muchomurka komentáře u knih
Zajímavý příběh psaný z pohledu tří postav. Nejdřív se mi to nelíbilo, přišlo mi, že to děj příliš tříští, ale pak jsem se do toho "zažrala" a bylo to ono.
Líbil se mi příběh, styl psaní autorky, že se příliš nerozpitvávala nepotřebnými detaily, prostě přišla nákaza a s ní si postavy musely poradit (sice jsem občas něco nechytla, jak kdyby to bylo napsáno zkratkovitě, ale to může být chyba překladu). Za začátku byla Scarlett rozumná, myslící bytost, ke konci mě teda pěkně štvala, ta její umíněnost zbytečně stála životy nevinných. Chápu ji, proč to všechno dělala a jak ji mučilo, že její dcery jsou v té hrůze samy, ale přesto copak životy jejích dcer měly větší cenu než životy ostatních přeživších? A také to odmítání Nathana (i když to pak vyřešila rychle a omluvila se). Z ostatních postav byl naprosto skvělý Skeeter, tomu jsem fandila a Cooper, škoda, že ho autorka nechala zemřít, byl sympaťák a nezasloužil si to. No, nechám rozpitvávání každé postavy. Jako celek je ta kniha skvělá a rozhodně se k ní někdy vrátím!
Když jsem knížku začínala číst, říkala jsem si, o čem to bude, když je to tak dlouhý příběh a téměř nic se neděje? To bude celá knížka bez vztahu a lásky? Naštěstí ne :-) Sice jsem se nedokázala sžít s Taylor, na mě byla příliš nerozhodná, nejistá, nedokázala se zapřít a udělat to, co chtěla, i když to bylo těžké. Ale naštěstí tam byl Henry, naprosto skvělý kluk :-)
A také jsem čekala, že se příběh bude týkat jenom letní lásky a nějakých trablů s kamarádkou či kamarády, ale tohle fakt ne. Na konci knížky jsem brečela tak, že jsem přes slzy neviděla na text.
Co se mi na knížce fakt nelíbilo, je to "sebeobětování", kdy hlavní hrdinka učiní těžké, leč zcela zbytečné rozhodnutí a ublíží tím nejen sobě, ale i všem okolo. To odstřihnutí Henryho byla tak zbytečné a mě to tak štvalo! Kdyby si s ním sedla, všechno probrala, řekla mu, co cítí a čeho se bojí, mohl jí být oporou, kterou tak potřebovala a hledala. Nemyslím si, že kdyby tam nebyl tento rozchod, že by tím kniha a příběh nějak utrpěl, ale naštěstí to zachránil nakonec tatínek a Henry, který je, jak jsem psala, skvělý kluk, který umí odpouštět a má Taylor rád.
Ještě bych vytkla to, že některé věci autorka řešila pořád dokola a dlouze (to, jak říct tátovi "Mám Tě ráda!"), ale některé nechala nedořešené (např. vztah Elliota a Lucy), a pak to, že Lucy, Henry a další byli na Taylor naštvaní a pak jak mávnutím kouzelného proutku bylo všechno v pořádku a všichni se zase měli rádi. To nebylo špatně, jen podle toho popisu na začátku jsem nečekala tak rychlý zvrat. Taky se mi nelíbilo, že Taylor pořád čekala od své maminky podporu, ale ona sama měla Henryho a její maminka neměla nikoho, protože její opora právě prožívala poslední léto... To nepochopení od Taylor bylo sobecké, ale na druhou stranu to byla těžká doba. Navíc když spolu o tomhle moc nemluvili - celá rodina, není se co divit.
Přes všechna tato negativka se mi knížka líbila a četla se sama :-) Přes pomalý rozjezd děj nabral spád a já se nemohla odtrhnout. A i přes smutno-veselý děj, je tohle knížka na krásné letní líná odpoledne, nejlíp někde u vody :-)
Škoda, že se nemohou dávat půl hvězdičky. Na 4 to není a 3 jsou málo. (Může obsahovat spoilery.)
