Murlock77
komentáře u knih
Dvojitý kříž
Chris Carter
Dvojitý kříž je kvalitní nálož poměrně brutální detektivky. Chris Carter si popisem hrůzných činů dává záležet natolik, že slabším povahám bych čtení jeho knih možná ani nedoporučil.
Všechno bylo asi tak, jak pro mě má být. Kniha relativně krátká, a tak příběh ubíhá naprosto náramně. Dvojici policistů Roberta Huntera a Carlose Garciu jsem si v podstatě zamiloval na první dobrou.
Doma na mě čeká celá série případů Roberta Huntera, už se těším, až rozečtu další autorův počin.
Carrie
Stephen King
Do tvorby pana Kinga už jsem se chystal několik let. Jenže člověk vždycky našel nějakou jinou aktivitu, než byla četba, takže plány se začínají plnit až teď, když jsem si dal život nějak dohromady a ke čtení usedám denně. A protože mám rád systematičnost, rozhodl jsem se do Kingovy tvorby jít pěkně postupně, podle toho, jak byly knihy vydávány.
Carrie je výborná kniha pro začátek a seznámení s autorem. Krátký román, jehož děj utíká pěkně svižně. Upřímně jsem si trošku zvykal na autorův styl, závorky v textu mě rušily, nicméně příběh byl tak dobře psán, že se od knihy nedalo odtrhnout. A to jsem vlastně znal celé rozuzlení, zápletka Carrie je notoricky známá, film jsem viděl, ale stejně mě bavilo číst. Nakonec mi i autorův styl sedl, takže se těším na další dílo.
Dlouhý pochod
Stephen King
Někdy přemýšlím, co se Kingovi honí hlavou. Jak přichází na své náměty, jak si představuje postavy, kterým na stránkách svých knih dává život, aby jim ho za několik okamžiků opět vzal.
V Dlouhém pochodu King uchopil téma, které by se mohlo zdát jako neuchopitelné, pokud byste takto dystopickému světu nedali revoltu jako zápletku, abyste pak mohli děj posouvat zejména prostřednictvím akce (zdravím Hunger games). Jenže v této knize žádná akce není, i tak ve mě vyvolávala nepříjemné pocity úzkosti z toho, co postavy prožívaly. Psychologická stránka věci hraje prim, ačkoli se dočkáme i poměrně slušné dávky brutality. Sečteno podtrženo, bylo to příjemné čtení vyvolávající nepříjemné pocity, a proto Kinga čtu.
Hypnotizér
Lars Kepler
Z počátku mě rušilo vyprávění psané v přítomném čase, ale od první čtvrtiny knihy už jsem to ani nevnímal. Detektiv Joona je takový superhrdina v policejním, alespoň z první knihy se tak jeví. Všechno ví, všechno zná, všechno pozná...
Nelíbila se mi ona stostránková část o životě jedné z postav, nějak to neubíhalo, spousta detailů byla až nepodstatná, a to, kvůli čemu tam tahle část byla, se člověk dozví až v samotném konci. Upřímně se to dalo shrnout do jedné kapitoly a kniha jako celek by se na dvě hodiny čtení nezasekla.
Budiž knize tahle pro mě nedokonalost odpuštěna. Celé je to čtivé, napínavané a vlastně hrozně dobré. Málokdy se mi u knihy stane, že bych cítil náznak strachu, ale je tam pasáž, u které se mi rozbušilo srdce, až se mě chytré hodinky zeptaly, kam v tuhle hodinu běžím...
Mrtvá zóna
Stephen King
(SPOILER) "Kdybyste se mohli vrátit do roku 1932 a zabít Hitlera, udělali byste to?"
Nějak si nedokážu bezprostředně po přečtení dát dohromady pocity, které ve mě tento román vyvolal. Už vím, že Kingovo vyprávění mě dokáže vtáhnout natolik, že s jeho postavami prožívám každý jejich krok, každou jejich emoci. Tahle psychologická cesta do nitra Johnnyho Smithe přeci jen byla v něčem odlišná. Jako bych věřil, že pro něj všechno dopadne dobře, ačkoliv celou dobu podvědomě tušíte, že jeho osud nemá šťastný konec. Nebo má?
