Mychaela komentáře u knih

Konečně jdu aspoň trochu s místním proudem :D. Stejně jako většině, ani mně nebyla žádná z postav sympatická, a tak jsem nikomu nefandila, bylo mi tak nějak jedno, kdo komu ublíží a mohla "v klidu" číst.
I když asi přece jen blíž mi byla Lucie. Rozumná Lucie, která se raději kousne, bude držet hubu a krok a chovat se, jak se od ní očekává - ale proč vlastně? Aby neumřela sama?
Zároveň si ale dovedu samu sebe představit i na místě Lucie. Když je člověku 20, je labilnější, neváží si sám sebe, sebevědomí na 0 a je vděčněj za cokoliv. A k tomu cokoliv se lehce upne, namlouvá si, jak je to skvělý a nechce o to přijít...
Depka no. Škoda, že je to psané tak nějak moc afektovaně, všechny postavy jsou hnány do extrému, mi přišlo. Celé to pak působí méně uvěřitelně a přirozeně.

4 11.03.2024

(SPOILER) Sakra, to byla jízda!! Já, totální anti-fantasy čtenář, jsem nadšená! Už dlouho mě kniha takhle nepohltila. A při tom vlastně ani nedokážu říct proč přesně. Není to žádné mega veledílo, ale něco v sobě má!
Přiznám se, že závěrečné odhalení na poslední stránce mě dostalo. A zklamalo. Z Kivy se nám vyklubal pokrytec. Za lži a klamání Jarena odsuzovala a přitom... A kvůli Jarenovi mě to ještě mrzí, protože jsem se do něj zabouchla, do kluka jednoho modrozlatookého :D a bude asi chlapec brzo dost nepříjemně překvapený, jakého hada si hřeje na prsou...

4 21.11.2023

(SPOILER) Na české poměry opravdu kvalitní, propracovaný thriller, který by strčil do kapsy leckterý zahraniční "bestseller".

ALE! Označení hlavních postav a nazývaní kapitol Rusalkou, Nymfou atd. bylo podle mě a pro mě spíš na škodu než k užitku. Člověka to akorát mátlo a větší smysl jsem v tom nenašla.
První zhruba půlka knížky mě příliš neoslnila, ale pak se začaly vynořovat tajemství a začalo to nabírat na obrátkách... A poslední třetina už byla mazec.
Skoro všechny postavy mi lezly na nervy :D (jó Miládko, nech si pro sebe, že víš, že Ela v 10 umlátila mámu lopatou, dyťs to slíbila Karlovi a sliby se musí plnit že jo? O slečně světici nemluvě - ona zjistí, že ji nevlastní ségra chtěla několikrát zabít, sledovala ji na kamerách, udusila jí tátu, umlátila mámu, ale pohoda cajk, odpuštěno??) Trochu těžko uvěřitelné, ne?
Nejvíc mě vytočilo, když srovnávala svoje rozhodnutí jakožto 19leté puberťačky jít na potrat a dvojitou chladnokrevnou vraždu. Ten závěr jsem fakt nepochopila (leda snad zadní vrátka pro 2. díl).
No jó, moc to prožívám, je to jen vymyšlený příběh, ale není vůbec špatnej!

4 04.11.2023

Přesně jak píše Nikkiproch, "asi zůstanu u knih že 'současnosti' od této autorky". Co neodvál ani čas, Heřmánkové údolí, Kukačka - všechny byly úžasné, moc mě bavily, tak jsem si řekla, že zkusím s autorkou zabrousit i do historie. A ono to úplně nedopadlo. Ale chyba byla možná u mě. Historické souvislosti (kdo za koho a pro koho kdy kde bojoval a jaká panství spravoval) mě nebavily, ztrácela jsem se v tom a zhruba v polovině knihy jsem zjistila, že mě vlastně zajímá stejně hlavně to (jenom to), jestli spolu nakonec Dajána s Jendou skončí nebo ne :)
Na druhou stranu, pro ČV jsem si už dřív vybrala a přečetla Vondrušku a to zase oproti němu mě toto bavilo víc.

