NymphMaeve komentáře u knih
Četla jsem před delší dobou, ale jako ne moc hrdinnou fanynku hororů mě tato kniha bude asi strašit dlouho. Krásně vykreslená ponurá atmosféra a tajemno skryté mezi řádky bylo úžasné, ale v některých částech zbytečně zdlouhavé, avšak závěr je nečekaný, dokonale popsaný, že jsem měla stažené půlky a fakt se bála. Ovšem celkový dojem na víc jak 3* není, od S. Kinga jsem četla jiné a mnohem lepší kousky.
Pro milovníky HP (jako jsem já) naprosto nezbytné čtení, rozšíření povědomí o příběhu a světě HP. První vydání je prostě, avšak Brumbálovy poznámky mě moc nezaujaly, ale trochu dokreslovaly atmosféru, že to nejsou jen obyčejně kouzelnické povídky, ale opravdu úzce souvisejí se světem HP. Myslím si, že si je může přečíst jak dítě, tak dospělý a obě věkové kategorie budou bajky bavit.
Dlouho sháněná a měla jsem velká očekávání, které kniha splnila jen částečně, i tak se mi moc dobře četla, místy moc zahlceno informacemi, ale při popisu toho, jak Sissi zemřela mi i slza ukápla. Jinak styl - informace + dopis dokazující daný fakt mi vyhovoval. Navíc náhled do jejího chování, názorů a rozmarů byl krásný, člověk ji mohl poznat jako člověka - ne jen jako ikonu Habsburské říše. Takže super a budu chtít zkusit i další knihy od této autorky :)
Průměrná kniha, ničím nenadchla ani nezklamala. Četla se celkem příjemně, ale napětí nečekejte. Občas jsem s hlavní hrdinkou Heather souhlasila a občas měla chuť na ní řvát, že se chová jako blbka. Každopádně knihu daruji do knihovny, autorka je docela známá, avšak není to můj šálek kávy. Jak tak koukám, nevybrala jsem si zrovna některou z lépe hodnocených knih, styl autorky mi nevadil, naopak mi přišel celkem čtivý. Obsah a zpracování už bylo horší. Příjemná letní oddechovka.
Krásný anonymní vhled do života ženy, do jejího minisvěta víceméně bez kontextu a pravidel. Povídky jsou opravdu mikro, protože některá není ani na celou stránku, o to víc donutí k zamyšlení. Podobnou literaturu úplně nevyhledávám, ale zde mi povídky a střípky života druhého pomohly pochopit můj příběh. Nejvíce určitě povídka Na ulici o manželském páru a jejich komunikaci. Přijde mi, že vůbec není myšlená jako neporozumění muže a ženy, ale přesně vypovídá o dnešní době - neschopnosti komunikace mezi lidmi, partnery, spolupracovníky a kolegy. Celá kniha působí tísnivě, melancholicky a možná i trochu depresivně, pro mrazivé zimní večery jako stvořená.
Budu se zase opakovat, ale Darcy prostě miluju. Tahle autorka dokáže oddechovou literaturou docílit toho, že hltám každé slovo, brečím i se směju. Tentokrát se odehrává v dřívějších dobách, což byla milá změna. Hlavní postava naivní a mlaďoučké Sophie mi moc nesedla, zato Joseph Argenton mne tajemně přitahoval od počátku. (Prvních asi deset stran jsem si myslela, že je to upír, ale doufala jsem, že Darcy bude originálnější. :D) Knihu tvoří vlastně dva svazky - Dům stínů a Tajemný dům. Upřímně musím říct, že první část byla bombastická, měla neskutečný spád a i když jsem si sem tam pokroutila očima nad naivitou a přeslazeností, užívala jsem si to. Grimlock mne rozhodně neděsil, naopak mi připadal jako velmi zajímavá nadpřirozená postava, se kterou jsem se ještě ve fantasy světě v takové podobě nesetkala. Druhá část už mi přišla uměle dopsaná jen pro to, aby to mělo nějaké pokračování, potažmo konec. Vlastně je to kolotoč zranění, útěků, objevů a záchran. Některé myšlenky byly světlé, ale už mne to tolik nebavilo. Přestože nemám moc ráda otevřené konce, pokud by kniha měla jen tu první část - je to za plných a nadšených pět hvězdiček. Takhle čtyři, protože je to přeci jen Darcy Coates.