Noční směna (20 povídek)
Stephen King
Zajímavá všehochuť z pera Stephena Kinga. Najdou se povídky skvělé, najdou se povídky, které jsou pro spisovatele jeho formátu průměrné, najdou se povídky, které jsou totální blbost. Četbou téhle sbírky povídek jsem prokládal čtení dalších románových knih. Jsou to takové jednohubky, když člověk nemá moc času a chce příběh, jehož rozuzlení se dočká do dvaceti minut.
Schválně jsem si po každé přečtené povídce udělal poznámku o tom, jak se mi líbila, abych se s vámi mohl podělit:
Prokletí Jeruzalému 4/5
Noční směna 2,5/5
Noční příboj 2/5
Jsem brána 3,5/5
Šroťák 3/5
Kostlivec 3,5/5
Šedá hmota 3/5
Bojiště 2/5
Náklaďáky 3/5
Mrtví se někdy vracejí 4,5/5
Jahodové jaro 3,5/5
Římsa 4/5
Trávníkář 2/5
Nekuřáci a.s. 3,5/5
Já vím, co potřebuješ 3/5
Děti kukuřice 3,5/5
Poslední příčka žebříku 3,5/5
Muž, který miloval květiny 3/5
Na dobrou noc 4/5
Žena v pokoji 3/5
Stalker
Lars Kepler
(SPOILER) U téhle autorské dvojice pod pseudonymem Lars Kepler už jsem si zvykl, že je vše tak trošku přitažené za vlasy. A klasicky je to zejména konec a rozuzlení celé zápletky, které se zdá býti jaksi nereálné.
Člověku přijde, že v řadách švédské policie dělají samí idioti. Joona dokáže dostat vězně z vazební věznice, dva policisté se nechají zavraždit v domě, kde je podezření na domácí násilí, a hlavní vyšetřovatelka celou dobu probírá případ s člověkem, který není zaměstnancem policie a spolupracuje s podezřelým ze čtyř vražd. Joona je ovšem superhrdinou, takže to vlastně všechno nakonec zvládne sám, ačkoli o pár stran dřív byl vlastně skoro mrtvej.
I přes to všechno se mi Kepler čte dobře, baví mě a tyhle výtky si uvědomuju až dva dny po přečtení, protože celou dobu je to vlastně dost dobrá a napínavá detektivka. Další díl čeká...
Písečný muž
Lars Kepler
Nebýt toho konce, asi bych hodnotil plným počtem. Knihu jsem zhltnul za dvě odpoledne, celé to bylo svižné a napínavé. Ale ten konec plný nelogického chování postav mi trošku pokazil nadšení. Každopádně budu pokračovat v Keplerovi dál.
Osvícení
Stephen King
(SPOILER) Tohle byla ovšem výborná záležitost.
Jak se může veskrze obyčejná duchařina pod Kingovýma rukama proměnit v psychologický horor, který vás donutí přemýšlet i nad jinými věcmi, než že v hotelu straší.
Ano, kniha je z počátku Kingovy tvorby a určité obrazy působí možná trošku nahodile, až komicky. Věřím totiž, že obživnutá zvířata z křoví by v pozdější tvorbě vynechal. Asi to bylo jediné mínus jinak skvěle vystavěného příběhu, King mě dokáže vtáhnout do děje, takže ani omáčka kolem mě nikterak neruší, a já při čtení hltám každé slovo na stránkách.
Prokletí Salemu
Stephen King
(SPOILER) Pokud váháte s dílem pana Kinga, Prokletí Salemu je výborná ochutnávka jeho tvorby. Je to naprosto skvěle napsaný román. Po pár stránkách jsem s postavami v Jerusalem's Lotu bydlel a prožíval jejich každodenní starosti. Pravda, potom, co začala vyplouvat na povrch tajemství o dvojici nových sousedů bydlících na kopci nad městem, nadšení z toho, že tam "žiju taky", už nebylo takové. Kniha měla skvělou atmosféru, při každém kroku posledních přeživších jsem napětí a strach prožíval s nimi.
Žhářka
Stephen King
Nejdřív jsem myslel, že dám románu tři hvězdičky, protože mě nějak nedokázal vtáhnout. Nicméně jsem se nakonec začetl a musím říct, že finále celého příběhu je pro Kingovy fanoušky skvost. I pasáže, ve kterých se na první pohled nic moc neděje, jsou ve skutečnosti plné napětí, které je postupně budováno, aby si čtenář užil řádný závěrečný Armagedon.
