nevermore3 komentáře u knih
Nehorázné dílo. Připomíná mi trochu Weissovy knihy horečných stavů. Cesta na zámek i cestování časem bylo velmi dobře podáno. Nudná pasáž, o které CarolineS nejspíš mluví (pravděpodobně proslov před závěrečným eskamotérským kouskem) si myslím, že byla dobře skousnutelná a hlavně nezbytná. Já jsem z posledních cca 20 stran vykolejený ještě teď. Ten výčet všech možných historických bitev se mnou, coby historikem, zacloumal v nejlepším slova smyslu. Arbes je kanón.
Arbesova Romaneta jsou krátká, čtivá a kvalitní. Arbes umí geniálně vylíčit atmosféru. Já toho Svatého Xaveria viděl, jak bych tam byl taky. 80%
je to docela motivační dílko, ale ten reportážní styl, kdy se odbíhá od jednoho k druhému, propleteme to celé x příběhy už mě rušil u Útěku do divočiny, to je taky kniha, kterou mi to těžce připomínalo. Minimálně tím autorským stylem. Nicméně by ji měl každý přečíst, zvednout p*del a začít se hýbat :) Jo! A mexická narkomafie nesnáší své pop zpěváky ( http://en.wikipedia.org/wiki/Sergio_G%C3%B3mez ), dobrá reálie ne?
Vrchlického překlad je opravdu špička. Ani jsem nečekal, že se u Cyrana z Bergeracu i několikrát pousměju.
Hm... mé první setkání s naším nejobtížnějším básníkem. Tento typ symbolismu je mi jak poezií pro poezii, a to je větší než já.
Temný, řekněme zhrzený, a životem zkoušený Vrchlický, je mi velmi blízký. Přesto, že mi jinak, tento - jeden z našich nejproduktivnějších básníků, zase tolik blízký není.
Na tak přesvědčivě odporný příběh, který zhnusí zákonitě každého, se mi hodí slova jedné z postav, výměnkáře starého Kaliby: "Ságo, co se u nás děje, mohlo by se číst leda v knihách, a ani tam by tomu jeden nevěřil!" Gratuluju Raisi, mě si otrávil dokonale :)
Pohádka pro dospělé. Ale bohužel to pohádka nemá být, a tak nemohu jít s hodnocením výše. Jak já ty typizované, černobílé (ať už kladné nebo záporné) ale hlavně nereálné!! postavy nemám rád. V Kříži u potoka mi navíc chybělo napětí, není vůbec těžké dovtípit se, jak se příběh bude dále vyvíjet, neřku-li jak skončí. Dočetl jsem opravdu jen z úcty k českému folklóru, ale takovýto vesnický román bych tam neskromně nezařadil. Vedle Raise, za Máchou... ... ?
PURE ROMANTISM! Máj za poezii, Hrobník za prózu. Měsíc, hřbitov, lebky, smrt, archaické jazykové prostředky a geniální kompozice. I na jazyce je poznat, že toto je podstatně starší dílo (o 30-35 let) než zbytek Sabinovy tvorby a časem jsme tak při konci 30. let 19. stol.
Pobavilo mě: "Jestiť to přirozená slabost pohlaví ženského, že spíše k ODŘEKNUTÍ se obrátí, nežli by se snažily DOSÁHNOUTI, a to jen proto, aby se z navyklého pokoje a z přiosobené domácnosti nevytrhly."
A tu podstata:
"Tu člověk člověka se straní, ku přírodě se ulíkaje, a háje, kvítka i obloha bývají svědky citu jeho. Tu hledá zříceniny a hroby, a pustými krajinami zanáší se žal jeho; neb divoká krajina a zpráchnivělý život hrobů zničenému srdci se podobají, v jehožto hlubokosti se kryje svět, k věčnému toužení, boji a bolesti odsouzený." - *****
Docela propracovaný psychologický román. Občas se člověk i uchechtne nějakým reáliím. Zapadlé městečko, plné šedi, nudy a předválečných předsudků je načechráno rudým kohoutem. Nad ním letí největší oblak Odcizení.
Pro mě jedna z nejsilnějších básnických sbírek. Tklivá subtilní poezie, podaná tak lidsky a tak lehce, musí oslovit každého. Jemnými obraty se Seifert verbálně vybrečel z Mnichova a okupace. -{Noc, Stará knížka, Až budeš o nás číst!}-
Fidlovačka aneb chabý děj a pěkná s***ka. Ne, to je samozřejmě nadsázka... Historickou hodnotu má Fidlovačka nepostradatelnou, ale jejími literárními či estetickými kvalitami se mi už v dnešní době nedařilo proplout. Už není tak moc zapotřebí drnkat na nacionální strunu (doufám), takže možná proto mi to dnes už nějak nepřišlo ničím přínosný... Sry, Kajetáne.
Naprosto úchvatná a přitom tak nenápadná, temně laděná sbírka (pro mě neobsahuje žádnou "slabší" báseň). Je to možná trochu k zamyšlení, že ji tady má k tomuto dni přečtenou pouhopouhých 53 lidí. Ale co..
