Mychaela komentáře u knih

Silná kniha!
Pro mě o to zajímavější, že o tomto úseku dějin jsem prakticky nic nevěděla - a to je špatně!
Přijde mi, že člověk (a většina literatury) se v tomto období zaměřuje především na Hitlera a osudy Židů a toto neméně závažné téma Pobaltí a Stalina zůstává v pozadí...
V první části knihy jsou ještě postavy tak naivní, nechtějí si připustit, co je čeká... a asi dobře, že to nevěděli... Bože 10-15 let na Sibiři za takových podmínek?! Vždyť to nejde přežít..!

SPOILER: "...je těžší umřít, nebo být ten, kdo přežil? Bylo mi 16, sirotek na Sibiři, ale tohle jsem věděla. Zrovna o tomhle jsem nikdy nepochybovala. Chtěla jsem žít. Chtěla jsem vidět brášku dospět. Chtěla jsem znovu vidět Litvu... Chtěla jsem si přivonět ke konvalinkám pod oknem..."

8 20.05.2020

Prostě "Lanczovka".
Nečekáte hlubokomyslný román, ale jednoduché, oddechové čtení, které Vám vyčistí hlavu, na chvilku zapomenete na starosti v práci a doma...
A jen se necháváte unášet příběhem, který je občas až moc naivní a prvoplánový, občas máte chuť hlavní hrdinku zabít, občas ji závidíte, občas ji litujete, ale přesto si to užijete. Protože k tomu zkrátka "Lanczovky" jsou.
Taky jsem na knížkách od Lenky dospěla, a i když to podle mě už není to, co to bývalo (ono taky, co nového stále vymýšlet, že?) stejně mě kniha od ní nikdy nezklame - je to zkrátka srdeční záležitost, ať je mi 17 nebo 31 :-))

8 16.05.2020

Tak tohle byla parádní jízda!
Skvěle napsané a čtivé. Zhltnuté za den a půl.
Do poslední chvíle netušíte, jak je to vlastně celé zamotané, kdo-co-proč-kdy-kde :D
A ty obrázky? Bomba! Nebyly jen příjemným zpestřením, jak tu někteří píší, podle mě byly naprosto zásadní součástí celého příběhu... Překvapivě z těch dětských šel větší "strach" než z těch uměleckých.
Ano, hororem bych to asi taky nenazývala, ale "atmosféru" to mělo skvělou!

7 12.01.2025

Ó (:-D), to byla taková paráda!
Bála jsem se, že mě čeká přeslazená, uvzdychaná, teatrální a nudná záležitost à la Coleen Hoover (kamenujte mě :D) a ono ne! Byla to romanťárna, ale svěží a čtivá. Slupla jsem ji jak malinu. A ano, za pár týdnů sejde z mysli, ale právě teď splnila, co měla, pohladila na duši a vyloudila na tváři přihlouplý spokojený výraz :)) A závist taky :D

7 14.03.2024

Jak tak čtu komentáře, docela dost se tu řeší, že v knize je až moc prostoru věnováno osobnímu životu detektivů. Že to do detektivek nepatří. Tak to mě naopak vůbec nevadí, je to pro mě fajn zpestření (třeba moje milovaná Kleviska dává ve svých knihách těmto "životním" dějovým linkám prostoru habaděj), ale faktem je, že neustálé bědování Linhartové nad tím, jak udělala životní chybu, nejhorší rozhodnutí v životě a jak musí nést následky už mi po pár stránkách taky lezlo na nervy. Jó, podělala jsi to, šla jsi na potrat, nemůžeš mít děti, chápeme to, je to k nas*ání, ale na každé 5té stránce to řešit nemusíš... Stejně jako to strojené, dětinské, umělé škádlení s Benešem (tatarka, kečup a jinej sajrajt neustále napatlanej někde na xichtu a mačkání papíru do kuliček a házení ho po kolegyni. Hm.)
Na druhou stranu, detektivní linka knihy, případ(y), který vyšetřovali se mi "líbil" moc. Byl originální, neotřelý, zamotaný a, alespoň pro mě, až do poslední chvíle nerozlousknutelný. Konec trochu kostrbatý, ale hezky načatý pro další díl...

