Nuny komentáře u knih
Další ze švédských autorů, který absolutně nezklamal. Dílo je čtivé a chvílema mrazivé, jako sever samotný. Závěr je strhující.
Velmi čtivá kniha. Zajímavá tím, jak někdo může natolik věřit, až zabije. Závěr je přesně podle Saulova gusta a tak jak by to dopadlo v reálném životě. Doporučuji!
Další Saulova kniha, která se povedla. Samotný příběh Vás vtáhne do děje a Vy musíte číst, číst a číst. Vynikající!
Utrpení neviňátek bylo první dílo od tohoto autora, které jsem četla. Musím říct, že na mě udělalo hluboký dojem. Vše je tak důkladně popsáno, až jsem občas byla součástí příběhu. Myslím, že mohu s potěšením konstatovat, že John Saul je vynikající spisovatel a mě uchvátil...
Já jsem se na čtení moc těšila. Podle hodnocení knihy jsem si říkala, tak to bude pecka. Ale zase taková nebyla.
Pro mě moc dlouhé a rozvláčné popisy, neustálé opakování a chvíli jsem nevěděla, jestli čtu příběh dvou sester nebo dvou partnerek.
A ten závěr, jako vážně? Za mě krásných 70 %.
Příběh je plný laskavosti a krásných klišé. Jestli potřebujete něco pěkného, nezištného, tak určitě doporučuji.
Tohle bude srdcovka Gordona. Je to cítit z úvodního slova, kde je spoustu pokory.
Fotografie jsou krásné, což v doprovodu National Geographic není nijak těžké.
Samotné recepty hodnotím velmi vysoce, ale je velký problém se surovinami. V této knize je kladen velký důraz na původ surovin, které jsou vždy ze země, kde Gordon recept vaří a u nás to nikdy nebude tak dobré, jako když vám připraví krmi původní obyvatel země se surovinami z nejvyšších míst Peru nebo lesů Maroka.
Navíc některé koření buď musíte draze sehnat na internetu nebo si je nechat dovézt odněkud z ciziny. Případně namíchat z toho, co doma máte, ale přiznejme si, to nebude taky úplně ono. A když už bych si chtěla nějaké koření namíchat, nevím ani jak, protože u toho se Gordon nezdržuje. A navíc, jak často budete recept připravovat, na jeden pokus je to opravdu nákladné vaření.
Abychom tedy dosáhli autentické chuti jídla, budeme nejspíš muset jet do daného regionu a tam si pokrm připravit z lokálních surovin, jinak to nevidím.
Za mě 87 %, protože je to krásný cestopis v regionech, které třeba moc neznáme.
Potřebovala jsem nějakou opravdu jednoduchou četbu a to Kavárnička splňuje. Bylo to celé takové milé. Jednou mě autorka překvapila, takže za to má určitě hvězdičku. Jen si říkám, jestli bylo nutné tolikrát zmiňovat, jak má Flora jemnou, světlou a hebkou pleť a jak chudák Joel opravdu nebude s nikým navazovat kontakty, protože má opravdu těžký osud.
Ale chápu, stránky je někdy třeba něčím vyplnit.
Za mě krásné tři hvězdičky a zkusím druhý díl.
Já se přiznám, že jsem byla překvapená, že se jedná o povídky. Nikde to totiž nevyčtete. Z anotace je zřejmá pouze jedna z nich a vypadá to, jako by to měl být detektivní příběh o jedné zápletce. Když jsem dočetla první (myslela jsem, že kapitolu), tak jsem předpokládala, že příběh navazuje dál, ale ono ejhle, začala jsem číst nový příběh. Navíc ta první povídka končí způsobem, který navozuje pocit, že to má mít pokračovaní. A o co víc to umocňuje, že kniha nemá obsah. No, ale nebudu pokračovat ve svém zmatení, zkrátka ano, jsou to povídky. A doplnila jsem to i do štítku knihy.