80 %
Ostrov panenek
Jeremy Bates
(SPOILER) Slabé tři hvězdy. Nebyl to vyloženě průšvih, jen zhruba od půlku tušíte, co se na ostrově stalo, respektive kdo stál za první vraždou. Pachatele druhé vraždy možná netušíte, ale zas je to tak přitažené za vlasy, že možná ani Bates si nebyl do poslední chvíle jistý, kdo a proč ho vlastně zabil.
No, a pokud jste četli nějaký předchozí kousek, u mě to byl román z lesa sebevrahů, nezbavíte se pocitu, že postavy jsou jaksi stejné, jejich vzorce chování se nápadně podobají.
Nečetlo se to špatně, to rozhodně ne, za necelé čtyři hodinky jsem měl hotovo, ale postrádal jsem napětí, možná nějaký wow efekt na konci. Měl tam být, jen si pod wow efektem nepředstavuji mexickou verzi Velmi křehkých vztahů.
Svědkyně ohně
Lars Kepler
Nějak jsem se do toho nemohl začíst, prvních 200 stran mi trvalo snad týden, načež jsem pak zbytek dočetl za sobotní odpoledne. Nuž, asi tak bych hodnotil i celou knihu - začátek pokulhává, od poloviny to začne být slušná jízda. Jízda, kterou ovšem přerušují vsuvky o interním vyšetřování hlavního hrdiny. Za mě zbytečně natahovaná kniha příběhem natolik vedlejším, že ani nemá přímý vliv na konání Linny. Autoři zřejmě chtěli ukázat, že je Joona tvrdohlavý, a pokud si myslí, že má pravdu, nic ho nezastaví. Jen teda pak nerozumím interním procesům tamní policie, pokud je někdo vyšetřován, a nemá žádné pravomoci, jak to, že je schopen zajistit potápěče, zásahovou jednotku a podobně? No nic, pořád to jako celek funguje a baví, tak se v tom nebudu rejpat. :)
Netopýr
Jo Nesbø
Chtěl jsem téhle, v Česku snad nejznámější, detektivní sérii dát šanci. Ano, čtení je zábava ryze subjektivní a co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. U Harryho Holea mám pocit, že budu na druhé straně barikády. Osobně totiž po přečtení Netopýra nerozumím tomu kultu, který se v našich končinách kolem pana Nesbo vybudoval.
Pro mě je Harry Hole šíleně nesympatický hlavní hrdina. Idiot, alkoholik, magor. A to je asi důvod, proč se mi celý Netopýr tak špatně četl, hlavního hrdinu nenávidět od prvních stran, to prostě ke kladnému zážitku nevede. Celá kniha mi nepřinášela vůbec nic, chybělo mi napětí, zápletka byla na můj vkus chabá a i celkový styl vyprávění pana Nesbo mi opravdu hrubě nesedlo.
Na konec zařadím takový menší damage control: Celé tohle hodnocení nemá žádným způsobem urazit či naštvat fanoušky série a autora. Věřím, že to spoustě lidem sedne, a pak je to pro ně skvělé čtení. Vše je čistě subjektivní. :-)
Cujo
Stephen King
(SPOILER) Mám Kinga rád, fakt že jo. Jenže tohle mi tak úplně nesedlo. Chápu asi dobře myšlenku o tom, kam to může vést, když spousta lidí ztratí zájem o druhé. Jenže tady těch náhod bylo až moc. Nezodpovědný alkoholik zapomene řešit psa, ale nezapomene odhlásit poštu? Dva pohřešovaní a nikoho nezajímá, že se nehlásí policista prověřující důležitou stopu? Zrovna, když je někdo ochoten se na místo zajet podívat, pokazí se klimatizace? Ano, všechny dějové linky mají své opodstatnění, a ač se mohou zdát v průběhu nepodstatné, důkladně připravují půdu pro finální údery osudu. Jenže já tomu nevěřil, v knize nefiguruje nadpřirozeno, takže člověk očekává, že se veškeré zápletky budou odehrávat uvěřitelně a alespoň trochu logicky. A já jsem prostě nevěřil, že během dvou dnů potká hlavní hrdiny tolik náhod, jež jim nakonec zpečetí osudy.
