Ookmalej komentáře u knih
Jimave, misty depresivni vypraveni, jako kdyz se hodne smutna zena pousmeje pri pohledu na fotku svych zemrelych blizkych. Kdyz zavrete oci, vidite pred sebou zive kazde misto, o kterem autor pise. Citite hnilobu starych drevenych chalup, smrad vycpele „palenky“ a vykourenych nekvalitnich cigaret. Ta kniha mnou pohnula. Dokonce je z ni nactena ukazka na Ceskem rozhlase Vltava (porad „Dopoledni cetba“, cte Ales Prochazka), kterou doporucuji poslechnout kazdemu, kdo jeste s prectenim tehle knihy vaha.
Četlo se to dobře. Místy celkem napínavé. Hlavně mě mrazilo z toho konce. A líbily se mi ty alegorické příběhy, kterými to bylo protkávané. Vnímavější čtenáři jistě ocení. Ovšem na takového Sněhuláka tahle kniha ani zdaleka nemá.
Svižné, ale krátké, tak krátké. Bylo mi smutno, když jsem dočetla poslední stranu příběhu. Možná se to mohlo ještě víc rozvinout. A zajímalo by mě, co bylo dál s tím malým říčním bůžkem.
Jsem rozčarovaná. Stále jsem měla tendence srovnávat knihu s Marťanem (i když vím, že bych neměla). Navíc mi hlavní hrdinka byla tak protivná a nesympatická, až jsem se sama lekla. Ovšem jako klasické sci-fi je to čitelné. Jen nesmíte srovnávat s Marťanem.
Tempo vývoje událostí je sice pomalejší než u série Stín krkavce, ale chápu, že autor musí dobře uvést čtenáře do světa, který vytvořil. Čekala jsem úplně jiný vývoj děje a jsem celkem překvapená. Těším se už teď na další díl.
Pro nedočkavé a cizí jazyky znalé: druhý a třetí díl se dá sehnat v aj, druhý díl lze sehnat online v polštině (a to dokonce i jako audioknihu).
Pěkné čtení, Ben mě opět nezklamal. Jen je mi líto, že kvůli práci jsem čtení měla hodně rozkouskované.
Sice trošku slabší, ale pořád je to sir Pratchett a jeho čarodějky z Lancre. Těším se na další knihu o Toničce Bolavé.
Svižné a pohodové čtení. Rozhodně to shrnuje můj způsob života, který jsem se až donedávna pokoušela (marně a zbytečně) změnit. Protože jsem zjistila, že žiju hygge už 28 let a líbí se mi to. Tahle kniha mi to potvrdila. Doporučuji všem, kterým stres už přerůstá přes hlavu.
Autorčin styl psaní mě nezaujal a příběh jakbysmet. Asi jsem to vzala za špatný konec nebo to zkrátka není můj styl četby. Snažila jsem se do strany 90. Nudilo mě to. Ovšem tím nechci odradit milovníky (a milovnice) historických romancí. Věřím, že kniha si své čtenáře našla, ovšem já se k nim neřadím.
Asi nejvíce vzrušující díl všech Hlídek. Knihu jsem si vychutnávala slovo za slovem, což se mi stává jen výjimečně. Kdykoliv se k příběhu ráda vracím už jen proto, že se odehrává ve Skotsku a také je tam konečně dosazen chybějící díl skládačky odpovědí, které jsem marně hledala v předchozích dílech. Jednoznačně doporučuji všem milovníkům ruské sci-fi literatury.
Tuto knihu jsem přečetla několikrát a stále se k ní vracím. Lukjaněnkův náhled na problémy světa sešněrovaného vlastní iluzí svobody ve formě Hlubiny mě fascinuje pokaždé, když knihu znovu otevřu. Pokaždé v ní najdu novou myšlenku, kterou jsem předtím přehlédla nebo jsem jí nevěnovala pozornost. Doporučuji všem lidem, kteří se nebojí myslet a v duchu diskutovat s autorem.
