opic 12 komentáře u knih

Franz Kafka nekonečný probádáně neprobádaný nepochopený tajuplný ztracený i nalezený nafouklý mýtyzovaný neuchopitelný prostor podobně nedosažitelná vesmírná nádoba.Ve výsledku,přeci hlavně člověk.
Tak vzdálený a blízký přítel na cestě bez konce,na které nám jsou jasné směry,ale stále nám něco uniká,nevíme kam se vydat a vlastně i cesta může být cíl.
Chtěli bychom pochopit,existuje vůbec řešení,odborníci to mají nadosah,ale stejně nám něco uniká.Prostor duše člověka,dá se vůbec proniknout a porozumět.Záměry všehomíra,pro nás tak skryté vnímání prostoru,svobodná vůle,láska,proč tu jsou,co je za tím.
Někdy si tak přemýtám,když něco od něj čtu,že si to vlastně ve svém díle svým způsobem stvořil ty nadčasový nedokončenosti a vše do sebe zapadá a dává jakýsi smysl,ale ono to je právě jen ta jakási domýšlivá lidská blbost.A v tom je tak právě Kafka samotným fascinujícím Kafkou.
Každý si to vyloží asi jinak,je to vlastně jakýsi záměr a v tom nám K. nedá spát.
A nebo je to jednoduše groteskně prostý,iluze načasování,jak se to vše vyvinulo a co se s Pražáka nakonec stalo a ted se tam někde v éteru láme v kolenou a může se potrhat smíchy ...
Krásná práce,moc povedenná věc,knihovnička bude jenom ráda,když si ji opatříte.
Pro ty co ho chtějí objevit,pro ty co ho najdou i pro ty kteří ho již našly...

5 28.05.2017

Varování Ministerstva pro halucinační,paranoidní i jiná mimozní odvětví: tato kniha vás může solidně rozhodit a mamince k vánocům pod stromeček jde jen stěží doporučit.Tyto řádky nemají však od čtení odradit ba spíše naopak jakožto navnadit,mohla by se vám líbit třeba víc.
Tak nějak jsem už za ty roky na ledascos přiviknul a to zvláště při čtení.Mám rád střídání děje,postav,skládanky příběhu,když to není naservírovaný na zlatým podnusu s mašličkou v úhledným balení.
Tedy tak a tedy nám tu autor fantaskně groteskně podává svoje vyprávění s kadencí velmi haluzně snovou až surealisticky schizofrení.Je v tom záměr téměř geniální až na to,že tentokrát byla chyba na mojí straně,trápení a flustrace,ale to není chyba zdá se tohoto dílka,jen jsem byl nějak špatně naloženej a vlastně rozloženej,takže četba svým způsobem splnila účel,budu si na ni muset někdy příště řádně doslovně posvítit.
A jak je to s vaším životem,nežijete poněkud takřka v jiném těle? Neovládají nás už ted spousty informací často tak ohýbaných zkreslených roztříštěným polopravd a mýtů.Kdo máme být a stát se tak hrdinou všedního dne,aby naše soukromí řešil někdo jiný,zaobalil se překroucenou veteší sousedek za plandavými záclonami,populárních záživných postav i třeba pána v zeleném tílku objevíš se za bránou zařízení kam by se většina nechtěla podívat ani na den otevřených dveří.Už tu neexistujeme jenom ve svém ulitním bytečku jenom sami je nás tam víc,co teprve až na dvířka zaklepá nanotechologie.
Staneme se někým jiným,lepším,dokonalejším...

