Morisa komentáře u knih

Zas tak často takovýto žánr literatury nečtu, jenže když za mnou přiběhl kamarád s tím, že je to fakt pecka a ať si to přečtu, neodolala jsem. Je tedy pravda, že jsem si nejdřív myslela, že se asi zbláznil, když jsem se pak ale sama začetla, pochopila jsem.
Takhle kniha je fakt zábavná! Když k ní přistupujete s úsměvem, otevře se vám v celé své kráse a vy se bavíte. Je to prostě nadsázka – ta kniha si dělá srandu sama ze sebe. Prostě nečekejte nic hlubokomyslného, vždyť je to stokrát omleté téma, čekejte zábavu – pak budete nadšení.
I když to není nic originálního, cosi nového na tom je. Nebo lépe řečeno, když si uvědomíte, že to psal chlap, chápete pak, proč je třeba brát to všechno s rezervou.
Tedy já to tak brala... a náramně jsem se bavila!
Jak říkám, není to nijak převratné dílo - to by asi ani nikdo nečekal - ale svou hodnotu má.
Na ocet je jeden z nejlepších ženských románků, jaký jsem četla - od chlapa!

1 28.11.2013

Krvavá mlha je moje první setkání s Kay Scarpettovou i se samotnou Patricií Cornwellovou. Jsem asi docela dost literárně nevzdělaná, neboť o této světoznámé spisovatelce jsem doposud nevěděla - no jo, chybička se vloudila.
Kamarád mi knížku půjčil se slovy, že budu nadšená. No, vlastně měl pravdu! Docela žasnu a to nejen nad neskutečně napínavým a strhujícím příběhem, ale taky nad tím, že příběhy o Kay Scarpettové mi celou dobu utíkaly! Teď už je jasné, co bude o Vánocích dělat. Číst, číst, číst - dohánět resty.
Každopádně mohu říct, že mě knížka velice příjemně překvapila! Prostředí ženské věznice i samotné vražedkyně mě vždycky zajímaly! Žel bohu je jich v literatuře jak šafránu! Všude vraždí chlapi - a pak se můžeme bavit o nějaké emancipaci, že?
Těším se, až se začtu do další autorčiny knihy.

2 27.11.2013

Nejsem nijak velký milovník literatury faktu ani mě zas tak nezajímá, co se děje, nebo dělo v Americe. No, ale Kennedyho příběh je výjimka. Vždycky mě prostě zajímalo, jak to s ním bylo doopravdy.
Každému totiž, kdo si umí dát dvě a dvě dohromady, dojde, že to nebylo samo sebou, a že v tom něco smrdí. A sakra že smrdí! Dokazují to i nové poznatky sepsané v Zavraždění JFK.
V žádném případě nelituju času, který jsem s touhle knihou strávila. Nejen že jsem si osvěžila svoje vědomosti, taky jsem nahlédla pod pokličku oněch "konspiračních teorií". Což jeden plus a ten druhý je, že všechny ty informace jsou popsány pěkně v přítomném čase a jako příběh. Žádné zbytečně zavalení fakty. Takhle kdyby byly psané učebnice...

6 27.11.2013

Absolutně jsem netušila, do čeho vlastně jdu! I když mě anotace nalákala, stejně jsem měla strach, že se budu nudit – z cizích autorů mám občas strach.
Bože, jak jsem se zase jednou spletla!
Vlk samotář je naprosto jedinečná, hlubokomyslná, emotivní a zároveň i rozporuplná kniha. Nejen že přináší úžasný příběh, kdy nevíte, na čí stranu se přiklonit, ale taky odkrývá mnoho otázek, na něž neexistují odpovědi. Anebo existují, ale my se jich bojíme.

Autorka bravurně propojila životy lidí a vlků - metaforicky nás přirovnala k mystickým, nepochopeným tvorům divočiny. Dokázala, jak moc jsme si s vlky podobní.

Některá rozhodnutí zkrátka nemají správnou možnost volby. Některá rozhodnutí budou vždycky špatná…

15 25.11.2013

Mé už několikáté setkání se s McEwanem. Od přečtení Betonové zahrady je McEwan mým oblíbencem a já při každé nové knize tajně doufám, že mi právě ona navodí podobné pocity úžasu a zhnusení – ty stejné, jako ona zmiňovaná zahrada.
K mé smůle se ta zatím nestalo - ale neztrácím naději!