7 07.08.2023

V tomto komentáři budu asi hodně souhlasit :) - nejprve s Pavlina50 - taky miluji rodinné generační ságy (i když vyznat se ve všech dětech a vnucích při pasážích se současnosti se prostě nedalo - a nezvládla to očividně ani autorka :D), baví mě sledovat osudy rodin i jednotlivců v ubíhajícím čase, jak se lidi mění, co všechno je potkává, jak jim dává osud zabrat a jak se s tím perou...
Souhlasím s Noisette73 - tak nesympatickou hl. hrdinku aby člověk pohledal! Na začátku jsem jí jako dítě chvilku litovala, když žebrala, hladověla, doma neměla na růžích ustláno, ale pak už to bylo jenom horší a horší... Její absolutní nezájem a později srážení sebevědomí už tak zakomplexované nejstarší dcery, nezájem o další dvě děti a pak najednou obrat v matku roku malé Martičky. Nezájem o to, co bude s položidovkou Hedou, sobeckost, zahleděnost do sebe, arogance, já jsem herečka, co jste Vy? Hodně rychle zapomněla na to, jak si v dětství přála jediné - být vždycky sytá.
Ale jak psala Pavlina50 " …může vlastně člověk odsuzovat myšlení, přání a touhy někoho, kdo už v dětství zakusil to, co ona?". Asi nemůže, ale to nemění nic na tom, že mi z ní bylo zle - už dlouho se mi nikdo takto neprotivil.
Ale i přesto jsem si čtení užila. Sice už jsem četla čtivější rodinné ságy, ale dostalo se mi toho, co jsem očekávala.
Souhlasím i s "katasukivasukim" - lepší než Hájovna. Propracovanější, rozsáhlejší. I když, jak psala zase Pavlina50, škoda, že se člověk nemohl dočíst víc o tom, jak žila třeba Katka a Eliška. Co prožíval v Kanadě Jenda. Ale to by prostě ta kniha měla 1000 stránek :D
PedroK to krásně vystihl: "...ať je doba jakákoliv, jsou stále mezi námi lidi dobří a špatní, že sobecké srdce nadělá škody, odcizí blízké, odsoudí nespravedlivě a ke štěstí stejně přijít nemusí."

7 11.12.2022

(SPOILER) Po 1. díle série Enzo jsem sáhla, protože jsem byla zvědavá a natěšená. Trilogie z ostrova Lewis byla boží a i samostatný Ostrov Entry nedopadl vůbec špatně.
Proto se mi snad až nechce věřit, že stejný autor napsal i tuhle frašku.
Čtivé to možná bylo, ale bože, případ, s kterým 10 let nedokázal nikdo pohnout ani o píď má najednou pan geniální biolog Enzo a jeho nejbližší bez větších obtíží rozlousknutý za tejden? To jako fakt? Bez problému okamžitě dešifrují každou z indicií, jde jim to jako po másle a když už se nějaký problém objeví, je šmahem vyřešen (z vězení se dostávají jako mávnutím kouzelného proutku, skáče se tu z mostů a přežívají se nehody na dálnici a přepadení s nožem v temných garážích)...
Navíc jsem to asi celé nějak nepochopila. Důvod vraždy ano. Ten milá paní Madelajn na konci celkem logicky vysvětlila, ale proč ti vrazi jako dávali do těch beden všechny ty indicie, díky kterým k nim vedly stopy? Jako kdyby se tím podepsali.
Nevím, další díl by třeba už tak trapně naivní nebyl, ale asi spíš zkusím autorovu novinku Muž bez tváře. Snad si trochu napraví reputaci...

7 04.01.2022

Docela překvapení a to příjemné! Česká autorka, česká detektivka, české prostředí! Příběh je luxusně zamotaný, děj probíhá na několika frontách. Já popravdě až do posledních pár stránek netušila co a kdo a jak to dopadne... Rozhodně jsem se nenudila. Konec nebyl klasické klišé, to bylo taky fajn!

7 26.10.2019

Masakr! Nářez!
Už dlouho ve mně kniha nevyvolala tak silné emoce. Hlavní hrdinka mě ničila. Měla jsem chuť vlézt do té knížky a proplesknout ji... Zařvat na ni, aby se vzpamatovala! Já vím, že byla vlastně nemocná, ale nedokázala jsem s ní soucítit, naopak!
Doteď jsem se považovala za žárlivku - po přečtení jsem zjistila, že můžu být absolutně v klidu...

