nikola2817
komentáře u knih

Jsem jedním slovem nadšená! Tak skvělou knihu jsem dlouho nečetla a musela jsem nad ní po přečtení ještě dlouho přemýšlet! A troufám si říct, že je to zatím snad nejlepší kniha, kterou jsem letos (možná vůbec kdy) četla. A navíc od české autorky! PANÍ SPISOVATELKA Mornštajnová se pro psaní snad narodila! Přečetla jsem mnoho válečných knih z tohoto období, ale takovouhle ještě ne! Na pozadí tragických událostí našich dějin se odehrává příběh, který mi doslova vyrazil dech! Tak barvitě a detailně popsány postavy, že jsem si často připadala, jako bych je znala a prožívala ten příběh s nimi. Byla jsem plná emocí a žasla jsem nad skvěle propracovaným a pomyšleným příběhem. Od přečtení tuto knihu všem doporučuji!


Právě jsem dočela a přemýšlím, co o této krásné knize napsat....Ještě jsem plná dojmů, doznívá ve mně tento příběh a ještě tak trochu brouzdám ulicemi Saint Malo spolu s Marií-Loure. Ač knih o válce byla napsána spousta, tato kniha je přesto neotřelá a přináší nové podněty k zamyšlení. Příběh je tak krásně napsaný, a jsou v něm dokonale vykresleny pocity, každého člověka, jak vnímá válku po svém...
Příběh je velice poutavý, má krátké kapitoly, a to vás nutí stále a stále číst. A vy čtete a čtete, až se najednou osudy všech postav protnou, příběh skončí, a ve vás přesto stále doznívá...Jen mi bylo líto, jak dopadl Werner, i to, že se s Marií-Loure setkali pouze na tak krátkou chvíli...


Dědina, geniální a přitom úplně obyčejná. Čtyři novely vyprávějící o životech lidí žijících v jedné vesnici. O lidech žijících tak nějak po staru, tak jak jsou roky zvyklí, o lidech trpících křivdou, žárlících na sebe, pomlouvajících se, vlastně o úplně obyčejných lidech, ale s bravurně vykreslenými charaktery.
Na začátku to vypadá, že příběhy budou provázány, což sice jsou, ale jen velmi letmo, což je trochu škoda...
Nářečí dodalo knize ten správný šmrnc! A obálka, ta je naprosto úchvatná!


Kniha mě velmi mile překvapila, dobře a poutavě se četla. O politice jsem nikdy neměla žádné velké iluze, tak mě po přečtení ani nijak nepřekvapilo, co za prasárny se dělo (a určitě pořád děje). Šlachta byl polda s velkým P, který se nedal nikým koupit, zasvětil svůj život policii a myslel si, že u policie umře. A tak mi přišlo dost smutné, že právě ta vlastnost, že se nedal zaprodat politikům, vedla k jeho odchodu do civilu.????♂️????


Tak tohle se opravdu povedlo! Na novou knihu Aleny Mornštajnové jsem se strašně těšila a měla jsem proč. V pátek jsem si k koupila a v sobotu přečetla. Tak moc mě nadchla, že mi k jejímu přečtení stačil pouhý jeden den. To se mi nestalo dlouho. Člověk by si ji nejradši šetřil dlouho a zároveň přečetl co nejdřív. Téma bylo skvělé vybráno a procítěně a poutavě napsáno. Generační romány já mám moc ráda. Autorka umí takovým způsobem vtáhnout do děje, jako bychom ten příběh žili s nimi.... Umí si tak neskutečně hrát s jazykem, že člověk stránky doslova hltá. Celou dobu jsem jsem napjatě čekala, jak to celé dopadne, byla dojatá, smutná, šťastná, překvapená, ... Přesně takhle má kniha na čtenáře působit. Za mě obrovská poklona, Mornštajnová je geniální spisovatelka.


