Norri
komentáře u knih
Škorpion. Kniha 5, 6
Stephen Desberg
Tohle je čisté dobrodružství. Indiana Jones a poslední křížová výprava. Bez klobouku a biče, zato ale s kordem. Škorpion se svým parťákem a dvěma zrádnýma ženskýma cestuje blízkým východem, aby nalezl kříž svatého Petra. Za nimi se žene několik vzájemně nespolupracujících skupin pronásledovatelů. Přepadení střídají zrady a tak pořád dokola. Situace se neustále mění, ale čtenář se v ději neztrácí a stále se baví. Mariniho kresba je úchvatná.
Ač si už od první knihy říkám, že další knihu už si nekoupím, tak mám zatím všechny. Na jednu stranu se ten příběh může zdát jednoduchý, ale není problém dát všechny dosavadní knihy na jedno posezení. Některé z nich už po několikáté. Pořád to baví a hrozně dobře se to čte.
Jizvy
Warren Ellis
V půlce druhé kapitoly jsem si říkal, že tohle je nechtěný dárek… V knihách a komiksech hledám únik. Hledám svět fantazie, dobrodružství anebo poznání. Ale některé věci poznávat nechci. Jediná kniha od Mighty Boys, kterou jsem si nekoupil, byly Ozvěny. Přečetl jsem si anotaci, prohlédl ukázky a řekl jsem si, že tohle číst nebudu. A právě v druhé kapitole jsem si říkal, že Jizvy bych si nejspíš také nekoupil. Brutalita vražd na začátku knihy je enormní.
Tahle kniha je hodně syrová. Člověk tyhle masakry občas vidí v televizi, zejména ve filmech a seriálech, do zpráv už tyhle explicitní věci nepouštějí. V televizi jsem už na to zvyklý. Tady mě to ale zaskočilo. A ač ten masakr ze začátku už dále nepokračuje, tak musím konstatovat, že předmluva měla pravdu. V téhle knize není vůbec nic veselého a hned na začátku jsem uvěřil, že na konci této knihy se skrývá příšera. Ne nějaká slizká příšera z vesmíru, nebo skřet z jeskyně, ale zkurvené zvrácené monstrum, které může bydlet v bytě vedle vás.
Příběh je docela dobře napsaný a má pěkně hutnou atmosféru. Warren Ellis se do něj pokusil vepsat své zkušenosti se smrtí, a jako otec dcery také své největší obavy. Napsal detektivku o policajtovi, ve kterém se všechen hnus z vyšetřovaných vražd dětí hromadil příliš dlouho. Poslední vražda byla tak brutální, až se v něm něco zlomilo. A přesně o tomhle Jizvy vypráví.
Po dočtení jsem svůj názor na knihu přehodnotil. Je to fajnový dárek, ale asi se k tomu nebudu vracet moc často. Nejlepší na této knize je její psychologická rovina.
Kresba Jacena Burrowse je docela specifická. Není prvoplánově pěkná, zejména v této černobílé podobě. Ale dá se na ni rychle zvyknout a s příběhem parádně funguje. Za zmínku stojí i desky knihy, na kterých dělá zajímavý efekt parciální lak.
Afterpunk
Jonáš Ledecký
Na tuto knihu jsem se velmi těšil. Vlastně jsem se na ni těšil více než rok, od Comic-Con 2023, kdy ji Ledecký se Suchánkem oznámili. A teď jsem ji konečně otevřel a hned v první kapitole, na prvních čtyřech stránkách, vidím nesmysly, které vyloženě bijí do očí. Původně jsem hned sepsal, co je tam všechno špatně. Ale pak jsem si řekl, že knihu dočtu do konce a pak první kapitolu posoudím v celkovém kontextu. Dobře jsem udělal, protože teď můžu napsat, že první kapitola je otužovací. Potom už všechno bylo v pohodě, anebo jsem už neměl potřebu řešit detaily.
