Niu komentáře u knih
Z téhle knihy jsem poznala, že knihu píšou autoři dva, a nemyslím si, že by to mělo být tak okatě vidět. Neměla jsem pocit, jako by byli zajedno. Spíš jako by se oba snažili vylíčit každou postavu a ve výsledku to je matoucí. V jednu chvíli má jedna postava takové chování, blik, poté stejná postava najednou jiné. Neuvěřitelně mi lezla na nervy Vanja. Strašně nesympatická a kniha se mi nechtěla kvůli jejím náladám číst. Postavy jsou strašně sebestředné, zlé, falešné, což se pak spisovatelé snaží napravit na pár posledních stránkách a ukázat trochu té pozitivní lidskosti. Neodradí mě to ale od přečtení dalších knih. Nicméně - skutečně by mohl dělat ředitele věznice tak neschopný člověk? Skutečně opravdu každý dělá všechno na svou pěst? Co ta Ellinor? Převoz do nemocnice tak nebezpečného člověka a nikdo nic neví? No, já jsem byla k tomuhle celkem skeptická. Ten princip hlavních postav je založen na zatloukání a lžích a nějak mi to není sympatické. Někdy jsem si fakt ťukala na čelo. Příběh jinak moc dobrý, ale trochu to kazí povaha postav.
Na Sebastiana Bergmana jsem "přesedlala" z Carla Morcka. Mám ráda severské detektivky a když je to série, tak hned hurá do toho. Tato byla hodně dobře hodnocená. Hm. Sebastian. Asi mi nepřirostl k srdci, ale nebudu házet flintu do žita. Napíšu toto - pozitivní bylo, že na konci už působil trochu lidsky. Jeho chování by mu jistě na poli psychologie nikdo netrpěl. Dost k Sebastianovi. Příběh byl opravdu hodně čtivý, dobře promyšlený a prostředí školy je ideálním prostředím pro temná tajemství. Ale pořád nějak nechápu ty povahy dalších postav - Ursula a Vanja. Za čím se ženou? Byli tam asi dva normální lidi - Billy a Torkel. A úplný závěr? Tak to jsem opravdu zvědavá na pokračování.
Hm, hm, hm... Název knížky opravdu otevírá různé možnosti, jak vystavět příběh a moc to tedy neodpovídá tomu, co se skutečně odehrálo. Díl to nebyl ale vůbec špatný. Naopak se událo hodně a ve výsledku to mělo konkrétní výchozí bod. Chápu z toho, že autor možná záměrně postavil tyto příběhy na druhé místo, aby dal prostor Rose a díl od dílu lidštějšímu Carlovi, kterého si prostě nejde zamilovat. Asada netřeba představovat, ale Gordon celkem překvapil. Jen mě tak napadá - co teď budu číst?! :o) Snad bude další pokračování Oddělení Q.
Nejde jinak než pět hvězdiček :o) Opravdu hodně zajímavý a nevšední příběh. Musím přiznat, že mě zajímá esoterika a podobné věci, nicméně tohle bylo na mne hodně. I trochu poučení pro mne, jak zůstat nohama na zemi :o) Kdo četl, pochopí. Líbil se mi hodně začátek příběhu, jak se vlastně oddělení Q k případu dostalo plus ten nečekaný závěr.
Při čtení Marca jsem měla trochu problém se do příběhu položit. Popis Marca a jeho "rodiny" byly fajn, ale jako bych nemohla uchopit ze začátku toho známého Carla. Připadalo mi to, jako by to psal někdo jiný. Ale naštěstí potom se to obrátilo a trojka Carl-Asad-Rose mě jen a jen znovu udivuje. Marco měl jó štěstí a představa některých pronásledování byla nepředstavitelná. Zato ta poslední, byla zábavná :o) Zajímalo by mě, kolik má Asad v rukávu ještě velbloudů :o) Každopádně tyhle detektivky nemůžu číst v hromadné dopravě kvůli záchvatům smíchu.
Tento příběh mě stejně jako Asada a Rose hodně vzal. Moje hlava občas nechápe, že se tohle děje. Jo, vím, je to kniha, ale přece jen - i příběhy občas na něčem stojí. A pokud jen připustím, že se tohle někdy někde dělo, tak se mi svírá srdce. To, že bych knihu nedočetla a nikdy se nedozvěděla, jak to dopadlo, nepřipadalo v úvahu. I když do některých pasáží se mi nechtělo. Kdo ví, co se honí hlavou lidem, které člověk potká. I ta slzička za Nete ukápla, když konečně potkala pár správných lidí. Tyhle detektivky umí chytit.
Páni, to teda byla jízda. Téma – klobouk dolů, hodně nepříjemné. Velmi urputný záporák, proti němu brilantní trio :o) Napínavé úseky, kdy jsem prostě nemohla přestat číst. A Asad. Ten Asad mi dává. Ještě nikdy jsem se u morbidních detektivek neválela smíchy, jako u těch od Adlera-Olsena. Jazyková bariéra (pýcha předběhla uklouznutí) a Asadova pořekadla o velbloudech stála za to :o) V takovém týmu bych chtěla pracovat :o) Humor je takový nenásilný, mezi řádky, ale o to víc stojí za to.
Druhá kniha nezklamala. Bylo to čtivé, chvílema dost nechutné, což na druhou stranu vyvážil Carl, Asad a Rose. Jejich diskusím jsem se nasmála snad víc než u Ženy v kleci. A cesta Carla letadlem mě dovedla k záchvatu smíchu. Autor používá ten humor jemně, skrytě mezi řádky. Líbí se mi to prolínání minulosti a současnosti.
