NinaLin komentáře u knih
Paní Mornštajnová je opravdu PANÍ spisovatelka a mě osobně opět nezklamala, ale příběh je to občas až mrazivý, co by kdyby...
Jsou knihy, které si přečtete a jejich děj časem zapomenete, ne tak knihy paní Mornštajnové. Tiché roky je její další kniha, která se mi dostala pod kůži. Škoda, že závěr nebyl trošku delší ... nebo, že by jsme se mohli dočkat třeba dalšího dílu... :-)
Líbí se mi fantazie spisovatelky a její pohled na budoucnost, občas si říkám, že by bylo fajn, kdyby to takto bylo, ale někdy se té budoucnosti vážně bojím... Děj byl pro mě vcelku předvídatelný, ale jak se propojovaly časové osy, tak nemůžu říct, že bych se nudila.
Knihy Markéty Lukáškové jsem četla všechny a mám ráda autorčin osobitý styl.
Detektivky Michaely Klevisové mám ráda, líbí se mi styl psaní, popis osob, jejich psychologický rozbor, popis okolí, které v tomto dílo dodávalo tu správnou atmosféru. Pro mě jde o velmi oddechovou četbu. Osobně mám raději ty knihy ze série odehrávající se v českém prostředí a myslím, že tato kniha patří k těm nejlepším. Neskutečně se těším na další knihy.
Tyto knihy by měly být povinnou četbou, aby jsme nikdy nezapomněli. Velmi čtivá kniha, také velmi smutná o tom, jak náhody mohou změnit náš život a jak těžké je někdy žít dál a najít smysl života.
Moje první kniha od autora a nebylo to vůbec špatné. Ze začátku mi trochu trvalo se začíst a zapamatovat si, kdo je rychtař, purkmistr, konšel, ale vydržela jsem a nakonec musím uznat, že čtení je to příjemné. Možná více než samotný detektivní příběh mě bavil pohled do středověké Prahy na osudy a povahy lidí, kteří byli stejně jako dnes zlí i dobří, hloupí i chytří, ...
Krásná klasika a ve spojení s televizním seriálem pohlazení po duši. I když cirkusy příliš nemusím, tento prostě nelze nemít rád...
To je tak krásná kniha, jedna z nejlepších, co jsem v poslední době četla. Stojí určitě za přečtení a já jsem si díky ní opět uvědomila, v jakém blahobytu žiji a jak se mám dobře...
Moje první seznámení s autorkou a dojem moc dobrý. Jak já se chvíli viděla v každé ze sester a pak zase vůbec v žádné a pak jsem si myslela přesně to, co ta jedna a potom jsem si o ní zase myslela, že je úplně hloupá....takové nahlédnutí do lidských vztahů, do toho jak se kdo cítí a jak sám sebe přesvědčuje o tom, že on dělá v životě vše nejlíp a své děti vychovává nejlíp a pak si zase tím vším není úplně jistý. A taky ta snaha o otcovu přízeň... Těším se na další knihu od této autorky.
Moc příjemný a poutavý styl psaní má autor...pro mě takový "čistý"... " a to jsou kameny, čistý krystalický látky, … ".
Musím říct, že více mě kniha chytila od druhé půlky, ale i tak je to moc hezké čtení. Jiří Hájíček si do svých románů vybírá témata, o kterých se denně nemluví a které mně osobně nebyly tak známé, o to zajímavější to čtení.
A mně se to líbilo... od této knihy jsem nic nečekala, půjčila jsem si ji v knihovně jako oddechovku a ano byl to takový obyčejný "živý" příběh, mnohdy vtipný, někdy smutný a nakonec jsem se nemohla odtrhnout, i když jsem věděla, že žádný velký zlom nebo pointa nepřijde. A neskutečně sympatická mi byla matka hlavní hrdinky, taková normální ženská, která ví, o čem je život a že je potřeba jej občas chytnout za pačesy, než nám proteče mezi prsty …
Kniha velmi čtivá, přečtená tak nějak na "jeden zátah". Téma bylo pro mě neskutečně silné, už se těším na další autorčiny knihy.
K této knize jsem se dostala čistě náhodou, když jsme při stěhování třídili knihovnu mých rodičů, zaujal mě název a tak jsem po večerech četla povídky, které jsou tak nějak tajemné, ale některé moc hezké, odpočinkové...některé pohladí po duši, jiné donutí se zamyslet... Po dočtení jsem hledala další povídky od autora, jaké překvapení bylo, že toto je jediná autorova beletrie, jinak jde o autora řady odborných publikací.
Napsat o této knize, že je dobrá mi vyznívá morbidně, ale napsaná je dobře...
První kniha od autorky a vlastně jsem nic nečekala, o to příjemnější to bylo překvapení, pro mě velmi čtivá kniha.
Moc pěkná kniha. Zajímavé téma, o kterém jsem moc nevěděla a ráda se nechala vtáhnout do děje. Vesnice, které skutečně existovaly, doplněné pro mě poutavým románem o lidech, kteří neexistovali, i když kdo ví...