Nočnípták komentáře u knih

Ještě jsem nezapsala, že knihu čtu a už jsem měla dotčeno. Nedalo se odtrhnout. Zajímavé, logické, nečekané a napínavé. Teď se musím vrátit v čase a přečíst i první díl. Jsem moc zvědavá co bylo dřív. A také doufám, že na třetí díl nebudeme čekat moc dlouho.

18 15.04.2023

Přestože mám knihu již dávno přečtenou, dala jsem ji mezi ty, které právě čtu. Já ji totiž čtu pořád. Leží na stolečku u mého oblíbeného křesla a namátkou ji každou chvíli otvírám. Dělí se o moji pozornost s knihou Dobrodružný svět Zdeňka Buriana.

18 24.07.2022

Tak můj oblíbenec Pavel Čech zkusil i poezii. Byla jsem zvědavá jaké to jeho poprvé bude. A líbilo se mně to. Moc. Je to sice poezie ještě tak nějak nedozrálá, ale jemná, citová a snivá. Ve spojení s jeho nádhernými monotypy, které vlastně básněmi doprovází, je tohle dílko potěchou duše. Mojí tedy určitě.

Co bych chtěla nejvíce?
Třeba být rosou ranní a ležet na louce
Pohlaď tu louku dlaní
Buď tou trávou, co se klaní
Pohlaď ji pomalu a jemně
Buď poutníkem a já budu země
Země i obloha z té rosy
Putováním se děkuje a prosí

18 10.12.2021

Hodně mrazivé čtení. Jak to vypadalo po válce a hlavně po roce 48 na Šumavě. Některé tyto události mně byly už známé, o většině jsem však četla poprvé. Kniha je čtivá a moc zajímavá. Hodně míst, o kterých se zde píše, znám docela dobře. I ta, která již dnes vlastně neexistují. Tedy místa existují, jenom ty osady a samoty byly zničeny a na mapách je nenajdete. Měly být zapomenuty, zrovna tak jako lidé o nichž tato kniha je. Je to vlastně jejich vítězství (lidí i míst), že se tak nestalo.
Mapky s lokalitami vztahujícími se k příběhům jsem si musela ofotit, protože neustálé listování příběh - mapka mě děsně rušilo ve čtení.
V těch mapkách jsou označena místa, která už nejsou. O některých jsem nikdy neslyšela. Takže už vím, kam se na podzim vydám.

18 08.08.2021

Hodně intrik, hodně krutosti, hodně Ciri, málo Yennefer, málo Geralta. Přesto si čtení užívám a pana Sapkowského nesmírně obdivuji za to, jak píše, jaký stvořil svět v sérii o Zaklínači.

18 10.05.2021

Pořád čekám až knihu "zažiju", abych dokázala napsat smysluplný komentář. Nějak se mi to nedaří. Každá kniha od Ruty Sepetys je pro mne zjevením. Každá pro mne otevírá témata o kterých jsem jen tak trochu něco tušila,ale ve skutečnosti nevěděla vůbec nic. Ani Mlčící fontány nejsou výjimkou. Ve škole jsme se o Španělsku neučili nic. Knihy o Španělsku u nás nebyly, mimo okleštěných průvodců. Takže co jsem věděla? Že v čele Španělska byl Franco. Pak tak trochu spojitost Hitler, Mussolini, Franco. Víc asi nic. Takových let útisku. A co ty kradené a prodávané děti? Dokonce v době dětství mých vlastních dětí. Dost mne to rozhodilo. To vlastně každá její kniha. Tahle se mi však četla asi nejlíp. Možná proto, že jsem tušila, že nakonec končí happyendem. A skončila,i když po tolika letech.
Nad Mlčícími fontánami jsem si uvědomila, jak jsem šťastná, že naše vnoučata jsou všechna čtenáři. Přesně tahle kniha totiž patří mezi ty, které jim zprostředkují důležité události, které nám unikaly.

