Nofar197 komentáře u knih

Vyrostla jsem na sídlišti - celkem pěkném, kde kromě paneláku nechybělo ani hodně zeleně - a tuto knížku jsem četla někdy v osmičce, kdy mi byly blízké všechny ty Jany, Karolíny nebo Zuzany toužící po lasce a náklonnosti a řešící své každodenní peripetie. Ať už Karolína, která ve chvíli před důležitou hudební soutěží dostává zprávu o rozchodu, Jana dlouhodobě hledající vztah k hudbě, Dagmar v konfliktu s učitelkou.......... V roce 1989,kdy kniha vyšla, mi bylo sladkých čtrnáct, takže si dokážu vybavit tehdejší reálie : Umělohmotné náušnice ve stánku na pouti, hudbu skupiny Elán, školní prostředí, kde platilo, že učitel má vždycky pravdu a v případě, že ji nemá, platí pravidlo číslo jedna....... Je to taková nostalgie. Ale Adama jsem tehdy nemilovala.

4 21.05.2023

Tak tuto knížku jsem si kdysi koupila takříkajíc v běhu na cestu autobusem. Neříkám, že jde o nějak výjimečné příběhy, přesto nebylo na škodu nahlédnout do duše tehdejších teens, ačkoli jsem přece jen byla starší než většina našich hrdinů - měla jsem sama krátce před maturitou. Zklamané naděje, zmařené sny, domácí neshody....... To všechno v jádře v zůstává stejné, jen okolnosti a dobové reálie se mění.

3 21.05.2023

R. E. M. : Židé mají na tuto zemi historicky dané právo. S tím Palestinci nic nenadělají, kdyby se na hlavu postavili. A pokud vím, původní plán OSN byl rozdělit tehdejší Britský mandát Palestina na stát židovský a arabský s tím, že Jeruzalém bude mít zvláštní status. Palestinci plán OSN odmítli a den po vyhlášení izraelské nezávislosti zahájily armády osmi arabských států ofenzivu. Arabské armády byly tvrdě poraženy. Je mi líto, ale za svou situaci si Palestinci mohou sami.

4 17.05.2023

Akana : Izrael nám dal B-h. A smytec.

2 17.05.2023

Tak toto byla vůbec první kniha o Izraeli, kterou jsem kdy četla, v době, kdy jsem neměla tušení, že zde jednou zakotvim.
Josef Klansky a jeho žena Edgara navštívili Svatou zemi v roce 1985 - v době, kdy bylo ještě velmi obtížné, ne-li nemožné vyjet kamkoliv mimo socialistický tábor. Naši cestovatelé si napred museli vyřídit vízum do Rakouska, poté na ambasádě ve Vídni požádat o izraelská víza, spolehnout se na přátelé, že jim zařídí letenky, ale hlavně si pohlídat, aby po izraelském vizu nezůstala v pasech ČSSR sebemenší stopa. Dnes neuvěřitelná představa.
V roce 1990 byly diplomatické styky mezi ČSFR a Izraelem obnoveny. V té době se vypravili do Izraele znovu.
Kniha je velice pěkně napsána, mimo poznávání této malé země je velmi zajímavé srovnávat život zde tehdy a dnes.
Ve dnech, kdy tato kniha šla do tisku, vypukla operace Pouštní bouře a Izrael se díky irackemu diktátorovi opět ocitl v přímém ohrožení......

Z dopisu přátel : " Už od 2 srpna, od okupace Kuvajtu, vladla u nás vysoká pohotovost a nikdo nebral na lehkou váhu hrozby šíleného diktátora, že nás chce zničit, utopit v moři krve, totálně zlikvidovat. Bali jsme se, přirozeně, moc jsme se báli, ale méně než ti, kteří nezažili válku v Evropě..... "

" O několik dní později byl Saddam Husajn poražen a irácká armáda rozprasena. Nevyřešené problémy však zůstaly...... "

Nejvíce se mi líbila kapitola o návštěvě Jeruzaléma.
"Zdaleka se zde ještě nenaplnilo proroctví proroka Izajáše, že národ nepozvedne meč proti národu a meče budou překovany v radlice...... To se nezměnilo ani po osmatřiceti letech.