S autorkou to máme tak napůl - polovina knih mne dostane do kolen, druhá polovina nenadchne neurazí. Tajemství pramenů je o trochu lepší než nenadchne neurazí, ale na zadek mne neposadila. Byl to docela hezký příběh o tajemných léčivých pramenech, Lexie a Jax - jejich rodině a osudech, stejně tak vyprávění minulých generací. Líbilo se mi střídání vyprávění po těch cca 100 letech. Co mi ale hodně chybělo je nějaké vysvětlení tajemnosti a života pramenů, co se tam odehrálo a proč. Poslední kapitolu jsem malinko nečekala, protože náznaky jsem asi spíš ignorovala, doufaje v pohádkový konec. Kniha nebyla špatná, příběh se četl dobře, byl milý, ale Zimní lidé či Pozvaní - to je prostě jiná liga. I tak dávám 4 hvězdičky, protože to bylo lepší než průměr.
Mám ji v přečtených opět - rereading se u téhle knihy nikdy neomrzí. Autorka z mého dětství prostě nezklame nikdy. A o tom vypovídá i to, že knihu jsem za svůj život přečetla tak dvacetkrát, jednou za čas se k ní prostě ráda vracím. Krásný příběh.
Bylo příjemné se po deseti letech vrátit zpět do studentských let, ale čekala jsem asi něco lepšího. Jako blog či webová stránka s pravidelnými příspěvky to určitě bylo super a já bych chodila pravidelně sledovat nové příspěvky, v knižní podobě to však tak super není. Je to natlačené za sebou, leckdy bez ladu a skladu. Líbilo se mi to jako oddechovka, ale určitě kniha poputuje dál. A ano, občas jsem se i zasmála, jenže ne tak, jak bych u podobné knihy čekala.
Styl autora mi až tak úplně nevyhovuje, ale příběh mě celkem pohltil. Sama pracuju ve "zvláštní" škole a číst tohle pro mě bylo psychické utrpení. Přečetla jsem celou knihu na jeden zátah a hledala prostě nějaké světlé místo, nenašla jsem ho. Všichni ti dospělí - rodiče, lékaři, ve škole, okolí - chtělo se mi z nich zvracet. Deset let zbytečného utrpení a nikdo nepojal podezření? Kniha je ohromně silná, ale budí ve mě trochu pocity nelogiky a lhostejnosti. Jsem ráda, že jí mám za sebou a nejsem si jistá, zda si jí chci pamatovat či zapomenout.
Další z mé milované série Strašidelné domy. Moc jsem se těšila, čím mne Darcy Coates zase překvapí a jaký námět vymyslela. Vyprávění z pohledu může není tak obvyklé a proto jsem ho vítala, i když pak mé spojení s hlavním hrdinou není takové, jako u žen. Docela rychle se začalo projevovat, co je v Rookwardu skryté a postupné poodkrývání detailů spolu s útržky minulosti působilo úžasně. Opět se mi od příběhu nedařilo odtrhnout a kdyby to šlo, přečtu knihu na jeden zátah. Autorka je mistrem v poutavém vyprávění a vytváření atmosféry strašidelných domů. Knihu jsem si užila, ale nedám plný počet, protože v sérii byly díly, co se mi líbily více. Větší rozsah by mi udělal taky radost, jinak ale skvělý prožitek i závěr.
