Niu komentáře u knih

Je to má druhá knížka od autorky (po Přiveď mě zpátky) a stále nevím, jak budu hodnotit. Můj problém je, že tyto ženské psychothrillery pro ženy plné lží a zamotanců alá Zmizelá, Do vody, Žena ve vlaku apod. obvykle nečtu moc ráda. Navíc když ve všech těchto knihách bývají hlavní postavy napřesdržku. Proto většina knihy byla pro mne utrpením. Hlavní hrdinka byla k nesnesení, budiž autorce k dobru, že jí na posledních stránkách vložila aspoň něco z šedé hmoty mozkové. Tak nějak přímo do očí bijící situaci, co se v příběhu řeší, není nijak obtížné uhádnout, ale i tak jsem byla zvědavá, jak to bude vysvětleno. Já, jakožto milovnice detektivek s propletenějšími případy a logičtějšími dialogy, jsem to brala trochu jako slohové rychlocvičení. Bylo to moc okaté (všude všichni mluví o vraždě, no ne, pane jo), ale uznávám, že ten závěr se mi líbil, i když pravda nebyla řečena zcela, že? Je normální, aby v televizi ukazovali vražednou zbraň? Nebo to bylo v rámci některých těch anglických televizních rekonstrukcí? A pak v závěru jsem nepochopila, proč seržantka znovu opakuje svému kolegovi jednu situaci. Suma sumárum - četlo se to celkem svižně, i když ke konci už byly kapitoly natahovány a moje oči nevydržely. Chystám se na Za zavřenými dveřmi, ale asi si dám trochu odstup.

35 23.03.2024

Tohle je naprosto šílené a nedivím se, že autorka považovala za nutné tohle vytáhnout na světlo světa. Nevím proč, ale při čtení mi vytanula na mysl kniha od Thillieze Syndrom E (epidemie davového šílenství). A ejhle, tady ho máme. Vymývání mozků, sektářské smýšlení, propolitické ambice zviditelnění něčeho, co ani problém není (i když leckdo si myslí, že je - víc bych viděla ten problém v něčem jako lupron a píchání testosteronu plus dostupnosti). Jak já jsem ráda, že jsou ještě normálně uvažující lesby, gayové a transsexuálové po změně (o hetero ani nemluvě), kteří sami vidí tohle genderšílenství jako zkázu mladých lidí. A co mě do mrtě naštvalo, tak to chování některých lékařů a akademiků. Doufám, že takhle daleko se to tady nikdy nedostane. A tam, kde to je teď, bych přála nabrat selský rozum a trochu zdravého uvažování.
Mne samotnou velmi zaujal ten humbuk nad vydáním-nevydáním téhle knihy, což mě přitáhlo knihu koupit a utvořit si vlastní názor. Já mám rozhodně jasno. Divím se, že v knižních komunitách, které sleduji (včetně DK), je ticho po pěšině. Děkuju všem, kteří mají zdravý úsudek nad svým životem i svými dětmi.

34 04.08.2024

Tohle se mi líbilo celkem hodně, byť tam byly použity věci, co už zazněly jinde (v knihách, ve filmech). Bylo to čtivé, bylo to děsivé. V některých částech to na mne bylo přitažené za vlasy - chování Overbackové, Luca k Avě na místě činu, možná i Natashino propojení do případu. Úplně nemusím v této sérii ten jeden případ navíc, který ani není ve výsledku nějak doveden do té správné satisfakce. Christie je skvělá a Lively, co dodat :o) ... než se to pořádně rozjelo, válela jsem se smíchy.