Každopádně, paní Lenko, rychle koukejte napsat další podobnou pecku! :-)

7 30.08.2019

Vždycky jsem tvrdila, že na fantasy vůbec nejsem. No, po zhltnutí a nadšení z Ranhojičky, Šesti vran, Prohnilého města, nebo Zjizveného krále a Vlády vlků už to asi tvrdit nemůžu. Nezbývá než prohlásit: AHOJ, JSEM MÍŠA A JSEM NA FANTASY :D
Jen v tom teda musí být i nějaká ta romantická linka, nějaké to jiskřeníčko a flirtováníčko, no...
Takže já jsem zatím s 1. dílem naštěstí spokojená (trochu jsem se, vzhledem k těm komentářům tady, bála - holt jak říkají kanibalové: sto lidí, sto chutí :D)

Jen jedna věc mě teda dost se*e, nebudu lhát - tak koho sakra ta Celájena chce? Chaola nebo Dorijana?! Kurde. (Jsem tým Chaol!)

No nic, chci říct, že po prvním díle jsem spokojená, odpočinula jsem si u něj a odreagovala se od posledních čtených náročných témat 2. světové války a komunismu, příběh byl čtivý, zajímavý a rozehrál spoustu dalších linek a příslibů do dílu dalšího. Jdu se do něj s chutí pustit!

6 27.01.2025

(SPOILER) Ježiš, to bylo boží! Oba díly!
Hrozně moc mi připomínaly trilogii Ranhojičky (která mě taky úplně pohltila).
Vzhledem k tomu, že na fantasy moc nejsem, mi míra "fantasyčnosti" v příběhu stačila. A ano, Kaz byl až moc geniální a až moc jim všem všechno vycházelo atd. atd. (teda kromě Mathiase, že?). Ale prostě oba díly mě (po pomalejším rozjezdu) dokázaly úplně pohltit, bylo to tak čtivé! Na postavy a jejich dobrodružství jsem myslela i v práci a těšila se, až už budu doma a budu moct číst. Jakože ty překvápka a podfuky?! Kdy v jedné chvíli člověk nadává, jak je mohl W. takhle všechny podrazit a za pár stránek pak už jen čumí s tlamou dokořán...? Autorka prostě umí. Každý máme jiný vkus, ale mě to bavilo. Děsně moc!
A ano, jako stará beznadějná romantička jsem se blaženě uculovala u všech citových odboček a poznámek a držela palce K. a I.
Jej, už teď mi všichni chybí!

Erinien, tvůj komentář níže mě rozsekal - až to tričko seženeš, dej vědět. Chci ho taky! I když mi před týdnem bylo 36! :DD

"Kdybych to četla v šestnácti, tak si pořídím knihy a budu je číst ještě minimálně dvakrát a budu chodit v tričku s vránou a nápisem I love you Kaz..."

6 14.08.2024

(SPOILER) Z první půlky jsem byla nadšená, četla ji několik hodin v kuse a čekala, kdy UŽ??! A pak, když jsem se konečně dočkala, mě to nějak přestalo bavit...
Jde o Young adult romanťárnu se stereotypy a klišé jako prase - ona dokonalá, krásná, chytrá, sexy kočka, chudá, znásilněná, s ošklivým dětstvím a pomalejším mladším bráškou, o kterého se svědomitě stará.
On sexy, skoro dokonalej krasavec (s jizvou, která ho má činit ne tak dokonalým, ale opak je pravdou), s temnými tajemstvími, samozřejmě sportovec. A pracháč. A co ještě chybí? No přece boží gej kámoš!
Ti dva se nenáviděj, ale vlastně se od začátku milujou. A pak se spolu konečně vyspí. A pak to jde do kytek, opustí se (oba to dělají pro dobro toho druhého, samozřejmě), aby mohl přijít po čase velký návrat a finále. A Epilog 2, z kterého budete zvracet jednorožce...
Ale jó, slupla jsem to jak malinu, sem nasraná a závidím a mám zase na dlouhou dobu téhle naivní, nereálné romantik dost :D