Knižní výzva 2021 - 18. Kniha z prostředí, ve kterém bych se nechtěla ocitnout

18 11.02.2021

Hm, divné děti. A ty co nejsou divné, těm říkáme normální? Co je to divnost a co normálnost? Asi jsem byla divné dítě a naše děti také. Některé bylo divné víc a některé míň. V mém okolí jsou také divné děti a nikdy mne nenapadlo o nich tak uvažovat. Jenomže děti jsou mezi sebou docela dost kruté, takže nakonec tu nálepku divnosti dávají, těm co se trochu vymykají, oni sami.
Knížka se paní Soukupové moc povedla.
Každé dítě je výjimečné i když se zdá divné.

18 21.01.2021

Letos se výroční oheň osady nekonal kvůli korona-viru. Lítost zaháním listováním v tomto trampském cancáku. Mám knihu již roky a tak podle toho vypadá. Už padají listy. Potřebuju nutně novou. Tak kdo ji konečně vydá?
Doporučuji ji všem trampům i netrempům. Fakt to stojí za přečtení. Dýchá z ní pohoda, kamarádství a teplo ohně.

Přečetla jsem ji moc rychle, mrzí mne, že už jsem na konci. Když nepočítám povídky,tak z těchto třech dílů byl tenhle nejlepší. Méně postav s krkolomnými jmény (nebo jsem si už zvykla?), akce střídá akci, děj má spád. Moje láska k Geraltovi z Rivie, teď už rytíři, trvá a těším se na další díly.

Ta mapa, kdyby byla, to by bylo pro mne velkým potěšením. Ráda cestuju prstem po mapách.

18 02.11.2020

Teď jsem si přečetla zdejší komentáře, před napsáním toho svého / a to dělám málokdy/. Tolik rozdílných názorů vyvolala paní Penny. Nejslabší nebo nejlepší kniha?

Pro mne jsou všechny gamachovky velkým zážitkem. Miluji Three Pines. Chtěla bych žít v takové zapadlé a divukrásné vesničce. Chtěla bych mít takové přátele jako inspektor Gamache.

Dlouhá cesta domů byla opravdu dlouhá. To je moc dobře, protože jsem během ní poznala a prožila mnoho netušených a hlubokých cest do nitra Pennyiných hrdinů i svého vlastního.
Smutný konec mne nepřekvapil, tak nějak jsem ho očekávala. Myslím, že tam ani jiný být nemohl, že bych snad jiným koncem byla zklamaná. I když zde bylo málo veršů a úryvků z jiných knih /na ně se vždy moc těším/, stala se pro mne tou nejlepší z celé série. Ale třeba mne Louise Penny překvapí a o příští knize budu tvrdit totéž. Hlavně aby byla a to brzo.

18 11.03.2020

Na stará kolena jsem objevila Sapkowského. Nedotčená seriálem a hrou na PC jsem si užívala čtení o bělovlasém zaklínači. Byl to zážitek.
Nevím, jak je možné, že se mně, která čtu všechno napříč žánry, zrovna Sapkowski vyhýbal / nebo já jemu?/. Ale nikdy není pozdě na objevy. Jsem ráda, že jsem se se Zaklínačem potkala. Fandím mu a těším se na další díly.

18 11.03.2020

Tak zase za 5*. Cormoran a Robin opět excelují. Líbila se mě nejen kriminální zápletka, ale i osobní životy hlavních postav. Čekám na Smrtící bílou a pořád nejsem v knihovně na řadě.

18 06.02.2020

Kniha čtivá, vražda hnusná, Cormoran a Robin opět excelují. I když se mně líbila na Volání kukačky nemá. Takže o jednu hvězdičku méně.

18 15.11.2019

V každé knize od Louise Penny najdu spoustu zajímavostí. V téhle třeba narážky na historii Québecu. Donutilo mne to si vyhledávat další informace. Smutné pak byly Gamachovy vzpomínky na rozhovory s agentem Paulem Morinem.
Mrzelo mne, že je zde mnohem méně citací z knih a básní oproti předchozím dílům Přesto nemohu jinak, než dát opět 5*

A jak už je zvykem u všech "gamachovek" - nádherná obálka

18 23.10.2019

Při čtení Bílé vydry jsem se vrátila do doby, kdy jsem chtěla být kluk. Vždyť jenom kluci prožívali v knihách úžasná dobrodružství. No, abych byly spravedlivá, pár knížek s hrdinkou by se našlo, ale opravdu jenom pár /nepočítám dívčí románky/.