4 27.10.2023

Cha, u knížek tak moc platí - sto lidí, sto chutí. Pročítám si tu nadšené ovace a sama za sebe musím napsat - zklamání, nebavilo...
Očekávala jsem originální, živou, šťavnatou romantiku mezi 2 holkama a gay-lesbicko-bi-trans prostředí, ale dostala jsem jen nemastný neslaný, chvílemi až nudný příběh. Ten byl v asi dobré víře okořeněný scifi linkou cestováním v čase druhé hlavní hrdinky, což byl ale pro mě osobně poslední hřebíček do rakve - vůbec mi to do jinak reálného příběhu nesedělo, nevěřila jsem tomu, nebavilo mě to.
Asi holt nejsem cílovka... :)

4 14.08.2023

(SPOILER) Kniha určitě stojí za přečtení. Pokud máte rádi poetický jazyk, budete nadšení, pokud ne (jako já) budete trpět a bojovat s nutkáním knihu odložit a nedočíšt. Ale něco vás bude nutit to neudělat a dočíst, protože to za to tak nějak stojí.
Příběh sám o sobě není zase až tak originální - zakázaná láska mezi učitelem a žákem - něco navíc mu dodává fakt že se jedná o dva muže. A to v 60. letech 20. století.
Larse jsem nejdřív chápala, jeho zoufalství, pocity, kdy někoho tak moc chcete, ale máte pocit, že jste to jen vy, kdo se snaží, kdo čeká až si na něj ten druhý udělá čas. Bohužel se z něj postupem času stala neskutečná "drama queen" zralá na zabití... Cokoliv David udělal nebo řekl, si on ve své hlavě upravil k obrazu svému. Přišlo mi, že je vlastně hrozně zmatenej a neví, co chce. Chce jet domů, nebo zůstat? Chce Davida, nebo poznat i jiné muže...?
David: "...ne, tohle není ani trochu to, co říkám! Ty mě neposloucháš. Něco řeknu a ty slyšíš něco úplně jiného, vykládáš si moje slova po svém... Já vůbec nevím, jak s tebou mluvit..." Sám nevěděl, co vlastně chce
Z konce jsem zmatená. Vzhledem k začátku knihy, kde se dočítáme, že David žije na jednom ze švédských ostrovů, má tam dům a píše, to vypadá jako varianta možné budoucnosti č.1, o které Lars při návratu domů přemýšlel, o něm samotném tam ale nepadne ani slovo... Nesnáším otevřené konce!!! :D
Kdyby mě "neděsily" pasáže podobné této: "myslím tak trochu na všechno a na nic konkrétního. Myslím spíš na okamžiky než na skutečné chvíle. Spíše na pohledy než na rozhovory, spíše na začátek než na konec, anebo na ten dlouhý prostor někde uprostřed... Stát se může cokoliv. Nemusí se stát nic...", klidně bych si knihu přečetla ještě jednou. Některé z Larsových myšlenek a pocitů mi totiž (i když mi lezl na nervy) mluvily z duše.

4 26.03.2023

Dávám plný počet! Po dlouhé době mě zase nějaká knížka dostala! (A hrozně mě překvapují zdejší negativní komentáře a hodnocení, holt máme asi opravdu každý jiný vkus :)
Příběh vyprávěný ve dvou časových linkách ("minulost", i když pro nás spíš současnost) a ne až tak daleká budoucnost vyprávěná z pohledu hlavní hrdinky a jejich dětí. Kniha byla čtivá, ale ne povrchní, šla myšlenkami postav do hloubky, neklouzala jen po povrchu, jako většina knížek poslední dobou. Jaké to je, když člověk dostane v životě druhou šanci?
Líbilo se mi, jakým způsobem byla v knize vykreslená budoucnost, ne přehnaně růžově ani apokalypticky, zkrátka uvěřitelně a tak trochu depresivně (recepční Kara nemá chybu :D)
Od autorky jsem před pár měsíci četla Majonézu k snídani a byla jsem dost zklamaná, takže k Vlaštovce jsem přistupovala mírně skepticky a ona takováhle paráda. To snad ani nepsala stejná autorka :)

