Morbidus komentáře u knih
Stejně jako u jiných obdobných kusů kdysi dávno viděl anime a v tomto případě musím říct, že atmosférou i zpracováním jsou tentokrát obě média přinášející příběh vyvážená. Dokonce bych řekl (a potěšilo mě to) že manga přinesla i nějaké informace navíc, které navíc do tohoto universa bez problémů zapadají.
Vlastně tomu ani nemám moc co vytknout. Šachová partie se zde rozjede rychle a čtenáře pohltí. A takový Rjúk působí takřka „démonickým“ dojmem.
Tuto mangu (či celou sérii) bych čtenářům neznalým příběhu určitě doporučil.
Co jsem si pamatoval, pokračování této psychárny bylo o poznání slabší. Tudíž mě překvapilo, že tomu tak po letech (a rozšíření znalostí) již není - a proto hodnotím vysoko. Ano, knihu lze číst jako jednoduchý příběh o Batesově útěku a následném pátrání v Hollywoodu po jeho osobě, což má nečekané rozuzlení. Tato varianta skutečně odpovídá 3 až 4 hvězdám...
Ale lze se dívat hloub. Protože tohle není jen o čemsi temném v Hollywodu; ten je pouhou kulisou, kde jednotlivé postavy hrají roli různých částí lidské psychiky. Vyprávění sleduje jejich interakci, rostoucí strach, paranoiu a šílenství. Jakmile to začnete vidět, je příběh v podstatě stejně geniální jako první díl. Závěr je pak temnou třešničkou na dortu. A vnímám i skrytý Blochův vtip, který se příběhem táhne a mně z něj navzdory veškeré temnotně cukají koutky úst.
Pokud očekáváte pouze senzaci typu prvního dílu, je tahle kniha vaším zrcadlem; ale jestli jste se nepřišli živit na bolesti trpícího člověka a chcete se raději vydat na průzkum vetché hranice mezi rozumem a iracionálnem, je čas na další výlet do hlubin lidské psychiky...
Jako u každého filozofického či naučného spisu nehodnotím počtem hvězd; komu by chyběly, nechť si přimyslí 3 kusy.
Nejde o lehké čtení; nestačí jen rozumět smyslu slov (číst), ale také text chápat. Problémem pak může být zub času, díky kterému je čtenáři děj i historické pozadí hůře srozumitelné - což ale vzhledem k úctyhodnému stáří spisů nevidím jako nutný zápor. Naopak je to zajímavá sonda do životů a myšlení lidí ve vzdálených dobách. A krásně se zde ukazuje, že lidské postoje jsou i po staletích stále stejné...
Na druhou stranu jsou přístupy k některým ožehavým tématům dávno přežité. Jinde zase mnohé uvedené věci nadpřirozeného charakteru jasně vidím jako metafory či logicky vysvětlitelné záležitosti. Ve výsledku zde tedy z mého pohledu nějaká berlička v podobě Boha není třeba; ano, kdysi tento myšlenkový abstrakt měl své opodstatnění, dnes mi však už takto podaný smysl příliš nedává.
Nevidím tuto knihu nutně jako náboženský spis; pojednává hlavně o myšlenkách a postojích lidí své doby. Starý zákon kombinuje historii s určitým kodexem „normalizujících“ pravidel (čímž poněkud nešťastně rozdělí lidi na „dobré“ a „špatné“). Nový zákon pak tato ustanovení upravuje či vyvrací. Zde se nemohu zbavit dojmu, že apoštolové svého mesiáše plně nepochopili a na jeho poselství tak adekvátně navázali až někteří pozdější filozofové.
Konec rouhání. Knihu bych doporučil tomu, kdo si ji chce přečíst.
Po nedávném návratu k Bestselleru jsem se rovnou rozhodl si znovu přečíst i ostatní autorovy knihy. Pro sebe jsem je objevil v té krásné době, kdy jsem teprve objevoval, že něco jako horror existuje (a to dokonce i v českém podání). Nicméně ve svém bláhovém mládí jsem tuto knihu ještě nedovedl tolik ocenit; je docela zajímavé, že jednotlivé příběhy bych z hlediska oblíbenosti seřadil úplně obráceně, než tehdy.