4 17.05.2023

Jedna z nejlepších knih o Izraeli, která navíc vyšla v polovině devadesátých let, tedy v době, kdy se o této středovýchodní zemi v Čechách ještě příliš nevedelo - internet tehdy zdaleka nebyl tim, čím je dnes, takže jedinými zdroji byly knihy, reportáže v časopisech nebo pořady v TV či rádiu.
Autor procestoval s přáteli Izrael a představil tento malý, ale úžasný stát ve velmi zajímavé a čtivé podobě včetně překrásných fotografii. Čtenář tak pozná nejen místa hodná navstiveni, ale i místní flóru, uvidí,jak se slaví třeba svátek Purim, a v neposlední řadě se seznámí např. s Natasou Dudinskou, Slovenkou židovského původu, kterou návštěva Svaté země nakonec přiměla k rozhodnutí v Izraeli žít a založit rodinu.

3 17.05.2023

Česká průvodkyně Mila postupně poznává Thajsko, které ji přiroste k srdci natolik, že se nakonec rozhodne v této asijské zemi žít a založit rodinu. Poutavý příběh mladé ženy, která přesídlila do kulturně i geograficky odlišné země a kterou nezlomila ani osobní tragédie. Nechybí krásné fotografie.

2 17.05.2023

Masako Owada, japonska diplomatka, absolventka Harwardu, jedné z nejprestižnějších světových univerzit,a nadějná pracovnice ministerstva zahraničí, se rozhodne přijmout žádost o ruku tehdy korunního prince Naruhita. Jaké důvody staly za tímto osudovým rozhodnutím?

"Ani tak pro ni nebylo vykročení na profesní dráhu lehké. Konkurence u vstupních testů v této elitní kategorii japonské státní služby je velice tvrdá, pracovní doba je nekonečná, plat není nijak vysoký, ačkoli výhody a výsady spojené s těmito posty mohou být velmi štědré. Zaměstnanecký poměr je přitom v Japonsku, dokonce i v dnešní době, spíše celoživotní úvazek.
Na japonských pracovištích se se ženami nezachází nijak dobře, dokonce hůř než v kterékoli jiné asijské zemi vyjma Koreje a Indonésie. Stále zde v drtivé míře platí viktoriansky názor, že mužovo místo je na pracovišti a místo ženy v domácnosti u dětí. Ačkoli se v posledních letech tyto poměry mírně zlepšily, průzkumy stále ukazují, že Japonsko musí urazit ještě dlouhou cestu, než srovná krok se světovým vývojem. "

"Možná si Masako po třech letech práce na ministerstvu také začínala uvědomovat, že vybudovat si zde kariéru je úkol ještě mnohem těžší, než i ona sama očekávala. Začínala poznávat, že realita života úředníka v sektoru zahraničních vztahů je přece jen jiná, než to, co si představovala. Že ministerstvo zahraničí je typ organizace, která ženu nepustí výš než na úroveň vedoucí úseku, i kdyby byla srbeschopnejsi......... "

To se dá pochopit. Ale asi by všechno bylo lepší než stát se vezenkyni paláce, chodici dělohou, na kterou je dnem i noci vyvíjen nátlak, aby dala trůnu dědice, o popirane depresi nemluvě. Chudák ženská.

5 17.05.2023

Eicherik : Ta poslední stránka mě odrovnala spíš ve zlém. Anna zkrátka přišla po dvanácti letech za Markem, aby mu oznámila, že se zmylila a může s ním zase být. A ten osel ji vděčností padl k nohám.
Nemyslím, že muži jsou pitomci v citových záležitostech, bohužel tady to sedělo. Inu i uznávaný chirurg profesor Vydra myslel občas rozkrokem.

8 17.05.2023

Hledání smysluplného způsobu života - ikigai - ,umění spatřovat krásu v nedokonalosti, kincugi, lesní terapie, čajový obřad, sonda do japonského domova nebo ochutnání japonské kuchyně, umění hospodařit s penězi či neobyčejný zážitek koupele v termálních pramenech - to vše lze najít v této knize, jejíž přečtení probudí chuť a zájem o hlubší poznání japonské kultury a této neobyčejné země vůbec.

