nikola2817 komentáře u knih

Za mě bohužel ne. Prvně jsem přečetla Do tmy, a ač to byla kniha složitá a těžká, tak mě moc bavila. To se o téhle říct nedá a na mě vůbec nezapůsobila...Autorka si vybrala opět osudy těžké, propletené, ale pro mě nezáživné, chaotické a nezajímavé. Já jí nedočetla. Strašně nerada hodnotím knihy negativně, tak dávám alespoň jednu hvězdičku za krásný přebal.

4 18.05.2020

Kniha mě velmi mile překvapila, dobře a poutavě se četla. O politice jsem nikdy neměla žádné velké iluze, tak mě po přečtení ani nijak nepřekvapilo, co za prasárny se dělo (a určitě pořád děje). Šlachta byl polda s velkým P, který se nedal nikým koupit, zasvětil svůj život policii a myslel si, že u policie umře. A tak mi přišlo dost smutné, že právě ta vlastnost, že se nedal zaprodat politikům, vedla k jeho odchodu do civilu.????‍♂️????

12 17.05.2020

Kanibal z Nine Elms byla moje první kniha od tohoto autora. Přečetla jsem jí ta tři dny, byla opravdu napínavá. Už od začátku mě vtáhla do děje a za celou dobu jsem neměla pocit, že bych se nudila. Vraha jsem odhalila celkem rychle, jen jsem celou dobu čekala, jaký měl motiv, a proč to vše dělal.
! SPOILER!
I přesto, že se mi kniha dost líbila, bylo v ní spoustu situací, které byly dost nevěrohodné nebo mi dost vadily. Např. mám pocit, že snad v každé detektivce, která vyjde, má někdo z hlavních hrdinů problémy s alkoholem.
Dále mi přišel přitažený za vlasy ten konec. Jak rychle na konci Tristan a policisté přišli na to, kam vrah Kate unesl, jak Kate v podstatě přeprala dva chlapy a jednomu se vysmekla tím, že ho kousla, a jak snadný byl únos Petera z léčebny. Haha.

4 04.01.2020

Knížky Samuela Bjorka a jeho styl psaní mám moc ráda. Moc se mi líbila obálka knihy a krátké kapitoly. Clonu jsem přečetla za tři dny. Od začátku mě hned vtáhla do děje, byla neuvěřitelně napínavá, zápletka se vyostřovala, děj byl dynamický, kniha sváděla k falešným stopám, ...a najednou jsem byla skoro u konce, stránek už jen pár a pachatel stále nikde. Na posledních pár stranách bum a máme ho. Tohle že je jako konec? Za mě moc rychlý spád a tak trochu odbyté.
!!! SPOILER !!!
Pachatele v podstatě odhalili dva řadoví policisté. Ehm, no dobře. Co mi vadilo bylo to, že je v jeho knihách často někdo pod vlivem alkoholu nebo drog. To nemůže být nikdo normální? Kdo mi oproti předchozím dílům nevadil, byla Mia. Už neměla ty své alkoholové záchvaty, při nichž přemýšlela a přišla na zásadní stopu, tak jako tomu bylo v Sově. Díky Bohu. ???? Místy mě štvaly ty jejich dialogy, kdy se těm policistům muselo všechno dvakrát opakovat, jako by byli natvrdlí ????Pro mě nepochopitelné je také to, že se pachatel vyžívá v tom, že cílem zvrácených vrahů jsou příbuzní vyšetřovatelů či samotní vyšetřovatelé. Proč? Vždyť tohle už bylo v Sově. A dvakrát opakovaný vtip, není vtipem.
Ale i tak dávám pět hvězdiček z pěti. Mně to sedlo a cokoliv dalšího vydá, já si to přečtu.

4 23.07.2019

Po téhle knížce bych sama nesáhla, ale dostala jsem ji jako dárek, a tak jsem si ji přečetla. Byla jsem docela zvědavá, jak Halina Pawlowská píše, protože jsem od ní nikdy nic nečetla. Je to vlastně takový ženský román, který má pobavit, a ve kterém mají být vtipné groteskní momenty a situace. Já zřejmě nebudu cílovou skupinou, neboť mě román nerozveselil, a ani mi nepřišel vtipný. V knížce se až zbytečně moc tlačilo na pilu, vše bylo hrozně předvídatelné. Inu, za mě je to prostě taková jednohubka na jedno odpoledne k vodě. Neurazí, nenadchne. Druhý den už zapomenu, že jsem ji kdy četla... Jedním slovem spotřební.