34 07.06.2024

(SPOILER) Ani nevím, kde mám začít. Řekla jsem si - nic, zkusíš to a uvidíš. Ze začátku, než jsem se zorientovala v prostoru a lidech sila, v povaze čištění, trošku jsem tápala, ale pak to nabralo spád. Je pravda, že techničtější věci byly pro mne podobně uf jako v Marťanovi, takže si myslím, že film by byl mnohem lepší (a snad byl i natočen, ale nedívala jsem se). Tak trochu bych to mohla přirovnat i k Hunger Games, ale našla by se celá řada knih i filmů s podobným tématem. Jak tak nad tím přemýšlím, asi jsem nenašla žádnou postavu vyloženě nesympatickou, ke které bych si nevytvořila pozitivní vztah. On i ten Bernard se pak ukázal trochu v jiném světle. V jedné části mi to připomínalo film Propast. Trošku mě mrzelo, že při zpáteční cestě ze Sila 17 to šlo hopem a Jules se ani nezasekla ve dveřích. Kniha byla čtivá i díky dobře rozloženým kapitolám, ale závěr byl moc uspěchaný. Těším se ovšem na další knihu ze série.

34 29.01.2024

Tak strašně smutná kniha. Pohnulo to se mnou, protože když si uvědomím, že člověk může zraňovat slovy stejně jako když mlčí, je tak děsivé. Knihy Aleny Mornštajnové jsou výjimečné svým stylem, svou strohostí, svými příběhy. Touto knihou jsem uzavřela (zatím) svou pouť knihami paní Mornštajnové, což jsem si dalal do roku 2020 jako předsevzetí.

34 18.04.2020

(SPOILER) Po Dokonalém tichu jsem ihned sáhla po Dokonalém zločinu. Chm, jako ... kniha se četla celkem sama. Jen mě asi trochu mrzí, že se pachatel choval tak, že už se nedaly ty činy považovat za sebevraždy. Myslím, že tento podobný námět jsem už někde četla, možná v sérii Lincoln Rhyme, ale nejsem si jistá. Když ze začátku přišel na přetřes vztah Avy a Luca, tak jsem si řekla ajeje, snad to nebude jako Kate a Tomassetti v kniháh od L. Castillo. Co bych tam asi nemusela je ta psychopatka Astrid. Vrah byl zjevný od začátku - myslela jsem, že autorka to nějak vymyslí zapeklitěji. Lively se tentokrát nedostal vůbec ke slovu, takže humoru tam bylo poskrovnu. Už jsem se pustila do Dokonalé tmy, tak uvidím.

33 15.06.2024

To se prostě nedá přestat číst. Trošku mě to překvapuje, protože je pravda, že je to hodně pomalé vypravování. Ale já vlastně takové pomalé tempo ráda, viz například takový King nebo Galbraith. Filmy znám celkem dobře, a tak se vyloženě těším, jak se nořím do knihy, odhaluju podobné nebo zcela nové situace. Jsem ráda, že v knize byl více popsaný Faramir a jeho pohled na situaci. A taky že hobitci dostali možnost posledního luxusu před velkým finále. Když jsem tak četla, došla mi jedna věc. Jsem zvyklá (a myslím, že i mnozí z vás) na to, že se v knihách střídají linie vyprávění třeba každou kapitolu. Tady se nejdříve odvykládá příběh Aragorna, Legolase a Gimliho, poté Pipina a Smíška a následně Froda se Samem. Každý hezky od začátku přesně tam, kde opustili Společenstvo prstenu. Jak se říká - přes stromy nevidí les - tady to sedlo, že (nevím, jak se přesně vyjádřit) aby to nebylo všechno zamotané dokupy, tak autor volil odvyprávění jedné skupinky po druhé; člověk čte a nevnímá, jak je stavěn ten příběh celkově, jak je to rozfázováno. Jo a když jsme u toho lesa - ti Enti a Stromovous - nádhera. A připomíná mi to, že mám doma jednu Odulu, co mi tady pořád spřádá sítě :o) Nemám srdce jí to zarazit :o) Už jsem u Návratu krále.

33 28.04.2024

(SPOILER) Nemám slov. Až pak. Musím to rozdýchat.


