nevermore3
komentáře u knih
Neviditelný
Jaroslav Havlíček
Klenot české literatury. Cynismus hlavního protagonisty mi byl velmi blízký. Navíc detailní propracování hlavně záporných postav probudí ve čtenáři emoce, a tím i neskonalý zájem o knihu.
Povídky malostranské
Jan Neruda
(SPOILER) Neruda svou drobnokresbou rozčeřil klidný rybníček koncem 19. st. A přitom by to, nebýt povinných četeb, bylo dílko tak nenápadné, alespoň mně se tak jeví. Vždy mi bylo líto pana Vorla, u kterého nechtěl nikdo nakupovat, jakožto u cizáka. A stejně tak je pěkně vykreslena hořká osudová ironie v povídce "Psáno o letošních dušičkách".
Samozřejmě... žádné velké zápletky a chytlavé příběhy to většinou nejsou, jenže ani neměly být. Tady se nejedná o Povídky z jedné a druhé kapsy.
"...Malíř přišel v nepříčetném stavu právě domů. Cítil to sám, bál se, že něco v pokoji porazí, položil se tedy na dvéře a čekal. To se rozumí, že stoje usnul a HŘMOTNĚ padl..." :)
Barva kouzel
Terry Pratchett
Dostalo se ke mně prvních 10 kousků ze série a postupně se tím budu prokousávat.
První díl, chápu, podle komentářů, že je seznámení, a že to hlavní přijde.
Jako pro totálního začátečníka se mi některé popisy prostředí jevily komplikovaně, jak kdyby chaotické, občas jsem se v textu ztrácel, občas se zasmál. Pochopil jsem zpodobnění Dračáku :)
Někteří čtenáři jsou dost skeptičtí, a v některých ratinzích tato kniha figuruje jako top 5 worst from Pratchett :-/
Za mě ale minimálně 7/10 určitě jo :)
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Není to asi úplných 5*****, ale za blockbuster a přitom minimum patosu to tentokrát rád dám. Asi zkusím i pokračování.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Super knížka - fakt vtipná. Moje oblíbená pasáž je, kterak jsou zkoušení i vojáci s vyšší šarží ze znalostí, a i když historické události řeknou třeba blbě (chronologicky naopak), jsou jim uznány jako správné, protože oboje se stalo a bylo to řečeno v jedné větě- - takže to vlastně zas taková chyba není :D.
Nejlepší kapitoly jsou Fučíkův odznak a nadšený poručík, který zkouší otcovskou metodu pedagogického působení a zažívá jen zklamání a Útok na spěšně vybudovanou obranu nepřítele :)
2001: Vesmírná odysea
Arthur C. Clarke (p)
Začátek a konec knihy je na jasný plný počet, ale ve střední části jsem se lehce nudil a místy ztrácel v komplikovanějších popisech. Myšlenkově je jinak Vesmírná odysea skvělá.
Továrna na Absolutno
Karel Čapek
Jednou je to souhrn fejetonů, tak je to zkrátka souhrn fejetonů, brečet tady nad formou je pak dost liché.
Čapek se nesnaží, osvětlit, co je to Bůh (absolutno) a ani si vůbec nemysím, že ho tak sám chápal. Spíš bych v jeho humanistickém duchu chápal pointu, že vše je o toleranci, a tisíc lidí může věřit tisíci různým věcem. Absolutno bylo v tomto případě jen prostředek této myšlenky. Výmluvně je to vše uvedeno v kapitole Na tichomořském atolu.
Tak si říkám, že je možná dobře, že pan Čapek absolutno nepochopil a neprocítil jako někteří místní čtenáři, asi by mě to pak nebavilo :)
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
S Clarkem je to za mě tak, že jeho knihy se víc táží než odpoví. Nebo jak to říct. Příběh se pomalu line, děj se posouvá pozvolna a jak tu kdosi psal, vlastně se nic moc zas až tak neděje. Není žádné rozuzlení. Atmosféru to ale má...
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Asi o něco slabší než 1. díl. Dost mě irituje český překlad a nadužívání slova žába/žabka. Lisbeth - žabka, jak mohla taková žabka přeprat/udolat/...
Každý, kdo bezmezně neobdivuje hlavní postavu, může tímto být postupně unaven. Ta roztáhlost, kterou zde vyčítají odborníci, přes ni bych se dokázal přenést. Ale první díl byl fakt lepší, tenhle se táhne do 3. dílu.
Smuténka
Jan Skácel
Skácel je mistr depresivních slov.
"A nepřijde-li trest hned vzápětí,
musíš si vinu odžít životem."
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Celkem fajn kompilát posledních 150 let české mentality. Nic nového jsem se sice neodzvěděl, a taky to spíš budou číst čtenáři, kteří to "nepotřebují",ale tak i kdyby to změnilo úhel pohledu jen jednomu zabedněnci, tak to má smysl.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Tak film rozhodně není lepší než literární předloha (přesto, že je super), a to z mnoha důvodů. Trošku mi to přijde, že si tu místní úderka potřebuje tak trochu obhájit to, že prostě neumí docenit všechny nesporné literární kvality, které této knize přiřknul nejeden kritik. Kniha je samozřejmě po právu hodnocená jako klenot.