1 22.07.2019

Dědina, geniální a přitom úplně obyčejná. Čtyři novely vyprávějící o životech lidí žijících v jedné vesnici. O lidech žijících tak nějak po staru, tak jak jsou roky zvyklí, o lidech trpících křivdou, žárlících na sebe, pomlouvajících se, vlastně o úplně obyčejných lidech, ale s bravurně vykreslenými charaktery.
Na začátku to vypadá, že příběhy budou provázány, což sice jsou, ale jen velmi letmo, což je trochu škoda...
Nářečí dodalo knize ten správný šmrnc! A obálka, ta je naprosto úchvatná!

13 06.06.2019

Tak tohle se opravdu povedlo! Na novou knihu Aleny Mornštajnové jsem se strašně těšila a měla jsem proč. V pátek jsem si k koupila a v sobotu přečetla. Tak moc mě nadchla, že mi k jejímu přečtení stačil pouhý jeden den. To se mi nestalo dlouho. Člověk by si ji nejradši šetřil dlouho a zároveň přečetl co nejdřív. Téma bylo skvělé vybráno a procítěně a poutavě napsáno. Generační romány já mám moc ráda. Autorka umí takovým způsobem vtáhnout do děje, jako bychom ten příběh žili s nimi.... Umí si tak neskutečně hrát s jazykem, že člověk stránky doslova hltá. Celou dobu jsem jsem napjatě čekala, jak to celé dopadne, byla dojatá, smutná, šťastná, překvapená, ... Přesně takhle má kniha na čtenáře působit. Za mě obrovská poklona, Mornštajnová je geniální spisovatelka.

11 01.05.2019

Patrik Hartl, můj oblíbený autor. ❤️ Miluji jeho knihy a u všech předešlých jsem se smála od začátku do konce. Nejlepší víkend na mě působil trochu depresivněji... Byl spíš takový k zamyšlení než k zasmání. Takové shrnutí a pozastavení se nad vlastními životy, které vlastně na konci knihy dopadly dobře... Postav tam bylo dost, tak to chce na začátku vzít hodně stran na jeden zátah, ať se člověk mezi nimi neztratí. Ač se mi kniha moc líbila, nemůžu se zbavit dojmu, že že všech jeho knih byla nejslabší...Ale dobrá! Jen prostě srovnávám ...????

1 27.04.2019

Z nové Aristokratky jsem lehce rozpolcená. Na jednu stranu se mi líbila a bavila mě. Na druhou stranu bylo strašně moc situací naňahňaných do této útlé knížečky a byly takové prvoplánové. A na muj vkus tam bylo málo paní Tiché.

3 30.10.2018

Musela jsem zemřít není typ knihy, které bych vyhledávala. Ale dostala jsem ji k narozeninám, a tak jsem si ji přečetla. Musím však říct, že mě nijak hluboce nezasáhla. Kniha to byla tématem bezpochyby zajímavá. Moc se mi líbily pasáže, kdy hlavní hrdinka popisovala jinou kulturu, svoji nemoc a následné vyléčení. Ale to je tak všechno a pro mě tady kniha končí. Měla jsem pocit, že pak už se autorka jenom opakovala, omílala neustále stejné fráze dokola a ten přehršel všech pozitiv, sebelásky a inspirativních myšlenek mě už pak úplně nudil, a tak jsem na konci přeskakovala stránky.

5 30.05.2018

Byla to moje první knížka od Petry Soukupové a zezačátku mi dělalo problém se začíst a dlouho jsem knihu odkládala. Pak jsem ji jeden den chytla a nepustila. Tato sonda do života jedné rodiny napříč třemi generacemi, se mi opravdu hodně líbila. Zdánlivě obyčejný příběh městského kluka, jeho ambiciózní matky herečky a babičky, která se stala vdovou byl skvěle promyšlený. Každý dostal svůj prostror a člověk se tak na příběh mohl podívat očima každého z nich. Ačkoliv mám v knize ráda přímou řeč, tady mi vůbec nevadilo, že jí moc není. Styl psaní autorky mi sedl. Konec se mi zdál trošku uspěchaný, ale překvapivě a zajímavě zakončený.