(O den později) Tak jo. Hurá na hodnocení. Musím se přiznat, že knihu jsem měla rozečtenou hooodně dlouho (aspoň na mne). I když ... někdy se mi to stává i u Kingovek, zvlášť někde, kde se příběh zasekne a kapitola ne a ne končit. Ten začátek jsem si říkala - uhum, aha, ano ano, ale nevím, která bije. Chápala jsem, že někdo Billyho na někoho poslal udělat s ním krátký proces, ale asi tam bylo toho tolik - několik prostředí, několik identit, tolik lidí v práci a sousedství, že se mi ztratilo, proč byl Billy vyslán. Ale nebojte, na konci je vše. Jak jinak, Billyho jsem si oblíbila. Hltala jeho životy, které by možná rád vedl, vztahy, které navázal, jeho příběh, u kterého jsme se dovídali střípky pravdy přes velké plochy lží, jeho inteligenci přes nálepku hloupého Billyho. Pohltil mě i příběh z války. A pak přišla chvilka, kdy vyběhl pro Alici a já si řekla - ale sakra, tak tohle fakt ne. Tohle nemám potřebu číst, aby na něho hodila nějakou špínu a mstila se mu. Když King opravdu popisně zjevoval Billymu její zranění - no, nebylo to příjemné. Bála jsem se o Billyho v pasti. Ale kupodivu - jako mávnutím kouzelného proutku cvak a už jsem jen vnímala vznikající přátelství až jemnou romanci mezi Billym a Alicí a zapomněla, co že se to stalo v těch kapitolách předtím. Oblíbila jsem si i Buckyho. A vlastně, i když ten konec mě moc mrzel a zatemnil mi pohled, tak to vlastně nemohlo ani jinak dopadnout. Myšlenka, že pro Alici tady je Billy pořád, je krásná. Takže jasně doporučuji.
Přemýšlela jsem, zda hotel, o kterém je v knize zmínka byl skutečně z Osvícení. To je fajn propojení.

33 23.02.2024

Za mne lepší než druhá kniha. Ava už není tak vrtošivá, i když chyby dělá stejně (sama, sama, jen já sama). Četlo se to dobře, možná se až moc střídaly osoby a události. Mně dost vadily ty vícero směry, kterými se to ubíralo. Za mne by úplně stačila linka s vrahem. Ta druhá linka s organizovaným zločinem byla dost rušivá a ubírala na spádu hlavní linie (aspoň pro mne). Pak to byl takový mišmaš, že jsem nevěděla, co kdo vyšetřuje. Některé kapitoly o Lily, Mině, Christianovi, Bradleym byly takové zdlouhavé, ale chápu, že šlo o vytvoření pouta. Jen mě dost mrzelo zakončení obou případů, neboť se to zdálo dost odbyté - tak dlouho se k tomu dopracováváme a nakonec bum bác, tma, krev a případ vyřešen. Ta Overbecková je co zač? Za mne vede Lively a Tripp. Chtěla jsem dát 5*, ale za ten rychlý finiš dám jen 4*.

33 13.02.2024

(SPOILER) Světová literární událost. No, tak to určitě. Omlouvám se těm, kterým se kniha líbila, ale sdílím svůj názor. Příroda vskutku zachycena pěkně, ale už jsem četla jiné knihy, kde se mi podání líbilo mnohem více. K celému tomu divnopříběhu nevím, jak se co nejstručněji vyjádřit. Nechápu ten naprostý nezájem rodiny, sourozenců a nevěřím, že by to takhle bylo možné. Celá kniha se táhla tak moc, že mě nudila. Soudní proces to maličko rozpumpoval, ono i když kapitoly jsou kratší, tak se vše čte lépe. Ale ten závěr? Co to jako bylo - v poslední kapitole přeletí 40 let?! To si dělá autorka srandu? A pak tu máme ten název. Já se opravdu musela přesvědčit, že v anglickém překladu je použito slovo rak. Věta, a tedy i název knihy, byla v knize použita asi 3x, vysvětleno jako největší divočina. Ale vzhledem k množství racků, které tak nadšeně Kya krmila, fakt nechápu proč se to nejmenovalo Kde zpívají racci. Navíc ještě ta logika věci - jak raci mohou zpívat. Tahle kniha měla šokovat, jako třeba úmrtím Mořana a Skokana na konci knihy. Mořan umřel a Tate najednou jel za Kyou ... A vše bylo v pořádku. Hrrrr. Připomínalo mi to Kingovy knihy z vězení, taky Jako hvězdy v temné noci, ale tohle bylo hodně podprůměrné oproti těm zmíněným. Nedávno jsem četla knihy od Chrise Martina o řece a to bylo mnohem lepší. Jako když už něco tak strašně zpropagovaného, tak jsem přísná. No, mne kniha šokovala tím špatným směrem. Za mne ne.