V oblíbených autorech mi přibyde i tento. Knížku jsem přečetla za jeden den a nedokázala jsem přestat číst. Nečekala jsem, že mě to vtáhne tolik do děje, ale jo. Na těch detektivech bručounech, co si dělají věci stejně po svém, přece jen něco je. A nikdy jsem se nenasmála u detektivek tak, jako při diskusích Morcka s Asadem. Příběh byl velmi promyšlený. Kam na to ti spisovatelé chodí? Každopádně pokračuju v sérii.
Konečně jsem se dostala k zatím (doufám) poslednímu dílu s Lincolnem. Jo, nechyběl tam onen klasicky Deaverovský styl, který odkryje vše až na několika posledních stránkách a ukáže, jak jste se pletli v chápání příběhu. Drzý Rhyme, rychlá Amélie, zábavné staré i nové postavy, které dodaly příběhu ten pravý šmrnc. Trochu mi tam chyběl ten vztah Sachsové s Rhymem, jak jsem bývala zvyklá, ale ke konci se to vrátilo do starých kolejí. V knize se vyloupla jedna z postav se jménem Sandy (Sandra), takže šup s tím do Čtenářské výzvy :o). Knihu pro Lincolnovy fanoušky doporučuju.
Tento díl byl pro mne asi nejobtížnější. Vystupovalo zde mnoho osob, bylo tady více příběhů paralelně s tím hlavním. Ač byl komplikovaný, byl to díl kvalitní. Dvě třetiny knihy se mi zdály hodně natahované a ta poslení, nejzajímavější třetina, rychle utekla. Nebo to bylo tím, že jsem ji hltala? Bylo mi těch provinilých až líto, jak je smetli. Ne, nebylo :o) Zasloužili si to. Nicméně mě trochu zklamal úplný závěr o Lisbeth, její cesty do ciziny. Můj osobní názor je, že to nebylo třeba. Celkové shrnutí po třech dílech - padouši dopadeni a nová přátelství. Jo, doporučuju.
Bezva, na doporučení kamarádky a na odlehčení. Po přečtení "Několika odstínů něčeho" se mi do podobných knih nechtělo, ale tady to bylo super přímočaré, humorně napsané z obou pohledů. A kdo by nechtěl božského bastarda? :o) Letos jsem zařadila do čtenářské výzvy, jako žánr, který běžně nečtu. No..., možná si pár knih tohoto žánru na seznam přidám :o)
Stejně jako první díl mě i tento vtáhl do děje rychlostí blesku. Lisbeth se nám změnila, ale stále umí překvapit :o) Za trochu mysteriózní sci-fi konec jedna hvězdička dolů. Začala jsem číst třetí díl a je tam přímá návaznost. Doporučuju.
Připojuji se k pozitivním hodnocením této knihy. Dlouho jsem se odhodlávala, až mě přesvědčila kolegyně, že Milénium určitě ANO :o) Už dlouho mě tak rychle nevtáhla kniha do děje, jako tato; neuměla jsem přestat číst :o) Líbí se mi Lisbeth a Mikael ji skvěle doplňuje. Vrhám se na druhý díl. Doporučuji všemi deseti.
Knížka byla čtivá, protkaná zvláštním humorem. Líbily se mi všechny postavy, provázanost mezi nimi, zápletka i to, jak to nakonec dopadlo. Četba mi zabrala delší dobu, než je obvyklé, protože některé hodně reálné pasáže, byly na mne trochu moc. Možná proto, že opravdu navenek se může zdát vše ideální, ale realita je jiná. Můžu jen doporučit.
Tato kniha se dá číst neustále znovu a pořád budete nacházet řešení pro další situace ve svém životě. Líbí se mi, že není tak zaměřená na "sebevěci", ale vychází z fyziky. Určitě se najdou i v této knize pasáže, které nemůžu až tak přijmout a nesouhlasím s nimi. Ale ano, tuto bych doporučila.
Aniž bych chtěla, tak knížka si mě našla a zapadla do Čtenářské výzvy 2017. Musím se přiznat, že názor na tuto knihu se v mnohém bije. Určitě to není první kniha o spokojeném a šťastném životě, kterou jsem četla, ale zatím vede Kvantový úspěch. Ano, kniha byla vtipná, člověk se v něčem najde, takže určitě zahrála na místech, kde měla. Nicméně chvílemi jsem měla pocit, že máme jen být, o ničem nepřemýšlet, nic nehodnotit, protože je to špatně. Čekala jsem konkrétní rady, ale ty jsem nenašla. Kniha není pracovní, alespoň ne pro mne.
Update 12/2022: Zase jsem sáhla v knihovnicče po "nenáročném čtivu". Ze začátku fajn při střídmém dávkování. Ale postupně se mi rozkrývalo to, že autorka na sílu prosazuje svou kuchyni bez jasných instrukcí a rad, co v dané situaci. Vidím sebestřednost a všichni přede mnou smekněte. Jedna knížka o rádoby seberozvoji a už jsem geroj. Hm, a ono ta knížka od autorky je jen jedna. No nic, na dlouho zas pokoj od kuchyně.
Tato knížka mě tak nenadchla jako Přízraky. Četla se dobře, byla napínavá, ale už ve mne nevyvolala to, co jsem čekala po Přízracích.
Přízraky byla moje první kniha od Koontze a jsem velmi ráda, že jsem četla zrovna ji, protože mě nalákala na další jeho díla. Stejně řadím Přízraky jako jeho nejlepší počin. Doporučuju. Od začátku jsem cítila strach a napětí.
Nikdy nezapomenu na popis chůze dívky ze schodů. Toto mě děsilo ve snech. Kniha i film jsou velmi děsivé, ponuré, film navíc dobře doplňuje hudba.