nemer komentáře u knih
Mne tato kniha absolutně neoslovila a nejsem si jistá, jestli ji kdy dočtu. Snad je to způsobeno s věkem rostoucím odporem k prostředí zelených mozků (zvláště těch moderních, verbovaných za prachy, nemohu soucítit, je mi líto... válečná normóza podle mne není ničím ospravedlnitelná, ani mládím, ani naivitou nebo debilitou, a už vůbec ne penězi) Nemám sice ráda členění na literaturu pro ženy a pro chlapy, ale pro mne je toto čistokrevná kategorie B (a že jinak mám kategorii B v oblibě mnohem víc než tu A, ale tady to neplatí) Tedy bez hodnocení.
V dětském věku jsem příběh hodnotila velmi pozitivně, ale nebyl důvod se k němu vracet i později.
Jako dítěti se mi kniha velmi líbila, proto hodnotím vysoko. Ale dospělé čtenáře nutno upozornit, že se jedná o pohádku. Vůbec je zajímavé, že jsem měla tohoto autora v oblibě pouze v dětství, později kouzlo pominulo.
Kniha není vůbec špatná, leč navzdory veškerým kladům a zajímavým myšlenkám trpí místy syndromem "určeno pro náctiletého čtenáře" (konečně primárně to má asi být román pro náctileté). Zřejmě proto jsem ještě nedočetla a netrpím obsesí "nutno číst a neodkládat". Filmové zpracování ale působí slibně.
Zejména Plavovláska (její závěr) je dnes více než aktuální! Opomíjené Waltariho dílo je často mnohem lepší než Sinuhet.
Bohužel převyprávění a ani ilustrace, byť samy o sobě nejsou špatné, mi k ruským pohádkám nesedí tak jako magické výjevy od Bilibina (Finist) nebo V. Fialy (Krása nesmírná). Ti, kteří jsou nepolíbení Peříčkem Finista či Krásou nesmírnou, budou asi spokojeni. Tato Baba Jaga (v ilustracích i zmodernizovaném textu) už není TA Baba Jaga, co se v hmoždíři palicí odráží a pometlem stopu zametá, toto je moderní Baba Jaga, která sídlí na jiném místě a v jiném čase. Jaga, která by teoreticky mohla přisvištět i na motorce, a to už je zkrátka jiný příběh.
Bohužel česká (obávám se, že celá evropská) psychologie/psychiatrie je zpožděná za americkou o celá desetiletí, souhlasím s hu_87. Pokud chcete tématu porozumět, zaměřte se na zahraniční literaturu - tato publikace opět čerpá ze zdrojů starých 20 let a podobně, což hovoří samo za sebe - popř. na odborníky (nikoli "školené laiky") na youtube. Naprosto nedostižný je profesor Vaknin, jeho vhled (nejen) do poruch osobnosti je jeden z nejpřesnějších, má vše velmi zajímavě prezentováno a ozdrojováno. V angličtině si můžete přečíst jeho Zhoubnou sebelásku (Malignant Self-love). Mimo jiné prezentuje dnes i názor, za který by byl v ČR zřejmě lynčován, totiž porucha (jakákoli) podle Vaknina nemusí být celoživotní, ale může jít pouze o reakci na okolnosti, tedy vůbec nemusí mít trvalý/celoživotní charakter (cílem naší medicíny jsou spíše celoživotní-věční pacienti, zkrátka lékař/psycholog/psychiatr chce být z něčeho živ, mnohdy ke škodě chudáků pacientů/klientů - navíc, byť to není nutně pravidlem, někdy může být víc chorý než pacient "léčitel" sám)
Na můj vkus příliš bulvární forma a moře pravopisných chyb. Jako vystřižené z Blesku.
Vyzdvihnout lze opravdu krásné ilustrace. Text je velice jednoduchý, z tohoto důvodu bych doporučila spíše mladším čtenářům. Násilí, v mnohem tužší podobě, dnes děti znají už odjinud. Pokud jsou mediálně "hájeny", pak bych souhlasila s komentářem níže.