33 21.07.2023

(SPOILER) Další detektivní série a já nemohla odolat seznámení s pro mne novou autorkou a novým detektivním týmem. Ze začátku mi to připomnělo komisaře Sharka, asi tou Francií. Zde známe pachatele hned a vlastně pozorujeme jeho myšlenky a činy. Teda, musím říct, že nechutné to bylo hodně. V určitých částech mě bolely zuby, nehty a jazyk. Zvlášť při jedné pasáži jsem zatínala nehty do dlaně, aby nebyly tak snadno k mání. Přemýšlela jsem, co už je v těch detektivkách za hranicí. Možná ta syrovost s jakou je to popisováno? Neb jsou detektivky, kdy to ve mně nevzbudí takový pocit. Ale musím říct, že to, jak to pachatel udělal, je samo o sobě už děsivé. Když už jsou jednou mrtvé ... Trošku mi přišlo podivné, že vzhledem k podstrčeným dokonalým stopám, na to nepřišli dříve. Co se týká detektivního týmu i Luca, měla jsem dojem, že se neustále do příběhu nabalují další věci, které spíš přitížily - viz Astrid, skákání padákem, překupník aut, řádové sestry, .... Bylo toho najednou až moc. Do toho paličatá Ava s Natashou. Většinou platí, že v jednoduchosti je síla. Ale četlo se to celkem dobře, byť ty pasáže ze stran pachatele, no, řekněme, že jsem se bála, co si zase vymyslí.

33 05.11.2022

(SPOILER) Moje první slova po dočtení byla: Tak to byla teda blbost.
Jako pro čtenáře, kteří začínají s thrillery nebo napůl detektivkami asi dobrý (jakože za tři), těm by se to líbit mohlo. Ale většina BESTSELLERŮ pro ženy a ještě k tomu thrillery jsou vlastně velmi po povrchu klouzající čtení. Neoblíbila jsem si žádnou z postav. Ale detektiv Rasbach byl fajn, škoda, že tam nebylo víc z jeho práce.
Kdyžtak o tom ještě přemýšlím, hodím sem svoji představu o tom, jakým směrem jsem si myslela, že to půjde: co třeba jakože žádné mimčo neexistuje - to by bylo teprve to pravé psycho.

32 31.03.2024

(SPOILER) Po pár letech opět re-reading a celá série přečtena podesáté :o) Stále se ráda vracím, i když tohle čtení série už bylo krapet jiné. Už jsem si více všímala chybek, věci mi nějak do sebe nezapadaly, takže možná nechám Harryho pár let odpočívat :o) No jo, nedá mi spát ten mnoholičný lektvar, kdy ve druhém díle zůstaly postavám jejich hlasy, kdežto ve všech dalších už každý měl hlas toho, v koho se proměnil. O funkci neviditelného pláště jsem se rozepsala při šestém dílu. Říkam si pokaždé, že se vrátím třeba jen k tomuto poslednímu dílu, ale ... nebylo by to ono, to postupné gradování napětí až do finále. V knize mám už víc okamžiků, které se mnou hnuly - prosím nečtěte, nechcete-li znát: třeba loučení s Dudleym, ztráta soví parťačky, samozřejmě myslánka a celé to se Severusem, nádraží s Brumbálem, okamžik Lupin a Tonksová v závěru, hádka kamarádů a pak návrat, Lenka a Nevill, ... je tam toho spousta, že si ani nemůžu vzpomenout, samozřejmě o devatenáct let později. Neustále si vybavuju, když jsem před hromadou let četla tuto knihu poprvé a u rozuzlení jsem zírala s pusou dokořán a nevěřila (to ještě ani nebyl natočen film). Je pravda, že mi Harry v předchozích knihách úplně k srdci nepřirostl tak moc, jak by měl, ale v tomhle díle to byl správňák. Když se sem tam mrknu na filmy, tak konstatuju, že knihy vedou. I když vizuálně jsou filmy moc fajn, tak herecké obsazení je celkem ve svých rolích strnulé. Za mne konec s bezovou a Harryho hůlkou je stejně nejlepší v knize a mrzí mě, že film měl trošku jiný ten konec. Celou knižní sérii hodnotím taky 5* :o)