2 28.05.2017

Blahobyt to je tak báječná věc.Kouska toho klidu a nějaké té osobní spokojennosti a odvěké touhy po harmonii.K tomu není potřeba zas tak mnoho.
Blahobyt s vědomím,že stále tu budou ti zlý,příšery noci co nám chystají lepší svět s armádou bomb pod rouškou noci.Matička se rozlétne na krystalky,zkáza je na dosah.Prdlajs zkáza,nic se rozlítávat nebude,ono to bude tady dál,jen bez některých z nás.Takže si v klidu vychutnej idylu s mochitem a ždibánek máty v ruce pod kokosákem ovíván pavími pery.A až si mocipán s diktátorem budou v nějakém tom ujetém rozpoložení dělby moci,kouska toho blaho-bytu by se šikla i pro ně.A kdyby s tím mochitem se to nešiklo,třebas by se mohlo zašpásovat s tequilou,vo tom žádná:-)
L. Fuks se nezapře a jeho Oslovení z tmy je vlastně takový best of Fuks.To co ho provází celou tvorbou se tu sešlo snad ještě ve větší míře ve všech kombinacích zkázy,destrukce,zla,smutku,smrti,totálního zmaru,děsů a šílenství.No prostě optimismus a veselí,ideální četba na prosluněnou červencovou pláž někde takhle poblíž mořského toku ve stínu plážových paraplíček s chladivým mokem poblíž.
Na pokraji věků,v nekonečnu na konci světa.Neurčitá doba vzdáleného budoucna,snových výjevů vzpomínek,neskutečných tranzních vizí na pomezí smrti i za existence po ukončení bytí i absolutních posledních soudů,všemožných strastí v kulisách samotného armagedonu.Nezaměnitelným jazykem,komorním vyprávěním,niterným dialogem,nejednoduchým rukopisem nutícím číst mezi řádky při čekání na Mesiáše a snad i jeho spásu ?
Celé věky generací spoutány nepopsatelnou tesknou touhou po věčnosti.Bezbranní jsou věční i když bývají za čas zapomenuti.

1 07.05.2017

Varování: Tento text je záměrně psán neuspořádaně i když při plném vědomí bez podpůrných či jinných látek (chápejte jako ironii).Jde tu o pocity a hlavně o atmošku z této knihy :-) Je tu násilí,ale není to o rvačkách,násilí nemám rád a tvořit je lepší než bořit,ale stěžejní Palahniuk má sílu k zamyšlení ještě dlouho po dočtení.
Kam jsem to zase vlez,paranoia,fanatizmus,láska,všechno je to nějaký divný.To je snad nějaký přelomový dílo,co se zapíše do dějin hmm.Jsme uvnitř na stránkách knihy,zrak se ubírá po řádkách,mysl se vpíjí do písmenek,text se rozplizne,významy vět v peckovním podání,tak vstávej,otevři oči,kdo ti sakra nalajnoval směr,ten příběh však skrývá mnohá ale,budu se do toho muset ponořit a dát to skoro na jeden zátah.Vždyt zamilovat se je tak prosté,z toho vážně nekouká nic dobrého...Jo jsem neuroza tvého mrkajícího oka,jsem strach jestli oplodnit-neoplodnit? Moc nepřemejšlet,to je bájo pohodlí.
O ty milovníku domácích mazlíčku který mě tak zbožnuješ jako svého věrného kamaráda,svého doslova člena rodiny.O ty který mě chceš udělat radost nejvyšší,o stan se milosrdným a proved na mě prosím kastraci.
O ty učin muj nejvyšší rodiči,ty který si pro mě býval bohem i stvořitelem,učin mě vykastrovaným,zmateným panáčkem na klíček,čekající na vivisekci.Experimentem denně přijímající vzorky z regálů z tvého oblíbenného nejbližšího marketu,jakožto dědic prvních opiččích průzkumníhů orbitální dráhy.
Jsem jedinečný,budeš položka s čárovým kodem,připraven(a) na odpoutání od mateřské lodě. Lůno se otvírá,3...2...1...START,už není cesty zpět,motory burácí,překonáš gravitaci jako vesmírný pěšák.Tvůj i můj úděl je být přinejmenším co nejbohatší a přinejmenším bejt další Marilyn Monroe.Jo fakt asi dost čumím na televizní bednu,takže ted už vím jak na to.
Jsi naštvannost svojich rodičů stvořená z kultůry a náboženství spořádaného poslušného nevyčnívajícího konzumujícího kývala,staniž se právě proto nástřelem čím se máš stát a kým máš být.
Chuck Palahniuk stvořil s prominutím řádně nasraně a mnohoznačně vyšinutě pro někoho třeba nepříjemně znejištující rozdvojenný neveselý neromanticky zamilovanný drtící román.