Opět jednorázová oddechovka na léto, z tohoto pohledu plní svůj účel skvěle. Začala jsem jako audioknihu, ale urychleně jsem přešla na čtení, přece jen to čtení u thrillerů odsýpá líp, audio je z mého pohledu v tomto případě unylé a nebavilo mě. Sice rozuzlení lze vytušit brzy, ale příběh je čtivý a stejně se potřebujete přesvědčit na vlastní oči, kam směřuje autor. Jako napínavou relaxační četbu mohu doporučit, zabaví a pobaví - pokud hledáte něco náročnějšího, líbit se Vám nebude. Tři a půl *
Stylisticky slabá kniha dle mého názoru kupodivu není, ale nelze nad ní moc přemýšlet - společnost, v níž by ženy, resp. sex byl dostupný jen úzké skupině mužů, by nemohla mít dlouhého trvání (leda by všichni byli eunuchové). Tedy v jistém směru působí dílo naivně a asi proto mám stále raději spisovatele-muže, protože (na rozdíl od žen) dokáží vytvářet uvěřitelnější koncepty. Jako ilustraci zvrhlosti pánbíčkářských a podobných středověkých systémů lze však považovat za zdařilé. Děsivá je samozřejmě možnost, že v podobné diktatuře se můžeme celkem snadno ocitnout také, člověk je tvor ryze konformní a nepoučitelný, náš rozvoj bohužel dávno dosáhl maxima, tedy se stále točíme v kruhu a dějiny včetně všech těch hrůz se stále opakují. Jak asi bude lidoop "homo rabiens" v budoucnu využívat stále pokročilejší technologie? Bylo by hezké, kdyby výsledkem nebylo pouze hlubší zotročení ...
Knihu jsem četla poprvé v osmi letech, takže odpor vypěstovaný na základě povinné četby mne minul. Na druhé straně nejrůznější seriálová zpracování splnila skoro totéž, co u jiných povinná četba :) Dnes už mi dílo připadá poněkud překonané, zastaralé, dokonce až znehodnocené množstvím filmových a seriálových verzí, ale kvůli vzpomínkám na dětství (a tedy jisté dávce sentimentu) jsem schopná brát ho na milost.
Četla jsem před delší dobou jako oddechovku a "uspávanku", z děje si už skoro nic nepamatuji, ale kniha se četla dobře. Zkrátka lehčí žánr a v rámci žánru zřejmě nezklame. Pojetí upírů připomene horor 30 dní dlouhá noc.
Harry byl pro mne léta letoucí doslova a do písmene Harry Potrat, a to díky filmové verzi, která je mi z duše protivná, tedy s knihou podobného typu jsem nechtěla mít nic společného, ačkoli všichni v okolí Harryho zbožňovali. Takže až téměř "na stará kolena" jsem se náhodou díky dárku dostala k ilustrované verzi druhého dílu a svůj názor musím poopravit. Kdybych četla knihu jako dítě, byla bych naprosto nadšená, protože čarodějové a duchové patřili mezi mé oblíbené postavy. Na straně druhé je Harry v podstatě "kouzelnickým či kouzelným lupem", protože všechno už to někde bylo :)
Knihy mého dětství :) Obsah si už příliš nepamatuji, ale tenkrát se mi Greyovy knížky moc líbily a zajišťovaly báječné prázdiny :)
Ztrátou času bylo už pouhé čtení ukázky. Totální brak, který bych nebyla schopná číst ani jako náctiletá. Oddechovou četbu si představuju jinak. Tato 'literatura' možná trhá žebříčky prodejnosti, ale je to čtení na úrovni časopisu Katka a všemožných odstínů braku.
Jako oddechové čtení příjemné zpestření, bohužel četbu mi narušují telenovelovské odbočky, které považuji za zbytečné a snažím se je přeskakovat zvláště po zjištění, že mnohé tyto úseky působí nedokončeně a odflákle (jako by šlo jen o natahování počtu stran a autorem byl někdo jiný než Jenny Nowak). Hlavní dějová linie je na brakovou literaturu překvapivě dobrá a autorka mě příjemně překvapila využívanými stylistickými prostředky. Kdybych se k podobné knize dostala v mládí, zejména v období náct, zřejmě bych byla fascinována. Bohužel nestalo se tak a už nemám ten správný věk :) Navzdory výše uvedenému v porovnání s literaturou vycházející v současnosti vysoce převyšuje mnohé dnešní populární bestsellery, a to dokonce i ty, které jsou určeny dospělému čtenáři.
Za přečtení stojí pouze klasika v knižním jazyce. Po převratu vyšla modernizovaná Carmilla (tuším toto vydání je relativně nové), respektive zmodernizovaný překlad, který se nedá číst, pokud nejste pod vlivem psychotropních látek, a který mohu hodnotit jednoznačně jako odpad. Nechápu, proč se przní takové skvosty. Vřele doporučuji původní, nezkrácenou verzi, kterou už lze najít zřejmě jenom v antikvariátech.
V dětství jedna z mých oblíbených knih. Nejsem si vůbec jistá, zda by mne oslovila i dnes. Přece jen jsou mnohé podobné romány v podstatě vznešenější Blesk. Co, kdo, kde, s kým... :)