4 29.01.2023

Tohle byla pro mě osobně strašně silná kniha. Chápu, že pro někoho, kdo měl to štěstí a nemusel s ničím, co hlavní hrdinka prožívá, nikdy bojovat, to bude jen další depresivní knížka o nesympatické divné holce, co se topí ve schízách.
Já se ale, bohužel, v příběhu až nebezpečně často poznávala, jako by mi Lucka mluvila z duše, až děsivě často jsem jí úplně rozuměla, co ji trápí, co cítí, jak by to cítit nechtěla, chtěla by bejt normální, jenže to nejde... Uf. Naštěstí do takových s*aček jako ona jsem nespadla a ani neprožila zdaleka tolik hrůz jako ona. Oproti ní jsem vlastně v pohodě. Relativně.
Byl to ale každopádně dost velký varovný prst, jakože takhle fakt skončit nechci, vzpamatuj se, Mychaelo!
Jak už tu bylo několikrát řečeno, zarazil mě závěr. Mimo jiné jsem tak nějak naivně čekala, že nakonec vyhledá pomoc. Že bude líp. Prostě happy end no.
Už jen proto, aby, kdyby si to četly nějaké mladé slečny, co se trápí podobnými věcmi a neví si rady, věděly, že pomoc existuje, že existuje z toho pekla cesta ven... Stačí si o tu pomoc jenom říct.

4 27.10.2022

Příběh, nápad, motiv knihy je určitě zajímavý.
To rozuzlení na konci nemá chybu, tím mě autorka dostala.
Rovněž byla kniha čtivá.
ALE!
Co mě fakt ničilo, byla ta neskutečná PŘESLAZENOST!
Já mám "červenou knihovnu" docela ráda, vyrůstala jsem na dívčích románech, ale z této knihy člověk dostává cukrovku už někde v první třetině!

"...ale to, co mi říkal, mě přimělo litovat, že moje srdce nemá rty, aby ho mohlo líbat..."

4 16.03.2022

(SPOILER) Rozsáhlý román o neobyčejně obyčejných životních osudech 3 dívek/žen z Polabí.
Já mám tenhle typ románů hrozně ráda. Sledovat, jak postavy žijí, jak se protloukají životem od dětství až po stáří. Jak mnohdy chybují a perou se s osudem, který umí být někdy pěkně zlomyslný... Asi je to občas i jednodušší, žít s postavami ty jejich životy než svoje vlastní...
Než jsem zjistila, že se vlastně jedná o 2 samostatně vydané knihy (já četla knihu jako jeden samostatný román), přišlo mi, že první dvě třetiny knihy (Stanice odložených lásek) jsou tak trochu červená knihovna, takové nenáročné oddechové čtení, zato poslední třetina (Dokud se budeš smát), to byla teda nálož. Jakoby autorka chtěla dohnat ty předchozí dvě části. Jak Kamila, tak Ilona si "vyžraly", co mohly. Od domácího násilí, přes drogy až po rakovinu... Popravdě mi to přišlo až trochu moc. Ale netvrdím, že se to tak v životě nemůže stát. Život je nevyzpytatelný.
Co se závěru týče, trošku mi drhnul způsob zakončení happyendem po těch všech ranách osudu... Ale zároveň jsem vlastně ráda :-)

A na konec si tu s dovolením odložím pár velkých pravd (i když znějí trochu jako klišé :-)

° "Já jen vím, že mě život na kolena nedostane!"
"To je moc hezký, ale já už na nich jsem."
"Tak si je oprašte a vstaňte. Hlavně se na nich neválejte moc dlouho, mohla byste si zvyknout!"