8 04.05.2017

Čtenáře natěšeného pikantní obálkou,která slibuje něco pobuřůjícího,oh jak svůdně se tvářící,na první pohled perverzní,načež se muže docela minout účinkem.Ostatně se muže minout volba začít Palahniuka právě tímto dílkem.Mno a drazí puritáni,můžete se těšit na spousty levitujících penisů i dechberoucích výletů do mnohoznačných vagín :-D
Ne kecám,ted vážně.Tohle je Chuck P. takže je jasný,že slova jako pták tam jsou i něco pro slabší povahy samozřejmě taky.Jenže o to tu přeci vubec v jádru nejde.Jde o vystavění děje a to komorně laděnýho,příjemně se tu tak zrodilo něco jiného,trošku experiment.
O takovým představení se jistě zdá i K.Brožové a tohle vážně stojí za to.
Opět dokázal jako autor zaujmout a od padesáti stránek přečtených,už nepustil pozornost mimochodem kromě jako čtenáře a zároven i jako klienta čekajícího v řadě na vyvrcholení (viz.gradující děj) na co jinýho taky,že jo :-D Samotnýho mě natolik překvapilo,jak se mu to zase povedlo literárně uhranout.
Velmi křehké vztahy a Chuckovinovská šleha jak z praku.

5 04.05.2017

Představte si,že o něco příjdete.Zmizí vaše oblíbenná věc,kniha,kapesníček své první lásky,nějaká příjemnost ke které máte osobní vztah.Co teprve to až jednou nebudeme nikdo z nás,kam se podějou mé věci,kam odvane je prchavý neúprosný,nelichotivý,ten čas? Vzpomínky kam přijdou,v kterém vědomí tu budou dál,co si počnou tu beze mě ? Něco právě takového tu podobně zamrazí,zároven však pohladí vaši čtenářskou mysl v příběhu Emily Mandel,který mi osobně jakoby dúvěrně chyběl.
Příjemné žánrové překvapení. Postapo,které si na nic nehraje.
Tak předně tu nejde tolik o katastrofu,ta je spíše pozlátkovou kulisou k rozehrání osudů lidí.Samotný den D se tu tolik neřeší,popřípadě jen okrajově,poněvadž od osudných dní uběhlo spousty let a lidé žijí mnohdy smířeni od roku nula.Leckdy v některých momentech připomíná svým rukopisem překvapivě výtečný Den Trifidu.Lidská psychologie pro danou situaci,prošpikovanné chování nás zavede i do minulosti.
Ano.Děj skáče nahoru a dolů,pro tento styl mám slabost,vyhovuje mi,když nějakou dobu nevím,která bije,načež začnou střípky vyprávění do sebe zapadat.Seznamujete se s postavami,vše se promíchává a dává smysl.
Proč je tomu tak ?? Poněvadž tahle očkatá spisovatelka ze země javorového listu píše chytře a rozhodně se nejedná o modní knihu tuctovku,ba právě samotný příběh je tu stěžejní :-) Přesně tyhle ingredience jsem postrádal v postapu Silo,které je spíše napínavé a akčnější.Tady jde spíše o komornější ladění s nostalgickým smutkem v zašlích mementech z minulosti.Něco se ztratilo,o něco jsme přišli,ted se pokusíme navázat co nám i tenkrát pravděpodobně chybělo,ale až ted si to uvědomujeme.
STANICE 11 zaslouží pozornost.Je to takové nenápadně příjemné ohlédnutí co bylo,je a bude s běžným přesahem a obyčejnou člověčí nadějí.
Usedat k oblíbenné kávě,poslouchat oblíbenou hudbu,nechat si šeptat do ouška.Prchavé štastné okamžiky...proč jsem si od všeho trošku nedal víc... Užít si všechny ty drobnosti,jež tvoří každé třebas i nespokojené ráno,drobnosti,z nichž se děje život.
Třebas jednou tomu bude konec...

3 27.04.2017

Kdyby je mohl symbolicky políbit.Ale metoda,postup,nedají se uchopit a líbat jako dlažba této ulice,ty jsou v něm,v tom uplynulém roce praktických příprav,ty jsou ve všem,co myslí a dělá,ale jsou i v tomhle kufru,v šedivém flanelu,v rukách,v kousku chleba v kapse,v počítání,přehazování,třepání,ty jsou...
At chcete nebo sníte,ač dovolí vám rodina,ten příběh který uslyšíte,je jedna velká existenční zmrzlina.Až pocítíte chvění,nejistotu,mrazení,to jistě L.Fuks opět dokázal,že umí.A třeba někdy zdání muže nastat,že tak jako v knize žádná taková doba již není,to je jen mlhavý pocit,který se na chvíli vám zjeví.
Nezdolný Theo v příběhu nejenom o holokaustu,lidském psyché v nejednoznačných postavách.Děj vyprávěný ve více plánech mnohých,iluzorně Fuksovsky snových...a ještě mnohem dál.
Nejenom svým debutem dokazuje L.F.,proč jsem si ho oblíbil a co na něm mám čtenářsky tak rád.