Další tvář Karla Čapka, neméně přínosná. Kéž by názory podobné těm jeho mělo co nejvíce lidí. Snaha o pochopení nebo aspoň tolerování ostatních názorů, směrů,... Humanista každým coulem :) V tomto souboru je i tolik známá odpověď Proč nejsem komunistou. Stejně tak je však velice zajímavou kapitola O nacionalismu, socialismu anebo pesimismu. Přečtěte si to, jestli můžete.
Byl jsem neskonale překvapen Macharovou tíživou výpovědí. To je mistr depky. Confiteor I. od okouzlení, přes vztah, až po skutečně hořké milostné verše. Až jsem se divil.
Elegie:
"Tak šinu žitím se vln nudy pod přívalem,
jak živá mrtvola, kam ony zakývnou,
a prázdnou radostí i se svým starým žalem
jest mi ten všední svět jen rakví protivnou..."
Confiteor II Skvělá "Po smrti", kdy Machar slyší obžalobu na svůj život z úst žen, které měl a zejména báseň "Aspostrofa":
"Ne rád vás nemám, Ač jsem touhou
k vám hnán jak větrem bludný list,
den bez vás věčnostími dlouhou-
však zře vás-cítím nenávist.
...
Znám propast pod příkrých skal svahem-
tam rád bych jednu hlavu vmet...
a zachvěl se a výskl blahem-
pak v děsném stesku za ní slet!"
Takto bych mohl citovat znamenité úryvky ještě dlouho, raději doporučím celou sbírku... Za Confiteor III.: Sloky polemické, První akt dramatu, Hvězdám nebo Smutný večer.
Nemůžu jinak než dát plný počet. Confiteor nemůže zestárnout.
Chápu kritiku. Přihodím svoje polínko.
Celestinské proroctví je zajímavé poselství, stejně jako veškerá náboženství, jak udělat z člověka lepšího člověka. Brilantních myšlenek je tu fůra. Ale... Podle mě úplně nefunguje ten formát, kterým je to psáno. Zkrátka snažit se udělat román z toho, že mám nějaké hezké teorie, se mi nezdá úplně šťastné. Příběh jako takový je, při vší úctě, dost blbý a PRAMÁLO poutavý. Takřka vůbec mě nezajímaly postavy, včetně té hlavní, děj nebo tak, škoda mluvit. O to tu ale asi v první řadě nejde. Navíc Redfield jako spisovatel nemá podle mě hvězdné kvality. Třeba mizerný popis situací, krajin, lidí atd., málo přímé řeči proti několikastránkovým popisům filozofických, kostrbatých vývodů, to se prostě nečte dobře. Mně ne.
..."Mareta na svých 5 let působí určitě vyvinutě", řekl jsem.
Karla se zamračila a řekla: "Neříkej to mně, řekni to jí."
"Ach, ano." Podíval jsem se na dítě. "Chováš se velice dospěle, Mareto." ... Nevim no.
Ale na druhou stranu třeba
+ Čím víc krásy dokážeme vidět, tím víc se vyvíjíme." !!!! No, to je super ne? ;)
Pro mě osobně je Celestinské proroctví zkrátka jedna z nejrozporuplnějších knih, jakou jsem četl v poslední době. Balancuje mezi 2* a 3*
Za mě opravdu působivé dílo. Mám rád negativní až cynické hlavní hrdiny. Stejně tak popisů prostředí takového tónu se mi v knize dostalo bezpočet.
Ač si o Řezáčovi jinak myslím své, tento román se mi zkrátka líbil velmi. Zejména pasáž, kdy hlavní pletichář nalíčí past na pobožnou tetu a účetního nebo část s vylíčením koncertu - geniálně napsané. "Jak bude mladý virtuos přijat tím netykavčitým pražským obecenstvem, jemuž pro jistotu spílá už raději předem.... Několik lidí tu a tam zatleská. Není v tom nepřátelství nebo lhostejnost, jen trochu upjatosti kolektiva, které chce proklamovat svou vzácnost a oznámit napřed, že na ně si jen tak někdo s něčím nepřijde!" :)
Pro mě k dnešnímu dni zatím asi nejslabší Nerudova sbírka. Až moc národu, až moc národu.
Nejsrdečnější románový boj za život. Kolečko v soukolí co nechce zapadnout. Červení a bílí. Ruský obraz.
Kdyby jen toto se mi vybavilo, vydá to u mě za všechny ty novodobé ságy.
(SPOILER) Jedna z těch lepších singl knih od Livingstona bez kooperace s Jacksonem. Děj se odehrává na ostrově, takže džungle, kanibalové, sopka, šaman atd. Méně magie a kouzel, což se mi líbí. Ještěřího krále jde hodně oslabit před sejmutím.
Jinak speciální tu je velké množství zkoušení štěstí a opravdu velký počet nepřátel, kteří se zjeví, třeba když ho nemáte nebo když uděláte chybu. Myslím, že UB aspoň 11..., ale příběh mě docela bavil.