I přes mé, možná až moc velké očekávání, na mě Mlsoun vskutku zapůsobil. Opět je příběh psaný oním brilantním jazyk, který je tak vlastní právě jen McEwanovi. Dobrá forma je ovšem jen jednou z mnoha složek úspěšné knihy. Já především hodnotím obsah a ten je nadmíru uspokojivý. Co říkám, je výtečný - nechybí mu nápaditost, zdravá čtivost, lehký závan sedmdesátých let a prostě to McEwanovoské fluidum, které dýchá z každého řádku!

Sice si na druhou Betonovou zahradu bud muset ještě chvíli počkat, ale Mlsnou mi to čekání příjemně krátí.

3 21.11.2013

Četla jsem Explozi a byla jsem z ní nadšená! Bylo tedy jasné, že na řadu musí přijít i Studio 6 (originální název je ovšem daleko výstižnější a taky lepší ;).
Bylo zajímavé sledovat hlavní hrdinku, kdy je ještě mladá a ne tak zkušená jako její vyzrálejší já z předchozího příběhu – tu holku začínám mít ráda.
Mnohým se nejspíš nemusí zamlouvat styl jakým je kniha psaná. No mně osobně je novinářský jazyk velice sympatický - je svižný, má spád, jde k věci, místo aby se zaobíral nepodstatnými maličkostmi, a přesto mu nechybí náboj a naléhavost samotného sdělení.
Ovšem forma není vše, jde především o příběh! Jenže co si budeme povídat. Děj samotný je opět dobře propracovaný, napínavý a veskrze netradiční - je ale takřka brilantní. Říkám ale takřka, protože věřím, že mě Liza ještě překvapí a ještě víc přiková k židli. Zkrátka Studio 6 je super a já se těším na další Anničino vyšetřování...

4 20.11.2013

Věděla jsem, že to nebude snadné. Věděla jsem, že budu řvát jak želva a věděla jsem, že mě to nenechá nepoznamenanou... Přesto mě to zasáhlo víc, než jsem mohla čekat.
Židovská otázka mě vždycky zajímala a vždycky asi bude. Koncentráky samozřejmě nejsou výjimkou - snad proto, že mí prarodiče se jim jaksi zázrakem vyhnuli. Tenhle příběh mě ale zasáhl o něco víc, než většina ostatních. Nejen, že jsou to vzpomínky skutečného člověka, ale všechno je v knize tak věrohodně popsané, že máte pocit, že to sami prožíváte.

Takových knih by mělo být víc, aby se na to nikdy nezapomnělo, aby někteří nemohli říct, že jsou to jen výmysly nějakých pomatenců! Snad někdy v budoucnu se to tak opravdu bude zdát, ale pro nás je to stále bolestně živá vzpomínka na to, co jsou někteří "lidé" schopní provádět...

Dita má můj veškerý obdiv... Představte si to, je vám čtrnáct, jste v koncentráku a jediné co máte, je pár odrbaných knih...

Skvělé dílo, přesto jsem si skoro jistá, že se k němu už nikdy nevrátím...

20 20.11.2013

Když mi kamarád s přáním k narozením předal tuhle knížku, brala jsem to jako recesi. Zasmála jsem se a nijak jsem nepočítala, že to budu číst. Jenže mi to nedalo a já začala šmejdit. Vyhledala jsem si nějaké informace a hle. Ona to asi není taková kravina, jak se na první pohled zdá.
Teď po přečtení mohu říct, že je to chujovina, ale skvělá chujovina! :D Já jsem se vážně bavila.
A co víc, ono není jen ploché, vulgární, lacině zábavné - jako většina komerčního humoru. Je to spíš neotřele vtipné, místy sarkastické, často satiricky nastavené zrcadlo naší společnosti.

Na hrubý pytel, hrubá záplata.

Jedině takovouto ránou mezi oči, ty oči otevřeme a dojde nám, jak pustě žijeme…

3 19.11.2013

Vlastně jsem ani dost dobře nevěděla, co od téhle knihy očekávat. Neznámý irský autor - co zajímavého může poskytnout? Inu ale reference byly úžasné a anotace mě naprosto nadchnula.

Hm, co by mohl takový neznámý irský spisovatel nabídnout? Bože, úžasnou knihu. A v tomto případě slovo "Bože" dostává docela jiný rozměr!
Je to neobyčejně silný zážitek, který vám převrátí vaše chápání mnohých hodnot. Ještě pořád mám ten příběh na paměti a ještě pořád ve mně hryže. Nejspíš se tam usadil a bude tam žít dost dlouho.

