Noctua8 komentáře u knih
Těšila jsem se jak se budu krásné bát, ale po přečtení první půlky knihy jsem byla téměř zklamaná. Popis místa, osob, rozmisťování techniky, sem tam nějaké to málo uvěřitelné setkání x-tého druhu. Prostě jen taková příprava scény pro nadcházející drama a já se bála, že už se žádné "drama" odehrávat nebude. Mýlila jsem se.... Nakonec jsem se bála krásně a tak akorát dlouho. A i když se jedná o fikci, přesto to člověka donutí zamyslet se nad některými věcmi mezi nebem a zemí.... protože zákon o zachování energie jednoznačně funguje :-)
Kniha mě zaujala už, když byla na pultech jako novinka, vlastně ani nevím čím. Asi obálkou a příslibem staré Anglie. Ke čtení jsem se dostala až nyní a jsem veskrze nadšená. Příběh pěkně plynul, nebyl úplně prvoplánový, i když to tak chvilku vypadalo a postavy jsou velmi sympatické. Zatím všechny. Fandím Hughovi i jeho pánovi Gilbertovi a těším se jak se jejich osudy rozvinou v dalších dílech.
Možná by šlo knihu trochu srovnat s případy bratra Cadfaela. I když Hugh jako mladý lékař - vyšetřovatel, není svázaný řeholí a o životě toho ještě tolik neví, a tak se od něj můžeme dočkat i nějakých vtipných přešlapů a milostných vzplanutí. Myslím, že mu to bude slušet. Vzhůru na další díl.
Rozhodně moje největší dětská srdcovka. Četla jsem ji stále dokola. A nejraději kapitolu, kdy Cibulka utíká za pomoci krtka z vězení. Tu jsem četla pod peřinou s baterkou, abych měla tu nejlepší atmosféru :-)
Historické romány Františka Niedla jsou v podstatě sázka na jistotu. I takhle kniha je pěkná a čte se jedním dechem. Jen se nemohu zbavit dojmu, že to vlastně není román, ale takový obsáhlejší prolog pro další knižní sérii, která každopádně ale bude muset mít nejméně 500 stran na knihu.... V Rytířích z Vřesova se otevírají životní osudy několika postav, které se na konci neuzavírají, ale jsou spíš teprve na začátku cesty. Jsem moc zvědavá co FN vymyslí dál. Vím že má oblíbené trilogie, ale tak jak to "rozjel" u vřesovských, bude to chtít něco většího.
Já asi nejsem na severské autory ještě dost zralá. Dlouho jsem se bránila, nakonec jsem podlehla čtenářské výzvě a současným trendům a los padl na Hypnotizéra. Příběh je sice zamotaný s mnohými odbočkami, což by samo o sobě mělo být super, ale když se to nakonec pospojuje, tak se jedná vlastně o triviální zápletku. A podle mě je těžko uvěřitelná. Co mi na knize vadilo asi nejvíce byly nepravidelné vulgární výlevy postav, které byly úplně mimo celkovou linii vyprávění. Říkám si, co se autorům muselo při psaní vždy stát, že se museli uvolňovat takovým nízkým způsobem, který nepřirozeně vyčnívá nad celkovou "klidnou" severskou náladu prostředí a příběhu. Zároveň mi nesedla gangsterská linie tolika dětí. V tom jsem staromódní a děti by měly být tak nějak nedotknutelné..... Takže za mě dost rozpaky a velký otazník, jestli se k severu ještě vrátím.
Výborně jsem se pobavila. Zábavné, svižné, nápadité a vtipné vyprávění zapeklitých kriminálních případů, tak jak je mohli zažít hrdinové v Londýně ve 14. století. Na začátku jsem měla trochu obavy, jestli mi nebude vadit "fantasy", ale nakonec těch nadpřirozených jevů není v knize tolik a dobře zapadají do celkového děje a posouvají ho dobrým směrem. Naprosto jsem si zamilovala hlavu Williama Wallace.... Autorka má hodně načteno (jak se dovíme v doslovu) a zároveň umí skvělým způsobem použít vlastní fantazii, které má naděleno očividně vrchovatě. Je prima, že nezůstává jen u kreslení a pustila se i do psaní. Doufám, že bude ve vymýšlení a psaní příběhů pokračovat. Vřele knihu doporučuji.
V zásadě se knize nedá nic vytknout. Jak píší čtenáři níže, je to taková klidná detektivka, na dvě odpoledne. Pěkně napsaná. Hlavní postavy si lehce oblíbíte. Snad jen trochu víc napětí a méně předvídatelnosti by bylo fajn najít v příštích dílech.