Kniha je kratší, než byste čekali. Přečteno jsem měl dřív, než jsem vypil kafe. Všechny povídky jsou velmi krátké, některé dokonce jednostránkové. Některé mají úsměvnou pointu, jiné jsou naopak velmi syrové a šokující. Ve výsledku musím říct, že jsem spokojený. Má to správnou atmosféru a ty špatné konce mají něco do sebe. A ten jeden dobrý vlastně taky.
Co se týká výtvarné stránky, tak kresbu obou autorů mám rád. Michal Suchánek si mě získal už v Děsivých radostech a tady na to navázal. Ten styl je zcela rozeznatelný. Možná až moc. Kdyby třeba povídka Vzteklí psi byla součástí Děsivých radostí, tak by vám ani nepřišlo, že tam nepatří. Suchánkova kresba je zkrátka stále stejná. U Jonáše Ledeckého je to jinak. Ten stylově hodně vyrostl a jeho kresba působí dynamicky a zároveň tak nějak správně pulpově.
Potěšila mě závěrečná jednostránková povídka WHAAM!. V Tate Modern jsem před tím obrazem stál a říkal jsem ženě, že je to takový divný fake. Kdyby to byl zvětšený panel ze skutečného komiksu, tj. nakreslený autorem, který nakreslil celý komiks, tak by to byla pecka. Skutečný komiksový pulp vystavený v galerii. Ale tohle si na komiks jenom hraje. Umění, které komiksem nikdy nebylo. Nedokonalost staré tiskové technologie úmyslně napodobená ručně.
Bonusová část je zde skutečně obsáhlá.
Želvy ninja: Poslední ronin - Ztracená léta
Kevin Eastman
Ztracená léta jsou po Posledním Roninovi zklamáním. Místo dobře vymyšlené zápletky proložené vzpomínkami a emocemi, jako to bylo v předchozí knize, tady dostáváme vatu, která se mě téměř vůbec emočně nedotkla. A nostalgie tady také nezafungovala. Během čtení jsem pořád čekal, kdy to konečně začne být zajímavé. Jenže to se nestalo. Kniha jede dvě dějové linie, které se střídají, ale jinak nejsou nijak propojené.
První z nich je prequel Posledního Ronina a vypráví o putování Michelangela z Japonska, přes Evropu, zpátky do Ameriky. To putování má zápletku, má akci, Michelangelo zažívá útrapy, ale celé to k ničemu novému nevede. Nemá to žádný důsledek v dějové linii ze současnosti. Navíc víme jak a kdy Michelangelo zemřel, takže to ani nemůže být moc napínavé. Velké skoky v čase tomu také moc nepomáhají.
Moc zajímavé nejsou ani nové malé Mutant Baby Ninja Turtles v dějové linii ze současnosti. I když těm přiznávám jistý potenciál do budoucna. Zatím ale mezi nimi chemie moc nefunguje a jsou spíše otravné. Na nostalgii tady zbyla už jen April a ta svoji část příběhu zvládla dobře. Její vyprávění byla nejspíš nejzábavnější část celé knihy.
Obě dějové linie se často vrací k tomu, co už bylo vyprávěno v Posledním Roninovi, jako by se to snažilo alespoň vytěžit něco málo z toho, co fungovalo dříve.
Domeček krve a bolesti
Mike Carey
S domečkem pro panenky se v komiksech setkáváme docela často. Ten od Mika Careyho mi připomněl ten ze Zámku a klíče od Joe Hilla. Možná i proto ten komiks vyšel pod značkou Hill House Comics. Anebo je to přesně naopak, a právě proto napsal Mike Carey o domečku pro panenky. Ať tak nebo tak, Domeček krve a bolesti má typický Careyho rukopis. Čte se to velmi dobře, je to napínavé a při čtení vůbec netušíte, jak se bude příběh vyvíjet. Přesně takhle to mám rád. Co se týká zápletky, tak celý původ a účel tohoto domečku pro panenky mi připadá přitažený za vlasy tak nějak komplikovaný. Vysvětlení, kterého se mi dostalo, mě moc nepřesvědčilo. Nicméně s přivřením jednoho oka příběh funguje a ten komiks jsem si užil.
