niknikita komentáře u knih
Neveselé čtení, ale dalo se to čekat. První dny po válce v Sudetech byly bolestné a kruté, jako celý román Josefa Urbana a nevím, kdy dostanu odvahu, podívat se na film. Bylo to syrové a surové a stalo se to - a není důležité, co je realita a co jenom fikce.
Četla jsem doslova jedním dechem a byl to strhující zážitek. Galu i Salvadora nejde ani nenávidět, ale ani milovat. Škoda, že se autorka nezmínila ani slůvkem o vztahu, který měli Salvador Dalí a F.G.Lorca, ale chápu, že v této knize šlo především o tu neuvěřitelnou ruskou čarodějku.
Nikdy nebudu mít dost vyprávění o naprosto úžasném českém králi, jakým byl Karel IV. a Hana Parkánová Whitton vyprávět umí. Je to nekomplikované a možná trochu zidealizované, ale čte se to moc hezky, s lehkostí a přitom nechybí podstatné historické souvislosti.
Možná jsem našla dalšího skvělého vypravěče, který čtenáře zavede na cestu a nepustí ho, dokud nedojde na konec. Jeho jazyk je jasný a nekomplikovaný a moje ego dostalo tu správnou dávku adrenalinu. Michel Bussi mne prostě dostal, tak díky za poutavý příběh, sympaťáku!
Jak neublížit a být spravedlivá? Neumím si poradit se slovy, která mne napadají: popisné, suché, bez emocí - profesionální novinařina. Neměla jsem pocit, že jde o románové zpracování života Karen Blixen, protože tato mírně chaotická fakta pro mne z pozoruhodné ženy učinila sebestřednou manipulátorku a egoistku.
Zkusím si poopravit názor a Vzpomínky na Afriku od Karen Blixen si přečtu. Snad si aspoň uchovám svoje hezké pocity z filmové verze románu.
Moc ráda bych dala vyšší hodnocení, protože tento příběh má svoje poslání pro nás všechny. Škoda, že autor se nedržel zásady, že méně je často více a zapletl se do politických machinací mocných tohoto světa. Mohla to být krásná romantika se vším co si můžeme přát, už proto, že Carlisle McMillan je muž o kterém sní mnoho žen.
Myslím si, že Bear Grylls ví o čem píše, proto jen stěží lze rozeznat hranice mezi možnou realitou a fikcí, proto jsou jeho příběhy až děsivě skutečné a jeho postavy brilantně vykreslené. Je vynikající vypravěč a dokáže čtenáře uchopit hned na první stránce.Napínavé až do samého konce a opět jedna z knih, s níž se nerada loučím. Děkuji, Medvěde.
Už dlouho ve mně žádná kniha nevyvolala tak rozporuplné pocity. Několikrát jsem s ní málem sekla, ale ta "bloncka" šponovala moji zvědavost tak, že jsem vydržela do poslední stránky. Jako vypravěčka není nijak brilantní, ale její příběh je skutečný a zajímavý, i když z mého hlediska nepochopitelný.Nesoudím a podotýkám, že přesně vím, co znamená ztratit rozum a srdce...
Baví mne nadhled a moudrost, se kterou Pavel Tigrid popisuje nedávné dějiny našeho národa. Zvolil formu rozhovoru s mladou dívkou jako konfrontaci názorů a otázek generačně nesourodé dvojice a je to svěží a zajímavé vyprávění o vážných věcech.
Můj nešťastný Arthur Rimbaud, můj Božský rošťák, buřič a vizionář...ty přívlastky nejsou z mé hlavy, přiznávám, ale jsou zrcadlem v mé duši.
Možná jsou jeho slova i o nás:
"Zahálko mladosti,
jež ke hříchu svádí,
z přílišné jemnosti
ztratil jsem své mládí."
Nevadí mi, když má kniha hodně stránek, ale v tomto případě jsem byla už před polovinou otrávená z děje, kde se skoro nic neděje. A ty nezáživné vztahy Clary s muži byly občas na pár facek, tak není divu, že si nechala líbit, aby s ní Tiffany zacházel tak arogantně.
Jedna z mých srdcovek, to je příběh Petra a Lucie a netřeba to rozvádět.
Jenom si neodpustím svůj názor na povinnou četbu - je to ZASTARALÉ A NEFUNKČNÍ - a často se míjí účinkem, bohužel.
Bylo to milé a svěží setkání s Anglií, spousta užitečných informací a postřehů a patřičná dávka humoru nechyběla snad v žádné kapitole.Užívala jsem si tento krátký výlet za malou louži se vším, co autorka nabídla.
Mimořádně vydařená obálka byla velké lákadlo - nezklamalo.
zkusila jsem nevyzkoušenou autorku...bez nadšení knihu odkládám
Ach, milý Kite, jsi úžasný!
Tohle je nevšední příběh a je tak nabitý emocemi, že jsem chvílemi až trpěla.
Krásný zážitek, nic jiného mne nenapadá.
Jednou za čas musím dát své duši trochu poezie...třeba trochu neučasané, jako Rimbaud sám.
Ano, ten překlad je děsný, ale s tím nic nenadělám.
UF...tak nevím, jestli za to může způsob psaní v první osobě , ale Jeanne se celou dobu jen vychloubá jak je skvělá - nezbavím se pocitu, že čím větší kurtizána, tím má větší štěstí. K tomu záplava často nic neříkajících jmen a samotný příběh se z toho seznamu musí skoro dolovat.Pařížská smetánka určitě není moje krevní skupina.
Neopustil mne smích a dobrá nálada, dostala jsem spoustu nových informací a nenašla nic, co bych posuzovala a odsuzovala / promiň Slávko 1970/.
Autorce patří můj dík za Briťata a tak vůbec...chci poznat Londýn a jednoho nejmenovaného rodáka .
Parádní výšlap, děkuji, Ladislave.
Krásně jsem se prosmála až k posledním puchýřům a dostalo se mi k tomu taky trochu moudrosti a tu si balím do své krosny na příště.Protože mnoho pravdy tady stojí a tato je naprosto zásadní: "Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou".
Picasso a jeho osudová Eva Gouelová - možná si opravdu přál, aby její tvář byla tím posledním, co uvidí, až bude umírat...není důležité, co v této knize je skutečné a co jenom fikce. Každopádně je to pocta Madame Picasso a je to strhující a krásné.