MOu598 komentáře u knih
Lenošit na venkově se moc nedá - sám autor o tom píše. Ale člověk je blíž přírodě a asi pro autora zásadní je, že ho nikdo nekontroluje a netyje z jeho práce. Co si udělá, to má. Ne vše se ale podaří - což jsem už také na vlastní kůži poznala.
Poprvé, tak před 5 lety, mne knížka nadchla. Nyní už se dívám střízlivěji - očima též částečně venkovana.
Inspirativní. Hodně odkazů a citací z Vergilia - Zpěvy rolnické.
Romantické, v ich formě. Spíš o "duševní" nevěře a jak to může s člověkem zamávat.
Četla jsem již 2 drobné knížky tohoto autora a nerozuměla jsem jim. Tohle bylo jiné.
Dobrá knížka k zamyšlení. Dobře se čte.
Nevěřím na dévy, elfy, skřítky, tak jak je vidí a mluví o nic autorka.
Věřím v souvislost, v to, že jsme součástí přírody a pokud se nezmění náš přístup k ní, zničíme se.
Věřím, že nám vadí mobilní signály, extenzivní zemědělství, přetechnizovanost, rychlé cestování, atd., atd.
Bojím se o přírodu, bojím se o nás. Nejsem si jistá, zda nás zachrání poztivní vysílání směrem k jinohmotným bytostem a OM.
Knížka je pro mne z půlky blbost, z půlky potřebné varování a memento.
Citát:
"Potkají se dvě planety. Jedna z nich vypadá poněkud zdrchaně a vyčerpaně. Ta druhá se jí ptá: Jakpaj se máš? Ta pocuchaná odpoví: Nic moc, mám HOMO SAPIENS. Druhá ji utěšuje: Taky jsem je kdysi měla, to přejde."
Moc pěkná knížka, Hodně inspirací na cesty - přes 300 typů.
Dobře se čte, zajmavý nápad.
Ale jako by to byla autorova prvotina, takový mám ze čtení pocit. I když ho jako autora mám ráda a obdivuji.
Vlastně ani nevím, jak příběh končí. Jsem z toho rozpačitá.
Citát:
"Norsko je země řídce obydlená obyvateli, ale hustě obydlená spisovateli."
Veselá, optimistická knížka, čte se samo. To, co autorka uvádí, prožívám. Připomněla mi, že tělesná stránka chátrá - to si musím připomínat.
Hezké, lehké.
Předchozí čtenář (půjčeno z knihovny) horlivě a velice výrazně opravoval pravopisné chyby v textu (myslím, že se on mýlil), to mne hodně rušilo.
Citát:
"Čím jsem starší, tím víc vypadám jako má matka."
Tak jak jsem byla z 1. dílu nadšená, tento drhý se mi nelíbil. Přespříliš sprostých slov (zbytečných). Řada postaviček vypráví své příběhy, ale všichni stylem Švejka - myslela jsem si, že to specifické vyjadřování má pouze on.
Tak nic moc.
Asi 30 pohádek, většinou krátkých s pěknými obrázky.
Kniha mého dětství. Moc pěkné.
Citát:
"Co je na světě nejrychlejší?
Co je na světě nejdražší?
Jak velký je Měsíc?"
Prní půlka - krásné, mnoho informací, autor píše o sobě a co zažil a jací jsou Groňané Zajímavé.
Druhá půlka - různé báje, bajky, příběhy - syrové, surové, jako příroda kolem.
Citát:
"Kdo spočine, zreziví."
Asi 25 povídek z doby před, při a po válce.
Čte se samo, milé, romantické, pěkné.
Při čtení si vybavuji filmy Zlatí úhoři a Smrt krásných srnců - oboje, i knížka moc pěkné.
Všechno možné o mořích a oceánech. Ale pro mne dost vzdálené, jako to moře.
Knížka se mi nelíbila. Psala především o krutostech (vím, že je to téma série). Věřím, že byly, ale předkládat dětem co nejkrutější - to je moc. Autor to přehnal.
Super knížka o základní fyzice, především mechanice. Líbilo by se mi jako učebnice pro ZŠ.
Super knížka. Vtipně, mile vše možné o lidském těle. Líbilo by se mi jako učebnice pro starší žáky ZŠ.
Čtivé, ale - Autorka umí popsat, jak co dělat dobře, ale nepopisuje, nebo neumí, jak se ve vztazích stane něco špatně. To je moc složité.
Útlá knížka o "bláznech".
Čte se jedním dechem. Moc hezké, i když na téma, kterého se každý určitě alespoň trochu děsí. Srozumitelně o třech psychických nemocí, kdy se těžko odhadne, zda je člověk ještě zdravý, či ne.
Citát:
"Lidé postiženi touto chorobou si postupně přestávají cokoli přát."
Knížka o krutostech války. Myslím si, že není pro děti, jen když čtou s dospělým.
Knížka o krutostech, strašných věcech. Nechápu, jak může taková hrůza postihnout celý svět. Kde byli lidé, což byli všude jen nepřátelé?
Děsivé, věřím, že bohužel pravdivé.