Kláru Janečkovou mám jako autorku docela ráda. Nepíše sice žádné hlubokomyslné zápletky, ale oddechové knihy s napětím a takovou životní realitou. Bohužel kniha Zrada mne rozhodně spíš zklamala, než potěšila. Průměrné dialogy, které vyloženě nudily, pravopisné chyby, které přímo bijí do očí (například ona udělal, nebo on viděla), celkově je jazyk dosti krkolomný a i když je zápletka napínavá a o zvraty není nouze, pořád se celý příběh vznáší v jakémsi mlžném oparu nepropracovanosti. Příběh se mi líbil, ale knihu jsem si neužila, vyprávění nic moc, styl a pravopisné chyby hrůza a ni to nebylo nijak strhující. Přečetla jsem, ale zanedlouho si tuhle knihu nebudu pamatovat.
Ačkoliv mám za sebou již několik knih od Dominika Landsmana, první díl Moderního fotra mezi nimi není. Přesto jsem se s chutí pustila do druhého dílu a vůbec to nevadilo. Moc jsem si užívala každou stránku a opravdu se kolikrát i v autobuse nebo v metru nahlas rozesmála. Musím říct, že autor neváhá zajít do krajností a hnát humor za hranice možného i nemožného a to je na tom to originální a neskutečně zábavné. Určitě si po druhém díle dám i první a až budu potřebovat v budoucnu zvednout náladu, pustím se i do Karantény. Děkuji za knihy jako je tahle, protože odpočinek od vážných témat či detektivek a hororů je prostě třeba.
Další kniha "moderního fotra", která se mi dostala do ruky a moc jsem si tohle dovolenkové čtení užila. Vhled do počátků vztahu se mi moc líbilo, občas jsem se musela zasmát nahlas i v MHD, nešlo to zadržet. Tyhle fejetonové knihy jsou super, styl ad absurdum je mi velmi blízký a k tomu navíc ty běžné problémy s muži, perfektní. Některé věci se opakují, ale tomu se asi nedá vyhnout. Moc se mi líbilo střídání vyprávění z pohledu muže a ženy, úhel pohledu je tak důležitý. Děkuji za pobavení a už se těším, až se pustím do Moderního fotra.
Dlouho mi tato kniha jen ležela doma, Zimní lidé byla úžasná kniha, avšak po přečtení Vermontského psycha jsem neměla nejmenší chuť číst další knihy od autorky. Slečna v knihkupectví mne však přesvědčila, ať to zkusím a nelituji. Není to tak strhující jako Zimní lidé, ale od začátku je příběh velmi čtivý a celkem i napínavý. Vyprávění z více pohledů postav, stejně jako jejich prolínání, se mi moc líbilo. Navíc téma je velmi zaujímavé - domnělá čarodějka Hattie a její potomci, stejně jako jejich osudy. Přiznám se, že jsem asi od poloviny přesně věděla, jak to skončí a občas to byl pěkný galimatyáš, přesto mne závěr bavil a užila jsem si ho. Vyprávění je moc pěkné a i vysvětlení je celkem dostačující. Prvky hororu nepřekvapí, ale zde jsem se tedy nebála ani chviličku. Nelituji času věnovaného přečtení, ale znovu se do knihy nepustím.
Krátký, i když výstižný a moc hezký příběh jedné nešťastné lásky a pokazeného charakteru. Upřímně se mi ve světě a v době Vlasty Javořické moc líbí. Ta úcta člověka k člověku a pevnost charakteru, různorodost projevu emocí a všechno to, jak lidé žili. Okouzluje mě to a moc se mi v jejím světě líbí. Je to velmi krásná proložka mezi klasickými knihami jiných žánrů - ať už horory, detektivky, thrillery, tady vždy vím, co očekávat a nikdy mne kniha nezklame. Šťastné konce k románům o lásce prostě patří, to je tady jistota.