Tento díl se neskutečně vlekl. Pak to nabralo spád a děj se hrnul. Ale ze začátku? Mě to tak neskutečně štvalo. Ze všeho nejvíc Lena. Byla protivná, nic Ethanovi neřekla a nevysvětlila, pořád mu utíkala a jako třešnička na dortu mu neustále vytýkala, že nic nechápe a ničemu nerozumí. Jak by taky chudák mohl, když mu nikdo nic neřekl, na otázky nedostával odpovědi? Celé dvě třetiny nás autorky napínaly a v podstatě nikam neposouvaly děj. Vždycky, když už bylo na spadení odhalení nového faktu, tak se buď probudil někde jinde, nebo byl celý proslov zakončen nic neříkající hádankou. Bylo to únavné a strašně mě to štvalo.
Celé zakončení a vyvrcholení tohoto dílu bylo super :-) Jsem ráda, že je zase Macon ve hře. A chudák Ridley. Byla super už od prvního dílu, takže jí fandím a doufám, že neudělá nějakou blbost. A také oceňuji, že více prostoru dostal Link, doufám, že bude pořád takový pohodový a nenucený :-) Uvidíme, jak si autorky poradí s dalším dílem, doufám, že v něm bude více strhujícího děje a méně vycpávek.
Knížku mi půjčila sestra, protože miluju muffiny a ráda je peču. Tohle je rozhodně zajímavá knížka, která mě pobavila a velmi inspirovala. Určitě vyzkouším některé nápady udělat (doufám, že to nebude nijak složité, podle návodu to nevypadá). :-)
(Obsahuje spoilery).
Když jsem si knížku kupovala, dlouze jsem přemýšlela, jestli si ji vzít nebo ji vrátit do regálu. Naštěstí vyhrálo koupení a udělala jsem dobře. Byl to krásný příběh. Jase a Sam byli naprosto boží :-) Nejdřívě jsem pořád dumama, čím byla Sam pro Jase tak úžasná (Jase byl úžasný naprosto vším, to bylo hned zřejmé), ale tak nějak postupem čtení mi to přišlo jasné.
První polovina knihy byla veselá, vtipná a pohodová. Hrozně moc jsem se bála, co se v druhé části pokazí a jak dlouho se v tom hlavní hrdinové budou rýpat. Naštěstí jen několik stran. Fakt jsem nechtěla, aby se to pokazilo a ona se s ním rozešla, což chápu proč to udělala, ale chudák Jase, úplně se mi to nechtělo číst dál. Naštěstí tam byl Tim a brzy se to vyřešilo.
Když jsem knížku dočetla, říkala jsem si, že byla fakt dlouhá, ale spousta věcí zůstala jaksi nedořešená (např. celá ta věc s Nan, to bylo divné, ale je pravda, že od začátku mi přišla taková nějaká nehrající narovinu), spousta zajímavých postav nedostala dost prostoru, což je škoda, ale přitom nemám pocit, že by příběh váznul nebo se zaobíral dlouze něčím nepodstatným.
A co se mi líbilo a zaujalo mě na první pohled, to byla obálka.
Za mě celkově super, jsem zvědavá, s čím dalším autorka přijde a jestli to bude stejně dobré.
(Může obsahovat spoilery).
Druhý díl byl stejně skvělý jako první. Pro mě možná lepší, protože na konci byli spolu a ne každý jinde. I když na začátku mě překvapilo, že mezi jejich opětovným shledáním uběhly 4 roky.
Líbila se mi ta nekomplikovanost, to, že Cat měla jasno a bojovala za Bonese. Na konci jsem se fakt bála, že jeho "žádost o manželství" nepřijme a přistoupí na pomstu svému otci a ulevilo se mi, že to tak nebylo. (Nelíbí se mi, že hlavní hrdinka si často v knihách zvolí cestu "bez lásky", místo aby byla s ní a po jejím boku bojovala dál. Což tady naštěstí nebylo a to se mi moc líbilo, i když to dělalo děj takový míň hluboký - asi, nevím, jak to přesně napsat.)
Akorát teda na konci mohli projevit trochu víc vděku k Randymu, zachránil jim přítele a pak jen "dík" a tradá na večeři.
A ještě ten humor :-) Prostě celkově super. Jsem natěšená na další díl.