6 15.06.2024

Tak tohle nebylo lehké čtení.
(Ale čtivá kniha byla, o tom žádná.)
Alkoholismus a autismus pospolu v jedné útlé knížce a hlavně v jednom obyčejném manželství. To je trochu moc!
Stejně jako jiné čtenářce tady v komentářích se mi od včerejška, co jsem knihu dočetla, honí hlavou tolik myšlenek a nevím, co ke knize napsat. Byla to jízda. A taky houpačka. Houpalo to s nimi se všemi slušně. Chvilku byli nahoře a hned zase dole.
Popravdě mi ani Vio ani Vil od začátku nebyli sympatičtí a do konce příběhu se to nezměnilo. Teda vlastně jo, Vildu jsem nesnášela stránku od stránky víc. Namachrovanej suverén a frajirek, žárlivec a alkoholik. A jeho rádoby dojemná péče o Emu (když měl zrovna čas a hodilo se mu to) a velká pompézní omluvná gesta to fakt nezachránily.
S alkoholismem mám celkově "problém", představa žití s takovým člověkem mě děsí a nechápu, jak to někdo může vydržet. No a autismus, to je kapitola sama pro sebe (jak už jsem psala v komentáři ke Zvukům probouzení, já se prostě na tyto děti nedokážu dívat a vidět je jako krásné, zakleté, výjimečné, které náš život obohacují. Klobouk dolů před všemi rodiči, kteří péči o ně zvládají...)
Potěšil mě závěr - happy end, člověk by mohl namítnout, že k tak depresivnímu a temnému příběhu se skoro nehodí, ale já ho beru :-).

Jak hezky napsala EvikU.: Život přináší různá úskalí, kdy se musíme rozhodnut jak se zachovat. A někdy jen musíme přijmout osud a naučit se s ním žít. A snažit se být spokojený, ne šťastný, protože, jak píše Viliam Kryštofovi "...štěstí se strašně přeceňuje. Každý ho hledá a pokud ho nenachází, tak se cítí nenaplněný, bojí se, že je něco špatně. Být šťastný denně, to je prostě strašná blbost..."

6 06.03.2023

Neurazila, ale ani nijak nenadchla.
Island a atmosféra hotýlku byly vylíčeny přesvědčivě a lákavě, ale toť asi vše.
Romanťárny na odreagování mám ráda, ale tahle mě ničím nenadchla a chvílemi až nudila.
Asi potřebuju, aby i ty romanťárny šly aspoň trošku do hloubky a byly uvěřitelné...

6 26.02.2023

Kniha byla čtivá, o tom žádná, jinak pro mě ale bylo popravdě dost těžké jí "uvěřit". Takové scifi trochu. Jakože fakt existuje ženská, která by si od chlapa nechala až takhle moc *rát na hlavu? Nechala si vyčítat, že se starala o umírající mámu, takže chlapovi vlastně nezbylo nic jiného, než se pelešit s jinou a je to tím pádem vlastně její vina? Fakt mám věřit tomu, že bystrá a údajně hezká ženská jako ona nesehnala v Praze (!!!) žádné jiné místo než na noční inventuře? Že byla tak blbá, že čekala celej půl rok až do posledního dne předplaceného podnájmu, než si začala hledat něco jinýho a levnějšího? Možná je to dané mou výchovou, že mi to přišlo tak přitažené za vlasy, nevím...
Je ale fakt, že na druhou stranu mě to čtení tak nějak svým způsobem uklidňovalo. Nevím, možná fakt, že nejen já, ale i druzí jsou někdy marní, neschopní, blbí a dělají chyby. A že já na tom možná vlastně až tak blbě nejsem...
Ale jo, byla to taková příjemná, trochu naivní oddechovka.
Ty noční inventury mě vrátily o pár let zpět do časů mých brigád - jj, býval to slušný opruz :D

6 23.10.2022

(SPOILER) Tak si upřímně nejsem jistá, jestli jsem četla stejnou knížku jako zdejší nadšená většina.

Autor prý mění pravidla žánru - pokud v tom smyslu, jak z thrilleru udělat něco nudného, nezáživného a šroubovaného, tak se povedlo! S bonusem navíc - geniální, životem raněnou, po pomstě toužící investigativní novinářkou (která bere spravedlnost do vlastních rukou), kterou byste nejradši odpráskli.