Stejně jako u předchozí knihy autorky (Levhartice) jsem měla malinko problém pobrat její přímočarost, s jakou vypráví. Až na konci jsem se dozvěděla, že je to její úplně první kniha a zpětně to leccos vysvětluje. Nicméně Fialka pro mě byla velkou neznámou, nezvládla jsem se s ní ztotožnit, jen jsem sledovala její osud a občas mne její myšlenkové pochody opravdu vyrazili dech. Nicméně nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, i když hlavní hrdinka mi byla věkově velmi blíž (oproti Mille z Levhartice), přesto se mi líbila méně. Autorka je velmi svérázná ve vyprávění, nemá problém vystihnout květnatě slovy sex i ejakulaci. Občas skáče sem a tam, odstavce lítají a prakticky nic se člověk nedozví, je tam hodně protichůdných myšlenek, ale to k tomu asi vše patří. Obraz komunistického Zahradního města mne však velmi potěšil, vyrůstal tam můj tatínek a já sama tam pár let bydlela. Stejně tak byla zajímavé číst to, jak to v zemi fungovalo, jak lidé přemýšleli a jak se cítili. Nejnepochopitelnější pro mě bylo, když se Fialka rozhodovala ohledně vycestování do Švédska a nakonec to zavrhla. Chtělo se mi křičet ať uteče, ať jde za svobodou a nechápala její argumenty, proč nemůže. Ale věřím, že to tak mohlo mít dost lidí, což my dnes nemůžeme pochopit. Byl to zajímavý zážitek, ale dám si na nějakou dobu od Ivy Pekárkové pauzu a někdy v budoucnu se snad pustím i do dalších knih.
Tentokrát tři příběhy v jedné knize. První nese jméno celé knihy a je asi nejobsáhlejší. Rodina Benešova a jejich radosti a starosti, do děje zasahuje nejen láska a závist, ale i druhá světová válka. Závěr mi vyrazil dech a musím říct, že jsem to absolutně nečekala. Druhý příběh věnovaný jedné Silvestrovské noci je ze života, krátký, ale chytí za srdce. Poslední je o Majdě Plíhalové a její lásce k panu učiteli, které ale také nebylo přáno. Popis prostředí, přemýšlení lidí i společenské zvyky jsou zde krásně vidět, je to čtivé, milé a i zlé nebo smutné zprávy nám autorka podává s grácií a neskutečným citem. Krásná kniha, co ve mě zase kousek sebe zanechala.
Velmi užitečná kniha, která početí a těhotenství ukazuje pod lampou napůl lékařského a napůl laického světla. I když kniha není úplně nejnovější, pochybuji, že by se ty nejdůležitější věci za takovou chvíli radikálně změnily. Je to skvělý pohled do toho, co můžete udělat lépe a čemu se rozhodně vyhnout. I když je tam mnoho informací, které ví skoro každý, neuškodí si je připomenout a nasát spolu s velkým množstvím nových informací. Kniha je přesně to, co jsem hledala, děkuji za ni.
Další příběh od mé oblíbené autorky, tentokrát jde o detektivku / thriller o ženě, která není sama sebou, má za sebou zlou minulost, díky které je pro všechny mrtvá a sama vlastně neexistuje. Je požádána, aby vypomohla s řešením záhadných úmrtí a i když má veliký strach, nakonec do toho jde. Od začátku jsem byla napnutá, hltala každé slovo a snažila se hledat mezi řádky. Hlavní hrdinka mi nepřirostla úplně k srdci, ale oceňovala jsem její sebekontrolu i schopnost si poradit. Naproti tomu jiné postavy mi byly nepříjemné, hlavně Robert a Tamara. Čtivost se knize upřít nedá, avšak jiné její knihy mne dokázaly dostat mnohem víc. Co mne nejvíce naštvalo, bylo neobjasnění její minulosti, tak snad se dočkám v dalším díle. Původně jsem netušila, že je kniha prvním dílem a proto jsem na konci zůstala zírat na otevřený závěr. Ale po zjištění, že bude pokračování se mi ulevilo. Série Beatrice Kaspary je rozhodně lepší, ale i tato kniha stojí za přečtení a těším se na pokračování.