° Jistota rodiny, protože ta je (klišé neklišé) nakonec opravdu nejdůležitější. Můžeme si občas lézt na nervy, můžeme se pohádat, můžeme spolu v lecčems nesouhlasit. Ale patříme k sobě a víme to. Cokoli v životě se zvládá snadněji s dobrým zázemím.

° "Když vidím, jak se lidi litujou pro každou maličkost, mám chuť je praštit a zařvat: "Nelitujte se! Lítost vás úplně rozloží. Naštvěte se! Vztek je konstruktivní! Třískněte s něčím a řekněte sprosté sovo. Aspoň s jedním r! To vážně pomáhá... A pak se zvedněte, i když se vám nechce, a začněte něco dělat. Hlavně nikdy neříkejte tu stupidní větu: Proč se to stalo právě mě? Rozhlédněte se! Každý má nějaké trápení a většina z nich je větší než to vaše!"
... "A ještě bych doporučila smích, protože vážně pomáhá. Dokud se dokážeme zasmát, není to s námi tak zlé."

° Všechny stopy ... katastrofy už dávno odnesl čas. Jako vždycky odnese všechno zlé...

Příjemná, pohodová, nenáročná, oddechová kniha. Nic světoborného, ani hlubokomyslného, povětšinou dost předvídatelný děj, ale proč ne. Já se u ní fajn odreagovala.
Občas ráda proložím četbu "těžších knih" něčím podobně lehčím. :-)

4 08.11.2021

Na knihu jsem se moc těšila. Rodinné, generační příběhy, napříč historií, plné tajemství, osudových zlomů, chyb, lásky, zrady apod. mám moc ráda. Bohužel mě kniha zklamala. Zdaleka nenaplnila má očekávání.
Čtenáři tu zmiňují Slepou mapu od Mornštajnové - ano, také tam vidím určitou podobnost, jen ta Slepá mapa byla daleko povedenější.

Přemýšlím, co mi na M+M "vadilo"... Nejvíc asi ta náznakovost, naťukne se tu něčí osud, ale hned se do něj zase utíká. Jak se vedlo Magdině, když po porodu Libuše odešla do města? To se čtenář nedozví, jen dcera Líba se ve své části knihy zmíní, že teď, kdy jí je sedm let, bude se její máma Magdina vdávat. Nebo bych si moc ráda přečetla víc o životě Libuše po té osudné noci. Ne, opět klapka, střih, konec a pár střípků má čtenář šanci pochytit až v sekci Libušiny dcery Evy.
Uvítala bych, kdyby přibylo o 100 stránek víc a příběh by byl propracovanější, plnější, obsažnější. Přijde mi, že autorka se ten slabý děj snažila dohnat/nahradit filozofickými a hlubokomyslnými myšlenkami a úvahami, na mě to ale teda moc nefungovalo...

Ale když pro nic jiného, tak pro tuhle pasáž stálo za to knihu přečíst:

"Můžeme být šťastní jen tak, pro nic. Nevím, jestli právě tohle není to největší štěstí, být šťastný pro nic, z ničeho. A vědět o tom, Díky tomu vědomí je to štěstí vzácné a hřejivé.
Kolikrát jsem slyšela, jak si lidi lítostivě stýskají: " Jéje, jak my jsme tenkrát byli šťastní, jenomže jsme o tom nevěděli a pořádně si to neužili." Bývá to snad jen šálení, prázdné řeči starochů plné lítosti a nostalgie?
Slíbila jsem si, že budu na štěstí číhat, a až půjde kolem mě, budu si ho užívat..."