3 17.04.2018

Prvně jsem četla autorovu knihu Jsou světla, která nevidíme. A z nich jsem byla tak nadšená, že jsem si hnedka zjistila autorovu další tvorbu a koupila jsem si O dívce Grace. Anotace byla skvělá. Nechci srovnávat, vím že je každá jiná a psaná v jiné době. Jen chci říct, proč jsem si ji koupila.
Ale zjistila jsem, že mně kniha to tak úplně nesedí. Nemám ráda nepřečtené knihy. Zvláště ty koupené nebo darované. Ale tady prostě nešlo jinak. Přečetla jsem asi 200 stran a víc už by mě snad položilo. Do čtení jsem se musela vyloženě nutit a nemohla jsem se do příběhu vůbec ponořit, natož ho chápat a prožívat. Četla jsem tak nějak jen proto, že jsem si tu knihu koupila. Mít ji z knihovny, tak ji vrátím celkem rychle.
Občas jsem přemýšlela, co že se to v knize vlastně stalo nebo zda se tam vlastně vůbec něco stalo. Kniha byla pro mě nezáživná a neměla žádný spád. Na muj vkus to bylo strašně poetické (ne, opravdu nepotřebuji na 5 řádcích popsat vločku) a nechápala jsem myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Také mi vadilo, že v knize nebylo moc přímé řeči. Vím, že spousta lidí tuto knihu ocení a že své kvality má, ale já ne. Po hodně dlouhé době jsem něco nedočetla. Bohužel.

3 14.02.2018

Přečetla jsem za dva dny. Pro mě krásná poučná kniha plná zajímavých informací jak o životě tak díle Heleny Třeštíkové. Doplněno fotografiemi, které celé knize daly pomyslnou třešničku na dortu. Líbilo se mi, že kniha byla psána formou rozhovorů. Jen mi občas vadilo, že autor na Helenu v některých otázkách docela tlačil a chtěl, aby odpověděla jinak, než ona chtěla. Nebo mi to tak aspoň přišlo.

2 19.01.2018

Opravdu povedená kniha! Klobouk dolů před autorčinou prvotinou, obzvlášť s takovým těžkým tématem. Nikdy jsem podobnou knihu s takovým tématem nečetla. Bylo zde nastíněno mateřství z několika pohledů - z pohledu adoptovaného dítěte, které hledá svou identitu, matky, která dítě adoptovala, ženy zoufale toužící po dítěti a ženy, která očekává dítě, po němž nikterak netouží. Moc se mi líbil i pohled sourozenců a tatínka Jaromíra. Kniha ukazuje, kolik pohledů může mít láska a rozpitvává mezilidské vztahy opravdu na dřeň. Malka mi byla silně nesympatická. Nedokázala jsem se do ní vcítit, vadilo mi, jak se chová k Ince, jak je sobecká, sebestředná, ubližuje a lže. Naopak Inky, které se snažila dát Malce vše a ještě mnohem víc, mi bylo opravdu líto.
Tenhle psychologický román mě opravdu bavil. Poukázal na to, že některé osudy nejsou opravdu jednoduché. A je jen na nás, jak se ke všemu postavíme a jak silné jsme osobnosti. Kniha je syrová, věcná, a vše podstatné je v ní řečeno.
I přes to, jak moc se mi kniha líbila, nakonec dávám jen 4 hvězdičky, jelikož pasáže s Bohem mi přišly zbytečné, nebavily mě a přeskakovala jsem je.

2 08.01.2018

Karolinu sleduji na fb, takže jsme úplně přesně věděla, co od knihy očekávat. Humor od začátku do konce, sarkasmus, ironii, nevšední zážitky a jeden velký čtenářský zážitek. To se mi splnilo a já knihu přečetla za jeden den. Co za jeden den...Za dvě hodiny ! Tak moc jsem se od ní nemohla odtrhnout. Tak moc jsem se každou minutu smála a přála si, ať kniha nikdy neskončí. Karolina to prostě umí, má skvělý talent na psaní a neuvěřitelný smysl pro humor. Pár knih blogerů už jsem přečetla a většinou šlo o přepisy fb statusů. Karolina dala do knihy mnohem víc. Obsahovala i zážitky, které na fb nebyly, a to se cení. Dala si na knize opravdu záležet. A mimo to má kniha krásnou obálku, ilustrace a krátké kapitoly. Za mě absolutní spokojenost! :)