Když jsem knížku začínala číst, trochu jsem se bála, aby to nebylo jak u knížek "Katastrof". Ne, že by byly špatné, jen podruhé ten samý příběh nebylo úplně ono. Ale tady se to nepotvrdilo. Vyprávění z pohledu Holdera bylo svěží (nevím proč, prostě mi k tomu to slovo sedí), v mnohém to doplnilo a dovysvětlilo děj ze Ztracené naděje. Za což jsem byla ráda. Oba hlavní hrdinové byli skvělí, snad ještě lepší než v předchozí knížce. A i když jsem věděla, že si musí projít tím ošklivým, líbilo se mi, že drželi spolu, měli se rádi a byli tak silnější. Jsem ráda, že nedošlo k typickému "nemůžeme spolu, protože oba neseme těžké břemeno, blablablabla..."
Pohled z Travisova úhlu na jeho vztah s Abby byl stejně čtivý a napínavý, jako vyprávění Abby, ale přesto něco postrádal. Možná to, že už jsem věděla, k čemu dojde a nechtělo se mi znova číst, jak se budou oba zbytečně trápit.
Co mě však neskutečně štvalo, byla Abby. V téhle knížce byla naprosto příšerná. Vůbec nevím, co na ní Travis viděl, protože mi přišlo, že se jenom uráží, nikdy mu nic nevysvětlí a všechno musí být podle ní, protože jen ona má ošklivé zážitky. Přišla mi hrozně sebestředná, třeba když odkopla Travise a pak mu vyčítala, že žije po svým dál a naštvala se na něj. Vždyť na to vůbec neměla právo, utekla bez vysvětlení, tak co měl chudák dělat. Všechno bylo špatně, ať se snažil nebo ne. Neříkám, že byl svatoušek, ale tohle si nezasloužil.
A taky jsem nemohla překousnout ty hektolitry alkoholu, které Travis a potažmo i ostatní spotřebovali, a následné řízení... Ale to je můj osobní boj.
Divné však bylo, že i když do sebe např. Travis nalil litr whiskey, přesto byl schopen jednat a jezdit na motorce? Viděl ji a hned vystřízlivěl? Jsem čekala, že po takovém množství bude akorát tak schopen ležet na podlaze, ale budiž...
Co však bylo lepší oproti předchozí knížce, tak je propracovanější, širší konec, který toho víc vysvětlil. A taky se mi líbil Shepley a Mera :-)
Přesto všechno, se mi knížka líbila :-) Ale na 5 hvězdiček to nemá, dala bych tak 3,5 - jsou to slabé 4.
Může obsahovat spoilery.
Druhý díl toho sice moc nevyřešil, spíše ještě zamotal, ale jsem napnutá, jak to celé dopadne.
Naprosto mě dostal Xemerius, skvěle jsem se bavila u jeho hlášek a proslovů. (Díky tomu si kniha vysloužila pět hvězdiček).
A co jsem doufala, že se konečně Gwen postaví své tetě a Charlotte, nebo je aspoň setře, mohly to být docela vtipné scény...
No a Gideon... Je pravda, že mě už začínalo štvát, jak se z ní v jeho přítomnosti stává želé a nerozhodná, jak kdyby bez vlastní vůle. Škoda, že někdy nepřemýšlí, ale chápu, je zamilovaná, ale vyslechnout si ho mohla, míň by se třeba trápila. A to, že jí maminka pořád říká, že nikomu nemá věřit, ani své intuici, a pak po jedné schůzce uvěří řečem markýze (nebo to byl hrabě?), ze kterého má hrůzu, že to s Gideonem nahrál a domluvil, že ji sbalí... Občas nafackovat. Rozhodně jsem však napnutá na další díl a i tyto "nedostatky" nic neubírají na čtivosti a napínavosti příběhu.