Fantastická kniha. Bála jsem se, že tam bude postav jako na orloji a zbytečné sexuálně násilné scény jako např. ve Hře o trůny, ale byla jsem mile překvapena. Kniha má spád, nezdržuje se zbytečným patosem a navíc je krásně rozpoznatelná autorova láska ke Skotské vysočině. Musím říct, že po delší době jsem objevila "čerstvý vítr" ve fantasy ságách. Mohu jen doporučit.
Poslouchala jsem to jako audio četbu na pokračování na Českém rozhlase. Příběh byl takový lehčí než většina moderních detektivek. Čekala jsem víc akce, ale vlastně to bylo fajn. Taková knížka přesně pro přechodné období mezi něčím. Čtenář si sám dosadí. Rozhodně nečekejte fešné vyšetřovatele, superinteligentní dámu v nesnázích ani to, že vrahem bude zahradník.
Je to celé takové... Jako ten čas, kdy léto už odešlo, stromy shodily plody, ale sníh furt nikde. Vy koukáte do šera a mlhy a vyhlížíte jaro.
Poslouchala jsem to jako audioknihu namluvenou neopakovatelným Pavlem Rímským. Nikdy jsem neviděla filmy o Vetřelci, ani jsem nečetla první knihy, ale věděla jsem, o čem ten lore je. Wow! Takovou dávku napětí jsem nečekala ani náhodou! Tohle byla hodně napínavá survival hororová sci-fi. Nejlepší čtení na dovču, jaký jsem si mohla vybrat. Nejsem skalní fanoušek kánonu Vetřelce, ale můžu spokojeně říct, že autor umí budovat napětí. Klidně mě odsuďte, vy níže nespokojení skalní fanoušci Alien loru, ale mně se tohle líbilo a hodlám si od Lebbona přečíst i další knížky.
Jo a na závěr knihy se mi chtělo plakat. Tak hroznej osud si ten chlap vážně nezasloužil po tom všem, co prožil a co udělal pro svoje kolegy.
Toto zařazuju do kategorie "divná knížka". Formát knihy a jazyk autora je místy snový, takový nejednoznačný. Někomu se tento styl můże líbit, jen kostra příběhu je taková polámaná. Během čtení ztrácím nit a nevím, co se děje a kde se přesně v čase nacházíme. Zkrátka tohle bylo za mě hmátnutí vedle.
Sotva se zacala story obstojne vyvijet, zahltila me autorka zbytecnymi prazdnymi zvasty postav a cely pribeh uplne ztratil napeti. Postava doktora Faradaye mi byla cim dal nesympatictejsi a ke konci knihy mi byl uplne odporny. Docetla jsem knihu s vypetim sil.
Bylo to lepší než dosud přečtené duchařiny. Jen některé nelogické věci mi opět neseděly. Mezi námi, mrtvolu starou 24 hodin nemůžou ve velkém žrát červi. Taky mi profilově nesedí motivy vraha. Ale jinak na béčkový horor je to čtivé. Ideální na dovču na chatu.
Dobra ducharina pro oddech od vazne literatury. Jen mi vadily obcas logicke chyby typu, ze huste prsi, ale o dva odstavce na hrdinu zasviti mesicni svetlo. Nebo je noc a o pul stranky hrdinu osviti paprsky slunce...
Kazdopadne pribeh me celkem bavil. Jen na hlavnim hrdinovi je poznat, ze knihu psala zena. Mnoho myslenkovych pochodu mi na Daniela vubec nepasovalo.
Autor pise poutavym jazykem, predklada mnoho zdroju povesti a mnohdy vyvraci jejich pravdivost. Poslouchala jsem rozhlasovy vyber povesti z knihy a musim rict, ze misty je to trochu morbidni. Samy pomnik, vrazda, sebevrazda a nestesti. Casto kroutite hlavou nad tmarskymi fantaziemi lidi (napr. povesti o slavnem a pokrokovem leciteli doktoru Kitlovi).
Nicmene bydlet trochu blize Jizerskym horam, hned si udelam vylet po zminenych mistech.
Asi jsem od toho čekala něco jiného. Po 70 stránkách jsem knihu jen zběžně prolistovala a je mi jasné, že tohle nebude můj šálek čaje. Děj je jako u levné slaďárny, kterou dávají každou neděli po obědě v telce, aby u toho přejezenej divák nemusel moc přemýšlet.