím stojí, ale mýlila jsem se.
Děkuji za štafetu Lucince Svobodové a i paní autorce a těším se na pokračování...
Velmi zvláštní, ale zajímavý příběh, který měl nádech tajemna a mystery. To, co jsem si myslela, že se děje, bylo ve skutečnosti úplně jinak. Co se v lese dělo bylo vskutku velmi zajímavé. A na konci překvapivé "AHA"?!
Musím říci, že se mi o mnoho více líbila 2. část, o které jsem nejprve nevěděla. Tuto knihu jsem četla jako štafetovou a po zjištění, že příběh pokračuje, jsem si sehnala e-knihu ve slovenštině "Hra na milovanie 2", CZ název "Mlha v nás". Tu jsem si opravdu užila a jsem ráda, že jsem nezůstala v nevědomí, jak naši knižní hrdinové dopadli.
V této 1. části jsem se nad chováním některých postav opravdu podivovala, ovšem ve 2. knize jsem je v mnohém pochopila a získala tím i úplně jiný pohled na ony postavy.
V knize se prolínají dvě časové období, ale je to vcelku dobře čitelné. Každopádně 2. kniha už je mazec. To, co se v 1. knize neskutečně zamotalo, se v té následující krásně rozmotá.
Každopádně obě knihy jsou určitě zajímavý počin. Před těmito dvěma jsem od autorky četla již jednu, do které jsem se nemohla začíst , a tak se mi do těchto nechtělo, ale nakonec jsem ráda, že jsem si je přečetla. Bavily !!
Za štafetu děkuji Lucince Svobodové a samozřejmě i paní autorce.
Pokud máte chuť na oddechovou knihu, kde nemusíte nad ničím moc rozmýšlet a zamýšlet se, určitě sáhněte po této. Ačkoli myšlenek, které nás mohou k něčemu nakopnout, ponouknout apod. je zde hodně. Nicméně je to opravdu oddechová jednohubka.
Navíc mě vrátila myšlenkami mnoho let nazpět k cukrařině do mé 1. práce. Nostalgicky jsem si i zavzpomínala.
Příběh je velmi čtivě napsán, postavy jsou krásně vypodobněné, velmi mě bavila Alice s Riou, nasmála jsem se.
Vidíme tu, že osud si s námi někdy hezky pohrává. Po nevydařeném začátku nás mohou potkat krásné věci. Jak se i zde naší Alici přihodilo.
Není ani pravdou, že velký věkový rozdíl je špatně. Max, kterého za vtipných okolností pozná, je velmi sympatický mladý muž, který ovšem na svůj věk je velmi vyzrálý. Takže říkám, proč nedat šanci? Moc jsem jim to přála. Taková trošku "Učebnice lásky". Mám velmi ráda takovéto typy knih, ve kterých není zlo a jiný hnus.
Knihu jsem četla ve štafetě a děkuji za ni Lucince Svobodové a samozřejmě i paní autorce.
Toto rozhodně není oddechová kniha. Řekla bych, že je hodně nadčasová a dotýká se současného světa, ač je to žánrově sci-fi. Je v ní hodně myšlenek k zamyšlení a rozhodně se nečte lehce. Poselství v ní je velké, lidstvo by se mělo zamyslet. A i já už si v současném světě někdy připadám, jak ve sci-fi příběhu... Takže za mě je v ní hodně toho k zamyšlení... Četla jsem ji v knižní štafetě a jsem ráda, že jsem se k ní tímto způsobem dostala.
Výborná kniha, která vás až do konce udržuje v napětí, kdy si myslíte, že už víte, jak to je, a pak si zas nejste jistí...
Thriller, kde nechybí láska i temnota v nás. Můžeme si myslet, že blízkého člověka opravdu známe a pak nechápeme, že jsme něco neviděli, nepoznali...
Knihu jsem si neskutečně užila, jen mě mrzí, že byla v CZ překladu a ne v originálu ve slovenštině. Četla jsem ve štafetě a děkuji za ni Jitka Dudychová a samozřejmě autorce Viktória Dominová Od této autorky si určitě přečtu i další knihy.