Brodeckova zpráva (adaptace)
Manu Larcenet
Je to fascinující a mrazivé. Až na dřeň to odhaluje hnus, na který lidi chtějí zapomenout. Ukazuje to, co všechno v lidech probouzí válka a strach. A také vzpomínky na ně. Mohl bych klidně dál pokračovat ve výčtu toho, co všechno tento komiks ukazuje, odhaluje, rozjitřuje a připomíná. Je to pro to, že jde opravdu do hloubky. Nic konkrétního nezobrazuje. Vypráví většinou pouze v náznacích a zmínkách, a nechává tak fantazii, aby všechno dokončila a probudila patřičné emoce. Působí proto tak nějak celistvě. Nejde jenom o konkrétní zločiny a hříchy. Jde o atmosféru, která to všechno propojuje. Je to syrové a nutí to člověka přemýšlet. Jsem vděčný za to, že patřím ke generaci, která tady takovým hrůzám a zkouškám vystavena nebyla a snad ani nebude. Stejně tak bych to přál všem, kteří přijdou po nás. Zprávy ze světa nás však denně přesvědčují, že ty hrůzy máme asi v povaze.
Fascinující je i výtvarná stránka komiksu. Nádherná černobílá kresba dává do kontrastu krásnou a nevinou horskou přírodu s urputnými a divokými výrazy zlomených lidí s černým svědomím či s prožitými hrůzami. Diktuje příběhu pozvolné tempo a v sekvencích beze slov nechává působit co bylo vyřčeno anebo to, co má teprve přijít.
Bez vlasů
Tereza Drahoňovská
Ten komiks působí jako jedna velká pozitivní jízda. Ale… Tereza Drahoňovská na konci knihy říká, že je jí lehce mdlo, když vidí své úsměvy na prvních fotkách bez vlasů, protože ví, co všechno za těmi úsměvy skrývala. Já mám trošku obavu, že za posláním tohoto komiksu, tedy za osvětou a povzbuzením pro jiné pacienty, se toho také skrývá více. Je jasné, že náš největší nepřítel se většinou schovává v naší vlastní hlavě. A to ten komiks ukazuje. Jenom se mi nechce věřit absolutní absenci nepříjemných reakcí z okolí, i když třeba neúmyslných. Na druhou stranu, to, co si myslí ostatní, to nám může být ukradené, že. Celkově ten komiks vnímám pozitivně a navíc jsem se dozvěděl i něco nového. Gratuluji k úspěchu ve Francii!
Po záhadných stopách tajuplna
Dan Černý
Je fajn, že každá z Fanoušových knih je jiná. I tak je asi potřeba užívat je velmi střídmě, aby se toho člověk nezajedl. Tentokrát se Dan Černý vydal s Fanoušem po stopách populárních záhad, jako jsou Yeti, potopené říše anebo obrazce v poušti Nasca. Všechna setkání tentokrát nekončí ani masakrem na ostřích čepelí, ani žhavou nocí v hipísáckém doupěti, nýbrž poněkud absurdně.
Tři úkoly pro Klytoru
Dan Černý
Po zombie masakru v Továrně zkázy tady máme divokou hipísáckou jízdu vesmírem, proti které byla cesta na Woodstock úplný hudební tábor. V hlavní roli je tentokrát Klytora, která se setká nejen s obludami tak příšernými, že i Blátotlačka z Traalu je proti nim úplný milouš, ale také s nadrženým ropušákem a žhavou čarodějkou popíjející Absint. Oproti předchozí knize obsahují Tři úkoly pro Klytoru pár pěkných komiksových odkazů, ale scénářem jsou za Továrnou zkázy kapánek pozadu. Jde zde spíše o navazující vtipné momenty a nápady. To samozřejmě není nijak na škodu a pořád je to parádní zábava.
Továrna zkázy
Dan Černý
Geniální to asi není, ale kdo potřebuje geniální komiks, když můžeme mít super zábavný a nahláškovaný zombie masakr? Je to sranda a je to famózně nakreslené. Dan Černý má skvělý styl a je neuvěřitelně vykreslený.
