Niu
komentáře u knih
Neviditelný strážce
Dolores Redondo
Tleskám. První detektivka, u níž je autorem žena. Bravurní dílo. Knihu jsem hltala a potřebovala jsem znát pravdu. Ještě se mi nestalo, abych se večer bála zhasnout světlo. Dovedu si představit ty lekací scény, které zde byly vylíčeny a zajímavá by jistě byla i zfilmovaná verze. To celé s amou bylo jak z hororu, tajemno a karty, mýtické pověsti o záhadném basajuanovi a Mari. Procházím fází severských detektivek, ale ta z jihu jim směle konkuruje. Kdo chce zažít pocit hrůzy, tak vřele doporučuju. Sny o lišce podšité se řadí k mým novým nočním můrám.
Seance smrti
Arnaldur Indriðason
Zajímavá zápletka s nádechem tajemna. Nemyslela jsem si, že je možné v detektivkách se v téhle míře dotknout tématu, co je na druhém břehu. Mám tajemno ráda, i když pravda, tento díl bych už hodila do jiného žánru. To, jak se pak autor dostal z toho "čarování", bylo bravurní. Tým byl tentokrát v pozadí, takže Erlendur pátral sám. Spíše než hlavní zápletka, se mi čím dál víc líbilo odkrývání Erlendurovy minulosti a jeho zápal pro nevyřešené případy zmizelých lidí, ta provázanost s těmi, kteří tu po nich zbyli, ale odejít už museli. Připomíná mi to sérii Carla Morcka. A je fajn, když mě knížka donutí se naučit něco ze zeměpisu - Island je zajímavý. Doporučuju - nenáročná oddechovka, která se čte sama.
Mrazivá noc
Arnaldur Indriðason
Tento díl byl trošku slabší v té linii krimi. Byla tam řada odboček k jiným případům a čtenář (aspoň já) do toho spadne a ani vlastně neví, o čem že to je řeč. Trošku musím být skeptická na rychlost, jakým byl řešen tenhle případ, když přihlédnu k dílu Hlas, kde několikatýdenní odhrabávání mrtvoly bylo každému jedno. Aktuální téma se mi líbilo. Jen si říkám, jestli ta morálka na Islandu je skutečně taková včetně tak mírných trestů. Pro mne teda nepochopitelné. Autor vykresluje Island spíš v tom černém světle - drogy, prostituce, každý se stará sám o sebe. Přitom když se zaměřím na vyšetřovací tým, tak je to vykresleno jinak, lidštěji. Je mi líto Mariana, toho jsem měla taky ráda. Byl hodně záhadný a ten konec ... Erlendur má zvláštní dar - ač ho někdo sebevíc naštve, tak ho dokonale uzemní bez násilí a nadávek. Trošku nechápu jeho děti, že se ho neustále snaží konfrontovat s jeho minulostí. Jeho dcera si do svého života nenechá mluvit, ale sama jeho rozhodnutí nerespektuje. Vlastní zločin jako by byl tak trochu upozaděn a to, jak to dopadlo, je takové nijaké. Vlastně platí obrat ... ve špatnou dobu na špatném místě. Snad nikde v knihách nebylo tolik hloubky, tak pravdivá zamyšlení, jako u knih Indridasona. Jen ta věta - kolik je potřeba stromů na jeden les ... V knihách je pravda, skutečně.
Jezero
Arnaldur Indriðason
Musím napsat, že tématicky mě to zpočátku moc nenadchlo. Ale jako haki34 jsem chtěla vědět, jak to dopadlo se všemi, Tómasem, Ilonou a dalšími jejich spolužáky. Bylo tam víc dějových linií. Ta Erlendurova slabost pro ztracené občas až děsí. A Island je perfektní místo, kam se tyto události fakt hodí. Jj, doporučuju. Ale obecně moc v detektivkách nemusím politická témata.