Tuto knihu jsem si opravdu užila. Kniha o pouhých 126 stranách a přitom obrovské množství zamyšlení se... Nad světem, nad lidmi...
Napsáno odlehčenou a i humornou formou, nic náročného a přitom to člověka nutí se zamyslet.
Zasmějete se a zároveň vám naskakuje husí kůže... A samozřejmě ne každému tato kniha sedne. Pokud máte rádi knihy na zamyšlení, rozhodně doporučuji. Tuto jsem četla v Knižní štafetě a pořídila jsem si i svou od Knihobotu v CZ verzi, v SK jsem nesehnala, škoda
Knih, které ve vás zanechají hluboké stopy a na které jen tak nezapomenete, jsem v poslední době četla již opravdu hodně. A pokaždé si myslím, že zrovna ta dočtená je ta nejvíc „och a ach“. Ale pak prostě přijde další. A další. Tentokrát to jsou knihy rovnou dvě. Dva díly neskutečně silného příběhu…
Tyto dvě knihy (tato a první díl Najtemnejší úsvit) mě dočista rozložily na maličké částečky a opět spojily dohromady. A během čtení to udělaly hnedle několikrát. Tento příběh je bouře emocí, výbuch různorodých pocitů, totální citová smršť, emoční hombikalka.
To, oč tu v příběhu jde, prostě nechceš… Ani slovo dál už neprozradím... Pouze to, že je zde obsaženo vše od obrovské lásky, nenávisti, ztráty, nalezení, slz a smíchu… A emoční houpačka se houpá opravdu kvalitně...
Příběh je vyprávěn v kapitolách střídavě oběma hlavními postavami Charlotte a Porterem a napsán je vskutku skvostně. Tyto dva jsem si doslova zamilovala. Pak je tam osoba, kterou bych fackovala o sto péro...
Knihy se četly opravdu samy. Za mě 5 hvězd a velké doporučení…
Četla jsem ve štafetě...
Knih, které ve vás zanechají hluboké stopy a na které jen tak nezapomenete, jsem v poslední době četla již opravdu hodně. A pokaždé si myslím, že zrovna ta dočtená je ta nejvíc „och a ach“. Ale pak prostě přijde další. A další. Tentokrát to jsou knihy rovnou dvě. (Tato a pokračování Najjasnejší súmrak). Dva díly neskutečně silného příběhu…
Tyto dvě knihy mě dočista rozložily na maličké částečky a opět spojily dohromady. A během čtení to udělaly hnedle několikrát. Tento příběh je bouře emocí, výbuch různorodých pocitů, totální citová smršť, emoční hombikalka.
To, oč tu v příběhu jde, prostě nechceš… Ani slovo dál už neprozradím... Pouze to, že je zde obsaženo vše od obrovské lásky, nenávisti, ztráty, nalezení, slz a smíchu… A emoční houpačka se houpá opravdu kvalitně...
Příběh je vyprávěn v kapitolách střídavě oběma hlavními postavami Charlotte a Porterem a napsán je vskutku skvostně. Tyto dva jsem si doslova zamilovala. Pak je tam osoba, kterou bych fackovala o sto péro...
Knihy se četly opravdu samy. Za mě 5 hvězd a velké doporučení…
Četla jsem ve štafetě...
Dříve jsem si myslela, že čeští (a slovenští) spisovatelé nepíší dobře. Nevím, proč jsem si to myslela, ale již dávno jsem změnila názor. Díky knižním štafetám, které jsou, troufám si tvrdit, velké BUM, se mi do rukou dostalo mnoho úžasných knih od právě českých a slovenských autorů a já jsem tomu opravdu velmi ráda. Jednou z nich je právě i tato kniha, kterou řadím mezi TOP
Do tohoto příběhu jsem se začetla už hned od začátku knihy, což občas bývá problém. A kniha mě nechtěla pustit přestat číst a to byl taky problém... Mám ráda knihy, které se čtou samy, tato byla velmi čtivá.
Trochu mě mrzelo, že příběh nebyl z českého prostředí, zajímalo by mě, jak by vypadal s našimi českými zbohatlíky Chování zbohatlických paniček mi vždy přišlo velmi úsměvné.