Bílá vydra - nostalgie. Hřejivý pocit nejen u srdce, ale i po těle. Vždyť právě sedím ve srubu u rozpálených kamen, piju čaj a venku řádí sněhová bouře.
Mnohokrát jsem četla příběhy Toníka Žižky - Bílé vydry, ale nepamatovala jsem si nádherné popisy přírody. Snad jsem zapomněla, nebo mě tehdy nic neříkaly? Zato teď jsem unesena krásou slov, kterými autor vypráví o proměnlivosti kanadské přírody v různých ročních obdobích. O srovnávání kanadské a české zimy, léta. Popisy ptáků, kteří žijí tam i tady. Zvěře, která u nás nežije.

Teď jsem připadla na to správné slovo, které vystihuje můj pocit při čtení knih pana Kutíka - ŠTĚSTÍ. Ano, s Bílou vydrou jsem byla šťastná.

Knihy o Bílé vydře doporučuji pro čtenáře od 10 let až do stáří.

18 27.08.2019

"Ten slovník cizích slov je o cizích slovech ?"

"Prosím vás, jsou v té knížce Česká literatura první poloviny XX. století autoři až do současnosti?"

"Jsou v tom atlasu lokomotiv taky parníky?"

"Prosila bych jednu Christie, bohužel autora neznám..."

"Máte dětské knížky v tvrdých deskách?"
"Myslíte leporela:"
"Ne. Takový ty rozkládací!!

Jsem knihkupec a podobných rozhovorů jsem za pultem zažila nepočítaně. Tahle knížka na mne vykoukla při luxování knihovny. A bylo po úklidu. Zase jsem se vrátila o mnoho let zpátky. V té knížce je všechno. Historky o spisovatelích a nakladatelích, rozhovory se zákazníky, citáty, dopisy čtenářů a výtvarný doprovod Jiránka, Renčína, Vyčítala, Neprakty a dalších a dalších známých kreslířů a ilustrátorů. A pro Mirko Ryvolu mám trampské zvolání UMÍ.
Určitě vás kniha pobaví. Mne tedy pobavila tenkrát před lety i dnes.

Je to prostě KNIHA PŘÍTEL ČLOVĚKA.

výzva 2019 - 12. Kniha, která má v názvu slovo kniha

18 31.07.2019

Jedno z mých dětí miluje jablka. A miluje taky koupání ve vaně, takže jsem mu včera dovolil vykoupat se s jablkem. Jablko ve vodě plave - možná bylo stvořeno, aby si ho lidé do vody brali. Posadil jsem se vedle vany na židli a sledoval, jak ve vodě plave dítě, hračky a ovoce.
Když jsem se pustil do mytí hlavy, samozřejmě jsem musel dát šampon i na jablko. Přemýšlím, jestli jablko už někdy vonělo po mátě. Dítě mělo takovou radost, až se mi místy topilo. Ale to se občas stává všem, že nás zaskočí, když si dovolíme být šťastní.
Vždycky se najde někdo, kdo vám bude tvrdit, že jablko do vany nepatří, ačkoli nebude schopný vysvětlit proč. Pravděpodobně to bude někdo dospělý. Ale pak existují lidé, kteří se rádi dívají, jak v té vaně plave. A dokud budou takoví lidé existovat, jablko tam prostě patří.
str.96
Taková útlá knížečka a co je v ní empatie, lásky a důvěry.
Panu Martinovi Selnerovi přeji hodně psychických i fyzických sil, aby svoji práci dokázal dělat ještě mnoho a mnoho let.