4 05.04.2017

Mistrovství psaného slova i zároven Fuksík v nejlepší formě.
Mluví sama,je to přeci ta známá,slavná ... Už téměř není co dodat ? A přeci ...
A přeci pro mnohé se muže stát nespravedlivě jenom jakýmsi hororem. Zdánlivě pomatenou fikcí,to snad určitě není. Škatulkovat je tak snadné. O čem tedy sakra tedy je ? Popis nálad,atmosféry doby před i během protektorátu ? Nebo spíše studií šílenství či zla jako takového podprahově číhajícího,nenápadně pobublávajícího pod povrchem ? Malost nás človíčku,přerostlá v jakousi pseudovíru až v pozdější fanatismus ? Přemýtání o smrti jako takové ? Tak by se dalo pokračovat,pro každého se něco najde,text je doslova nabušený.
Ta mnohoznačnost je fascinující,tak utlá knížečka,ale tučná obsahem i svojím silným významem. To opakování vět,ta Fuksovka pořád v jeho dílech dokola,cožpak každý den není právě tak stejně a dokola stejný se stejnými otravnými frázemi,pořád a pořád v hlavě i v ustech těch stejných prázdných ... to je šílenství rozkočhlav k zbláznění.
Na několika místech příběh spojuje komická dvojice muže s ženou. Vždy se objeví a vzápětí v mžiku mizí ze scény,ale jsou neméně zajímavými,nesmazatelně se vám vryjí do paměti,svým zpusobem možná dost zásadní. Je v tom taková opravdovost. Jen si vzpomente,určitě jste podobné potkali třeba v zoo nebo kdekoli třeba v obchodě.
A právě s touto knihou napadají člověka jemné nebeské myšlenky. Jak vlastně vzniká příběh a poté samotná kniha? Nápad či snad zkušenosti ze vzpomínek ve spisovatelově samotném životě jako velká inspirace. Každopádně od všeho trochu dává tak nahlédnout do samotného nitra svého i jeho viděním okolního světa. A právě u Ladislava Fukse to plátí mnohonásobně s jeho strachy i uniky viděnými v snové divnotě i v samotných ironických refrénech pro něj tak typických.
Není už bohužel tak jako jednou každý mezi námi a přesto stále. Rozumíme i snažíme se naslouchat i pochopit jak to vlastně ten Pan člověk-spisovatel,co tím chtěl poodhalit i zároven zdělit,záměrně zahalovat v oparu mnoha významu. To je to mistrovství,to je to psaní což lze obdivovat,to je Láda a jeho Spalovač mrtvol.

Něco na uvod od velikána Járy Cimrmana. Upravená ukázka ze hry Vizionář,poněvadž se to sem dost možná i docela hodí a jestli se vám to zdá dost dlouhý,tak to nečtěte :-)
Obsazení - Pan Smrtka alias Smrtka promlouvá ke třem mužum.
Pánové,pánové...pánové.Jak vás tak tady poslouchám a nestačím se divit.Všichni jste stejní.Včera taky řídící učitel Sýkora z Liberce.Prý,jestli si sebou muže vzít knihovnu,že prej tam má slovníky.Já mu povídám...co tam stím.Tak aspon sbírku brouku.I to jsem mu rozmluvil.No a ve dveřích,dělám to nerad,jsem ho tak zběžně prošacoval.Co myslíte,že měl v kapse ? Spořitelní knížku,že prej tam má třistapadesát korun plus uroky.Pánové uvědomte si všichni jak jste tady.
JE ZAKÁZÁNO COKOLI SEBOU BRÁT DO HROBU !!!