Neustálé skákání v čase úplně ničí napětí. (Teda ne, že by ta kniha zrovna dvakrát napínavá byla). Keira uteče otevřenými dveřmi, člověk by třeba i byl napnutý, co teď, najdou ji? Utekla daleko? Ale ne, konec kapitoly a vracíme se zase do úplně jiné časové a dějové linky a než se vrátíme ke Keiřinému útěku, vlastně skoro zapomeneme, že vůbec utekla a je nám to už tak nějak fuk...

Dialogy umělé, šroubované, bože, dyť tak nikdo nemluví! To má plynout, běžet, téct... Nebo stál za prd překlad?
Dočetla jsem jen proto, že jsem chtěla vědět, jak to dopadne a jestli se Keira vrátí domů.
Gradace (??!), nebo spíš negradace na konci byla taky za trest, těžko uvěřitelná, autor si to pěkně zjednodušil.

Citáty na úvod každé kapitoly jsem po prvních 5ti přestala číst. Těma jsi to, Javiere, fakt nezachránil!

6 14.06.2022

Kniha přečtena během pár dní.
Těžko ji zaškatulkovat. Rozhodně to nebyl psychologický, propracovaný thriller, ale ani jednoduché, přeslazené čtení pro dámy. Spíš takový mix obojího. A docela čtivý mix.
Pokud od knihy člověk nečeká nic světoborného, ale jen relax a oddych, není to špatná volba!
Zkusila jsem skouknout 1. díl seriálu a mám z něj dost smíšené pocity. Prozatím moc nechápu jeho vysoké hodnocení. Ještě dám šanci 2. dílu a uvidíme...

6 15.08.2021

Nejsem žádným velkým milovníkem Sci-fi a fantasy.
Před mnoha lety mi ale kamarádka představila pana Jiřího Kulhánka a já mu po počáteční nedůvěře a následném velkém překvapení totálně podlehla. Přečetla jsem od něj vše, co napsal, a každý rok ho pak proklínala, že už nechce nic dalšího napsat...
O Františku Kotletovi jsem slyšela už dřív, Hustej nářez jsem ale plná skempticismu otevřela až o mnoho let později. Pořád jsem ho měla (s prominutím) za někoho, kdo "napodobuje" Jiřího Kulhánka, kdo se o něj snaží, ale nemá na něj... Stejný pocit jsem měla i prvních pár desítek stránek Hustého nářezu. Spousta sprostých slov "k ničemu", rádoby vtipné hlášky, snaha hrát si na pana Kulhánka... Tenhle pocit ale postupně slábnul, já přestala srovnávat, Kulhánkův stín zahnala do tmy a začala si příběh užívat. A víte co? Nakonec to nebylo vůbec špatný! :-D Asi šáhnu po druhém díle! :-)

6 12.05.2021

Milé, na duši hladící, čtení :-)
Uvažovala jsem při čtení nad tím, jak je dnes veterina "jiná". Ano, samozřejmě, jsou i veterináři zaměřující se na hospodářská zvířata a pak jiní, kteří se věnují drobnému zvířectvu. Já ale porovnávala, co všechno kdysi musel takový zvěrolékař umět, jaká to byla makačka, v zimě, tmě a nepohodlí, jak nebezpečné to často bylo, porody telat, hříbat... A dnes - vytopená ordinace a stříhání drápků, broušení zoubků, křečci, morčata, králíčci, nebo nějaká ta kastrace... Samozřejmě, přeháním, ale víte, jak to myslím...
Určitě do budoucna sáhnu i po dalších dílech. Uvítala bych trošku společenské zápletky, Zvěrolékař v chomoutu zní nadějně :D Samozřejmě při zachování veškeré té zvířeny okolo :-)
Je super, že to není fikce, ale skutečné zážitky a příhody.

6 22.04.2021

Hlavní Kingovské období jsem měla na konci zakládky. Pak mě to nějak přešlo. Lunapark pro mě proto byl takový návrat ke Kingovi po hodně dlouhé době. A byla jsem dost překvapená, tohle nebyl King, jak si ho pamatuji!
Každopádně jde o slušnou detektivku (ne horor, jak bych od pana autora čekala), svižná, čtivá záležitost. Palec nahoru za prostředí a skvělé navození atmosféry. Jsem spokojená☺️

6 30.09.2020