Hlas
Arnaldur Indriðason
Další super detektivka z islandského prostředí. Tentokrát je ponurá atmosféra doplněna vánočním obdobím a příběh se netradičně řeší přímo v hotelu. Trochu mi to připomíná detektivky Adlera-Olsena, kdy hříchy začaly už v minulosti. Nejdřív jsem se divila obálce a názvu knihy, čekajíc, že půjde o nějakou náboženskou tématiku s kostelním sborem, ale nenechte se mýlit. Gulliho mi bylo jako člověka líto. Štve mě Eva Lind – je to strašný fracek. Erlendura jsem si hodně oblíbila a těším se na Jezero. A neodpustím si jedno zamyšlení. Snad v každé knize, co čtu, je buď člověk sám a musí se s tím vyrovnat, nebo má tak příšerné partnery, že mi nad tím rozum stojí (přítelkyně Sigurdsona Olího). Říkám si, jestli je vůbec normální si najít někoho normálního.
Dech smrti
Arnaldur Indriðason
Poutavý příběh plný bezpráví, bezmoci, kdy člověk vyhlíží naději. Indridason se stává jedním z mých oblíbených autorů. Knížka, která ve mně vyvolá jakékoli pocity, je umělecké dílo. Tohle mě opravdu chytilo za srdce. Úplně jsem „viděla“ ten příběh, ty změny časové linie. Knihy jsou dobrým nástrojem, jak přijmout, že na světě se dějí věci... A platí, co jsem psala u přechozího dílu – jsou to detektivky psané jinak.
Severní blata
Arnaldur Indriðason
Severní blata se mi líbí víc než první díl série. Začíná to mít šťávu a tým se formuje. Mám ráda humor v severských detektivkách, který se příběhem plíží, není okatý, ale je tam mezi řádky. Příběh super. Úplně jsem se vžila do pocitů těch žen, toho, co musely prožít, to, co prožívaly roky nato. Ta bezmoc a ten výsměch. Není to líčeno tak brutálně, jak to bývá v jiných detektivkách, takže i za to jsem trochu ráda. U těchto detektivek (nevím, jak budou pokračovat další díly) si říkám, že mi je líto spíš těch spravedlivých (kdo dočte do konce, pochopí). Konec je poklidný, žádné větší zvraty se nekonají. Jo, Erlendur je mi sympatický.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Mám z knihy rozporuplné pocity. Dobře se to četlo, musela jsem pokračovat dál a dál. Bylo to hodně napínavé. Agorafobie je dobrý námět na thriller (viz třeba i film Vraždy podle předlohy). Líbily se mi humorné monology, co si Anna v duchu říká nebo myslí. Jen mi ten příběh přišel trochu přitažený za vlasy. Možná měli všichni důvody, že jí nevěřili, ale copak by to bylo možné, prostě ji jen tak nechat? Nechci se tady rozepisovat, abych něco neprozradila. Jen mi vadila ta bezmoc, že byli detektivové (jeden z nich) značně arogantní. Chvilkama se mi zdála Anna opravdu hloupá, nelogická. Některé situace byly popisovány strašně zdlouhavě a oproti tomu všemu jsem nečekala tak rychlý závěr, vše vyřešeno lusknutím prstu, vše najednou v pohodě. Jako by už autor nevěděl, jak se z toho kolotoče vymotat.
Hora mezi námi
Charles Martin
Jako první jsem viděla film. Líbil se mi. A pak přišla kniha. Ještě lepší než film. Až po přečtení knihy jsem vůbec pochopila smysl názvu, co je onou horou a mezi kým. Jsem ráda, že kniha vykreslila postavy úplně jinak, než byly ztvárněny ve filmu. Ben i Ashley se mi líbili, jejich smysl pro humor a touha žít, jejich rozhovory, nekonečný nadhled. Kdo nefandil filmu, tak doporučuji přečíst knihu.