Palahniuk je boží,omlouvám se za to slovo na b,ale to neznamená,že mu budu furt dávat plnej zásobník pěticípejch.Poněvadž už jsem od něj něco málo zkusil,tak jinší knížky má daleko pekelnější,ale jinak i Prokletí je typická Chuckova jízda a prvních cca šedesát stránek dost šleha,to zase jo.
Takže abyste věděli,klidně si chodte za odpuštěním,ono je vám to prd platný.Stejně žádnej tunel světla nebude,takže si nedělejte iluze.Prdte si třebas desetkrát za den,nadávejte jak dlaždič,mlatte ovladačem do tv bedny,že tam zas prdlajs dávaj,nepouštějte sednout kdekoliv na místa k tomu určená maminky s outěžkem,seniory nebo viagra bojs rovněž taky.A to,že jste tahali spolužačku za vlasy a poté jí konečky namáčely do kalamáře,vo tom ani nemluvím.Jen se přiznejte.To že jste ji tak dávali najevo svou platonickou lásku to vás vopravdu vyloženě neomlouvá.
Za jakejkoliv prd,šup do pekla.
Žijeme denodenně v samých paradoxech,tohle už je uplná rutina.
Prdte si jak prdte.Prdte si třeba do rytmu.Co bude tak bude,hlavní je přítomný okamžik a to jak ho prožijete,to je jedinný jistý.
Takže když si to sesumírujem.Prd + prd = Společná lázen se Satanem v kapalině neznámého nechutného puvodu.
A jelikož jsem si tyhle chujoviny zrovinka všechny vymyslel,takže si budete muset tuhle Chuckovinu přečíst sami,abyste si to vlastně celý líp ujasnily.Ono vám ostatně ani nic jinýho nezbude :-)))

12.03.2017

Už je to tu. Už se to blíží. Jedeme za strýčkem na prázdniny. Jedeme dlouho a cesta ubíhá,náhle vlak zastavuje a před námi se naskytne pohled na ukázkově poklidné nádraží - zachovejte klid,vítá vás AUSCHWITZ !
Na první pohled vše vypadá tuctově normálně,všední nástupiště i perony,ale doopravdy tomu tak není :-(
V pruvodci chybí místní dominanty věží,komínu,ubykací,dětských hřišt,ošetřoven,oddělení radosti a panorama s nápisem " Práce osvobozuje " vše je paradoxní,cynické,absurdní - tato oblast pro vnější svět nemá vlastně existovat a tedy vlastně ani není. Vše je iluze a jenom jako. Pro všechny zučastněné to však neplatí. Tyhle prázdniny by většina vymazala ze vzpomínek a pamětí,ale nesmí být zapomenuty. V člověku to vře,chce křičet k temnému nebi pod kterým se tyčí poupata vlčích máku. Už ne,už nikdy takovou ukázku všemožných lidských utrpení ... svět lidí stále zapomíná na jména Mengele,Hoss,Himmler,Heydrich ...
Mischling je osudově provázané,deštivě skličující,syrově naléhavé. Samotné hruzy tohoto místa šílenství spíše jakoby tušíte,především se odehrávají ve vaší představivosti,nezabíhají do detailu a nenimrají se v popisnosti. Na druhou stranu lyrické. Někdy postavy vystupují až étericky snově. Druhá pule kapánek narušovala moji pozornost právě svojí typickou poetičností. Za přečtení však rozhodně stojí a celkově je to vlastně ojedinělý kousek v literatuře všeobecně.
Někdy ve čtyřicátým čtvrtým,někdy v lednu. Dny jsou naděje. Přežít. Každá další minuta je zázrak štěstí. Avšak obavy z rána sílí. Je večer před spaním.
Večerka.
Jen se děti koukněte,co je krásy na světě. Copak ? Neslyším vás mé hodné myšky. Že tomu tak docela uplně není,ale kdeže nešpitejte tak. Vy myslíte spíše,že se to podobá tomu nádraží,kde vše vypadá jenom jako ? No když myslíte milé děti,když myslíte... Ted již spěte. Jsme jak zajíček schoulený v hnízdečku tiše.
Dozorkyně bere za kliku. Klap. Odchází ...