Knize dávám 5/5 protože se mi opravdu líbila a hlavně se skvěle četla. Děkuji Lucince Svobodové za možnost zúčastnit se této štafety a děkuji i autorce Eleně Minářové, která je mimochodem Jihlavačka jako já Doufám, že se s ní setkám u nějaké další knihy.
Fantasy není můj žánr (kromě Harryho Pottera :-) ), takže jsem se trochu bála do ní jít. Popravdě jsem ani netušila, že jsem se přihlásila do štafetové fantasy knihy :-D Zaujala mě krásnou obálkou a názvem, čekala jsem nějaké tajemno apod. A hadi mi nevadí, takže to mě neodradilo. Každopádně jsem byla ale překvapena, že mě kniha baví.
Hlavní postava Lilien je velmi milá dívka s dobrým srdcem a hromadou hadích pomocníků, kterých mi bylo moc líto, když doplatili na to, že přispěchali ku pomoci.
Příběh je opravdu čtivý, hezky propracovaný s různými zápletkami a tajemstvím, které skrývá Tomas. Tady mě opravdu zajímá, jak to s ním dopadne, neboť mu fandím a samozřejmě musím jít i do dalšího dílu :-D
Tato kniha mě velmi mile překvapila a na konci rozbrečela. Autorka se inspirovala knihou Obraz Doriana Graye, kterou mám moc ráda. Četla jsem jako maturitní četbu. Příběh, kde láska překonala staletí...
Postavy Doriana z obou knižních příběhů se podobají tím, že oba pohltí krása obrazu jejich podobizny. Nicméně tento Dorian je krapet jiný a dojde mu, co způsobil... Nicméně pozdě... Prozrazovat určitě nebudu.
No a jak již z názvu vyplývá, kletba ho na světě uvěznila na mnoho desetiletí. Příběhem se prolínají Dorianovým vyprávěním obě doby. Jeho tehdejší dávná i nynější, což dává knize krásnou atmosféru jakéhosi tajemna. Nechybí ani jemná romantická linka.
A to, že nové šance dostáváme, že láska může překonat dlouhé časové období a zde i jedno celé století, ke konci příběhu můžeme vidět. Poučit se z minulosti a být vděční za novou šanci... To se v příběhu povedlo a já jsem si hezky pobulela.
Knihu jsem si moc užila a znovu se k ní vrátím. Dostala se ke mně v rámci knižní štafety.
Tuto knihu jsem četla hned po autorově knize "Líp už bylo" a potěšilo mě, že to není další "postapo", ale duchařina Docela dobrý horůrek. Bála jsem se Četla se fajn.
Zjistit, že máte v autě "zabydleného" ducha, který zřejmě navíc nebude mírumilovný, musí být velmi nemilé. Navíc, když to zjistíte až po letech z fotografií...
Danielova cesta za hledáním svého bývalého auta byla docela strašidelná. Jako jsem si myslela, že duch bude nápomocen, ale byl to hajzlík :-D
Krásná kniha plná tajemství. A tajemství já ráda A což teprve velmi dávná tajemství...
Timea má velmi blízký vztah ke své tetě (až jsem si pak jednu chvilku myslela, či není její tajná dcera ). Když nalezne staré svatební oznámení, které je velmi zvláštní nejen místem konání, ale i datem, začne pátrat....
Její vztah s přítelem se dostal do bodu nula, a tak po rozchodu se ponoří do světa knih, které má velmi ráda a kde také ono oznámení nalezne. A začne pátrat.....
Vynoří se dávný příběh její tety, který se zpočátku zdá, že by mohl býti romantický, ovšem to je pouze zdání počáteční ...
V příběhu je mnoho zvratů a AHA momentů, které vyráží dech. A zjištění, že člověk, o které si myslíte, že je málem svatý, je ztělesněním zla...to je UPS! Jaké množství různých masek si lidé dokáží plesknout na ksicht, to je až udivující a odporné.
Příběh Timeiny tety měl být navždy zapomenut nebýt nešťastného nalezení tajemného oznámení. Nicméně stalo se a tak nakonec, jelikož teta cítí, že její život se chýlí ke konci, dojde k závěru, že celý příběh namluví Timee na diktafon... No, a to je uááá..