Do vody
Paula Hawkins
Opravdu skvělá kniha. Žádný problém začíst se, jak jsem to měla u Dívky ve vlaku. Strhlo mě to – příběh, postavy, to, jak to bylo napsané (přeložené). Do vody pro mne mělo další význam. Ráda chodím takhle plavat do přírodních zdrojů, ale to líčení vody bylo tak strašidelné, že se nešlo nepozastavit nad tím, co je pod hladinou. Líbí se mi příběhy jako tento – krimi s přídechem tajemna.
Růže smrti
Arnaldur Indriðason
Už mám načteno celkem dost severských krimi a zajímalo mě, jak to vypadá na Islandu. Koukala jsem na hodnocení tohoto dílu a modrá čísla mi naznačila, že to trhák nebude. Spíš taková oddechovka. V překladu jsem měla trochu problém s tykáním postav. Chvíli mi trvalo přijít na to, kdo se s kým baví. Taky mi tam celkem vadily ty odbočky do minulosti. Jak mi to u jiných knih nevadí, tak tady jsem se trochu ztrácela. Hodně obtížná byla jména osob – jak se vyjádřil Erlendur – nechápu, proč mají děti dvě křestní jména. A vyšetřovací tým? Zatím ještě neukázali, co v nich je a tým tady (pravda) ani moc nebyl. Ale čas ukáže, jak se to bude ubírat. Rozhodně chci pokračovat dál.
Poslední zkouška
Hans Rosenfeldt (p)
Tenhle díl mě opravdu překvapil. Líbilo se mi téma. Je pravda, že konec byl trošku odfláknutý, moc rychlý (na to, jak celou dobu tápali). Jsem ráda za prolomení osobních trablů postav, ukončení jakýchsi tajemství a možná i toho správného nasměrování. Jen se ptám - bude tohle opravdu poslední kniha série? Kdo se dostane na samotný závěr, jistě pochopí.
Němá dívka
Hans Rosenfeldt (p)
O trošku lepší než předchozí díl. Zápletka dobrá, i když konec už zas moc vyumělkovaný. Koukám, že šílenou Ellinor nahradila šílená My a ... co ten Billy? A nebudu mlčet, ach jo, ta Vanja :o)
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Tak tohle je snad královna krimi. Opravdu nepamatuju, kdy by mne skoro pěti set stránková kniha tak nadchla, že bych ji měla přečtenou za pár dní. Líbilo se mi úplně všechno. Postavy detektivů přesně takové, jak mají být – jen ty, co chtějí vyřešit případ, bez nějakých osobních patálií. Chladnokrevný vrah a jeho promyšlené postupy. Opravdu, dlouho už jsem nic tak přímočarého a přehnaně nekomplikovaného nečetla. Není to odpočinkovka, určitě je to i dost drsné, ale četlo se to skoro samo. Doporučuji všemi dvaceti, počítají-li se i prsty na noze :o)
Život po tobě
Jojo Moyes
Ani jsem se nějak nepídila po tom, jestli existuje pokračování a najednou mi přistála knížka od mé kamarádky na stole. Jj, závěr první knihy sliboval velké změny ... Abych řekla pravdu, tak knížka se četla dobře, vlastně skoro sama :o), ale tak nějak to nebylo to, co bych čekala. Moc se mi tam nelíbila Lily, jako by celou tu knihu spíš znevážila svým chováním. Až moc se to tlouklo s Louisou. Nejvíc jsem se asi zasmála u změny Josie, to mi fakt přišlo vtipné. No a kdo by nechtěl poznat záchranáře Sama, že jo :o) Na dokreslení příběhu, co že se to s nimi všemi stalo, asi dobré (za tři), ale možná by některé knihy měly zůstat otevřené a nesnažit se vždy o další trilogie, pentalogie, ... Kdo ví, třeba při jiné náladě spisovatelky by byla Louisa uznávanou návrhářkou a dobyla by přední přehlídková mola :o)
PS: Miluju tě
Cecelia Ahern
K přečtení knížky mě zlákal film. A do jisté míry jsem byla ráda, že ten příběh byl trochu jiný. Více se mi líbí kniha. Je plná úvah v hlavě Holly a tomu se neubrání nikdo, pokud prožívá něco podobného, ať se jedná o smrt či jiný důvod odchodu blízkého člověka. I přesto je tam velká spousta vtipných pasáží při rozhovorech se sourozenci a kamarádkami. Moc se mi to líbilo a doporučuju.