Nápad byl super. Neotřelý, nový, zajímavý. Ale zpracování se mi nelíbilo. Nějak jsem nedákazala uvěřit hlavním postavám. Bennett měl být sympaťák, ale prostě jsem mu to nevěřila, pořád mi na něm něco vadilo. Před touto knížkou jsem četla Střípky duší a Alden byl sympaťák, hrdina, kterého si zamilujete. Bennett mi přišel jako laciná náhražka, jako by to nemyslel upřímně. A co se týče Anny - nejdřív ho donutí změnit minulost a pak mu vyčítá, že to udělal i on? Kdo pak je pokrytec, že... Celkově byl děj takový povrchní, chtělo to víc propracovat, pořešit následky apod. Škoda, mohla to být fakt dobrá knížka.
A co mě neskutečně štvalo (ale to není chyba autorky), bylo neskutečné množství překlepů, hrubek a nesmyslných vět. Četl tu knihu někdo, než byla vydána?
Začátek byl úporný, sice čtivý, ale úporný. Ona nic nechtěla slyšet, pak ji ukecal, že jít o vysvětlí. A než něco pořádně řekl, už zase zdrhala a nic nechtěla slyšet. Doufala jsem, že se to posune dál a nebude to takto celou knížku. Když si nechala konečně říct, co se děje, děj nabral spád hltala jednu stránku za druhou.
V jednu chvíli, když Alden objasňoval práci s duchy, přišly na mysli knížky od Meg Cabot ze série Mediátor, tak jsem byla zvědavá, jak se s tím autorka popere a zda to nebude stejné.
Zamilovala jsem si Lenzi, Aldena i ostatní postavy. Líbilo se mi, že Lenzi se nijak hluboce neutápěla ve svých pocitech, prostě věděla co cítí a podle toho jednala. Avšak řešení situace se Zakem teda nezvládla :-D Vždycky si vybrala fakt blbou chvíli a nepřipravila si nic, čím by mu to vysvětlila. Se nedivím, že to s nimi dopadlo, jak to dopadlo.
A že byl konec moc rychlý, nepropracovaný a snadný? To mi vůbec nevadilo. Naopak, byla jsem ráda, že to nebylo komplikované, rozpatlané na dalších x-desítek stran. Sice trochu evokoval pokračování, ale i bez něj se mi líbil.
Ještě jedno plus musím autorce přiznat - skvělý smysl pro humor. U knížky jsem se docela dost pobavila :-)
Doufám, že dalším dílem (jestli má být) se to celé (příběh, vztahy postav, humor atd.) nepokazí, a že bude zase napínavý a se "správným" šťastným koncem.
(Může obsahovat spoilery).
Neotřelý nápad a hodně dobře zpracovaný.
Nejvíc se mi na knížce líbilo to, že byla napínavá, ale že i když se něco pokazilo, tak se to pak ubíralo dobrým směrem a netrvala ta špatná situace příliš dlouho (např. půl knížky, než se hlavní hrdinové setkají apod.), líbilo se mi, že hlavní hrdinové byli po celý příběh spolu, neodtrženi.
A bylo skvělé číst, jak nejdřív Wren neměla žádné city. A pak, když je u sebe začala objevovat, nijak se v nich nepitvala a já nemusela číst 3 stránky rozborů jejího stavu. Líbilo se mi, že si to uvědomila, ale tak nějak se s tím srovnala, vypořádala a podle toho fungovala, žila dál.
A závěr byl akorát napínavý a hlavně dobrý. Jsem za něj moc ráda. Také proto, že i když je pokračování, není nutné ho číst, aby člověk věděl, zda to dopadlo dobře či ne. Takto si může říct, že ano a pohoda :-)
Naprosto skvělá knížka! Hlavní postavy byly neotřelé, líbil se mi jejich smysl pro humor, styl jejich komunikace. Co mě potěšilo, byla i romantická linka příběhu, teda až na ten konec. Doufala jsem, že to skončí líp, než jen dobře. Co však bylo osvěžující je, že si vše vyříkali narovinu, nebylo tam, že si něco domyslela a špatně iterpretovala, z čehož se chovala naprosto nelogicky a iracionálně. Bylo fajn číst příběh, kdy spolu byli celý (skoro celý) děj a ne že od sebe navzájem utíkají.
Jediné co mě fakt štvalo, byla její matka. Chápu, proč se tak chovala, ale přesto mě to štvalo.
