Noresa komentáře u knih
Boží! Dokonalé! Už po pár stránkách u mě vznikla závislost. Já, která nečtu fantasy a knížku, kterou koupil do společné knihovny manžel, jsem dlouho přehlížela. Byla ale tak krásná, že jsem si řekla, že tomu dám jeden večer...z jednoho večera se stalo několik dní. A samozřejmě už mám doma pokračování a jako sběratelka i speciální černobílou edici s bonusovými kapitolami.
Má nejoblíbenější knížka od Hartla, klasická odpočinkovka, která rychle vtáhne do děje, bez zbytečné omáčky okolo.
Po knížce "Soběstačný" jsem měla větší očekavání. Knížka se mi přesto líbila a určitě stojí za přečtení.
Má nejdéle čtená kniha. Některé pasáže se četly samy, někde jsem měla problém udržet pozornost a zaujetí. Rozhodně ale doporučuji přečíst, vůbec jsem netušila, jak moc bývalý režim nenáviděl řádové sestry a co všechny si musely vytrpět. Obdivuji také pečlivost a preciznost Kateřiny Tučkové, deset let práce a dvakrát přepsat celou knihu tak, aby do sebe všechno zapadalo..
První knížka od Markéty Lukáškové koupená úplnou náhodou, přečtená během chvíle. Někdo tu psal o plytkosti díla, mně knížka neskutečným způsobem vtáhla do děje a nápad napsat dvě dějové linky podle způsobu rozhodnutí hlavní postavy....úžasné!
Přiznám se, že jsem do této chvíle o Životicích nic nevěděla. Po přečtení této úžasné knihy nechápu, jak je možné, že je tragédie Životic tak málo známá. Doufám (stejně jako autorka), že se tato hrůzná část naší historie dostane do většího povědomí lidí a že muzeum Životic bude otevřeno na víc než jeden den v týdnu.
Díky Databázi knih jsem objevila Rut Sepetys a její citlivě napsanou výpověď Liny o pracovních táborech na Sibiři. Přečteno jedním dechem v pohodlí a teple domova, přesto jsem se díky skvělému zpracování chvílemi třásla zimou společně s Linou, Jonasem, jejich maminkou a dalšími postavami. Další skvost v mé knihovně.
Petra Dvořáková počtvrté. Vrány jsem měla přečtené za dva dny, ale na Bářinu "proměnu ve vránu" nezapomenu ještě hodně dlouhou dobu. Několikrát během čtení jsem nahlas pronesla "To je kráva. " (myšleno na Bářinu matku). Naprosto skvěle vystihnuté charaktery postav a úplně nejvíc bych vyzdvihnula to, jak autorka dokázala vystihnout Bářinu dětskou naivitu, že to, co se děje, je vlastně normální....Z vlastní zkušenosti ten pocit znám a vidět to teď na papíře zažívat někoho jiného, byl velice silný zážitek.
Četla jsem, když mi bylo 17 v rámci povinné četby. Tehdy se mi to celkem líbilo, byť se mi forma divadelní hry čte hůř.
Už je to 15 let, co jsem knížku četla. Tenkrát mě neskutečně zasáhla, ráda bych se k ní po letech vrátila. Do dnešního dne si pamatuji tu větu, že si člověk je schopný zvyknout na všechno. Nejde "pouze" o holocaust, jde o smysl života, o neskutečnou vůli žít, o vnitřní síle človeka...Měl by si přečíst naprosto každý..
Svět lidí s tělesným postižením důvěrně znám. Vaška jsem párkrát viděla. Umí skvěle psát, stejně tak dobře vyprávět. Přesto nemůžu dát plný počet hvězdiček, protože ten "jeho svět" mohl vystihnout ještě o trochu líp.
Potřebuji větší počet hvězdiček. Jedině tak bych mohla vyjádřit dokonalost této knihy, protože slovy to vystihnout nedokážu. Štěpán, jeho maminka, děda. Cítím vůní mrkve i pach přepáleného oleje. Vidím Štěpánovy smutné oči, ale i radost dědy z výletu k rybníku. Byla jsem u všeho...tak moc mě to vtáhlo..neskutečné, doporučuji každému, kdo se dokáže do knihy vcítit a na chvíli opustit realitu. Tohle byl neskutečný zážitek!
Dědina....první stránky se mi četly dost těžkopádně...brzy jsem si na místní mluvu zvykla a přišlo mi to naprosto přirozené. Bylo to zvláštní, všechny postavy mi lezly na nervy, primitivní, sobecké uvažování, závist, kam se podíváš. Přesto jsem je nějakým způsobem dokázala pochopit. Velmi ambivalentní pocity. Je to třetí knížka od Petry Dvořákové a já musím říct, že opravdu smekám. Začínám mít pocit, že dokáže napsat naprosto o čemkoliv.
Zahrada mě naprosto pohltila. Příběh, hlavní postava, styl psaní. Mám jen několik knih, díky kterým jsem mohla prožít zážitek takové intenzity, který ve mně rezonuje ještě několik týdnů a měsíců po té. Tahle kniha se k nim řadí. Téma, které se v beletrii objevuje zřídka, jestli vůbec, zachycené s citem, pokorou. Postava Jarka je mi velmi blízká, i teď po několika týdnech po přečtení se mi stýská. Děkuji autorce za napsání Zahradym.
Od knížky jsem měla jiná očekávání. Byla mi doporučená s tím, že je to o člověku s mentálním postižením. Čekala jsem pohlazení na duši typu Forresta Gumpa. Tohle byla ale spíš satira na společnost a vliv médií. Knížku jsem dočetla, nebyla špatná, ale už se k ní určitě nevrátím.
Má druhá kniha od Petry Dvořákové. Po velikém nadšení ze Zahrady jsem byla že začátku lehce zklamaná. S hlavní postavou Hynkem jsem trochu bojovala. Jeho egocentrismus, vulgarismy a přístup k životu mě iritovali, ale čím více jsem ho poznávala, tím více jsem ho chápala. Po dočtení knížky jsem se dokonce přistihla, že mi chybí.:-)
Musím vypíchnout také skvele vykreslené nemocniční prostředí,určitě je poznat, že autorka byla původně zdravotní sestra.