18 14.03.2019

Renatecka píše, že čekala od knihy více a nedočetla. Já naopak. Myslela jsem, že to bude tak trochu suchopárné povídání, když je autorem farář. A tak jsem byla mile překvapená. Možná, že třetí část má opravdu sestupnou tendenci co se týká děje. Pro mne má však neobyčejné kouzlo kraje, kde se odehrává. P. František Hobizal miloval Šumavu a lidi. Na všem našel něco krásného a milého. Navíc nám to dokázal i slovy přiblížit.
Schreinerské kořeny - 1945-1946 - Šumava -drsný a krásný kraj kolem Bobíka - odsun / bebo spíš vyhnání/ německých obyvatel
Schöningerské pastviny -1950-1952 - Šumava, krajina pod Kletí - nástup vlády jedné strany
Údolí Vogelsang - 1957-1959 - Šumava, Sušice, Kašperské Hory, Rejnštejn - opět česko-německý problém - ateizace, pronásledování režimem
Všechny tři novely jsou z části založené na skutečných událostech, některé postavy a jejich příběh jsou fikce, ale jiné zase jsou skutečné. Děj všech tří je lehce propojen.

Knihu jsem přečetla za tři dny a bylo mě líto, že už jsem na konci. Místa děje Šumavské trilogie docela dobře znám, Šumavu mám moc ráda a prošla jsem ji jako tramp. Přesto jsem v této knize objevila místečka, kde jsem ještě nebyla. A tak už o víkendu to začínám napravovat.

Nezbývá mi nic jiného, než knihu doporučit ke čtení. Nedejte se odradit, že se zde objevuje i náboženství a Bůh. K té době to prostě patří. Pro mne tohle bude jedna z nejvíce ceněných knih v tomto roce. A také první kniha do letošní výzvy.
Výzva 2019 - 14. Kniha o vašem oblíbeném místě,zemi

18 04.01.2019

Jak liána pevně lpí na stromě, odtrhnout nedá se ani --
Tak chrání vlk smečku a v odměnu za to zas smečka ho chrání.

Knihy džunglí - kdo by neznal Mauglího, Akélu, Balůa a ostatní.
Před pár dny ji vnučka vytáhla z naší knihovny. Zdá se mi, že to pro ni bude těžká četba, ale asi ji podceňuji. Kolik asi bylo mě, když jsem ji četla poprvé?

Včera jsem jen tak nahlídla, že by jsme se třeba ve čtení střídaly. A tak jsem se začetla, že už mám dočteno. Byla to krása. Nevím, jestli jsem jako dítě docenila krásu básní a písní. Teď však vím, že jejich překlad je polovičním úspěchem knihy. Ovšem ilustrace Zdeňka Buriana, ty jsem milovala už tenkrát.

Číl příchod noci zvěstoval,
Mang se už prohání.
Spí stáda v chlévech. Pány jsme,
než přijde svítání.

Slyš kel a spár a dráp a zub,
jako když zvoní kov.
Kdo zákon džungle ctí, těm zní
náš pozdrav : dobrý lov !
/Noční píseň džungle/

18 10.10.2018

Mně se kniha líbila. Moc. Nepitvám a neporovnávám jestli věk hlavních postav odpovídá jejich činům a vůbec už nesrovnávám Vojtěcha Matochu s panem Foglarem. Vyrostla jsem na foglarovkách a jsem ráda, že je naše vnoučata čtou, ale vím, že pro mnoho dnešních dětí je už Foglar překonaný. Pan Matocha je svůj a jeho knihu bych spíš zařadila mezi sci-fi. Je to příběh, který se nemůže opravdu stát, ale to čtenářům nevadí , protože si stejně představují, že to prožít mohou. Jen si vzpomeňte, když jsme četli foglarovky a verneovky. Všichni jsme se nechali unášet dějem a nepřemýšleli, jestli je to možné nebo ne.
Já jsem moc spokojená a doufám, že po této trilogii bude pan Matocha pokračovat ve psaní knih pro mládež. Také se mně líbily ilustrace. Spojení Matocha-Osoha je výborné.

17 18.08.2024