1 03.03.2017

Masturbací ke svobodě či ke spáse ? Aneb,co by Jéžíš rozhodně neudělal ?
Masturbace je slušné spisovné slovo o neslušné věci. A nebo nevhodné slovo o příjemné věci. Předsudkové označení o věci která je krajně mnohým lidem přirozeně lidská. Společensky korektní popis nevhodného chování o kterém se moc lidí nerozpovídá. A takhle by to mohlo pokračovat skoro do nekonečna. V takové zoo,tam se dějou věci,nojo co byste chtěli,když faunu vytrhnete ze svého přirozeného prostředí,to by se jeden uhonil :-) Jak to vidíte vy? Ne fakt tahle věc není jen o tomhle,je hodně o tomhle,ale ne celá :-D Uplně typický románek na dlouhé večery :-)
Originální Chuck píše inteligentně pro lidi,ne pro intouše,lidsky jak to vidí a jak to je. Zamyslet se,přiznat si to. A jaká je vaše terapie uniku ? A) Sex,B) Jídlo,C) Jéžíš,D) Kniha ???
Pokud vám vyšlo za D) Kniha,tak neváhejte,stud a pohoršení tu nejsou na místě,Palahniukova paranoidní smršt plná uletu čeká jen na vás :-)

6 08.02.2017

HLAD JE MRCHA !
Jen co za života projíme,promlsáme,atd. Smysl existence v jídle. Plynatost,no to už je vubec démon vopruzáckej.
Jestli ono tu zase nejde tolik o to jídlo :-)
Žízen po životě. Pravá chut není jako rutina. Hlad po nesetrvačnosti či nechut po zaběhnutých kliše ? Prožrat se k dobrodružství všedního dne,proč ne.

PS: Kde se stala chyba a nebo to je nějaký ujetý záměr. Nejenom magneták s kazetákem načež s LP,ale i samotná obálka s maskou klauna a samotnej text i s obrázky uvnitř si odporujou a bijí do očí,ale jako surrealistická mnohoznačná vize dozajista fungující :-D

2 29.01.2017

Vše je konečné,pokud se něco zachrání,jen se tím protáhne jeho pouhá existence do fáze kdy se rozpadne v prach.
Prach má jednu nepopiratelnou výhodu,dobře se čte. Mám z toho smíšený i rozpačitý pocity a po Turnusu,který je pro mě vrchol téhle Silové trojky,docela zklamání,ale jak podotýkám dobře se to čte i odsýpá,jen je tam to pověstné ale a ne jen jednou. Prvních padesát stran dost vlažných,potom už to konečně začne jenže se dostavuje nešvar jedničky. Prakticky vše co bude následovat jednoduše tušíte-předvídáte dopředu a vše co se mi tak líbilo v Turnusu,nečekané zvraty,vypointované kličky v ději,větší hloubka postav,dokonce i to napětí se tady obrátilo v prach a že je ho tady fakt okatě docela dost. U takového bestselleru mi chybí něco co mě rozseká a praští obrazně po palici. Na knihu která má 360 stránek tak závěr je dost uspěchaný bez atmosféry a že tady z toho šlo vytěžit podstatně víc. Piknik s klobásama to navíc celé poslal do kopru. Uznávám,že je to skvělá série a pro ty kdo čtou spíše jen fantasy a young adult,tak to bude asi bomba,ale kdo už má nějaké sci-fi načteno,milník žánru se pro něj nejspíš konat nebude. Bude se jen skvěle bavit,někdy stačí ke spokojenosti trocha. Howey ten potencionál vskutku má :-)

3 29.01.2017

Strašidla se mi zatím od té doby co jsem s Pahniukem začal četla kapánek tužšeji než ostatní zatím přelouskaná. A proslulá povídka o střevech,když se to tak vezme nebyla zas až tak nechutná. Jsou tam jiné co svým významem dají více pomyslné porce hnusu o chování jednotlivce aniž dojde k slovním nechutnostem ve své největší skutečné povaze příšernosti.
O věcech co máte v povědomí a co si s největší pravděpodobností vezmete do hrobu a je jedno pokud budete hnít a nebo se obrátíte v prach. Kdo to neudrží za svého života budto se pujde svěřit do svatostánku a nebo svému tzv. bližnímu,páč se prostě mušíme jednoduše vykecat a jelikož jsme tvoři společenští potřebujeme publikum. Takže klapka,kamera za kamerou v kameře ... Budte v klidu spása je prý udajně nadosah.
Máme tolik volnosti až z toho blbneme,někdo víc,někdo mín. A protože už jsem napindal takovejch hovadin bude lepší se pomalu začíst. Pokud budete chtít zkusit právě strašidla,záleží opravdu jen na vás,poněvadž Chuck to umí podat jednoduše svým nezaměnitelným stylem vskutku moc zajímavě.