Jedním slovem WAU! Takhle nadšená jsem byla snad jen z knihy Hana od stejné autorky. Morštajnová prostě umí! Její skvělý vypravěčský talent by jí mohl kdejaký spisovatel závidět. Po dlouhé době to byla kniha, která mě dostala, a u které jsem si vyloženě hledala každou volnou minutu, abych mohla číst! Tak hluboce emotivní příběh, poutavý děj, každá postava má své místo a je popsán osud všech lidí, se kterými jsme se v knize setkali. Navíc psán jako kronika tří generací jedné rodiny, které si prošla obdobím od 1. světové války až po dobu pádu komunismu. Konec mě úplně dostal. O téhle knize budu ještě dlouho přemýšlet a jen tak na ni nezapomenu. Za mě 10 hvězdiček z 5 ;)


Jedna z nejlepších knih jaké jsem letos, a vůbec kdy, četla! Neobvyklý a neotřelý námět, který autorka uchopila s takovou lehkostí a přitom syrovostí. Úplně na mě dýchala ta atmosféra Kopanic, která se autorce povedla v knize vykreslit. Díky úředním spisům z archivů působí kniha velice věrohodně. Jen jsem si tak říkala, jak je neuvěřitelné, co všechno a koho všeho dokázali komunisti a bolševik zničit...


Za mě snad nejlepší detektivka, kterou jsem kdy četla. Od začátku až do konce byla napínavá, zápletka byla dobře promyšlená a každou chvíli plná zvratů, že jsem podezřívala úplně každého. A o to v knize jde. Šokovat! Velice se mi také libilo prolínání dvou linií a to, kdy do příběhu byly vtaženy osudy detektiva a detektivky. Za mě velmi povedené!
Jediné, co ma tedy vadilo a přišlo mi zbytečné, je dějová linka týkající se sekty. Nepřišlo mi, že yb vůbec s příběhem nějak souvisela a dělala ho zbytečně dlouhý.


A mně se toto dílo strašně líbilo! Děj rychle plynul, kniha byla čtivá a až do konce knihy jsem byla napnutá. A ač jsem do těch dob detektivní žánry nečetla, tak Dívka ve vlaku odstartovala můj detektivní maraton :)


Kateřina Tučková je pro mě dalším objevem roku! Její Žítkovské bohyně pro mě byly perfektní, Vyhnání Gerty Schnirch stejně tak. K tématu odsunu Němců jsem toho věděla pramálo, nikdy jsem tomuto tématu nevěnovala nějakou pozornost. A tak jsem byla ráda, že se mi do rukou dostala tato kniha. Perfektně zpracovaná! I přes to, že válka skončila, tak pro některé ještě neskončila. Tolik utrpení, tolik zmařených životů, tolik nevinných... Byla to hrozná doba. Neměli bychom zapomínat. Chválím autorku za perfektně zvládnuté dějiny Brna a za to, že ač se kniha tváří jako beletrie, ve skutečnosti z ní Tučková udělala i knihu dokumentární. Jediné, co mi v knize vadilo, bylo to, že neměla kapitoly. A také to, že některé věci nebyly přímo vysvětleny a objevila jsem je až později v textu. SPOILER! Například jsem si dlouhou dobu myslela, že Barboru má Gerta s Karlem a ona ji měla se svým otcem.


Jedním slovem hrozný! Před několika lety jsem od autora četla Případ nevěrné Kláry, který se mi celkem líbil. Pak jsem si na bazárku koupila Melouch za 10,- Kč. Upřímně se této ceně nedivím, protože pro mě je tato kniha odpad. Já knihu ani nedočetla. S přemáháním jsem přečetla asi 1/3. Hrozný způsob vyjadřování, stupidní monology o ničem, sprostá slova, a povyšování se nad druhými. Vůbec jsem neměla chuť číst dál. Knihu absolutně nedoporučuju.

Mně teda kniha dost zaujala a rozhodně mě nezklamala. Zápletka se mi líbila a konec byl opět nečekaný! Neustále něco vyplouvalo na povrch, tak jsem byla pořád jako na trní. Jediné, co mi vadilo (a za co dávám o jednu hvězdu méně) je neustále dokola omílané řeči o Sigrid a Miiny pocuchané nervy, které řeší prášky a alkoholem. Ano, v prvním díle to bylo zajímavé, ale tady mi to chvílemi už lezlo na nervy.


Za mě další z úžasných příběhů paní spisovatelky Mornštajnové! Opět mě dostal! Líbilo se mi sledovat příběh tentokrát z pohledu muže - Václava. Příběh o jedné rozvětvené rodině a jednom hotýlku za městem. Postavy byly krásně vylíčeny i s jejich povahami, byly kladné i záporné, každá měla svůj příběh a všechno hlavní jsme se dozvěděli. Nic nezůstalo nezodpovězeno. A já opět žila ten příběh s nimi. A konec? Miluju konce Aleny Mornštajnové!!


