Nikkiproch komentáře u knih
Můj první Jeffery Deaver a takováhle pecka! Neskutečně napínavé, neotřelé, zajímavě zvolené prostředí zločinu, co mi zas o něco rozšířilo obzory. Určitě si přečtu i další díly.
Dostane se pod kůži a zůstane tam hodně dlouho. Propracované pojetí citového týrání dospívajícího dítěte. Vím o pár rodičích, kterým tuhle knížku doporučím jako povinnou četbu.
Pro milovníky detektivek pohlazení na duši. :-)
Zápletka nepředvídatelně předvídatelná, příběh napínavý, propracovaný, skvělý.
Vnitřní monolog zraněné ženy, která se snaží utéct sama před sebou, ale vlastní myšlenky vypnout nejde. Dobrá kniha, má spád, dobře se čte, po dočtení chvíli rezonuje. Myslím, že se RT chtěla vymanit ze škatulky autorky ženských románů k plážovému čtení a chtěla napsat něco úplně jiného, a to se jí opravdu povedlo. Ono je to vlastně skvěle napsané, je to hodně experimentální, rozhodně to není román. Bohužel si myslím, že se to nedostane ke správnému publiku, protože Třeštíková.
Čtivé, místy napínavé, hlavně od vpádu vojsk, ale... já prostě nesnáším otevřené konce a obzvlášť takhle napsané!
Kniha, co mi zlomila srdce. Do knihy jsem se opravdu začetla až tak po 200 stránkách, ale pak to šlo jako nic... Hvězdičku ubírám za předbíhání ve vyprávění, tento styl mi ještě v žádném příběhu nesedl a ruší mě.
Krásný silný příběh obyčejné ženy, která vydržela a zvládla víc, než si v dnešní době dokážeme vůbec představit.
Přidávám se k předchozím komentářům - Hotýlek byl poslední knížkou, která mi od AM zbývala přečíst. Díky tomuto pořadí můžu říct, že autorka neskutečně spisovatelsky zraje. Příběhu nechybí síla lidských osudů a vykreslení režimu. Stojí za přečtení.
Silný příběh, úžasně napsané tak, že chytne a nepustí do poslední stránky. Hrátky osudu jsou nevypočitatelné. Moje první přečtená kniha od této autorky a rozhodně ne poslední.
Začátek knihy mě bavil, chytl, ale když v naprosto stejném duchu pokračoval příběh na dalších 500 stránkách, musela jsem se každý večer nutit aspoň 10 stránek, abych se tím vůbec někdy prokousala. Českou historii miluji, ale v sáze pokračovat nebudu, přejdu k jinému autorovi.
Tenhle příběh by mohl mít tisíc stran a pořád by mě bavil. Vede mě k zamyšlení, jestli i přes bídu, hlad, nemoci a dřinu nebyl ten prostý život lepší a naplněnější.
Popravdě jsem na začátku takto silný zážitek nečekala. Ale kniha mě naprosto dostala. Velmi těžké a složité téma. Autorka dle mě dokonale zachytila bezmoc oběti, která dýchá z každé stránky, a odkrývá dost tabuizované téma. Dala bych i 10*.
Síla, naděje, láska, (ne)lidskost... osvětimský příběh vyprávěný zase z jiného úhlu, který pochopí především ženy-matky.
Kniha rozhodně není ani lehce humorná, nesmála jsem se ani jednou. Příběh je zajímavý, avšak obsahově nijaký, můžeme se zamyslet nad tím, jak jsou lidé jednoduší, zlí, závistiví a generační propasti se stále prohlubují, nejen díky různým režimům.
Příběh se silným poselstvím, že některé křivdy a životní těžkosti si s sebou na bedrech táhnou mnohé generace, dokud nevystoupí z kruhu a nežijí sami za sebe.
Tu knížku by měl přečíst každý. Je to velmi silné vyprávění skutečného příběhu, u kterého si ani nedokážeme představit nebo pochopit, že se opravdu mohl stát. Ale musíme si stále připomínat, že ano, že tohle stalo. A nesmíme nikdy dopustit, aby se to stalo znovu...
Knížka, co mě hodně potrápila a docela mi trvalo, než jsem se jí prokousala. První půlka hrozná, nesedl mi styl vyprávění a psaní přiznání, druhá půlka můj dojem trošku spravila.
Příjemné zajímavé počtení, za mě uspěchaný, zbytečně rychle utnutý konec. Určitě se díky této knize vydám po stopách žítkovských bohyní na místa jejich působení.