Morisa komentáře u knih

Tohle je kniha, která vám vyrve mozek z hlavy!

Kostkař je jedna z nejlepších knižních postav, jakou jsem měla kdy tu možnost poznat. S Kostkařem je tak snadné sžít se, vcítit se do něho...
Kostkař je psycholog, psychopat a sociopat v jedné osobě. Svůj osud nechává to náhodě a kostce.
Kostkař mě uchvátil, kostkař mě nakazil – chvíli jsem chodila s malou kostičkou v kapse a nechala ji za sebe rozhodovat! A byl to ten nejvíc svazující a zároveň osvobozující pocit, co můžete zažít.

Kostkař je blázen... umělec...

5 22.09.2013

Bála jsem se, opravdu jsem se bála tu knihu číst! Říkala jsem si, že nic tak skvělého jako film Stalker už nikdy nepoznám... mýlila jsem se...
Piknik u cesty je jeden z nejlepších sci-fi příběhů, jaké jsem kdy četla. Co to říkám, nejen sci-fi, jakýchkoliv.
Ovšem když nad tím tak přemýšlím, jak moc je Piknik u cesty sci-fi? Je to skutečně jen dobře propracovaný příběh o Návštěvě mimozemšťany? Já vám nevím, na to se mi to zdá až moc hluboké, moc metaforické.
Pásmo... lidská mysl - se všemi nástrahami i užitečnými věcmi kterým nerozumíme, které nám tu někdo zanechal, někdo koho neznáme.
Stalkeři, ti odvážní, ti co se i za vysokou cenu nebojí Pásmo/Mysl prozkoumat a něco z toho vyzískat…

Piknik u cesty je jen pouhý průzkum lidské duše a mysli, hold svobodě a odhodlání žít...

"Ti s vysokými čely se musí bát ještě víc než my, obyčejní smrtelníci. S námi je to jednoduché: my zkrátka a dobře ničemu nerozumíme. Ale oni vědí, jak moc ničemu nerozumí."

18 21.09.2013

To není knížka pro děti, ani náhodou to není knížka pro děti! A nebo je pro děti, ale pro hodně vyspělé děti. Vyspělejší, než je většina z nás - pro takové Malé prince.

Zas tak často se mi nestává, že bych u knížky brečela - u Malého prince mi tekly slzy proudem. Jenže zároveň jsem se usmívala, běhal mi mráz po zádech, bylo mi smutno a chtělo se mi rozletět se – kamkoliv – do vesmíru, do vedlejší ulice, do snů…
Síla a kouzlo Malého prince je až hmatatelná... a vlastně neskutečná...

Teď když ale nad tím tak přemýšlím, Malý princ je vlastně právě a jen pro děti - dospělý to možná pochopí, ale nezažije...

25 20.09.2013

"Raduj se, že jsi ve vězení! Tady máš čas pomyslet na duši."

- jeden z nejúžasnějších citátů, jaký jsem kdy četla. V těch málo slovech je ukryta pouhopouhá, čistá pravda.
Ale ta čistá pravda je vlastně ukryta v každém slově knihy... a taky utrpení, bída, smutek... A přesto - přesto mi příběh vždycky připadal optimistický, nadějný. Asi taky proto, že sám hlavní hrdina bral všechno tak nějak - tak nějak, že to tak prostě je.

Je to kruté a opravdové - ruské - a všichni můžeme být rádi, že to Solženicyn sepsal... Asi z toho budu mít napořád takový zvláštní pocit – směsici nostalgie, smutku, radosti a beznaděje...

15 20.09.2013

Na nový román autora, který napsal Svět podle Garpa, jsem se těšila jak malej Jarda! Byla jsem hrozně moc zvědavá, s čím Irving přijde. No a musím říct, sakra on se mi strefil do chuti!
Mám hrozně moc ráda, když se v některé knize objeví postava, která je "jinak" orientovaná - pan Irving mi tím v Jedné osobě udělal velikou radost. Je vidět, že je to člověk, který se nebojí, nebojí se témat, která jsou kontroverzní, a která nemusí být každému pochuti...
A zpětně když se nad tím dílem zamýšlím, musím říct, že to není jen brilantně napsaný příběh, který se čte skoro sám, příběh se zajímavými postavami, především je to hluboký vhled do lidské duše.