Krásná kniha slovenské autorky, která se ke mně dostala prostřednictvím knižní štafety. Opravdu velice čtivý příběh. Opět jsem si užila nejen slovenštinu.
V rámci knižní štafety, za kterou děkuji Lucie Svobodová, se ke mně dostala tato krásná kniha mladé slovenské autorky. Velmi jsem se na ni těšila a musím říci, že mě ani trochu nezklamala. Kniha má navíc krásnou, poutavou obálku a ještě poutavější "vnitřek" Slovenštinu jsem si navíc užila a archaismy, kterých tu bylo opravdu hodně, mi ani trochu nevadily. Naopak.
Za mě má Patrícia velmi dobře nakročeno, co se psaní knih týče. Má fakticky "vyřídilku" Miluji historické knihy (můj nejoblíbenější žánr) a tento je velice poutavě napsán. Jedno napětí střídá jiné, barvitě vše vypodobněno, máte pocit, že jste uvnitř knihy. Dokonce až tak, že jsem v jednu chvíli měla pocit, že mi nad hlavou prosvištěl šíp
Postavy mě velmi bavily, jejich nesváry byly chvilkama velice zábavné. A ač to byla doba dosti nebezpečná a násilná (né, že by dnešní doba nebyla, ale bylo i hůř...), nebylo v knize přehnaně krutosti.
Co se týče romantické linky, také žádné přehnané popisy vášnivých scén. A i kdyby byly, autorka by to tak chtěla, a tak bych to i tak brala. Všeho tak akorát příjemně ke čtení.
Kniha je krásná. Užila jsem si ji opravdu hodně a těším se na pokračování "Ocelová náruč", které už spatřilo světlo světa. Jsem ráda, že se ke mě díky štafetě dostala.
Jak zhodnotit tuto malou, útlou knížečku...? Nejinak, než že je to velké "TYTYTY člověče!!!"
Po prvotní úleku "prokrista - zase Zrnka temnoty" (protože co Zrnka temnoty, to nějaký bizáros ) jsem knihu doslova stěžka přečetla. Protože takovéto strašlivé věci se nečtou hezky ani dobře. Tedy mně určitě ne. To, na co dle mého autor v knize chce poukázat, se tak nějak na světě i děje...
Nedovolme, aby to došlo až takto daleko, jako zde v tomto příběhu, který je opravdu plný utrpení, hrůzy, šílených zvěrstev a magorů... Lidi jsou různí, jistě, ale proč až tak ohavné lidské stvůry se na světě vyskytují, to mi rozum nebere...
Kniha je tedy co strana - to děs, hrůza a fuj. Takovéto knihy běžně nečtu. Tuto jsem dobrovolně vzala v rámci knižní štafety, protože se nebráním občas přečíst něco jinšího, než co je mým oblíbeným. Je to kniha na zamyšlení se pro každého. Ovšem ti, kteří by se nejvíce měli zamyslet, ti asi číst nebudou...
Nicméně přejme si lepší a krásný svět a něco pro to dělejme
Kniha se ke mně dostala v rámci knižní štafety, za kterou děkuji a autorovi též.
Kniha je skvělá. Vše, co se nám děje, má nějaký důvod a smysl. Přitáhneme si do svého života lidi, které zrovna potřebujeme ke svému růstu/posunu. Naše zrcadla, která nám mají dát pochopení, otevřít oči, uzavřít něco, prozřít, posunout se a jít dál.
Každý z nás je jiný. A každý dokážeme svou minulost zpracovat lépe či hůře. Když vás v dětství jeden rodič obviňuje za chyby rodiče druhého, tehdy to nechápeme a mnohdy máme pocit viny. A to, že nás v našem pozdější životě naše dětství opravdu ovlivňuje, o tom není pochyb... Zpracujme, odpusťme, uzdravme své vnitřní dítě a žijme svůj život, který patří jen nám, a to, jak ho budeme žít, již je jen na nás...
Ke knize jsem se dostala díky knižní štafetě, za kterou děkuji.