2 21.01.2017

Drazí otroci,už je to tu zas,velký bratr chce každého z nás,mám obavy jako jeden z vás.
Jak jednoduše pomíjivé si být jistej svojí tzv. svobodnou vulí. Aneb každý by chtěl být mesiášem. Obět kultury,či snad božské vule,dědičnosti,médií,rodiny,předsudku,iluze jedinečnosti jedince-tady jsem haleluja,jsem jen DNA kopie kopie jiné kopie z jiných kopií,božský hardware a jsem mašina na zabíjení a já počítám 1,počítám 2,počítám 3 ...
Čtu si takhle dalšího Palahniuka,začínám prologem,ve škebli se honí myšlenky víte-nevíte,ted mě napadá,víte,víte kulový. Přichází první kapitola,první šleha,ano s každým příběhem je ta potíž,že ho vyprávíte až po událostech. Vše je z odstupem,každá informace odkudkoli se bude vždy nepatrně lišit. Vrtá vám to to taky stejně jako mě ? Stejně je to i smým komentem na databázi,nikdy nebude přesnej jak ta první myšlenka co mě při čtení napadla,jenže tehdá už jsem věděl,že si to s Chuckem zase užiju a to je právě to co mám na něm rád to skvostný prolínání,jak to do sebe tak doslova mimozemštansky zapadá a to je jen začátek,počítám 4,počítám 5,počítám 6 ...
Pokračování z paralelní skutečnosti : jdu si takhle na nákup,připletu se jednomu chlápkovy před rozvrzanej vozejček. Sice mě objíždí,ale nezapomene při tom polohlasně zajéžíšovat a já počítám 7,počítám 8 ...
Mám moc,budu počítat jak děsivé a pervézní jak šmakulozní ... ta falešnofobie. Ten poklidoismus. Ten upřímnoismus. Ta svědomofobie,počítám 9 ...
Nohoře si přečtěte v hlavičce o co tu běží,pro ty co od CH.P. něco četli je to zbytečné rozpitvávat,takže pro ty zatím nedotčené ke kterým jsem donedávna také sám patřil se jedná o šlehu do našeho tzv. kontroverzně ujetého spořádaného podvědomí. Jo a bacha na Nashe,je na mrtvoly :-D
Nenechte se uspat velkým bratrem,či nějakou podobnou ukolébavkou ... počítám 10,počítám 11,počítám ...

2 28.12.2016

...vy tam,koukněte vypadnout,takže osvětlovači na místě,zvukař ok,klapka,kamera jede,AKCE. Detail na odvíjející se pásku uvnitř černé skřínky,kde se nahrává hlas vypravěče...stop...flashback...letadlo linka 2039,hodte tam reklamu na zubní pastu s proužkama,pauza na kafe.
Vážení přítomní čtenáři,vskutku nejste ve filmu,jste na začátku programu pro přeživší uvnitř Pahniukovy mysli a tohle,samozřejmě jak pro koho,tohle je zatraceně dobrá knížka,někdy až moc :-) Groteskní,paradoxní absurdnost až na dřen,ten mi dává,ale jde mu to klukoj,jen co je pravda.
Potřebujete uklidnováky,steroidy,antidepresiva ? Chcete návod,návod na existenci,návod na štěstí,návod jak se stát hvězdou,návod na sebezničení,kašlat na to,číst snad ještě zvládneme bez taháku.
Je libo modlitbu proti řidnutí vlasu,za umlčení štěkajících psu,za pískající kolo a novej šlaufek,modlitba za přivodění erekce načež za její udržení,modlitba za klepající ventil,za nalezení místa na parkování,proti nadměrnému pocení v podpaží. Takže ted jsem tady,chci být viděn a respektován.
Dámy a pánové nehřešte,spasitel byl nevinej a taky ho ukřižovali,takže hřešte a chceteli sáhněte po přeživších. Na závěr se sluší rozloučit,cituji: Zapněte si,prosím bezpečnostní pásy,protože zahajujeme terminální sestup do zapomnění.
Tak mě napadá,jak je to vlastně s tou černou skřínkou...jo realita je stejně tak podobně oranžová,jednoduše lehce mandarinková.