To nic nemění na tom, že nehodnotím vyloženě špatně ani jednu z trojice příběhů. Některá nečeská jména sice zprvu praštila do očí, avšak propojení jednotlivých vyprávění skrze české prostředí Jarošova nad Nežárkou se mi zamlouvalo. Samozřejmě příběhy mají místy své mouchy (i proto o kapku nižší hodnocení) zejména co se týče předvídatelnosti; docela často se dá odhadnout, kterým směrem se děj vyvine.
Tato horrorová kniha svůj morbidní účel splnila a já jsem spokojen.
V onom magickém období, kdy byly gamebooky všude, mě tento kus nějakým způsobem minul. Dnes, kdy se gamebooky do jisté míry navrátily a já už mám v hlavě více utříbeno, co mi sedí a co ne, jsem si tento kus za drahý peníz pořídil. Jak jsem tušil, byl to po čertech dobrý kup.
Od počátku příběh halí stabilní atmosféra číhajícího zla. Nejenže napjatý hráč čeká, co na něj vybafne tentokrát, ona tomu dává grády i mechanika počítání Strachu. Jasně, jakmile se po několika pokusech naladíte na tu správnou vlnu, začnete odhalovat tajné odkazy a další delikatesy, vše se vám začne jevit o chlup méně spletité. Nicméně od začátku až do konce jste stabilně pokoušeni hromadou odboček a dveří, které většinou vedou do pastí a slepých uliček, odkud není úniku. Ono občas na některé místo i stačí přijít z nesprávného směru... Knihu jsem dokonce i na čas odložil (což značí, že cesta vpřed není triviální, což mě baví) a pak už to šlo. Autor se při tvorbě tohoto kusu musel ukrutně bavit... :-)
Za mě pekelně dobrý horrorový gamebook, který rozhodně utkví v paměti.
Jelikož při čtení ideálně dodržuji chronologii autorskou a nikoli příběhovou, neměl jsem v tomto ohledu s dalším střípkem (či spíše střepem) minulosti větší problém. Jen mě trochu zamrzelo, že zombíci se do určité míry stali spíše kulisou - ač zřetelnou a děj do značné míry ovlivňující. Nicméně...
Celý depresivní postapo svět opět skvěle drží nad vodou Kovbojův trefný cynismus a hlášky. Tady už jsem se dokonce na některých místech rozesmál i nahlas. Navíc, oproti „předchozímu“ dílu se čtenář dočká více charakterů, erotiky a napětí. Čtenář prostě nemá šanci se nudit. Závěr v podobném stylu jsem sice očekával, ale zodpověděl mi Otázku, takže jsem za něj spokojený.
Dalšímu „pokračování“ Kovbojova příběhu bych se určitě nebránil.
Tahle knížka mírně klame svým názvem. Ano, u některých povídek skutečně některé z prvků upírských příběhů rozpoznávám, byť na „klasické upíry“ zde nenarazíte. To už spíše na ty psychické (a že jsou podáni zatraceně dobře). A dalších povídek zase nechápu, proč byly do knihy zařazeny. Dokonce ani zasvěcené poznámky za každým z příběhů mě nepřesvědčily; spíše mi připadá, že v nich editoři viděli to, co vidět chtěli.
Každopádně jde o relativně povedené kousky. Nejlepším příběhem byl jednoznačně Parazit, kterého tímto považuji za jedno z Doylových nejpovedenějších děl. Vlastně všechny z Doylových povídek byly příjemným čtením a tak se nejslabším kusem stal Případ zmizelého upíra, který pochází od jiného autora. Mezi ostatní povídky nezapadá a působil na mě tak nějak uměle, jednoduše - a hlavně to nefungovalo.
V těchto příbězích typické upíroviny nenajdete, ovšem zajímavé povídky ano.
Horrorových gamebooků je jak šafránu, tudíž jsem této kombinaci nemohl odolat. A výsledek?
Co se gamebooku týče, víceméně jste pod hrozbou instantní smrti tlačeni stále vpřed a možností učinit nějaké opravdu přelomové rozhodnutí je v několikastránkových odkazech pomálu. Během jedenácti různých konců se stále dokola dozvídáme různými způsoby to samé v bleděmodrém. A na průvodní listinu, házení kostkami či hádanky zde zapomeňte.