32 13.03.2024

(SPOILER) Po letech znovu re-reading, asi devátý (ano, celé série). Většinou podzim zima otevírám. Je pravda, že to loňské otevření série mi trvá trochu déle. Jako by se mi sám Harry Potter mírně vzdaloval. Četla jsem si svůj předešlý komentář z roku 2021 a teda přehodnocuju - ne, Harry je stále nesnesitelný, neustále na někoho řve a vybíjí si vztek. Ale co tak miluju na těch knihách je ta kouzelná atmosféra. Přemýšlela jsem, proč pro Kristovy rány J. K Rowling nedala tomu Harrymu aspoň trochu mozku s postupem let studujících v Bradavicích. Opravdu to na mne působí tak, že se vlastně nic nenaučil, neustále se spoléhá ve všem na Hermionu (nebo Prince dvojí krve), šaty si vysušit nedokáže, ... Proč mám vlastně ráda tento díl? Je to o Brumbálovi. O objevování nitek, které pojí Voldemorta k životu a smrti. Je to o přátelství (Neville, Lenka). O chybách, které se snaží lidé napravit (Křiklan). Proto mě Harry tak štve tím svým rozběsněným egem, že pro stromy nevidí les. Ještě se nemůžu nezmínit o neviditelném plášti - ať se v něm Harry pohybuje, jak chce, tak mi to hlava nebere - ale když se šplhal ve vlaku nahoru, tak sakra, jak to udělal? Vidím dost takových chyb, že si říkám, jestli není načase přestat číst tuto sérii. Mé nejoblíbenější pasáže jsou tyto - Brumbál na návštěvě u Dursleyových a Brumbál v rozhovoru na astronomické věži. Velice vypjaté situace, ale stále si zachovává nadhled a vtip. Jsem zvědavá, jak budu vnímat poslední díl.

Ve srovnání s DNA a Černou dírou ze stejné série, tahle byla zatím nejpovedenější. Ale ještě jsem nečetla Katarzi. Poprava byla čtivá, temná, velký prostor dostalo dost nepříjemné téma. Ale ten závěr? Jako jo, určitě trochu přitažený za vlasy a pravděpodobnost toho všeho ... no, ale proč ne, život přináší různé shody okolností, co běžně nevymyslíte. Ale ten úplný závěr tu knihu položil do jiné roviny, lepší. Trošku se mi pletla jména Siggi, Sibbi a Systa :o) Jinak ráda čtu islandské krimi, takže obecně jména v nich neřeším (a výslovnost už vůbec ne :o) ). Freyja měla trochu míň prostoru. Erlu asi nejsem schopná pochopit, ale právě tím, jaká je, tak to má šmrnc. Huldar teď celkem v pohodě. Humor obstarávala v tomto dílku Saga. Doporučuji.

32 18.08.2023

Skvělé, skvělé, skvělé. Nemám slov. Dlouho jsem otálela s knížkou, protože film se mi nelíbil. Začala jsem prvním dílem a překvapilo mne, jak mne vtáhl do děje. Takto jsem sáhla po druhém díle ze série. Knížka je o tisíc procent lepší než film, trochu jsem sice věděla, kam to povede, ale prostě knížky mívají (až na výjimky) lepší zpracování. Podání historických fakt a konspiračních teorií je z klávesnice Dana Browna velmi čtivé a lehké. Mrzí mě jen, že jsem ke knížce nepřišla dříve. I když ... ono se říká, že se do některých věcí musí dorůst a že všechno přijde ve správný čas :o) Za mne palec nahoru a pět hvězdiček k tomu :o)