5 21.12.2016

Stalo se kdysi před pár dny,přistála jsem poprvé na planetě temné až depresivní,na druhou stranu plné metafor a ironicko cynického humoru. Vztyčuju vlajku na povrchu,změním si identitu,začínám znovu. S minulostí jsem připoutána pupeční šnurou podobně jako astronaut se svojí mateřskou lodí. Jsem absurdní bludná planeta stojící o zájem celé galaxie a když schořím,vzpomenou si na mě jen jako na černou díru která se pomalu vypaří z jejich miliardních obvodu svého mozku. Jmenuji se Shannon McFarlandová,těší mě.
Planeta Chuck,zachycen signál blízké inteligence: Protože jsme tak uvězněni ve své kultuře,v tom že jsem lidé na téhle planetě a máme mozek a stejné dvě ruce a nohy jako každý. Jsme tak uvěznění,že at vymyslíme jakýkoli unik,povede jenom do jiné části pasti. Po čemkoli zatoužíme,jsme vycvičení po tom toužit.
Vonnegut pro jednadvacáté století. Magicky zvrácený oh to spíše možná s velkým přesahem s bleskama a klipovým přeskakováním v ději který po zhruba padesáti stranách se zadírá mezi pulky jako ty nejtenčí kalhotky. Plasticky plastově umělý,že takový snad náš život není ? Nu tu otázku si položte již nyní. Proděláte plastickou operaci vašeho samotného já. Směšnou absurditou nasáklé stvury,silikonem prodchnutá realita,vaginální rétoricky syrová znět temných předsudkových i zvrácených falší,šmrncnutá i sebestředným osobním vesmírem z kterého se nám všem tak nějak točí hlava. Chci se mít dobře,chci aby o mě byl zájem,chci být viděna,chci být krásnou planetou s prstenci která se zapíše do hodně lidských myslí.
Že to tak ve skutečnosti přeci není...jinak štastné a veselé,sebedestruktivní :-) Mimochodem ta kapitola s dárkama je nezapomenutelná :-)
Jsme nekonečný odraz zrcadla v zrcadle a potom jsme odraz zrcadla v zrcadle,v zrcadle odraz,odraz v zrcadle,zrcadlo,odraz jsme.

18.12.2016

A vždyt také koneckoncu ani nejde o to nejvyšší,nýbrž jen o jakési vzdálené,ale počestné přiblížení:není přeci nutné doletět přímo do slunečního středu,stačí,když se člověk doplazí na nějaké čisté místečko na zemi,kam občas zasvítí slunce a kde je možné se trochu ohřát.
Cizí dopisy se číst nemají,jenže jsem neodolal a věřím,věřím mu každé slovo co tu napsal. Tísen,formulování vět a slov v dlouhá souvětí,je v tom síla opravdovosti,stotožnění i porozumnění.

1 05.12.2016

Dustojné zakončení nekonečného putování. Seznamování Franka Poola se světem 3001bylo obvzlášt nápadité. Závěr taky nezklamal i když už tady nebylo tolik tajemna a otevřenosti jako v jedničce i tak se toto univerzum zajímavě uzavřelo. Čtyřka odyseí je originální a nápaditě uskutečneným dobrodružstvím,které pokládá spousty odvěkých lidských otázek nejen o svojí existenci.

2 05.12.2016

Asimova chovám v uctě a zatím vše přečtené byl čtenářský zážitek. Bohové nesou znaky myšlenkové geniality,ale tomu elementárnu jsem příliš nepřišel nachut,celkově jsem se do toho těžce ponořoval. Jde spíše o napojené tři povídky a nejde tu zas tolik o děj. Hodně dialogu jak jinak o pumpě až jsem se v tom tak nějak ztácel. Prostřední část na autora nezvykle lechtivá a zase skvěle podáno,ale opět jsem se těžce sladil s psaným textem. Tentokrát to pro mě překvapivě nečekaně s mistrem nevyšlo :-)

4 05.12.2016