Horror? Ano, ale většinou jen jeho light verze pro mladistvé (včetně pasáže, kde se musí hlavní hrdina povinně zamilovat). Nepopírám, že autorka umí zručně zapojit některé klasičtější žánrové prvky, ale zárodky atmosféry poměrně často vystřídá nějaká vysvětlující pasáž (nebo smrt).
Na druhou stranu, určité napětí tady je (minimálně prvních pár her). Pokud si poradíte s rozměry, je to ideální společník na cestování. Nejvíce však oceňuji obálku, ilustrace a celkový vzhled knihy - ty jsou skvělé!
Tudíž myslím, že spíše než milovníky horroru a gamebooku bude na tento večírek vhodnější pozvat čtenáře young adult literatury. :)
Obvykle při četbě hororů cítím znepokojení a jistý druh temné fascinace. Vzbudit v člověku literárním dílem strach je (z mého úhlu pohledu) docela kumšt; a v Hellraiserovi se to povedlo na jedničku. Temnota je takřka hmatatelná, odbíjení zvonu slyšitelné a cenobité na dosah ruky. Dal bych knize ihned pět hvězd...
...nebýt druhé povídky Věk touhy. Snad zde byla doplněna jako snaha ukázat autorovu rozmanitost tvorby či tematické spojení skrze ústřední motiv touhy. Tak či onak, tato povídka mi nepasovala ani v Knihách krve. Ne, že by byla vyloženě špatná, jde o sci-fi horor o nepovedeném (a nadrženém) experimentu v hávu kriminálky. Bohužel je však na svůj obsah příliš zdlouhavá a se slabou pointou.
Tento pekelný kousek můžu doporučuji všem hororistům.
Ačkoli na mě některé z povídek působily naivním dojmem, vyskytlo se i několik solidních kousků (či opakujících se detailů), které mou maličkost oslovily výrazněji. Kniha je doplněna zdařilými ilustracemi, které knize dodávají vkusné černo-bílo-červené ladění. Značný přínos (pominu-li samotnou raritní existenci knihy) spatřuji i v doslovu, který čtenáři odhaluje zvyklosti romského pohřebnictví a tajemného světa duší zesnulých (Mulo) obecně.
Povinnost pro milovníky duchařiny a osoby s otevřenou myslí. Minimálně pro mě šlo o kulturně obohacující záležitost, která si zaslouží svůj díl pozornosti.
S tímto dílem skvělé komiksové série jsme na konci jednoho velkého příběhu. Mnoho věcí bylo ukončeno, zničeno, zmařeno. A abych pravdu řekl, finále nakonec až tak epické nebylo. Souhlasím, že je to krapet větší masakr než v předchozích dílech a člověka to rozseká (jak je v této sérii zvykem). Ovšem místy je za mně až příliš tlačeno na pilu, záporákův plán je prazvláštní a některé postavy prostě... vyšumí.
Na druhou stranu, epilog mé lehké rozladění zhasil. Není to stoprocentní happyend, ovšem i tak je více než uspokojující. Všechno je jak má být. :-)
V této části příběhu zapadnou střípky minulosti na to správné místo. Konečně se ukáže, odkud se klíče vzaly a jak díky jednomu blbému rozhodnutí Zlo proniklo na tento svět. Člověk by řekl, že tento díl série je takové ticho před bouří - ale opak je pravdou. Ve skutečnosti je smutnější a brutálnější než ty předchozí.
Přítomnosti si tentokrát tolik neužijeme, ale na druhou stranu - věci, které se v ní odehrají, jsou vpravdě zásadní. Damien hadra. Věci jsou dořešeny a se čtenář může v dalším svazku plně soustředit na Konec.
Zábavná záležitost pro všechny milovníky knih a fantastiky. Více než polovina uvedených stripů mě pobavila či alespoň zaujala. V některých jsem se dokonce i našel.
Nemám co dodat. :-)
Upíří tématika mě nijak netáhne, ale nedávno jsem jednu upírovinu četl, tak jsem zkusil i tohle. :-)
No, je to... jednoduše romantika. Musím říct, že několik prvních kapitol jsem se dějem prokousával. Mnoho věcí mi přišlo jako příliš velká shoda okolností a s většinou postav jsem se nedokázal ztotožnit. Světlou výjimkou byla Bridget a ve druhé půlce knihy už i samotný Bela. Ovšem neustálé popisy pití krve mne až fyzicky vysilovaly. Upír působící ,,v pozadí'' by mi přišel poutavější a děsivější.