4 20.09.2013

"Všechna zvířata jsou si rovna, ale některá jsou si rovnější."

Citáty z Orwellových děl by se měly vytesat do kamene, měly by se vytesat do mozku každého z nás. To pro případ, že by snad chtěl někdy někdo zapomenout!

Podstata Farmy zvířat není kritizovat komunismus (i když to sedí báječně a jistě účelně), nemá snad ani za účel kritizovat všechna totalitní, diktaturská politická zřízení. Farma zvířat prostě a jednoduše kritizuje člověka a jeho člověčenství - ty nejnižší lidské pohnutky.
Proč chce jeden člověk ovládat druhého - kdykoliv, jakkoliv, kdekoliv?
Mnoho z nás když získá moc, ztratí sebe…

Orwell byl vizionář a byl to psycholog/sociolog - až moc dobře rozuměl lidem.

49 19.09.2013

Camus - génius existence, génius absurdity… Génius myšlenky.

A právě v Moru je Camusův génius nejsilnější – nejhmatatelnější.
Je přece tak jasné, co Mor znamená! Jenže když o trochu víc rozšíříte svoje spektrum náhledu, dojde vám, že Mor není jen alegorií fašismu. Mor je alegorií tíhy světa, který nás obklopuje. Mor je vlastně samotný život. To život nás stravuje a zabíjí...

Camus je génius a já ho nikdy nepřestanu obdivovat. Nikdy nepřestanu obdivovat ten jeho hluboký vhled do lidského nitra - do nitra celého lidstva.

Mor je absurdní, Mor je existenciální... je jen krutě realistický...

17 19.09.2013

Brečela jsem... I když jsem už dávno dopředu věděla, jak to dopadne, na konci jsem brečela. Malá část mě totiž ještě bláhově věřila, že to třeba dopadne jinak. Vždycky, když to čtu, tak trochu doufám.

Dokonalost téhle knihy se snad ani nedá nějak smysluplně popsat - nejlepší je prostě číst. A jestli se nechcete tak trochu zbláznit, nesnažte se do toho děje vžít... Já to udělala a teď blázním - tu knihu miluju, i když mě rve na kousky. Trhá mou mysl a pokaždé, když ji začínám číst, cítím se, jako bych podstupovala lobotomii...

Tahle kniha je výjimečná a na ještě větší výjimečnosti jí dodává její filmová adaptace. Je jen málo filmů, co se vyrovná knize - Forman to dokázal...

10 19.09.2013

Mnoho lidí tvrdí, že je to přeceňované dílo. Já tvrdím, že je nedoceněné... nedocenitelné.

Je přece jedno, že tahle kniha v dnešní době už nedokáže vzbudit takový rozruch, jako v době, kdy byla napsaná. O to přece nejde! Nejde o ten rozruch, o tu kontroverzi! Nejde o příběh a ani o hlavní postavu. Hlavní postavou, by mohl být každý z nás... v tom je ta jedinečnost. Každý z nás se může stát hlavním hrdinou... ´
Každý z nás má, a nebo měl, v životě tak nějak prázdno...

A že je to vlastně o ničem? A o čem jiném, než o ničem by to mělo být? Vždyť celý lidský život je o ničem...

Genialita Salingera a jeho Kdo chytá v žitě spočívá v tom, jak dokázal zachytit tu ohromnou nesmyslnost bytí...

24 19.09.2013

Franz Kafka - víc snad ani říkat nemusím! Jeden z největších a zároveň nejzvláštnějších autorů. Byl to takový smutný, plachý Žid. A tím smutkem, tím je protkáno každé jeho dílo.

Kafka a jeho pojetí světa - vlastně to vypadá, že příběhy nemají pointu, jsou to jen divné popisy něčeho. Jenže v tom to je, v tom je ukryta celá existence.

