Ookmalej komentáře u knih
Už dlouho jsem se u knihy nesmála nahlas. Tohle je lék na trudnomyslnost. Pro mě je to jednoznačně nástupce Jirotkova Saturnina a Krausovy Prosimtě neblázni.
Ať mi už nikdo nevykládá, že povinná četba je nuda. Bohatý, byť archaický jazyk autora, furiantství sedláků, pýcha, houževnatost a závistlivost lidí, to vše zabalené do nádherné Šumavy, umírající pod zubem kůrovce.
Až mi bylo smutno, když jsem dočetla do konce.
Plno nemytých brutálních vikingů, násilí, agresivity, trochu magie, trochu strachu a žádný (ale fakt žádný) "chrabrý bíle opláštěný" hrdina. Četlo se to fakt svižně. Už teď se těším na pokračování Haraldových dobrodružství.
Jedna výtka autorovi: Martine, do Helu! Viking nikdy nepoužívá přirovnání "jako levný oblek". Vždyť ani neví, co to je. Jak tě tohle u Odinových vousů napadlo? Už to prosím nedělej.
Jak to ten Ben dela, ze pokazde jemne natukne nejake dalsi zahadno (umistene jako.doplnek k hlavni linii pribehu) a necha jej nedopovezene, aby ctenare nalakal o to vic na dalsi knihu... Dalsi honba za zvracenym Chorleym a zkazenou Leslie. Cetlo se to dobre. Bylo tam vic akce nez v minulem dile. Aaronovitch me opet nezklamal.
Byt Lars skutecnej, mlcky se mineme na chodniku a budeme za to oba vdecni. Coz nemeni nic na tom, ze jako literarni postavu ho zeru. U malokterych knizek tak relaxuju jako u Larsovych pripadu. Zhltla jsem to za den.
Tesim se na dalsi dil.
Poslouchala jsem to jako audioknihu a nelituju. Je to poutave depresivni mysteriozni roman. Bezutesna listopadovo prosincova atmosfera, kazdodenni ubijejici stereotyp, stare krivdy, pokroucene charaktery...
Pripada vam, jako by hrdinove romanu zili za stenou akvaria, ze ktereho je videt normalni svet v predvanocnim case.
Clovek ma co delat, aby ho to nesemlelo jak mlynek na maso.
Už dlouho mě žádná knížka takhle nezaujala. Věřila jsem autorce i ty pasáže o (zcela smyšleném) spisovateli Kawašitovi. Je to příběh tajemný, magický, humorný, dojemný, protkaný symbolikou japonských legend.
Autorka má právem cenu Magnesia litera.
Jimave, misty depresivni vypraveni, jako kdyz se hodne smutna zena pousmeje pri pohledu na fotku svych zemrelych blizkych. Kdyz zavrete oci, vidite pred sebou zive kazde misto, o kterem autor pise. Citite hnilobu starych drevenych chalup, smrad vycpele „palenky“ a vykourenych nekvalitnich cigaret. Ta kniha mnou pohnula. Dokonce je z ni nactena ukazka na Ceskem rozhlase Vltava (porad „Dopoledni cetba“, cte Ales Prochazka), kterou doporucuji poslechnout kazdemu, kdo jeste s prectenim tehle knihy vaha.
Naprosto uzasna kniha plna napeti, strachu, nadeje, nehy a moudrosti. Na konci jsem dojetim slzela. Tato kniha se da precist i stokrat a pokazde z ni vyplave nova myslenka, ktere jste si predtim jaksi nevsimli.
Proto je dulezite, aby ji precetl kazdy.
K precteni me inspirovala audiokniha (kterou fakt doporucuju vsema deseti). Ale je fakt, ze tohle fantasy se vymyka. Zadny kyc, zbytecny patos ani ocekavane rozuzleni. Ma to spad, ma to napaditost, vypada to realne! Svet Zaklinace me vtahnul a jen tak me nepusti.
Ja tedy nevim, nedokazala jsem se zacist. Cekala jsem trochu vic tajemna a ne jen detektivku... Omlouvam se vsem fandum autora, tohle me nechytlo.
Pri cteni jsem si uzivala tu atmosferu. Sice to neni buhvijak hlubokomyslna kniha (ani muj oblibeny zanr), ale Lars mi prirostl k srdci. Navic autor aktivne uziva slovo "vorezprut", za coz davam o hvezdicku navic. Supr odpocinkovy cteni pro lidi, co nesnasi sladaky a z "poirotovskych" detektivek je boli hlava. Tesim se na dalsi Larsuv pripad.
Asi jsem od toho čekala něco jiného. Po 70 stránkách jsem knihu jen zběžně prolistovala a je mi jasné, že tohle nebude můj šálek čaje. Děj je jako u levné slaďárny, kterou dávají každou neděli po obědě v telce, aby u toho přejezenej divák nemusel moc přemýšlet.
Fakt jsem se dobře bavila. Výborná kniha na dovolenou. Není to bůhvíjak hlubokomyslné, ale je to dobře napsané. Jediné, co jsem považovala za totální sci-fi byl fakt, že ta holka má laptop, ale celou dobu nemá telefon?! Je to trochu na pomezí "béčkového" hororu, ale to mi nevadilo (jako holka jsem hltala Stopy hrůzy a knihy od R. L. Stina). Krásně jsem se při čtení bála i smála, zkrátka doporučuju.
Tak nevím. Ze začátku to vypadalo napínavě, ale pak už to bylo celé takové zamotané. Světlý moment byl v těch střizích do Jižní Ameriky a pak ta napínavá scéna, kdy Beatě míří vrah na hlavu a odpočítává. Ale zbytek toho mě nějak neuchvátil. Když to srovnám se Sněhulákem, je to slabý odvar. Celou dobu jsem se nutila do toho to dočíst, protože je to přece Nesbø, ale jsem rozčarovaná. Podobně jako v Netopýrovi.
Ctiva kniha, drsna zapletka a jeste drsnejsi rozuzleni. A konec neni ani happy end, ani vas neuvrhne do deprese. Spis neco mezi tim, coz se mi na Nesbøovych knihach libi nejvic. A Harry je proste drsnak i kdyz chlasta jak duha.
Tak teda cekala jsem vsechno, ale tohle uz bylo misty tak fantasmagoricky, ze me kniha od poloviny prestala desit. Oproti prvnimu pripadu Mii Krugerove to bylo slabsi. I tak jsem se celkem bavila. Akorat uz ne se zatajenym dechem.
Dobře, tato povídková kniha mě zaujala méně, ale i tak zůstává pro mě HPL králem "starého dobrého" hororu. Díky zdlouhavým popisům některých pasáží jsem musela přeskakovat a některé povídky jsem nedočetla, přiznávám.
Opravdu dobře napsaná kniha a ty ilustrace! Fascinující, jakým unikátním způsobem dokáže Lovecraft děsit a zároveň fascinovat čtenáře. Celou dobu chcete vědět, co způsobuje ty divné zvuky na kopci, kdo byl ve skutečnosti ten přerostlý syn, co rozdupalo usedlost a uneslo statkářův dobytek... Zkrátka přečtěte si to.
Tradiční hororové povídky. Sice jsou některé pasáže hůře vstřebatelné (autorův styl psaní je poplatný začátku 20. stol.), ale stále pro mě Lovecraft zůstává klasikem žánru, kterého by si měl přečíst každý. Kniha se čte celkem svižně. Povídky na sebe mohou i navazovat ve smyslu, že autor v jedné povídce dokreslí svět, jehož strukturu načrtnul v povídce předcházející. Což tříbí čtenářovu pozornost.