Batman / Soudce Dredd
Alan Grant
Před deseti roky by se mi to asi nelíbilo. Měl jsem radši Jima Leeho a Batmana, který se bral trošku vážně. Je evidentní, že už jsem jinde. Dneska si tyto přepálené příběhy a divokou výtvarnou stránku užívám. Všichni jsou tady parádně drsní a hláškující. Přepálená a špinavá malba probouzí fantazii mnohem více než čistá linka mainstreamu. Je to osvěžující. Škoda, že toho není více.
Nikdykde (komiks)
Mike Carey
Perfektní! Jako román jsem Nikdykde četl už hrozně dávno a pamatoval jsem si z toho už jen fragmenty. A taky že mě to bavilo. Tato adaptace mi to krásně oživila. Jsem rád, že mě Mike Carey nezklamal ani tentokrát (on to nejspíš ani neumí) a napsal neuvěřitelně čtivý scénář. Celou knihu jsem přečetl doslova na posezení. Nemalou zásluhu na čtivosti má ovšem také Glenn Fabry. Jeho kresba je povedená a pěkně přehledná.
Okko: Cyklus vzduchu
Humbert Chabuel (Hub)
Opět to má skvělou atmosféru fantasy Japonska. Je to vyvážený mix napětí, humoru a šokujících momentů. Je v tom cítit Japonská krutost i osudovost. A taky je to krásně nakreslené. Zkrátka je to dobré pokračování. Těším se na další díly.
Oskar Ed 1–3 (souborné vydání)
Branko Jelinek
Hm, za čas si to budu muset sjet ještě jednou. Snad po sté zjišťuji, že tyhle psycho věci nejsou pro mě. Co jsem vlastně čekal? Knihu “Oskar Ed: Můj největší sen jsem už četl a byl jsem na konci stejně zmatený, jako teď. Jasně, pointu jsem zhruba pochopil, ale ještě několik dní se to v hlavě budu snažit složit do kompletního jasného obrazu. Stejně to ale nakonec vyšumí do ztracena a bez uspokojení
Nechápejte mě špatně, neříkám, že je ta kniha špatná. Jenom to potřebuje určité mentální nastavení, který asi nemám. Začalo to jako skvělý absurdní horror. Nápady jsou tam fakt krásně šílené a bavil jsem se. Říkal jsem si, že je super, že oproti knize “Můj největší sen je tady všechno “realita. Všechny ty divné věci přece vidí i policajti. Něco mi sice tak úplně nesedělo, ale i tak to bylo fajn. Pak se to ale začalo překlápět do halucinací a snů, aby to zase na konci otočilo celé mé chápání naruby a nohama vzhůru.
Kresba, fantazie a imaginace Branka Jelínka je úžasná.
Batman / Želvy nindža 2
James Tynion IV
Stejní tvůrci, a přesto je druhá kniha jiná než ta první. A není to jen tím, že se to tentokrát neodehrává v Gothamu, ale v želváckém New Yorku. Kresbu jsem si užíval o více než v první knize. Bane je tady velkolepý. Jinak je to ale mnohem méně nahláškované a méně odlehčené. Nese se to na temnější a epičtější vlně. Zpočátku mi to připadalo jako chyba, že bylo humoru oproti první knize ubráno. Přece jenom, humor je silná zbraň a želvám velice svědčí. Bitky s Banem mě ale přesvědčily, že i temnější příběh může v tomto crossoveru dobře fungovat.
Batman / Želvy nindža (limitovaná edice)
James Tynion IV
Jsem rád, že mě ten komiks nezklamal a naplnil téměř všechna má očekávání. Vůbec se to nebere vážně a je to krásně nahláškované. Docela často jsem se při čtení smál. Co na tom, že příběh je jenom o tom, aby se udělala týmovka. Nikdo příčetný nemůže čekat nic hlubokého od crossoveru Batmana a pubertálních zmutovaných želvích ninjů. Tohle bylo naopak napsané tak, aby to bavilo a potěšilo fanoušky obou světů, a to se povedlo. Trošku rozpolcený jsem ohledně kresby. Některé strany jsou naprosto boží. No a na některých ta kresba vůbec nefunguje, jsou tam špatně proporce a obličeje jsou tak nějak směšné. Naštěstí to dobré převažuje. Celkově mám pocit, že tento komiks dělali všichni zúčastnění s láskou k želvám i Batmanovi. Za zmínku stojí i rozsáhlá galerie obálek na konci knihy.