2 28.12.2017

Já knihu vyhrála, tudíž jsem Terezu vůbec neznala, a tak jsem neměla žádná očekávání, o čem kniha je...Na první pohled mě zaujala krásně propracovaná obálka a ilustrace. Při čtení mi v některých pasážích bylo smutno, jindy jsem se usmívala a často jsem toužila vidět to krásné Norsko. Nicméně na můj vkus bylo v knize strašně moc cukrbliků, šlehačky a toho dokonalého života zkrátka až moc. Měla jsem pocit, že i ta tráva je v Norsku zelenější. Doporučila bych spíše mladším čtenářkám, které mají ještě tak trochu hlavu v pejru :)

2 22.12.2017

Právě jsem dočela a přemýšlím, co o této krásné knize napsat....Ještě jsem plná dojmů, doznívá ve mně tento příběh a ještě tak trochu brouzdám ulicemi Saint Malo spolu s Marií-Loure. Ač knih o válce byla napsána spousta, tato kniha je přesto neotřelá a přináší nové podněty k zamyšlení. Příběh je tak krásně napsaný, a jsou v něm dokonale vykresleny pocity, každého člověka, jak vnímá válku po svém...
Příběh je velice poutavý, má krátké kapitoly, a to vás nutí stále a stále číst. A vy čtete a čtete, až se najednou osudy všech postav protnou, příběh skončí, a ve vás přesto stále doznívá...Jen mi bylo líto, jak dopadl Werner, i to, že se s Marií-Loure setkali pouze na tak krátkou chvíli...

15 19.12.2017

Já bohužel tak nadšená nejsem...První polovina knihy mě moc nezaujala a musela jsem se nutit, abych knihu vůbec dočetla do konce. Ačkoliv je kniha tenká, trvalo mi prokousat se její první polovinou. Nevím, jestli to bylo knihou, nebo jsem na ni prostě nebyla naladěná, ale nebylo to pro mě jednoduché čtení. Celkem mi i chyběly kapitoly, kniha mi neodsejpala, měla jsem pocit, že se pořád nic neděje. Druhá polovina se mi už četla o dost lépe a knihu už jsem si začala více užívat. Téma bylo zajímavé. Žádný "wow" efekt se z mé strany ale nekonal, a tak celkově hodnotím jako průměr. Bohužel.

3 25.11.2017

No, pořád přemýšlím, co k této knize napsat...Prvně se hodí říct, že toto nebyl žánr, která čtu. Na knihu Do tmy jsem si přečetla dobré recenze, a tak jsem si ji prostě s velkým očekáváním koupila. Jsem z ní ale rozpačitá...Nemůžu říct, že by se mi vyloženě nelíbila, to zase né. Příběh byl originální. Jen jsem z ní prostě nebyla tak nadšená, přišla mi depresivní, děj nikam neubíhal, některé otázky mi zůstaly nezodpovězeny. Asi to tak mělo být, ale na mě to dojem neudělalo. Přečetla jsem ji jen proto, že jsem si ji koupila. Opravdu to nebylo lehké čtení. Obdivuji ale za to, že autorka dokázala napsat přes 200 stránek o sběru bylin a nevyčerpala se...

1 20.11.2017

Paní Kubíková je pro mě dalším objevem roku! Tato kniha mě doslova chytla za srdce, a je to opět jedna z těch, které když člověk čte, tak si na jejich čtení doslova krade každou chvilku. Kniha svižně plynula, neměla jsem zmatky ve jménech a střídání minulosti a současnosti mi vůbec nevadilo, ba naopak. Já mám tyto rodinné ságy ráda, proto se mi moc pěkně se četla! A měla to, co já mám ráda - krátké kapitoly.
Líbilo se mi, že hlavní hrdinka Anděla nebyla kladnou postavou, protože holt i takoví lidé jsou. Dokonce mi ani nebyla nesympatická. Vedlejší postavy taktéž dostaly dostatečný prostor pro vykreslení jejich osudu, a o každém jsme se dozvěděli, co bylo potřeba. Autorka dokázala vše krásně popsat. V období 1. sv. v. mi bylo Anděly hrozně líto, jak její rodina strádala. A když byla popisována 2. sv. v., tak v té době Andělu pálilo dobré bydlo, a holt si spoustu věcí neuvědomovala. Jen při popisování válečných let, byl větší prostor dán popisu 1. sv. války. Je škoda, že 2. sv. v. byla jen nastíněna.
Knihu všem doporučuji! A ráda si přečtu další 2 knihy autorky.

5 10.10.2017