3 15.05.2023

Autorka v knize velice pěkně, bez sentimentu a pocitu hořkosti zpracovala své vzpominky, kdy útlém dětství musela čelit ztrátě známého prostředí, milované babičky a přátel, a naopak zvyknout si na novou neznamou zemi, jejíž jazyk a kultura ji byly naprosto cizí. Výborná kniha.

4 07.05.2023

Velmi dobrá kniha, která se soustředí na dosud poněkud opomíjené téma, které je přirozenou součástí života.

(SPOILER) Malá Hadasa (Myrta) přichází o celou rodinu. V milovaném Jeruzalémě nemá v žádné příbuzné, proto po ztrátě nejbližších a nejdražších přichází i o svůj domov a nastupuje cestu do perskeho Susanu, kde žije její strýc Mordechaj. Hadasa zpočátku není šťastná v naprosto odlišném prostředí, ale postupně se strýci podaří najít cestu do srdce děvčátka, navíc nachází přitelkyni v řecké vesnici Arderikka. Hadasa postupně dospívá, ale v té době se nad perskou židovskou komunitou začínají stahovat mračna v podobě ďábelského Hamana, rádce krále Achasverose..........
Velmi pěkne beletristické zpracování biblické Knihy Ester (Megilat Ester).

2 07.05.2023

Vydat takovou knihu je jedním slovem drzost a neúcta k milionům zavražděných během nacistického šílenství.

Tak tohle se vážně nepovedlo.

Obvykle působí beletristicka zpracování osudů biblických postav poněkud rozpačitě - aspoň podle mého názoru. Jiftach a jeho dcera je výjimkou - používám hebrejské jméno Jiftach místo Jefta. Ten muž musel prožívat hrozné dilema - na jedné straně závazny slib zápalné oběti, na straně druhé doživotní výčitky, pocit draze vykoupeného vitezstvi....... A nakonec vědomí, že ta hrozná oběť nebyla vůbec třeba. Nešťastný hrdina galadsky...... Na druhé straně kdyby na místě Jaaly byl kdokoli jiný, pak by to jeho spánek nerusilo?

2 05.05.2023

Naivní a neangazovana filmová hvězda Karla žije jen svým úspěchem. Poté, co u sebe nechá přenocovat účastníka odboje, její život nabere zásadní obrat.......
"Litovala už jen jednoho : Že neudělala víc."

4 05.05.2023

Autor zpracoval své zážitky z koncentračního tábora do neobyčejné knihy. K přečtení mě ve druhém ročníku inspiroval úryvek v učebnici literatury a ačkoli nešlo o snadné čtení, patří na tomto poli mezi nejlepší, které jsem četla.
"Jaké jsi národnosti? Proč nemáš řádně prisity vingl? "
"Fasovali jsme v Osvětimi kabáty bez označení. Jsem Čech, politický. "
"Eine Tscheche? Tsechy mají blechy. Stimmt? Je to tak? "
"Ne tak docela. U vás v Říši jsme k tomu ještě chytli vsi. "
To bylo téměř drzé, ale pohlavek nedostal. Dozorkyně se příliš lekla slova vsi. "

4 05.05.2023

Beletristické zpracované osudy Charlotty Mexické. Ambiciózní mladá žena vzhlíží ke královně Victorii, úspěšné anglické vladarce, a touží dosáhnout stejné politické proslulosti. Přijímá nabídku k sňatku s vévodou Maxmiliánem, bratrem rakouského císaře, a doufá, že coby mexická císařovna dosáhne stejné mety. Bohužel skutečnost je úplně jiná.......

4 05.05.2023

Tak tuto knížku jsem dostala téměř před čtyřiceti lety k osmým narozeninám.
"Jsem s tebou. " Několik slov na malém listku, který Klarce vsune do ruky přítelkyně matky její nejlepší kamarádky Moniky. Co znamenají?
Klárka se tak poprvé ve svém krátkém životě setkává se smrtí. Zároveň těžce prožívá odcizení se svými nejlepšími kamarádkami a nakonec překonává závažné onemocnění. Vlídný a dojimavy příběh.

2 01.05.2023