32 07.11.2020

Jak jsem se zdráhala dívat na film jen, co vyšel, a náctileté roky odmítala koukat na jakýkoli film o Harrym Potterovi, ve svých 23 letech jsem dostala celou sadu :o) Od té doby jsou jak knihy tak filmy mé nejoblíbenější, a to hlavně na podzim. Už uběhla řada let a já se do Bradavic stále ráda vracím. Myslím, že celou sérii jsem četla už tak 8x v češtině a 1x v angličtině. Pro mne je to jak malina. Čtení v roce 2023 je pro mne trošku jiné. Všímám si více chyb v překladu vět. Na druhou stranu - on ten Ron je fakt vtipný. Já úplně nejsem tábor jen Harry Potter, protože si myslím, že má víc štěstí než rozumu, ale líbí se mi celý ten svět se vším všudy.
Ze všech filmů se mi tento zdá nejméně dovysvětlený, proto jsem byla překvapená, jak se to tady krásně objasnilo a líp do sebe zapadlo. Vlastně se divím pokaždé, když to čtu. Hlavně Hermiona se svým tajemstvím. Knížka se mi líbí o dost více. K podzimu HP prostě patří.

(SPOILER) Přečteno mrknutím oka. Celý tým je skvělý. Jelikož jsem téma sektářství hodně načetla díky Johnu Connollymu a jeho Charlie Parkerovi, viděla jsem pohled i jiného autora. A teda taky dost mě mrazilo. Když jsem se dostala ke konci, vlastně mi ani tak nešlo o to, kdo vše udělal, prostě se mi líbilo číst, jak se vše pomalu odkrývá. Případ s Peterem Drakem se mi zdál celkem nadbytečný, ale jelikož ve všech knihách této série je paralelně řešen případ některým členem týmu, beru to. Nemohla jsem u vtípků s Bryantovou rychlostí řízení. A jakmile se zjevila Tiffy Fifi, nedokázala jsem se přestat smát. I když celá ta akce celkem nedomyšlená. Palec pro Kanea. Úsměv na rtech za postavu nesoucí jméno z Twilight ságy. A sakra, Alex má konkurenci. Minuta ticha za Betty (nebo jak se ta kytka jmenuje) :-)

31 08.02.2023

Oproti sérii s Tórou jsem se nějak nemohla začíst. Nevytvořila jsem si k Huldarovi a Freyje takový vztah jako v té právě s Tórou. Neuměla jsem uchopit dost dobře, co Freyja vlastně dělá v Domově a Huldar taky nebyl jasně definován. Aspoň takový pocit jsem z četby měla. Začátek byl celkem děsivý. Stejně tak epilog. Vraždy byly dost šílené a tip na pachatele jsem ani neměla, spíše mě bavilo sledovat, jakou roli v tom celém bude mít Karl. Nepletla jsem se. Hlavně na začátku mi to radioněco přišlo dost zdlouhavé a kapitoly se vlekly. Mně se vlastně vlečou vždy, když jsou moc dlouhé. Vzhledem k začátku knihy jsem závěr čekala rozhodně jiný, určitě s ohledem na rozhodnutí, které padlo v prologu plus nějaké rozsáhlejší vysvětlení. Postrádala jsem vtipnost mezi hlavními hrdiny, i když náznaky tam byly. Takže jsem zvědavá na další díly série, jestli bude patrný posun.

31 19.06.2022

(SPOILER) Znovu přečteno: 10. 1. 2024
Je to trochu rozvleklejší a můj názor na Harryho se nezměnil - tady byl opravdu k nesnesení. Já osobně nemusím linku s obry a Drápem, i když mě k srdci dojímal ten dotaz Drápa na Harrg a Hermy. Co se týká Dursleyových a Umbridgeové - tohle bylo neskutečné týrání. Tuto knihu považuji za hodně temnou, nepříjemnou, ale považuji ji za přelom z pohádkového světa do světa zla i naděje. I když mám knihy dané série stále stejné, až po letech si víc všímám nesrovnalostí v překladech textu.

30 11.01.2024