Čekala jsem na to "temné tajemství" ve starém londýnském knihkupectví a dostala jsem jen předvídatelný romantický příběh. A ta předvídatelnost byla asi hlavním mínusem celé knihy. Hlavní hrdinka vede bohatý vnitřní monolog o tom co bude dělat a co nebude dělat, jak se k čemu postaví a jak co vyřeší. Přihlouple tím čtenáře upozorňuje na to, co se dočte na dalších stránkách, jen v opačném smyslu - pokaždé. Mě to dost otravovalo. V zásadě mi Charlotte vlastně nebyla ničím sympatická. Jednoznačně nejmilejší postava příběhu byl kocour Tennyson a taky dvě zaměstnankyně knihkupectví. Těm fandím ještě teď.
Je nutné, nenechat se převálcovat velkou silou konspiračních teorií, kterých je kniha plná. Ani ve smyslu: "... to je hrozné, jak se něco takového může dít !!" ani ve smyslu: "Tak to je naprostá blbost ...".
Podstatné je, užít si skvěle vystavěný příběh a jeho plynoucí děj. Užít si postavy s jejich emocemi, nadějí a prožitými dobrodružstvími. Nechat se okouzlit těmi šílenými nápady, konspiracemi a tajemstvími, u kterých stejně nikdy nebudeme vědět jestli jsou pravdivé nebo ne, protože všechno je tajný plán v plánu jiných plánů.
Já jsem si knihu náramně užila. Jako příběh, fantazii, tajemství. A přestože mám načteno spoustu jiných prací o tajných společnostech a tudíž mám pochybnosti o spoustě myšlenek tohoto příběhu, přesto mě bavil celou dobu. No a na druhou stranu, ve Vatikánu je možné - cokoliv.
Přidávám se k nadšeným komentářům níže. Kniha je opravdu krásně napsaná a děj je natolik upřímný a lidský, že vás osloví, okouzlí, rozveselí a rozpláče přesně v tom okamžiku, kdy to spisovatelka zamýšlela. Naděje a přátelství získaná ke knihám, v knihách a díky knihám prostě stojí za to.
Z velkého očekávání je trochu zklamání. Podle mě je to nejslabší díl Prašiny. Pár nových informací, ale jinak stejná režie zápletek, tudíž se nekoná žádné překvapení, kvůli kterému byste dychtivě otáčeli na další stránky. Je to taková cesta k uzavření kruhu.
Pro mě velmi příjemný literární zážitek. Neotřelý literární styl a velké množství drobných myšlenek k velkému zamyšlení. Rozhodně si od pana Formánka přečtu něco dalšího.
Zajímavý středověký příběh, který vypráví poetickým a zároveň velmi drsným způsobem o tajemném spiknutí... Události, které od sebe dělí padesát let, osudy lidí schovaných uprostřed neprostupné divočiny lesů a močálů, ovlivněné nadutostí a domýšlivostí pánů ze zlatem zdobených římských paláců, oddanost rodovému jménu, cti, pravdě a slibu v kontrastu s touhou uspokojit svoje hříšné touhy, to vše se v tomto románu střídá a vytváří napínavý příběh, který čtenáře nenechá ani na chvilku vydechnout, aby ho přivedl k rozluštění tajemství a nevyhnutelnému konci všech zúčastněných.
Jakou cenu má pravda? Jakou cenu má moc? Jakou cenu má čest? Jakou cenu má život? Jakou cenu má víra? ….. Na tyto otázky kniha sice nepřináší univerzální odpověď, ale rozhodně nutí čtenáře, aby se nad nimi zamyslel a sám v souladu se svým svědomím si na ně odpověděl alespoň při čtení. Ani ne nějak hluboce a filozoficky, ale prostě, tváří v tvář nátlaku, lži a bolesti, ve chvíli solidarity s postavami příběhu.
Jedná se sice o smyšlený příběh, ale hořkost z metod a jednání "ochránců víry" mi na patře zůstala dlouho.
Ačkoliv se jedná o dětskou knihu, je to milé čtení i pro dospělého. Jako oddechovka. Zajímavé vykreslení prostředí lékárnického cechu v 17-tém století a středověkých společenských poměrů. Pěkně rozšiřuje povědomí našich dětí. Nic odborného, přesto poučného... Velice oceňuji fakt, jak je popsané přátelství mezi Christopherem a Tomem... přátele přece neopouštíme ani když za to schytáme pár facek od herdek-táty :-)
S velkou chutí si přečtu i další díly.