Filmové ztvárnění nerozehrává tolik potřebné a naléhavé drama jako nabízí Havlíček. Je v něm navíc také spousta zkratek a nepřesností (např. Pavlovo dítě je prostě úplně mimo). Ale na Juraje Herze se zlobit nemůžu, protože plátnové provedení s omezeným časem pro jednoduššího diváka prostě neumožňuje v hodině a půl převyprávět takto silný příběh ve stejné intenzitě a rozsahu. A to Petra Čepka považuji za nejlepšího českého herce, zrovna tak jako Jaroslava Havlíčka považuji až do odvolání za nejlepšího českého spisovatele :) (nebo aspoň pro mě).
Takže zdejšímu vrchnímu hnidopichovi (a dalším) mi nezbývá než pogratulovat k - minimálně částečnému - ignorantství, a s radostí zde hodit 5***** :).
Jak je důležité míti Filipa
Oscar Wilde
Jakožto Filip jsem si na tuto knihu myslel velmi dlouho :) A po přečtení si říkám - to se snad musí líbit každému.
Velká závěť
François Villon
Ustupte, přichází Mistr! Nejslavnější básnický zhýralec střílí šípy všemi směry. Věnujte mu klidnou chvíli vašeho večera.
Hrozny hněvu
John Steinbeck
To nejsou Hrozny hněvu, ale Hrozny zoufalství. Ten název by pro tuto čítanku socialistů každopádně seděl lépe. Příběh je v podstatě černobílý a některé postavy mě vyloženě rozčilovaly (např. postava matky Joadové). Nicméně + pro záslužnost ale ne však klasicitu.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
K tomu, aby se mi kniha líbila na plný počet, mi chybí 2 základní předpoklady. Potřeboval bych a) být holka b) mít tak o 10 let méně :) Nejčastěji se řeší sňatky nebo to, kdo si co o kom myslí. Nevím, buď jsem na to už starej anebo čtu ve špatnou dobu.
Myšlenka, která se mi vryla nejvíce, byla vyřčena paradoxně až pár stránek před koncem:
"Ohlížej se nazpět jen tehdy, přináší-li ti to potěšení."
Přesto tam ty 4**** dám.
Nohavica a (jeho) naše malá válka
Přemysl Houda
(SPOILER) Nevyužitý potenciál. To je první, co mi vytane po přečtení této knihy. Autor měl přístup k pramenům a šanci téma Nohavici uchopit výrazně lépe, než se toho, za mě, zhostil. Mohl částečně udělat i nějakou schopnější Nohavicovu rehabilitaci, ale nějak to celé nepodchytil nejšťastněji. Sám si věc pořád obhahuje, jako že píšu knihu o Nohavicovi, ale vlastně nepíšu o něm, ale tak trochu o všech z nás. Kniha, co jsem pojmenoval Nohavica, vlastně není tak úplně jen o něm, ale o fungování pozdně české socialistické společnosti. Nohavica je Harlekýn, je hrdina i zbabělec. Všichni jsme hrdinové i zbabělci. Opírám se i o citát ten a ten, jak v roce xy trefně poznamenal, v jedné ze svých knih, na straně 54 ten a ten, s čímž já se ztotožňuji, a tak to vnímám tak také." Citace je samozřejmě s nadsázkou, ale v podobném duchu se kniha točí v kruhu téměř po celou dobu a autor jede dokola jak flašinet.
Například o Miroslavu Šloufovi autor píše pořád v náznacích, že vlastně neví a domýšlí se. Ale přitom Nohavica žije, mohl se zeptat jeho, o čem se Šloufem jednali a ne dalších 5 lidi, kteří se jen domnívají, o čem ti dva spolu tak asi rokovali. To se takhle o něm s někým baví, bouchne na to citaci z knihy o Vnitřním nepříteli, a pak řekne, že to tak možná bylo, ale taky nemuselo být....takto prosím pěkně stojí kniha Nohavica a jeho/naše malá válka.
Jak tu někdo pode mnou psal, že ho časem autorovy myšlenkové onanie přestaly bavit a rovnou přeskakoval tyto nudné pasáže, v podstatě to chápu. Autor se snaží psát kriticky, ale nepíše. Z textu je znát silná náklonnost a osobní sympatie k Nohavicovi, a to více než snaha o maximální objektivnost, což si myslím, že je úděl historiků. Když budu ještě přímější, vnímám to skoro až jako takový oslavný pamflet, chránící se relativizací, a velmi se zaštiťující myšlenkami jiných autorů a děl.
Na straně 92 autor hájí Nohavicu, že se bál, bál se režimu a STB. S touto jeho etapou nemám já osobně vůbec žádný problém. Je přece v pořádku se bát totalitního režimu. Když ale Nohavica, v roce 2023 nahraje pro BOBOŠÍKOVOU skladbu Počkáme až co řekne pan prezident USA, jestli ta raketa byla Ukrajince nebo Rusa - tak to už se nebál. To už je prostě jenom nechutné. Nikdo mu určitě u kefy nedržel gun, aby toto nazpíval. Podobné Nohavicovy otřesnosti autor zmiňuje buď letmo, v poznámce pod čarou, bagatelizuje, případně je rovnou přeskočí.
