Nieroccoon komentáře u knih
Čteno tři měsíce ( asi nejdelší čas, za který jsem přečetla jeho knihu). Přesto autor prostě umí zajistit, že i po uplynutí dlouhé doby po dočtení, tak v člověku pořád zůstávají takové záblesky příběhů a silné poutavé pocity ke knize (vášeň, láska, smrt, nenávist, boj dobra a zla, poslední soud) a myšlenky, ke kterým se člověk rád vrací a dlouho v něm rezonují. Ten pocit, jak se člověk cítí při čtení, to kouzlo se přenést úplně jinam i do jiné doby a zažívat ty věci spolu s hrdiny knih, to mu nikdo nesebere. Dostojevský je někdo, kdo prostě uměl psát, nahlédnout do lidského nitra a mistrně popsat člověka například jen v rámci života jedné rodiny Karamazů.
Děkuju Dostojevskému za jeho tvorbu. Po dočtení mi to vhání až slzy do tváře. Spousta myšlenek a postřehů, které člověka nutí se nad knihou stále zamýšlet i po dočtení a toho si u knihy velmi cením. Pravděpodobně se Dostojevský stal mým oblíbeným autorem. Pokud projíždíte komentáře a váháte, jestli se do knihy pustit, tak myslím, že tím čas nepromarníte.
Ze začátku jsem chtěla jako komentář napsat jen WTF, ale po zpětném přemýšlení nad Proměnou mi začíná pomalu docházet to neradostné svědectví o lidské povaze.
Těším, se na film ať můžu porovnávat. Za mě skvělé - má to to, co si člověk od knihy přeje...
Začátek pro mě dosti náročný - musela jsem se prokousat asi deseti stránkovým monologem podnapilého rusa, kterého hlavní postava náhodou potkala v hospodě. A dobře, že jsem vytrvala. Je to moje první autorovo dílo, a Dostojevskij se mi jím hned zařadil na přední příčky mého čtenářského žebříčku. Tolik skvostných myšlenek, člověk je celou dobu napnut a popravdě nevím, jestli jsem někdy četla tak dopodrobna a realisticky popsané rozpoložení postav, a myšlenkových úvah - no smekám klobouk. RASKOLNIKOV JE PRO MĚ NOVÁ LITERÁRNÍ LÁSKA. Kniha je vcelku dosti depresivní, ale je tam i místo pro naději. Ke konci knihy došlo i párkrát k slzám a to se mi často nestává.
Můj první horor a asi mi více otevřel dveře do tohoto žánru. Kniha byla napínavá a velmi kladně hodnotím psychologii postav, ocenila jsem, že kniha byla psána pohledem všech hlavních postav. Naštěstí osvícení pro mě nebylo tak hororové, jak jsem se bála, že by to na mě mohlo být ( možná, že to je tím, že je to kniha a ne film, tak to je třeba pro mě stravitelnější, těžko říct). Každopádně doporučuju a možná si zase někdy troufnu na další knihu tohoto typu.
Čteno v originále.
To bylo tak sladké. Užila jsem si moc to studentské prostředí. Obě hlavní postavy byly skvělé vykreslené a celkově tam mezi nimi bylo jiskření. + Trocha humora
Za mě, co víc chtít pro čtivou knihu. Ale ještě jedna věc - měla jsem výhrady se dvěmi nebo třemi podrobně popsanými kapitolami ke konci knihy, které mi tam vůbec neseděly. Ale pro někoho to byl možná důvod přidat hvězdu navíc.
Ze začátku se mi to moc líbilo a dokonce jsem i brečela, ale asi nějak v poslední třetině nebo kdy mě to už totálně nudilo, pořád to samé dokola, jako v kruhu až mi to zprotivilo i zbytek knihy.
Tak to byl porod. Problém přečíst dokonce. Měla jsem strašný problém s dialogy, autorka psala jako by jí bylo deset. Jo a myslím si, že kdyby autorka byla jen z poloviny tak vtipná, jak si myslí, že je, byla by pořád ještě dvakrát vtipnější než je doopravdy. Děsím se, že tohle čtou malé holky. Chyby v knize typo vítr mu čuchal vlasy. Aspoň tyhle občas vtipné chyby bylo něco zajímavého na knize... Nevím jestli míchání všech fantasy prvků(víly, upíři, čarodějové, démoni, vlkodlaci...), co autorka našla je úplně vhodný způsob, jak psát knihy.ale udělejte si názor sami.