Smrt naděje - Ztrestání Shu-Torunu
Kieron Gillen
Knihu otevírá krátký příběh “Letmé setkání. Vypráví o dvou prastarých sithských mečích a o dvou Skywalkerech, kteří se téměř setkali. A taky o závodech kluzáků. Zkrátka pěkná jednohubka s pěknou kresbou.
Prvním hlavním příběhem je “Smrt naděje. A je to skutečně přiléhavý název. Příběh navazuje na “Vzpouru na Mon Cale a na zradu, která byla odhalena na jeho poslední straně. Tady vidíme důsledky té zrady a je to skutečně epické. Je zde beznaděj i velkolepá vesmírná bitva. Je zde také jedna z dalších ukázek přátelství, které je mezi Lukem, Leiou a Hanem.
Příběh “Ztrestání Shu-Torunu navazuje na “Smrt naděje. Je to takové oko za oko aneb Zabili jste mně strejčka, tak tady máte přes držku. Luke, Leia, Han a pár dalších expertů se vydávají na trestnou výpravu na Shu-Torun. Prý nejde o pomstu, ale o vyřazení zásobování Impéria. Malé pomstě královně se ale nikdo nebrání. A jak už to bývá, všechno jde perfektně podle plánu, dokud do toho někdo nehodí vidle. Plán nabere jiný směr a začne jít skutečně o hodně. Stejně jako v předchozích příbězích je i tady perfektní scénář. Je to napínavé, je to dramatické a čte se to opravdu jedním dechem.
Všechny příběhy v knize mají několik výtvarníků. “Letmé setkání má kresbu asi nejvíce osobitou a nemám ji co vytknout. Horší je to u příběhů “Smrt naděje a “Ztrestání Shu-Torunu. Občas je to takový ten styl, kdy máte pocit, že nečtete komiks, ale sledujete film. Zkrátka moc pěkná kresba. A občas je to naprostá katastrofa. Jenže tyhle příběhy hrozně moc táhnou scénáře, takže jsem se nakonec nějakými excesy v kresbě ani moc nezabýval.
Jedna k jedný
Jakub Guman
Tento komiks mi prodala už jeho obálka. Jak jsou na obálce dvě nahaté holky, tak objednávám. Příběh je o krizi středního věku, tvůrčí krizi a krásách koupání bez plavek. Dvě holky se vydávají na výlet s cílem znovu nakopnout spisovatelskou kariéru jedné z nich. No a jak myslíte, že to dopadlo? Jedna k jedné je naprosto pohodový komiks. Krásný únik z drsné reality do kempu Hladina, kde můžete vystavit slunci i ty části těla, kam vám slunce běžně nesvítí a každé ráno se můžete smát tomu, co jste vyváděli předešlý večer. Jasně, řeší se tam i nějaké ty splíny a depky, ale ne moc. Prostě na pohodu.
Kresba je svérázná a často má k dokonalosti hodně daleko. Je ale krásně hravá. Bavil jsem se panelováním a různými úhly pohledu. Některé panely jsou dokonce skvělé. A taky je tam Olinka a její gumoví medvídci.
Doktorka Aphra a enormní zisk / Já pán, ty pán
Kieron Gillen
Doktorka Aphra patří k tomu nejlepšímu, co Star Wars komiksy od Egmontu nabízí. Není to jen samotnou Aphrou, ale také existencemi, kterými se obklopila. Všichni jsou tak úžasně vynalézaví a krutí, až je to vtipné. Tato kniha navazuje na knihu, ve které Aphra získala krystal s šílenou myslí prastarého Jedie a ve které přehodila Luka Skywalkera upírské královně. V této knize krystal stále má, a v první části s názvem “Enormní zisk se jej snaží prodat na aukci pro zločinecké bossy. A je to opět jízda a skvělá zábava. Asi není nutné zmiňovat, že to všechno nedopadlo podle plánu. Tradičně nezklamali zvrácení vražední droidi, ani Černý Krrsantan.