Mrzí mě, že jsme ze začátku pana Mahera podceňovala, jeho dílo je vskutku výjimečné a... no, má co říct. A ne zrovna něco pěkného...

V každém případě nedoporučuji katolíkům. A nebo možná právě ti by si měli Pole přečíst...

5 29.10.2013

Vždycky mě zajímaly knihy popisující období totality. A bylo zvlášť zajímavé číst tuhle knihu v průběhu voleb.
No díky ní jsem se ještě daleko víc utvrdila v tom, že komunismus, potažmo socialismus je jen nechutný nádor na lidské svobodě.

Každopádně tenhle příběh je něčím výjimečným. Většinou jsem četla knihy, kde se psalo o disidentech a revolucionářích - tohle je jen prostý popis nuzného života za totality.
Možná právě to z téhle knihy dělá tak zvláštní, smutné dílo. Ovšem abych autorovi neupírala! Nedá se říct, že bych se u knihy nebavila a nesmála! Autorův styl psaní je velice zábavný a protkaný ostrým humorem.

No, nejspíš jen s ostrým humorem se to všechno dalo přežít.

3 28.10.2013

Aura mě vždycky zajímala a sama za sebe musím říct, že na ni prostě věřím. Já si opravdu myslím, že nás nějaká barevná energie obklopuje. Nasvědčuje tomu i mnoho pověr. Zezelenal závistí, má růžové brýle a podobně. To všechno může odkazovat na to, že dřív jsme auru viděli daleko snáz. Co se týká Aury - je to velice užitečná knížka. Ucelenější publikaci jsem ještě neviděla. Nejen že obsahuje mnoho nových náhledů, ale i různé tipy na to, jak s aurou pracovat. No ať si to klidně někdo zve šarlatánstvím, pro mě je to jen zapomenutá součást našeho života.

2 27.10.2013

Už ten název a obálka mě hodně navnadily. Říkala jsem si, že to bude jistě něco. A nemýlila jsem se! Je to úžasně strhující a napínavý severský thriller. I když do té rodiny dnes tak s oblibou zvané severské krimi zas tak nezapadá. Veskrze je to docela prozaický příběh. Žádné nechutné vraždy ani znetvořené mrtvoly - jen kluk v kufru. Jenže možná právě to dodává příběhu na jeho náboji i čtivosti – a taky děsivosti. Totiž myšlenka toho, že něco takového by se klidně mohlo dít... Autorky si mě získaly a ráda bych si přečetla něco dalšího.

7 27.10.2013

Medojedek jsem se trochu bála. Nevadilo mi ani tak, že neznám autora, strach mi naháněla ta objemnost! Je to hrozná bichle. Ale jelikož mám příběhy o spisovatelích ráda, nechala jsem se přesvědčit a do knihy se začetla.
Podle mě takové knihy totiž vždycky nesou trochu té autobiografické autentičnosti. Každý spisovatel, který píše o spisovateli, píše tak trochu o sobě.
Vžít se do příběhu mi ale nějakou chvíli trvalo. Je to fakt obsáhlá kniha. To ale nic nemění na její brilantnosti.

Místy může příběh působit povrchně, jenže jak by taky ne? Vždyť celý Alecův život byl povrchní. Myslím, že v té povrchnosti je největší hloubka a celá podstata příběhu. Od druhé poloviny už jsem knihu hltala - je totiž hodně upřímná, pravdivá a na nic si nehraje.

Je to taková smutná zpověď jedné ztracené duše... Člověka, co si neví rady s tím, po čem vždy toužil.

8 26.10.2013

Po téhle knize jsem sáhla vlastně ani dobře nevím proč. Snad kvůli intelektuálům, o kterých je, snad kvůli dobrým referencím. Zkrátka jsem byla zvědavá na jiný, nijak sentimentálně ani uctivě zkreslený pohled na několik významných mozků minulého a předminulého století. Je to zvláštní kniha, nebere si servítky a nahlíží pod pokličku nejednoho velkého muže. Zbavuje vás iluzí a odkrývá nepříjemnou pravdu. Za to si té knihy vážím asi nejvíc - je upřímná. No co, byli to lidi - někdy docela odporní a nemorální, ale byli - není důvod je zbožšťovat a přisuzovat jim důležitost, která jim ani nenáleží. Vskutku zajímavá kniha, která vám rozšíří rozhled i náhled.