Já nevím, jestli se mi knížka líbila nebo ne. Tyto pocity se ve mně střídaly po celou dobu čtení. Chvílemi to bylo úporné, natahované, chvílemi strhující děj. Co mě ale fakt štvalo bylo, že Luce nikdo nic neřekl, neodpovídal na její dotazy a že celkově toho moc neobjevila. Když už něco, tak do toho vlezlo něco jiného, co přerušilo jakékoliv zjištění.
Co se týče postav, tak největší "problém" pro mě byl Daniel. Byl tak nějak neuvěřitelný. Měl být tajemný, mystický, krásný, zamilovaný, ale napsáno to bylo šroubovaně, jak kdyby autorka nutila tuto postavu být něčím, čím není. Nevím, ale líp to popsat nedokážu.
Knížka dobrá, ale mohla být ještě lepší, autorka mohla mnohem více využít kulis školy, hřbitova a tajemna.
(Obsahuje spoilery). Krásný příběh. Napětí, láska, nadpřirozeno :-) Nejvíc mě potěšilo to, že Ash zůstala se Sethem. Celou dobu, co jsem to četla, jsem v to doufala a bála se, že to dopadne jako vždy - někdo nový, napřizorený - a hlavní hrdinka se hned zamiluje a vše jde stranou. Naštěstí ne :-)
Líbila se mi i Donia s vlkem, její postoj, statečnost. Je div, že zůstala nezahořklá po tom všem.
Jen škoda, že se tam ještě dovětkem nedozvíme první setkání s babičkou a Sethem a nějaký závěr, jak to celé vzala.
Skvělý, napínavý příběh. Je pravda, že mě občas neposlušnost a umíněnost Tempe štve, kolikrát vyvázne fakt jen díky velikému štěstí, ale zase na druhou stranu oceňuji, že se autorka drží při psaní Tempe a nemění ji charakter a názory jak aprílové počasí.
Akorát by bylo fajn, kdyby se konečně někam posunul vztah s detektivem Ryanem a to pokud možno k happy endu. Vím, že tohle není ten typ knížky, kdy musí rozhodně dopadnout dobře, ale stejně by to bylo super. :-) I když vztah s Petem nabízí zajímavý směr vývoje... Už se těším na další příběh!
Oproti BB mi zde vadily dlouhé popisné pasáže okolí a prostředí, hlavně ze začátku. Ale jinak co psát k ději? O:-) Těší mě, že to skončilo dobře! :-)
Knížka se mi líbila, jen mě překvapil poměrně dlouhý rozjezd děje. To jsem u Garwoodové nečekala. Ale celkově můžu říct, že knížka byla super, rozhodně mě nezklamala. Správná letní oddychovka :-)
(Může obsahovat spoilery).
Pokračování bylo stejně napínavé a čtivé jako první díl, ale přesto se mi líbil méně. Hrozně mě tam rozčilovali ti kadeti, a pak také nebetyčná blbost těch, kteří zůstali v obchodě. Měli špatnou zkušenost s tím, že někoho vzali do azylu, a stejně pak lehkovážně otevřeli dveře dalším (i když jak se dostali na střechu? Už proto bych byla v pozoru a stavěla barikádu).
Jsem ráda, že to všechno dopadlo v rámci možností dobře. Jen doufám, že tímto to končí a nebude žádný další díl, jak jdou "zachránit" Josii.
A také v prvním díle byl Niko skvělý, ale tady jak kdyby ztratil kus osobnosti, byl někým trochu jiným. I přes všechny ty hrůzné zážitky byla jeho změna příliš.
Co se mi fakt líbilo, byl nápad s tou chemikálií a vlivem na lidi. Bylo to originální a neotřelé. Další důsledky jejího působení, to všechno bylo správně promyšlené.
Celkově fakt dobrá knížka :-)
Zajímavý nápad, napínavý příběh, ale zpracování trochu pokulhávalo, za což mohlo i neskutečné množství chyb, hrubek a překlepů v textu (což není chyba autorky, ale nakladatele).
Co ale opravdu oceňuji, je to, že Bill nevykládal takový ty řečičky "nemůžeme spolu být, jsem děsně špatný ... blablabla".