4 27.07.2021

(SPOILER) Mám z knihy trochu rozporuplné pocity.
Na jedné straně byla dost čtivá, zhltla jsem ji za dva dny. Bavilo mě na ní to pojetí "život na cestě".
Na druhé straně ale souhlasím s výtkami, že se z tak vážného a zásadního tématu dalo rozhodně vytěžit víc a jinak. Autorka to úplně nezvládla, jak úžasně vystihla @kiraa:
"Lucy, která je postižený, nemluvící dítě, najednou během pár hodin oslovuje matku matkou (kterou vidí poprvý v životě) a ostatní slova pomalu začíná sypat z rukávu. Matka ihned poznává osobnostní rysy malý Lucy. Bratr Peyton, kterej trpí zpočátku averzí, po šesti dnech Lucy miluje..."
Je to celé trochu přitažené za vlasy. Matce se narodí dítě, které dostane do ruky akorát na pár vteřin, ale poslušně odkývá vše co po ní chtějí a vzdá se ho. 2 roky se sice děsně trápí, ale ani ji nehne, aby zvedla zadek a jela se na něj podívat, zjistila si víc o jeho stavu atd... A pak je z ní najednou máma roku. Aha. Takže asi tak.

4 24.03.2021

Nebyl to úplný průšvih a propadák, námět knihy parádní - dalo by se z něj ale vytěžit o TOLIK víc!
Jak už bylo zmíněno níže, psychologie postav mohla jít víc do hloubky, mohli jsme se dozvědět víc o životech jednotlivých postav a traumatech, co mají za sebou... Během samotného pobytu v Sunrise se toho také mohlo tolik odehrát, autor si mohl se čtenářem hrát, děsit ho, nechutit ho, místo toho mu stačilo pár stránek a bylo po všem (doslova). Styl - ať to máme všichni rychle za sebou... A k tomu plytké, nic neříkající dialogy :-(
Budu končit pozitivně - závěr nebyl až tak hrozný :-D

4 28.06.2020

Mě prostě Hartl baví. MPE trochu slabší, Okamžiky štěstí byly super a ani Nejlepší víkend mě nezklamal
On člověk nemůže od jeho knížek očekávat nic hlubokomyslného a světoborného, píše prostě ze života a o životě, i když někdy trochu zidealizovaně... Ale ty každodenní malé potřehy, strachy, naděje a pak pády a trapasy, které zažívá každý z nás, to mě prostě baví a skvěle se u toho odreaguji! :-)

"Takovej je život. Vždycky se najde něco, co tě sere. Když se na to moc soustředíš, nemůžeš bejt nikdy v pohodě."

"Lidi po tisíce let neznali soukromí. Každej člověk byl pořád obklopenej jinýma lidma svý tlupy. Dlouhodobou samotu neznali. Sice vedle nich v jeskyni nebo v chýši pořád někdo v noci chrápal, prděl nebo šu°al pod kožešinou, ale nikdy neusínali sami. Člověk na to není ustrojenej. Možná je teď trendy bejt single, ale určitě není přirozený usínat sama..."

"Nic tě nepřekvapí tak jako láska. I když na ni pořád čekáš."

° Poslední myšlenka, která se mi hrozně líbila, je až na konci knihy a prateta Žaneta v ní líčí, jak kadila na Kostarice se svým broučkařem - kdo dočte až na konec, tak pochopí snad proč ;-)

4 03.03.2020

Asi takhle - první zhruba 2/3 knihy nic moc extra, četla jsem, protože knihy ze zásady neodkládám a dočítám, i když mě nijak neohromí...
A pak přišla poslední třetina a všechno vynahradila - to byla panečku jízda! :-D
Stojíte v metru nebo jedete ve vlaku a jen zíráte, co zase vyplulo z minulosti na povrch a jak jednotlivé dílky psycho skládačky zapadají dohromady... A máte hroznou chuť v tom plném metru, nebo ztichlém kupé zařvat: "COŽE??! Tak to si děláš p°°el, ne?! To je magor!!" :-D

4 18.09.2019

Neohromí, ale ani neurazí.
Milé, oddechové, příjemné čtení.
Do rodiny Carsonových jsem se asi zamilovala, hned bych jedny takové Vánoce u nich brala :-))