Druhá část s názvem “Já pán, ty pán navazuje na předchozí příběh, a Aphra je zde vydírána svým bývalým droidem Nulákem. Ten si rozjel svůj zločinecký syndikát a posílá Aphru na loupežné výpravy, od kterých mimo jiné očekává, že zlomí její morálku. Důležitou roli zde opět hraje Aphřino geniální plánování, ale ještě důležitější je zde prvek, který v předchozích knihách zcela chyběl. Znovu se zde setkáváme s imperiální důstojnicí Tolvan, a s ní přichází i romantická linka. Není to žádná růžová knihovna a v rámci celé Star Wars série je to docela osvěžující.
Povedená je zde i kresba všech zúčastněných výtvarníků. Docela dost jsem si všechny příběhy užíval. Čtu tuto Star Wars sérii od Egmontu už měsíc a musím říct, že jsem z toho už docela unavený. Nadšení z prvních knih už bylo skoro úplně pryč a přečíst každou další knihou začínalo být těžší a těžší. A potom se vrátila Aphra a já jsem to celé přečetl na jeden zátah. Takže v rámci Star Wars komiksů si tohle 5* zaslouží.
Star Wars: Vzestup Kyla Rena – Oddanost
kolektiv autorů
Tahle kniha obsahuje pro mě možná nejužitečnější povídku ze všech Star Wars komiksů, které u nás vyšly - Vzestup Kyla Rena. Kylo Ren a První řád pro mě byli a stále jsou velkou záhadou a pořád nějak plně nechápu, co se sakra stalo mezi VI. a VII. epizodou. Tak teď znám alespoň pěkný origin Kyla Rena. Sice není jeho přechod na temnou stranu tak podrobně zmapovaný jako u jeho dědy, ale je zřejmé, že se jelo podle podobného scénáře. Stejně jako Anakin, i Ben s temnou stranou dlouho bojoval. Tenhle origin od Charlese Soula jsem si vážně užil. Kresba Willa Slineye je sice trošku hrubší, ale nejsou tam ty příšerné fotky obličejů a dobře se to čte.
Druhý příběh s názvem Na kraji galaxie vypráví o pečlivě naplánované krádeži jednoho artefaktu, která nakonec opravdu nešla podle plánu. Hlavními protagonisty jsou pro mě zcela neznámé postavy, ale příběh má spoustu odboček ve formě vyprávění, ve kterých se setkáme mimo jiné s Hanem Solem a Chewbaccou, s Doktorkou Aphrou anebo jedním z Jedijských mistrů během rozkazu 66. Každá druhá postava má v rukávu zajímavou historku, o kterou se musí podělit s ostatními, i když jsou v naprosto nevhodných a vypjatých situacích. Celý tento koncept je docela zajímavý, protože všechno směřuje ke konci, kde se některé linky a vyprávění protnou, ale zároveň to rozbíjí kompaktnost celého vyprávění. Prostě je to roztříštěné a já jsem nad tím usínal několik dní.
Knihu uzavírá povídka Oddanost. Stejně jako druhá povídka Na kraji galaxie se i Oddanost odehrává mezi VIII. a IX. epizodou. Ukazuje dvě paralelně běžící mise. Na jedné se Po a Finn snaží sehnat nějaké zbraně pro Odboj, zatímco na druhé se generálka Organa a Rey vydávají na Mon Calu a ve jménu Odboje tam škemrají o lodě. Zase Kromě pěkné kresby Luka Rosse nemá Oddanost moc co nabídnout. Škoda, že celá kniha nebyla věnovaná Kylo Renovi a vzestupu Prvního řádu.