Memento byla první dospělácká knížka, která se ke mně asi před 13 lety dostala. Darovala mi ji tenkrát mamka, která ji měla ve své knihovničce. Ač jsem od těch dob přečetla spoustu knížek o drogové závislosti, a tuto čtecí etapu započalo právě přečtení této knihy, tak pro mě Memento je tou nejlepší knížkou na toto téma! Drsný příběh, depresivní, dechberoucí, ...takové je Memento.


Strašně silná, autenticky a citlivě napsaná kniha, že člověk absolutně nechápal, že tohle se dělo! Zanechala ve mě hluboký dojem!!! Byla jsem si paní Sosnarovou i 2x poslechnout na přednášce a opravdu silný zážitek. V místnosti bylo takové ticho, že by byl slyšet i špendlík spadnout! Její vyprávění bylo tak silné, že jsem se několikrát rozbrečela. Od přečtení a přednášky jsem si uvědomila, jak se všichni máme dobře!


Patrik Hartl je báječný a jeho kniha mě naprosto dostala! Příběh byl krásně vykreslený, líbila se mi i doba, do které příběh zasadil. Člověk tak mohl prožívat osud s hlavními hrdiny v několika letech a několika příbězích. Četla se sama, děj tak nějak automaticky plynul, byly krásně vykresleny mezilidské vztahy...Člověk by řekl, že autor do knihy zasadil až mnoho situací, ale mně to vůbec nevadilo. Bylo to příjemné oddechové čtení v podstatě ze života :) Kniha ve mně budila spoustu emocí - smích, pláč, vedla mě k zamyšlení, ponaučení...V knize se pořád něco dělo, takže jsem se absolutně nenudila a hledala jsem si každou volnou chvilku ke čtení.


Musela jsem zemřít není typ knihy, které bych vyhledávala. Ale dostala jsem ji k narozeninám, a tak jsem si ji přečetla. Musím však říct, že mě nijak hluboce nezasáhla. Kniha to byla tématem bezpochyby zajímavá. Moc se mi líbily pasáže, kdy hlavní hrdinka popisovala jinou kulturu, svoji nemoc a následné vyléčení. Ale to je tak všechno a pro mě tady kniha končí. Měla jsem pocit, že pak už se autorka jenom opakovala, omílala neustále stejné fráze dokola a ten přehršel všech pozitiv, sebelásky a inspirativních myšlenek mě už pak úplně nudil, a tak jsem na konci přeskakovala stránky.


Paní Kubíková je pro mě dalším objevem roku! Tato kniha mě doslova chytla za srdce, a je to opět jedna z těch, které když člověk čte, tak si na jejich čtení doslova krade každou chvilku. Kniha svižně plynula, neměla jsem zmatky ve jménech a střídání minulosti a současnosti mi vůbec nevadilo, ba naopak. Já mám tyto rodinné ságy ráda, proto se mi moc pěkně se četla! A měla to, co já mám ráda - krátké kapitoly.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka Anděla nebyla kladnou postavou, protože holt i takoví lidé jsou. Dokonce mi ani nebyla nesympatická. Vedlejší postavy taktéž dostaly dostatečný prostor pro vykreslení jejich osudu, a o každém jsme se dozvěděli, co bylo potřeba. Autorka dokázala vše krásně popsat. V období 1. sv. v. mi bylo Anděly hrozně líto, jak její rodina strádala. A když byla popisována 2. sv. v., tak v té době Andělu pálilo dobré bydlo, a holt si spoustu věcí neuvědomovala. Jen při popisování válečných let, byl větší prostor dán popisu 1. sv. války. Je škoda, že 2. sv. v. byla jen nastíněna.
Knihu všem doporučuji! A ráda si přečtu další 2 knihy autorky.


Četla se dobře, byla napínavá, místy jsem se až bála. Ale nebylo to něco, co by mi vyloženě vyrazilo dech.


Mě teda kniha moc nenadchla..Ovšem vizuálně, to ano! Přebal nádherný, ilustrace taky, prostě originální...Ale obsahově prázdná! Po pár stránkách mi to příjde už takové mdlé, prázdné a pořád dokola...Myšlenkové pochody autorky nebyly nic pro mě. Vzala jsem si ji na dovolenou, za jeden den přečetla a dojem na mě neudělala. Ohodnotila bych to slovy "navoněná paráda"...