Der Process - škoda, že neumím německy - chtěla bych ho číst v originále. Ale ono je to asi jedno. Na jazyku nezáleží, podstata Procesu, a vlastně celého Kafkova díla, spočívá trochu jinde, než zrovna ve slovech.
Kafka je v myšlence, v duchu, v papíře knihy... Je mezi řádky.
Proces se musí číst ne očima, ale duchem. Člověk se musí stát součástí toho zvláštního příběhu - jinak ho nikdy nepochopí.

11 19.09.2013

Celkem chytlavé čtení. Co říkám celkem - zatraceně hodně chytlavé! Hodně napínavé, hodně nepředvídatelné - až do posledka netušíte, jak to vlastně dopadne. Miluju takové knihy, miluju knihy, které mě nutí domýšlet děj dopředu, které mě nutí číst a číst! Baví mě, když se můžu stát součástí děje, když všechno prožívám s hlavním hrdinou - Chyť mě mi to náležitě dopřávalo! Detektivky nejsou mým nejoblíbenějším žánrem, přesto na mě Chyť mě hodně zapůsobilo - má totiž zcela neotřelý námět. Četla jsem se zatajeným dechem a jak zařezaná - no a ten konec! Bože! Jo, jo, knížka má skvělý název - jednoduše vás chytí... a nepustí.

7 19.09.2013

Už bylo načase, aby vznikla kniha, která upřímně popíše muže, jací doopravdy jsou. Žádný totiž není pan dokonalý, žádný není bez chybičky - většina z nich jsou jen nerudní, často nechutní, neurvalí, natvrdlí a nevěrní narcisové a ti co nejsou, jsou gayové! No dobře, nechci všem pánům křivdit, někteří za to opravdu stojí, ale je těžké takového najít... I když já preferuji knihy románového typu, tak Od toho chlapa ruce pryč! si mě získala nade vše. Je prostě zábavná, pravdivá, sarkastická, krutě upřímná a přesto bere život s nadhledem. Ano, autorky se trefily do mého vkusu - jedeme asi na sejné vlně... Ať žijou lesbičky! :D

2 18.09.2013

Úžasná kniha, úžasný příběh! Ještě teď mám mrazení. Je to něco úžasného a taky děsivého.

Chvíli po dočtení jsem si říkala, že už se ke knížce víc nevrátím - tak mě vyděsila. Jenže pak ve mně ten příběh začal zrát a zapouštět kořeny a já pochopila, že tohle je láska na celý život - že jsme si s Růží pro Algernon souzeni, že ji budu číst znovu a znovu.
A je to tak, četla jsem ji už třikrát, byla jsem na dvou divadelních inscenacích a pořád je mi to málo!

Až dopíšu tenhle komentář, nejspíš se k ní znovu vrátím - je to jako bumerang.

Úchvatné dílo...

18 10.09.2013

Zase jedna z hodně náročných knih. Nemyslím na čtení, forma jakou je Dlouhý návrat psaný, je čtivá. Je to těžké čtivo po obsahové stránce. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se tím prokousala - musíte prostě odpočívat. Tohle rozhodně není kniha na letní odpoledne, tohle je čtení na podzimní plískanice a k horkému čaji. S tímhle příběhem se musíte sžít a ztotožnit, musíte se stát součástí a vnímat ho stejně, jako hlavní postava. A věřte mi, není to zas tak těžké, děj vás vtáhne - možná proto, že popisuje realitu minulé doby. Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a věřím, že až začnou podzimní deště, že se k ní vrátím.