65 %
Lovec králíků
Lars Kepler
(SPOILER) Když už Keplerovci napíší trošku uvěřitelný příběh s trošku uvěřitelnými zápletkami, pokazí to zbytečně prodlužovaným závěrem, kdy se musíme prodrat citovými výlevy otce a jeho syna, kteří si k sobě po letech hledají cestu. Do toho kniha obsahuje nadměrné množství sexuálních scén, což se tedy děje i v předchozích dílech, nicméně tady až bije do očí, jak je to zbytečné, pro příběh nedůležité a je to tam jen proto, aby to tam prostě bylo.
Odhalení vraha nepřinese kýžený "wow efekt", kvůli kterému detektivní příběhy čtu, a samozřejmě nechybí už keplerovské klišé o tom, jak Joona z různých důvodů nemůže vyšetřovat.
Asi proto, že jsem měl mezi touto a poslední přečtenou knihou Keplera patřičný rozestup, nehodnotím vyloženě špatně, kniha je pořád napsaná velice čtivě. Nicméně před dalším dílem je v plánu další delší přestávka, protože se jednak obávám, že Kepler od struktury svých románů neupustí, a jednak se bojím toho, že další kniha dějem -vzhledem ke konci Lovce králíků - nebude až tolik zajímavá. 3,5/5
Aokigahara - Les sebevrahů
Jeremy Bates
Les sebevrahů, fenomén internetu poslední dekády. S tím, že se jedná o reálné místo, je to fenomén ještě větší. Jeremy Bates pošle hlavní hrdiny do nitra tohoto lesa, přičemž minimálně jednomu z nich v duchu přejete, aby se z něj už nevrátil. Knihu jsem přečetl za víkend, je neuvěřitelně čtivá a napínavá. Mám ale jednu výtku, a tou je konec. Osobně bych byl radši, kdybych zůstal v blahé nevědomosti, vysvětlení celého příběhu na mě dojem neudělalo.
Let 305
A.G. Riddle
Let 305 začíná jako zajímavý dobrodružný román o přeživších cestujících z paluby letu 305. Pak ovšem přijde část knihy Titáni, a začne poměrně šílená sci-fi jízda, ve které jsem měl občas problémy se orientovat, a střídání dvou vypravěčů mi v orientaci také úplně nepomohlo. Nejsem si zpětně ani jist, jestli finální rozuzlení zápletky dává logický smysl, ale to píšu teď, s čistou hlavou... Pokud jste fanoušky sci-fi, u tohoto díla se rozhodně nudit nebudete.
Amazonie
James Paul Czajkowski
S ohlédnutím na to, jak se ke mně kniha Amazonie dostala, můžu bezostyšně tvrdit, že upoutat mou pozornost knihou není zase tak velká námaha. V antikvariátu se mi líbila obálka, a tak jsem ji koupil. A rozhodně jsem nelitoval. Amazonie je svižný příběh odehrávající se v srdci Amazonského pralesa, kdy se spolu s hlavními hrdiny vydáváme na výpravu, která má získat od domorodého indiánského kmene lék na šířící se epidemii. Při výpravě na hrdiny však čeká nejedno tajemství, které prales ukrývá...
Spolčení ničemů
Maxime Chattam (p)
(SPOILER) Na Spolčení ničemů je potřeba nahlížet jako na román béčkové kategorie. Není to žádná bůhví jak propracovaná detektivka, nenajdeme pasáže vystavěné tak, aby čtenáři naháněly strach a samotné rozuzlení je nám, díky geniálnímu kriminilogovi, známé už dávno před koncem.
A pokud na to nahlížíme touhle optikou, chceme od toho příběh, který se bude číst sám, který bude dostatečně šílený na to, aby čtenáře udržel, ačkoliv není mistrovským literárním dílem, dostaneme román, který ve své kategorii patří k těm nejlepším. Oceňuji, že autor nemá problém zabít všechno, co se hýbe, ostatně nepamatuju si detektivku, kde by počet mrtvol dalece převyšoval stovku... Autor totiž nemá ani problém zabít někoho, ke komu jste si mohli za dobu čtení vybudovat nějaký vztah.
Tím vším mě kniha opravdu nadchla, ačkoliv, a budu se opakovat, není z hlediska literatury počinem roku a události nejsou uvěřitelné ani za mák. Jenže se to skvěle četlo, zápletka i finále jsou plny tak zvrhlých fantazmat, že bych Chattamovi doporučil návštěvu psychiatrie, a já se prostě těším na další díl.
85 %