Příběhů je celkem dvanáct a za mě byla nejlepší Lanovka. Všechny mají detektivní nádech, některé více, některé méně, ale co je podstatné, bavily mě všechny a žádnou jsem nepřeskočila. Některé skončí, některé si musíte domyslet. Jazyk je pestrý, ale vesměs slušný a spisovný. Jen špatná korektura narušuje plynulost textů.
Za mě doporučuji.
Za mě je to krásné čtení. A to nejen pro oko, ale i pro duši. Takhle pěkně už nikdo nikdy psát nebude. Jsem tedy velmi šťastná, že někdo takový patří k naší klasické literatuře a že díla Aloise Jiráska nezmizí ze světa.
Příběh je to milý, jednoduchý, plný hlubokých myšlenek a pohnutí.
Uf, jsem ráda, že mám příběh za sebou. Některé pasáže mi opravdu nedávaly smysl a musím říct, že jak autor podotýká na straně 121: "Harry byl ochotný dělat pitomosti, jen aby se konečně něco stalo. Cokoli.", tak jsem si přála upřímně to samé. Bohužel, se to dalších 380 stran nenaplnilo.
Co uznávám, že ačkoli "hrdiny alkoholiky" z duše nemusím, Harry Hole mi tak nepřišel a byl mi sympatický. Ale je to možná tím, že tohle byla jediná kniha, kterou jsem s ním četla. Nevím, kterou zkusit dál, abych mohla změnit názor, ale snad se mi do ruky dostane nějaký díl, který mě chytne.
(SPOILER) Mě to nebavilo. Asi na sté stránce mi došlo, kdo to všechno dělá a fakt mě to pak nebavilo. Začátek mě nadchl, bylo to poutavé a naladil mě na další čtení. Bohužel hned na začátku Cormoran zmíní tři jména a jedno z nich to prostě je, takže je to nuda. Neprobíhá zde ani žádná gradace, nic se neděje.
Pak mě často napadalo: "Proboha, proč je Robin tak strašně chytrá, empatická, učenlivá a já nevím, co všechno z té série vyplívá a má doma takovýho debila." Tak pokud s někým jsem devět let, tak by asi měl vědět, co je mým snem a pokud si ho Robin plní, tak proč se on chová jako hňup (takovou dobu) a proč se ona nechá dál ponižovat... Nečekám, že by v další sérii nastávající procitl a najednou s její prací souhlasil, takže tyhle pasáže budu s velkou chutí přeskakovat. Číst ob-kapitolu, jak se ti dva pořád hádají, je opět velká nuda.
Co se týká kapitol s maniakem, tak stačí, když si přečtete tu první a pak vám to k příběhu nic nedá. A co se týká kapitol o pronásledování, tak ty jsou úplně k ničemu, ani to není záživné. Robin prostě celé dny sedí v lokále a pozoruje jednu babu pořád dokola...
No a Cormoran, je asi jediný, kdo mě ve všech sériích baví, i když mi někdy chybí lepší popis jeho myšlenkových pochodů, které pak rozseknou celou "záhadu". Jeho chytrost a černý humor mě celkem baví. Jediné, co musím přiznat, že mě tenhle příběh donutil, abych se podívala, jak se dlouho hojí amputace nohy a kdy je možné "normálně" žít s protézou a opravdu se mi nezdá, že by Cormoran měl nohu v takovým stavu, abych na každé třetí stránce četla o tom, že ho noha zase bolí.
Takže co z toho vyplívá? Kdyby měl příběh 300 stran, bylo by to super čtení. Nebo klidně 500, ale ať se to pořád neopakuje a objevuje se v příběhu něco nového, impulzivního, to pak bude něco.
Jsou zatím další tři díly, tak třeba se dočkám.
V knize najdete známé i neznámé recepty na spoustu chutných polévek. Je to takový výtah ze všech dílů časopisu, co vyšly. Za mě to není špatné.
Na začátku jsem se bála, že se jedná o deník typu: ráno vstanu, dojdu si na záchod, nasnídám se, obléknu se... apod. Naštěstí, to bylo jen na začátku.