Poslední kapitola pro mě knihu zachránila. Smutný, ale důstojný konec, jak má být.
Zdařilý hororový příběh z období první světové války. Ačkoli jde o starší knihu, četlo se to samo. Při některých pasážích mi opravdu běhal mráz po zádech. Bohužel to zazdila poslední kapitola, kde je původ hrůzy ,,vysvětlen''.
Máte-li však rádi starší horory, neváhejte.
Kombinace komiksu, gamebooku a děsivého příběhu?
Jakožto nadšenec do všech tří věcí jsem prostě nemohl odolat. A nelitoval jsem. Ačkoli knihu není jednoduché dohrát (mně se to povedlo až na šestý pokus), velice mě bavila - od zdařilé kresby až po sympatickou jednoduchou zápletku. (O které pomlčím, abych někomu nezkazil překvapení.)
Co se herních mechanismů týče, jsou poměrně jednoduché. Obzvlášť mne nadchly tajné lokace a obecně ukrývání odkazů přímo do obrázku. Jako u většiny podobných knih, i zde je důležité kreslit si mapu - kvůli znovuhratelnosti a orientaci. Tento gamebook mi celkově připomíná staré dobré click-point adventury (Posel smrti) či deskové hry (Mansions of madness).
Pro úplnost je třeba dodat, že anotací a úvodem se kniha tváří jako thriller. Má to svůj důvod. V reálu očekávejte hororový příběh se vším všudy. Někoho to možná odradí, já byl naopak příjemně překvapen. Takových knih víc!
Přeji hodně štěstí při hraní! :-)
Začátek knihy pro mne byl velmi hektický a chvílemi jsem si říkal, že tentokrát mě třeba King konečně zklame. Naštěstí se tak nestalo a vyklubal se z toho poměrně kvalitní příběh.
Ačkoli čtenář tak nějak tuší, kam to celé směřuje, napětí nepolevuje a čtivost zůstává vysoká. Psychologie postav je opět zpracována špičkově, zejména pak otcovský vliv na malou Charlie. Konec zůstává otevřený a jsem s ním ve výsledku velmi spokojen.
Svižné, napínavé a emocemi nabité čtení.
Poměrně střízlivý Mellick, kde jsem měl vzhledem k celkovému pojetí a příběhovému zasazení latentní pocit, že čtu některý z románů Terezy Kadečkové. Tedy pokud pominu fakt, že příběhový oblouk je i přes tloušťku knihy poměrně jednoduchý. A to zejména díky nadměrnému množství monster-erotiky, na což ostatně naráží i sám autor ve svém doslovu (ten tentokrát mimo jiné může přinést i pár podnětů pro zamyšlení nad postavami). Ale pokud se vás obálka snaží nalákat na romantický příběh, nemůžu s tím úplně... no dobře, romantika tam byla. Ovšem vnímal jsem ji výrazněji tak ve dvou částech (nikoli kapitolách!) příběhu. Na druhou stranu funguje a pokud pro ni máte cit, budete nejspíš spokojeni.
Druhý důvod, proč je tato kniha objemově rozsáhlejší, je nejspíše o cosi větší popisnost a pomalost vyprávění. Možná je to dobře, neboť hlavní vílácká postava má co dvě kapitoly z toho či onoho dějového důvodu stojáka. Přesto si nemohu pomoct, ale i ty „pomalejší“ autorovy příběhy (z dosud přečtených) měly svým způsobem větší drajv. Měl jsem místy až dojem, že místo bizarra čtu trochu ostřejší urban fantasy, kde se sem tam mihne nějaký fakt zábavný a zajímavý nápad, avšak málokdy dostane víc prostoru. Jde však přiznaně o odlehčený román vzniklý během pandemie, takže mu lze ve výsledku leccos odpustit. A ač to nebývá pravidlem, dovolím si závěrem jednu citaci, se kterou souzním: „Nevadí mi sledovat, jak můj svět hoří, pokud se tím obloha rozzáří v oslnivých barvách. Lepší než prožít život v jednotvárné tmě.“
Chlípná chapadla potěší autorovy dlouhodobé příznivce i bizarro nováčky.