Než jsem tě poznala
Jojo Moyes
Nejdřív jsem viděla film, i když jsem otálela hodně dlouho. A hned nato jsem si přečetla knížku. Nějak jsem si myslela, že to bude trochu jiný žánr, tzn. větší slaďárna, proto jsem do toho nechtěla jít. Ale byla jsem překvapena. Knížka a vlastní příběh mě překvapily tím, že se nejednalo o klasickou červenou knihovnu, ale opravdu o humorně podaný těžký životní příběh několika lidí. Velmi čtivé, se spádem, fakt vtipné tím anglickým humorem a ... jo, nějaká ta slza ukápla taky. Téma kvadruplegie je mi známo hlavně z detektivek s Lincolnem Rhymem. Tady platilo, že když je člověk rozhodnut, tak je rozhodnut. Líbí se mi, jak příběhy v knihách mohou v člověku zanechat pocity, ať už jsou jakékoli. Doporučuju.
Smrt za letní noci
Kjell Ola Dahl
Po této knize jsem sáhla kvůli Čtenářské výzvě. Detektivka, super. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si říkala, jestli to není spíš nějaká romance-drama nebo knížky typu Stopy hrůzy. Ale ono ne :o) Četlo se to super a někdy není na škodu vynechat popisek knihy, aby byl člověk překvapený, o čem, že to vlastně bude. Nebylo to nikterak náročné, spíš taková detektivka-oddechovka. Komisaři Frolich a Gunnarstranda jsou opět vtipné postavy. Ten závěr byl, pravda, trochu zvláštní.
Hrob v horách
Hans Rosenfeldt (p)
Ještě se nestalo, abych dala jen 2*, ale tohle mě zklamalo. Mám ve zvyku dočíst knížky vždy do konce, pokud to teda není nad moje síly. Tahle nad moje síly nebyla, protože se tam našly čtivé pasáže. Co je větší problém, že většinou bývají tak na posledních sto stránkách. Musím souhlasit s Atlantis. Kde se schoval onen detektivní příběh? Autoři na úkor postav a jejich charakterů zasklili totálně to, oč tam mělo běžet. Po téhle knížce nevím, jestli se hned vrhnu do dalšího dílu, určitě to bude chtít teď změnu. A ten otevřený konec mě tentokrát ani nenalákal. V každé krimi se najde jakýsi osobní příběh hlavních postav, ale nikdy to nenaruší vlastní zápletku. Tady jsem chvilkama měla pocit, že je to drama neustále se točící kolem chudáčka Sebastiana, který si tuhle nálepku rozhodně nezaslouží; kolem Vanji, která je nesnesitelná a vlastně každá postava má vůbec nějaké prapodivné vlastnosti. K vlastnímu příběhu - no, je až k neuvěření, že jsem přemýšlela nad tím, jak je to napsáno, že mě vlastně ta zápletka ani nezajímala.
Okamžiky štěstí
Patrik Hartl
Dobrý nápad napsat knihu ze dvou úhlů. Začala jsem číst nejdřív Jáchyma a Veronika pak už pěkně doplnila chybějící díly skládačky. Příběhy, pravda, byly trochu neuvěřitelné, ale knížka se četla velmi dobře, plynule a je napsaná s humorem. Doporučuju. Mně osobně se líbila víc než Malý pražský erotikon.