Pak přišlo to hlavní, studium nejen duše Šárky, ale hlavně té naší, nahlédnutí do našeho nitra, soukromí, minulosti. Kdo si tím prochází, tak pochopí.
V knize najdete chyby a možná časové nesrovnalosti, ale o tom to je. Nejsme dokonalí a je chyba si to myslet. I když, co jsou vlastně chyby.
Rozhodně jde o téma, které je pro ty, kteří jógou žijí, nebo spíš, kteří jógu žijí.
Pro každého z nás znamená "obrátit život naruby" něco jiného. Pro někoho je to změna denní rutiny, pro někoho vzdání se majetku nebo rozvod. A někdo to jde zjistit do Indie a najít smysl života tak, že odhrne všechno pod povrchem, nahlédne pod slupku a dojde k osvícení.
Knihu je lepší číst najednou, díky podobným jménům a spoustě názvů léků, ale ono se to stejně jinak nedá.
Děj je domyšlený do posledního detailu a závěr je napínavý, jak to u správných thrillerů bývá.
(SPOILER) Nejsem si jistá, jak dílo hodnotit. Nejlepší bude vyjádření k jednotlivým povídkám, a pak to nějak dopadne.
Hned první povídka Divní, je tak divná, že jsem absolutně nepochopila, čím přesně mě měla zaujmout. Ani zdánlivě chválený pozorovací talent autorky nebyl přesvědčivý.
V Letadle to byla nuda.
Hypermarket byl lehce napínavý, ale proboha ta gradace.
K Rozvodům nemám co říct.
Normálně páchneš je směsice absurdity a nudy.
Šneci.. jak já nesnáším házení Čechů do jednoho pytle. Pointa?
Mrkev pro vězně.. vážně někdo dokáže psát o lidech, kteří se střídají na toaletě, vzájemně se u toho pozorují a ještě se sází, kdo půjde další na řadu.
Skoro dospělá měla našlápnuto celkem dobře, ale co mi měl zase říct ten závěr.
Jen se svou ženou je směsice trapnosti.
Redakci jsem nedočetla.
Závěrečné hodnocení tak okolo 40 %. Určitě by se to dalo dotáhnout lépe, leckdy to bylo opravdu na dobré cestě, ale pak se to někde zvrtlo a povídky nedopadly bohužel dobře.
(SPOILER) Něco mi v té knize chybí. Upřímně, čekala jsem trochu psychologické rozpoložení člověka, který má odhodlání něco v životě změnit, udělat něco jinak, než se od něho čeká, ale ono to tak není.
Chvíli mi to připadalo, jako když čtu Ziburu, vstanu, nasnídám se a vyrazím na cestu.. no, a uz je zase večer a já ulehám pod hvězdami, abych ráno dělal to samé.
Ty odchylky, kdy u někoho bydlí, mi přijdou úplně mimo.
Camuse nečekejte, tohle nemá nic společného s existencionalismem, spíše topením jednoho člověka do hlubin podivna. To Cizinec je úplně jiná liga.
Buď mi něco uniklo, nebo mi to prostě nesedlo. Zkusím jiný titul autora a k tomuhle se někdy vrátím, možná to chce čas.
Povídky jsou kraťoučké a pohádkové. Pro nás, co jsme z regionu, určitě uchvátí.
Došla jsem do strany 50 a dál to asi nemá smysl. Pokud by to bylo čtení na 200 stran, pak bych asi pokračovala, ale mám opravdu číst 370 stran o useknutých hlavách, vyhřezlých střevech a beznaději, když to nemá ani hlavu, ani patu. Četla jsem podobné knihy a tam se člověk alespoň dozvěděl důvody vzniku a důvody zániku. Tady jsem se za celých padesát stránek absolutně nic nedozvěděla, takže nemám vůli číst dál.
Autor má zvláštní smysl pro zvrácenost a vyžívání se v násilí. Ale opět, četla jsem lepší zvrácenosti.
Úchvatná analýza. Jsem velmi potěšena, že jsem se s knihou setkala a mohu ji použít pro svou budoucí práci.