O této knize jsem slýchal, že prý jde o „pretolkienovskou fantasy“, takže mě mírně překvapilo, že se ji v Carcose rozhodli dovydat. Pokud jde o kořeny (nejen) temné fantastiky, nijak nepochybuji, že ve své době měla Lilith vliv na její formování. Ovšem už sám doslov knihy definuje, jaká stránka MacDonaldovy tvorby činí potenciální problém jak dávnějším, tak potenciálním moderním čtenářům. Přesněji jde o „silný náboženský a moralistní podtext“. S čímž bych neměl problém (navzdory vlastnímu přesvědčení), kdyby autor ohledně svého světonázoru netlačil tolik na pilu, a to bez možnosti dát protistraně adekvátní prostor k vyjádření svých postojů. Toto jednostranné vykreslování situace nadobro zabilo poslední třetinu románu, kterou jsem dočítal v podstatě na sílu. Druhou věcí, která mě trápila, byly části děje s bytostmi zvanými Maličcí; jakmile se objevili na scéně, zaplavil text až úchylně-sentimentální pozitivismus. Mám dokonce podezření, že se odtud Tolkien (byť oficiální geneze hovoří o inspiraci v jiném MacDonaldově díle) do jisté míry inspiroval při tvorbě hobitů. Kdo ví...
Na druhou stranu bych tuto knihu nezatracoval, pokud hledáte něco intelektuálnějšího. Minimálně první dvoustovka stran je morbidní a podnětnou filozoficko-alegorickou poutí za poznáním, postavená na snové atmosféře i snové logice. Ta je silou i slabinou celého vyprávění; poměrně brzy začíná mizet hlubší význam toho, co hlavní postava dělá, proč to dělá, kam směřuje... začnete-li přemýšlet nad příběhem namísto sdělovaných jinotajů, rozplyne se. Vzniká tak až naivní „pohádková“ atmosféra, která je ovšem díky náboženské posedlosti smrtí od shora dolů přeplněná mrtvými. Biblických odkazů je přehršel, ovšem ona spleť skrytých významů - nadto psaných nejednoduchým jazykem - je natolik obtížně prostupná, že většina myšlenek se při prvním čtení ztratí v bludišti slov. Čtenář znalý okultismu ovšem může objevit i skryté odkazy na Velkou arkánu, východní filozofii Zenu či (nekromantické) pohřební rituály. Avšak dokonce i ona titulní Lilith (která má být antagonistkou příběhu, byť to tak necítím) je zde zcela podřízena myšlence stojící nad příběhem. Bohužel.
V Lilith leží temnota, jiné dimenze bytí i hledání smyslu - takže zařazení do edice Temnosti chápu. Stejně jako to, proč tento svazek nyní vyšel pouze v limitované edici. Protože jak by řekl klasik: „Přijímám premisu, ale odmítám závěr.“
Lilith lze doporučit náročnějšímu čtenáři, zejména pak religiózního ražení.
V Bizarropolis převažují povídky, které se sice o bizarro více či méně otřou, ale otěže jejich fungování dost často leží někde jinde. Některé příběhy na to ovšem šly relativně dobře a solidně jsem se u nich bavil - avšak často šlo spíše o parodie (KREV VE MĚSTĚ), chtělo by to o pár stupňů šílenství navíc (SMRT JE DŮSLEDEK ŽIVOTA) nebo by jim slušela větší dějová ucelenost (BRÝLE PANDAEMONIA). V jednom případě jsem dokonce titulní žánr hledal marně, neboť šlo o klasický béčkový horror (ZUB ZA ZUB). Není tedy příliš překvapivé, že za vrchol antologie považuji BIMBILÁRIUM STRÝČKA BOBANA, kde je bizarro potenciál příběhu naplněn, je hodně čtivý a především baví.
Kniha má i speciálního hosta, který v edici Club Bizarre dosud nemá obdoby: Carltona Mellicka III. Teď vážně, jeho povídka je fajn (v rámci knihy má u mě třetí příčku). Jelikož však v rámci edice dosud jiný zajímavý zahraniční autor nevyšel - a právě zde byla příležitost! - ztrácí to do jisté míry na prestiži. Druhým bonusem, který mě potěšil, byl stručný přehled a pohled Milana Žáčka na bizarro fiction jako takovou; nově příchozí se tak mohou rozkoukat, kde se to vlastně ocitli. Užitečná věc.
V Bizarropolis si na své nejspíš přijdou začátečníci i sečtělejší borci.