4 30.08.2019

Vyprávění ze života mám ráda, ale tohle nějak nefungovalo.
Hlavní hrdinka i celá její rodina mi byla nesympatická, jména tahala za uši (asi měla pobavit? Nepobavila.) a použitý humor taky nějak nefungoval.
Bohémský pár má vše na háku a pak fňuká, že mu osud hází klacky pod nohy. Frajer jezdí x let na černo a pak čumí, že má dluhy přes sto litrů? Frajerka zase jede v 8. měsíci těhotenství k moři a prostě doma zapomene pojištění a těh. průkaz. Ha ha. A k tomu vzpomínky, jak v minulosti vesele chlastali a fetovali.
Jen kvůli té hospodě a každonočnímu bordelu jsem je litovala. Trochu.
Styl psaní byl nemastný, neslaný. Asi bylo znát, že jde o prvotinu, třeba se autorka ještě vypíše. Jak tu někdo zmínil, uměla bych si jednotlivé kapitoly představit spíš někde v rámci blogu.
Suma sumárum, sto lidí, sto chutí, ale za mě NE.

3 23.02.2025

(SPOILER) Souhlasím s těmi, kdo si tu posteskli, že na Šest vran a Prohnilé město tahle duologie neměla. Přemýšlela jsem proč. A u mě to asi bylo i tím, že jsem nečetla trilogii Griša. U Vran a Města to vůbec nevadilo, ale u Zjizveného krále a Vlády vlků ano. Některým věcem jsem nerozuměla, připomínky a narážky ohledně Aliny, Vrásy, způsobu zničení Temnyje apod. to vše jsem neznala, nevěděla jsem pořádně o čem je řeč a vadilo mi to. Nedávalo mi to možnost si příběh vychutnat na 100%.
Jinak celý příběh měl dost pomalý rozjezd, měla jsem problém se začíst, ale zhruba poslední třetina 2. dílu mi to vynahradila. To byla slušná jízda!
I když mě štve, že Nina alias Mila neměla možnost vmést Jarlu Brumovi, do tváře, kdo doopravdy je, na to jsem se těšila, jak si ho vychutná :D
Nicméně po přečtení mi Nikolaj, nesympatická Zoja i celá ta jejich partička chybí, tak asi dobrý, spokojenost :D.
Jen by mě zajímalo, jestli bude pokračování, nebude...?

3 30.12.2024

(SPOILER) Od autorky už jsem kdysi četla 9. listopad. Ten na mě byl ale moc přeslazený a nijak mě neohromil. Další knihy autorky už jsem proto nevyhledávala, až se mi do ruky dostaly Kosti v srdci. A i když se ohromení opět nekoná, přeci jen to asi bylo o chlup lepší.
Příběh se sice čte velmi dobře, ale je sakra přitažený za vlasy. Vše je vyhnané do extrému a plné klišé. Nestačí, aby byla hl. hrdinka "jen chudá", ne, ona musí být chudá, k tomu bydlet v plesnivém karavanu, nechat si platit za sex, mít mámu feťačku, která zemře na předávkování a k tomu všemu má ještě takový hlad, že musí sbírat a jíst jídlo odhozené na zem - to jako vážně? Nějak jsem ji nedokázala litovat. S každým byla hned hotová. Každého hned zaškatulkovala. A Samson (to je taky jméno tvl. :D) tajemnej jak hrad v Karpatech.
Ten zvrat a velké odhalení po noci s velkým N. bylo dobré, i když jsem teda čekala větší hrůzy.
Happyend předvídatelný, z popelky princeznou, totiž budoucí advokátkou a napravený recidivista dostane odkázaný dům na pláži (a půl království k tomu :D) A žili spolu šťastně až do smrti.

Na druhou stranu, kdo by takovou lásku nechtěl zažít...

Ta třetí * je za Ementála :DD (a Mozzarelu s Chedarem)

3 14.09.2024