Učence či spisovatele, cituje tedy autor správně, ochotně a přesně, ale v podstatě proto, aby podpořil své teze. Nicméně ze všech pramenů, co mohl použít, použije (byť podle nejvyšších historických standardů), vždy selektivně jen ty prameny, které dále podporují autorův náhled, že Nohavica může být někde uprostřed, ale že to je lidské, že jsme tam tak nějak všichni a nikdo není jen zlý nebo jen dobrý. A jak už jsem psal, tohle se táhne celou knihou jako hlavní myšlenka.
Po formální stránce mě při četbě po čase začala iritovat neskonalá repetice některých výroků (Nohavica si jen chrání svůj kus, čtvrt čtverečního metru, Kde jste byli, když pršelo, apod) Sloh autora se přitom někdy snaží být složitý (až zbytečně), pořád se odbočuje, opírá o něco, co je v textu zbytné, čili i celkový dojem z četby je kostrbatý, nekompaktní. Nebaví to dlouho číst, ale nakonec knihu nějak dočtete, pokud jste zvědaví jako já.
Sám jsem byl Nohavicův největší advokát ještě možná i v roce 2010, znal všechny jeho písně, odpustil mu vše, co v podstatě udělal před rokem 1989 (skutečně) ale v momentu, kdy se raději obklopuje společností Petra Žantovského, Janou Zwyrtek Hamplovou a vystupuje společně s nimi na společných akcích, tak jen čekám, kdy vystoupí na Rajchlově demonstraci na Václaváku.
Knihu jsem chtěl odhodnotit dvěma-třemi ***. Nicméně po tom, co jsem se dostal k pasáži, kde autor záměrně nechává mluvit jen proputinovskou Rusku Olgu, a nemá tak adekvátního oponenta, mně to přišlo tak nevhodné, že dávám jen jednu. Samozřejmě, že v ostrém protikladu s takovouto paní bude i Nohavica vypadat pak jak protiputinovský bojovník. Kapitola, kde nechává mluvit "lid z vesnice", ústy tohoto "lidu" v knize zaznívají jedny z největších a 100x vyvrácených dezinformací, mě už nemůže překvapit. Toto, prosím, napíše erudovaný historik. Bez kontextu, bez dovysvětlení. No přijde mi to pak už takové vondruškovské nebo hamplovské.
Za mě si tato kniha nezaslouží větší pozornost, a to z mnoha důvodů.
Čili shrnuji to jako nevyužitý potenciál. Rehabilitace Nohavici šla podle mě udělat lépe! Možná se do ní jednou sám pustím :D
Moc přítomného okamžiku - Kniha o duchovním osvícení
Eckhart Tolle
Je to taková ta klasická kniha od Pragmy. Výborná myšlenka a v podstatě souhlasím téměř s celou touto filosofií. Nicméně musel by to napsat asi někdo jiný a lépe, abych hodnotil výše. Vadilo mi neustálá repetice myšlenek, podesáté řečeno to samé, nějak mě nenadchnul autorův autoritativně přesvědčivý, téměř až arogantní styl. Ale to může být jen můj problém. S některými myšlenkami jako jsou ty o transformaci nemocí v osvícení, by ho, tuším, někteří lidé hodně rychle hnali, že by se ani autor nestihl zamýšlet nad uvědoměním toho (přítomného) okamžiku.
No jestli to mám shrnout, jako filosofie zajímavé a pro mě dobré, myšlenky a tipy zpravidla kvituji a souhlasím s nimi. Forma a autor mi nesedly. Sorry no.
Musela jsem zemřít
Anita Moorjani
Mně je fuk, kolik lidí se mi za to bude smát, a co si o tom kdo pomyslí, já prostě dávám plnej počet :)
Zámek
Franz Kafka
Děkuji zdejším čtenářům, kteří již vše podstatné pověděli. Já, milovník surrealismu, jsem v dobrém slova smyslu Zámkem rozložen. Je to prostě šílenost, absurdnost, bezvýchodnost, marast a skepse, stavěná (zdánlivě) zbytečnými větnými konstrukcemi, prázdnými kulisami a dalším nestabilním, avšak pevně hermeticky uzavřeným materiálem. Rozkuřovači páně Greye ale asi nebudou nadšení.
Viděl jsem Zámek v relativně dobré filmové adaptaci (http://www.csfd.cz/film/48381-zamek/), která se sice nedrží 100% fabule, ale prostředí a takový ten "feeling" se mi docela líbil (samozřejmě kniha je kniha - lepší) a pak v adaptaci dost hrozné, brněnského divadelního souboru V HaDivadle, která byla, laicky řečeno, "dost mimo".
Ze Zámku ještě zešílí spousta lidí.