Pro mě příjemné překvapení z české tvorby. Pavel Brycz je určitě dobrý vypravěč a s klidným srdcem mu můžeme odpustit i ten Prášilovský podtext, který knihu prostupuje. Vyprávění je to vskutku malebné a úsměvné.
Pro malého Marečka je setkání s hrdinným strýcem Maxem téměř osudové. Objeví jiný svět plný skutečného dobrodružství, začne přemýšlet o těch podivných rozporech mezi strýcovým vyprávěním a tím co říkají paní učitelky ve školce a posléze i ve škole a postupně přichází na to, co je v životě důležité. Že poznání někdy dost bolí, ale i tak stojí za to.
No, já jsem se bála už od začátku. Uprostřed to sice trochu opadlo a napětíčko se nějak rozplizlo, ale konec byl zase dost děsivý. Knihu jsem zvládla jako audioknihu. Příběh ve spojení se strašidelnou hudbou a občasným hororový dětským smíchem byl fakt zážitek.
Knihu jsem si náhodně vybrala v knihovně z předsunutého regálku. Autora neznám, ale líbil se mi název. Takže něco jako "náhoda"... Co mě po jejím otevření okouzlilo, je fakt, že autor napsal tuto malou knížku jen proto, protože se o ní zmiňuje v jiné své románové knize (Pan Gwyn) a tak nějak mu bylo líto, že je jen vymyšlená. Když už si ji vymyslel, tak ji pak také s potěšením a pro radost sobě a panu Gwynovi, napsal - a to považuji za fair-play. Super nápad...
Kniha je o třech setkáních, která zanechají u všech zúčastněných nesmazatelnou stopu na celý život. Svítání je zde použité jako magická doba, kdy se odehrávají osudové chvíle a kdy spolu mohou zvláštním způsobem souznít lidé, kteří by se jinak minuli bez povšimnutí. Použitý styl přímé řeči je trochu netradiční, ale zvláštním způsobem otvírá cestu k tomu, aby byl čtenář přímo účastný oněch setkání za úsvitu dne, jako obě postavy zároveň, a ne jen jako nestranný divák.
Setkání s Vetřelci je vždycky zajímavý zážitek. Ne, že bych toužila o setkání face to face.... Tuto knihu jsem si dala jako audioknihu a musím s velkým uznáním konstatovat, že hlas Pavla Rímského se pro temná zákoutí nepoznaného vesmíru a vyjádření zoufalství lidí v boji o život, báječně hodí. Zní to možná divně, ale takové drama si prostě žádá své. Příběh jako takový nepřekračuje rámec, toho co známe třeba z filmů. Je to další story o setkání lidí a žravých nelítostných vesmířanů a další příležitost, aby poručík Ripleyová dokázala, že není žádná skleníková květinka. I když se nemohu zbavit dojmu, že v těch 37 letech hibernace, přeci jenom trochu zestárla.
Při poslechu pro mě bylo velmi zajímavé, vizualizovat si děj s postavami a v "reáliích", které znám z filmů. Myslím, že to velmi přispělo k vyššímu hodnocení a kniha se tak stala zajímavější. Kdo má sérii Vetřelců rád, nebude zklamán, ale na druhou stranu nedostane žádnou novou informaci (vlastně jednu ano). Kdo se s Vetřelci ještě nesetkal, asi nebude chápat o co tu vlastně běží.
Poslední aristokratka je rozhodně kniha, která Vás pobaví. Vtipné situace se střídají jak na běžícím páse a absurdita se mísí s českým švejkovstvím, leností a zarputilou neústupností hlavních postav, takže každý čtenář jen musí pokývnout hlavou a říci si: "... no jo, takhle by to určitě vypadalo...". Kniha je poměrně krátká a dějově neukončená (prostě část deníku). Příběh opouštíte v okamžiku napjatého očekávání co bude dál.... Uvidíme.
První díl série byl trochu rozvláčný, ale v druhém díly už je to zase super jízda. Jestli se tohle označení hodí použít pro dobu 14-tého století. Nelehký život ve středověku, lesy plné lapků a mordýřů, rytíři na koních pod velením charakterních mužů, kteří ale dovedou bez uzardění potěšit opuštěnou hradní paní a nad ránem pak popravit pár zloduchů. Kombinace dobrodružství, napětí a obyčejné lidskosti potěší každou romantickou duši. Já jsem nadšená a miluju všechny postavy.