5 10.09.2013

Pěkný, čtivý příběh, který je inspirován prostou realitou a krutým životem. Mladý, zamilovaný, naivní pár, který se bere. Jak romantické, jenže probuzení do skutečného tvrdého života je celkem bolestné. Já a a on je skvělým varováním pro všechny mladé lidi, kteří uvažují podobně. Ona ta láska je moc krásná věc, ale když ta pak opadne, zůstavají jenom starosti. No zkrátka příběh, jakých se na světě odehrávají tisíce... velice poučný, velice opravdový.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih a podle mě i ta nejlepší, jakou Dostojevskij napsal. S úctou ke všem ostatním, úchvatným dílům - Zápisky z podzemí jsou prostě něco!
Všechna negativnost, upachtěnost, směšnost, ubohost celého světa vtištěna do povahy jednoho člověka. "Nádherný" obraz té "podzemní" části lidství.
Dostojevskij je mistr, jak dokázal z těch nejmenších detailů a drobností vystavět celou zkaženost, nicotnost a malost lidství.

Nemám slov, jen zírám a obdivuju...

5 02.09.2013

Andělé pustiny (zoufalství) jsou Kerouacovou hodně opomíjenou knihou. Je to škoda, podle mě je ta kniha lepší, než Na cestě i Dharmoví tuláci dohromady.
Je to úžasné, melancholické vyprávění o zoufalství - o pustinách, které se rozléhají v našich duších a srdcích. Kerouac měl zvláštní dar popsat všechno - cokoliv, i ty největší prasárny, s takovým lehce smutným tónem. Asi proto ho nejvíc miluju. Andělé pustiny jsou svým způsobem civilně poetické... i z toho nejobyčejnějšího sdělení člověk cítí pero básníka.

"Plavu v řece utrpení, ale umím plavat."

10 02.09.2013

Burroughs je vlastně Sex Pistols mezi spisovateli. Na jednu stranu obdivován a milován, na druhou nepochopen, nebo hůř, nenáviděn. Hlas, který se snaží po svém světu něco říct. Jenže svět ho odmítá, nevnímá - vidí v něm jenom lůzu, feťáka, punkáče.

Nahý oběd není pro každého, respektive jeho veličenstvo William Seward Burroughs není pro každého. Proto pochopím, že některé omezené mozky moc neosloví - nemám jim to za zlé, jen je lituju, o co se ochuzují.
Nahý oběd je tak nadčasové dílo, že jen málo jedinců dokáže tu nadčasovost vidět, dokáže vůbec něco z těch řádků pochopit - a přitom je to jasné jak den. Nahý oběd je obyčejná kritika společnosti a stavu v jakém se nachází, jen psaná trochu jiným jazykem. Ale právě ten jiný jazyk tomu dává tu naléhavost, tu závažnost...

Ta kniha, stejně jako její autor, vstoupila do dějin právem...

"Jestli Bůh stvořil něco lepšího, nechal si to pro sebe."

12 02.09.2013

Zlo je v každém z nás! Pak jen záleží na situaci a charakteru, jak se s tím vypořádáme.

Pan Golding dokázal úžasnou věc - napsal příběh, kde zlo vře v dětech! Kdyby na pustém ostrově ztroskotala banda dospělých chlapů, kteří by se pak rvali o moc, potravu - o holý život, nebylo by to nikdy tak působivé. Nebylo by to nikdy tak zřejmé, nikdy by to nemělo takový dopad. Podstatu věci pochopíme, až když je věc sama pojata z jiné perspektivy.

Je to naprosto úžasné, dech beroucí dílo při kterém člověku tuhne krev žilách - kdy máte mrazení.

"... možná, že to zvíře přece existuje... chtěl jsem říct, že... Snad jsme to jen my sami."

10 02.09.2013

Co by byli moderní hipsteři bez Beat Generation, a co by byla Beat Generation bez hlasu Allena Ginsberga! Co by byla Beat Generation bez Kvílení?

Kvílení celé té generaci dalo formu, jazyk - zcela jasný popis společnosti a stavu v jakém se nacházela. Kvílení je tak úžasná věc, tak nadčasová, že ho můžete vzít dnes a směle ho naroubovat na současnost.
Možná se někomu zdá vulgární, no sakra vždyť ono to vulgární je, jenže co ve světě není? Na hrubý pytel hrubá záplata.

Ty verše jsou skutečnou poezií světa, lidí, života... svobody a touhy…

15 02.09.2013