7 23.10.2013

Ani v nejmenším jsem nečekala, že to bude tak skvělá kniha. Tak... nevím lepší výraz, než Velká... s velkým V. Ta kniha, její myšlenka, je opravdu velká. Ničím omezující, ničím svazující, do ničeho netlačící, tolerantní, neomezená, vše zahrnující. Zahrnuje čistou duchovní pravdu. V té nejzákladnější, nejčistší a nezkreslené podstatě. Nenutí nám víru jako náboženství, ukazuje nám víru jako tu největší sílu, kterou vládneme. Víra tvá tě uzdravila - to mluví samo za sebe. Jsem opravdu ohromená a taky šťastná... Musela jsem zemřít vám otevře oči, aniž by vám něco nutila.

14 23.10.2013

Hned samotný název mi tak nějak vyrazil dech. Je záhadný a nám, co žijeme bez moře a nezajímáme se o meteorologii, v podstatě nic neřekne. Skočný příliv. Jako že za toho přílivu se nejlíp skáče do moře? No asi těžko. Zkrátka mě to zaujalo. Knihu jsem prolistovala a začala číst první slova – no, byla to láska na první pohled. Já jasně věděla, že tahle kniha bude šokovat - a to mám ráda. Teď, když jsem ji dočetla, vím, že jsem se nemýlila - šokovala mě. A nejen to, taky mě ohromila a trochu zhnusila - s tím příběhem jsem zkrátka nadmíru spokojená. A v neposlední řadě pak nesmím zapomenout zmínit skvěle vyprofilované postavy, které se zdají jako živé...

6 23.10.2013

A zase příběh o pejscích. Už psí poslání mě dostalo no a Psí cesta dílo dokonala. Řvala jsme jak želva. A přitom to smutné není. Ne, smutné je to, jak se my chováme ke psům. A přitom tu jsou jen a jen pro nás. Pan Cameron udělal opravdu záslužný čin - ukázal světu, jak jsou pro nás tahle chlupatá zvířata důležitá, jak jsou obětavá a jak jsou chytrá. Psi si zaslouží náš velký obdiv i uznání.

5 30.09.2013

Hodně zajímavá kniha. No chvíli mi trvalo, než jsem se do toho začetla, ale pak to stálo za to. Jen ty jména mi dělaly problémy - ale to je taky můj problém. Každopádně příběh je skvělý, velice neotřelý. Jako že upřímně na historické romány nejsem - fakt je ráda nemám, tak Monasterium mi udělalo velkou radost. Je to opravdu napínavé, čtivé, nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Opravdu super. Pro mě je to skvělá detektivka. Prostě pořád čtete a čtete, chcete vědět, co v tom pytli je! Užila jsem si to a ke knize se nejspíš ještě vrátím.

2 30.09.2013

Příběh s docela hlubokou, smutnou myšlenkou. Jak je ten název výstižný! Nejde tu přece jen o ceny jako prestižní ocenění, ale taky o ceny, jaké musí každý, kdo chce něčeho dosáhnout, zaplatit. Všechno něco stojí a nikdo nemůže mít perfektní každičký jeden detail ve svém životě. Nejde mít dokonalý život, kdy je soukromí i kariéra v rovnováze, kdy se nám daří v obou sférách stejně, a kdy jedna nestrádá na úkor druhé. Je prostě jen na nás, co si vybereme za naši prioritu. Ceny jsou už druhý román od Ericha Segala, který jsem četla – udělaly na mě dojem. Jsou míň sentimentální než Promarněná šance, jsou víc syrové a bez obalu. Dotknou se vás to...

5 28.09.2013

Mě to bavilo! Přijde mi to jako fakt super nápad. jJasně, možná už to tu někdy bylo - jak brouci, tak zmenšování - přesto je to opravdu dobrý, napínavý ale i zábavný příběh. A když nad tím tak přemýšlím, nezdá se mi to zas tak nepodobné Jurskému parku! Monstra jako monstra, ne? No dobře, v normálním životě bych asi radši potkala brouka, než dinosaura, ale kdybych měla sotva cenťák? Nevím, nevím… Každopádně jsem si to užilo, jen mě pak trošičku strašily sny o velkých broucích a mých malých rozměrech!

3 28.09.2013