opic 12 komentáře u knih
V dálce se zahřmělo.Srdce v hrudnících plesalo.Obloha v plameni zapadajícího slunce.
Šumění příboje rozsčíslo skryté skalisko.Večer chystá magický příběh pod páteří noci.
.......
Ve vysoké trávě se něco hýbe.Stébla se kývají ze stranu na stranu...uléhají.Nazí milenci omotaní jak šlahouny břečtanu na sloupu elektrického vedení.Bylo.Je.Ne !
Tak to bylo přeci vždycky ...
.......
Těch vyprávění co se lidem uhnízdilo a ještě uhnízdí.Myslíte si že už snad nic jiného nového vás nenadzvedne. A pak si náhodou všimnete na nějakém blogu obálku na níž je nějaká slečna zády a vedle ní je černá micina.
.......
Tak teda do to jdete a zkusíte to.Hmm nějaký Taiwan.Nějaká ekologická agitka zdá se i když tomu taky zas tak nevěříte.
A tu hle.Žádná agitka vůbec.
Fikce se prolíná se skutečností.Takové to tenkrát bylo.
Příjemně ladící poselství které nic nevnucuje.Košatá propletená knížka s mnoha postavami.Odstavce skáčou jak klobočku hop !
Je vám tak nějak příjemně.Jako tenkrát když jste hráli černýho petra.Jak jste lítali na pouti na labutích a jak vás posléze zapomněli sundat dolů a celý náměstí se koukalo vzhůru za vámi.
Tak jako tenkrát...při první puse.Při mrazení a tom pocitu v podbříšku.
.......
Po pár řádcích čtenáři dochází samosebou.Toto nemohl napsat Evropan či nějaký jiný západan.Je to prodchnuté atmosférou s myšlenkama a navrch takové to nezodpovězené stále unikající magično.I když ten realismus je tady tentokrát v převaze.
Jakési ostrovní národy s jejich nářečím.Zvyklosti a se svými božstvy.Překlad na vysoké úrovni zdá se.Však verlyby ty vědí své.
Ano je to současnost jak vyšitá,ale až neskutečně někdy snová a jakoby mimochodem z jiných časů.
.......
Velký zářez Wu Ming-Yi.Nenápadná ale o to větší zážitek.Pro lidi se stejným vkusem a krevní skupinou by bylo škoda nechat si ho nevšimnout.
Někdy se to nejmín pravděpodobné stane skutečným.
Neutěšený v mdlobách.Neuchopený příběhem.Nepřilepený prostředím.
Ve vzpomínkách mlhavých okamžiků vzpomínek.Vytěsněných zamilovaných psaní.
Tak daleko jak jen může pamět sahat.Pohřbená.
.......................
O jak tentokrát tolik oblíbený Ishigura s emocemi nezamával a nedokázat se soustředit na tištěná slova.U tohoto pána ještě více zamrzelo poněvadž obr ten má co nabídnout.
Nejde o nějakou zhýčkanou fantasy o to tu vůbec nešlo.Příběh o ten tu přeci běží.Jakési putování postarší dvojice pustou krajinou všedního středověku.Mýtů co jih jenom lidská mysl dokáže vymyslit.Za zapoměním a nalezením ...
.......................
Zamrzí že nedocením tento jistě nabytý napěchovaně naládovaný měšec tolik co by si zasloužil.Žel milé páže tentokrát to úplně nevyšlo.
Nuže vydáme se tedy na další cestu společnou a již na nejbližším kopci budeme vyhlížet s neutuchajícím zápalem další z jeho velkých literárních kousků.
Vzpomínky které vám nikdo nevezme.
Ale ani taky neuvěří.
..................................................................
Jedním z pasažérů mířících do Palestiny na lodi Kazbek byla i patnáctiletá školačka Jona Scharfová.
Narodila se v Černovicích,odkud byla odvezena roku 1941,když jí bylo 12 let.Byla deportována s oběma rodiči,osmnáctiletou sestrou a babičkou do jednoho z koncentračních táborů v Podněstří.
Šlo o Verchovku.Do deseti dnů po příjezdu byli mrtvi oba její rodiče i babička.Povíce než dva roky byla Jona denně svědkem surové brutality,hladovění,nemocí a umírání.
................................................................................
Po příjezdu do Palestiny Jonu šokoval a rozčílil fakt,že jejímu děsivému vyprávění o dění k koncentračním táboře nechtěl nikdo věřit a to ani její bratr a další příbuzní,kteří do Palestiny přišli už před vypuknutím války.
Nevěřili mi ani slovo,vzpomínala později.Vlastní bratr mi nevěřil,uvedla a dodala:
................................................................................
Nevěřili,že v koncetrčních táborech byli lidé zabíjeni,jejich vlastní příbuzní.Nevěřili,že si před zastřelením lidé museli vykopat vlastní hrob.
Asi to bylo tak strašné,že tomu nešlo uvěřit.Ale roli v tom hrála i jistá lhostejnost.V palestině se jim žilo velmidobře.
Jedna paní mi řekla: Lidé takové věci nechtějí slyšet,nechtějí vídat smutné tváře.Lidé chtějí poslouchat nadějné příběhy,Jono,ne něco,co jim naruší jejich dobře uspořádaný život.
................................................................................
Bylo by pomohlo,kdyby nám hodně lidí uvěřilo.Říkali,že jsem si to vymyslela.Ale já bych si to nemohla vymyslet,ani kdybych chtěla-to nikdo nebyl schopen pochopit.
Když jsem bratrovi vyprávěla o rodičích,zeptal se mě: Jseš si jistá ?
Při tom se na mě podezíravě díval.
...............................................................................
Prohra spojenců:
Netečnost.Letargie.Lhostejnost.Apatie.Byrokratická mašinérie.
Neuvěřitelná neuvěřitelnost,že něco takového lze stvořit.Odmítnutí uvěřit.Fakta a fůra nedorozumění plná paradoxů.
Antisemitismus.
Výsledek-miliony křížků různých národů.Lidských bytostí.Neskonalá beznaděj a neutuchající smutek nevyslyšených výkřiků lidí velmi vzdálených.
Vítězství nácků:
Získané body: šílenství,hrůzy,mlžení,propaganda,fanatická zrůdnost.
..............................................................................
Vzpomínky kterým i v dnešní době některé bytosti nevěří nebo je dokonce zlehčují.
Vzpomínky blednou a mysl je slepě bezradná.
... a zase ty vzpomínky.
..........................
Když přijdeš ráno domů.
Sedneš si a zapneš si televizi.Venku choděj krásný holky.Začíná novej den.
No jo ale co dělat.Chce se ti spát.Občas se osprchuješ.Zatopíš v kamnech.
Holky se ti dívaj do oken.Z televize se na tě taky dívaj.No jo ale co dělat.
Chce se ti spát.
..........................
Dystopie jak víno.Mno spíš dystopie jako kulisa.Love story milostný trojúhelník alias středověk neskončil.Ale kdepak...ON trvá.Nechám vás při tom.Malujte duhu a zpívejte: že mám sukni růžovou,tydydududydy.Vám asi musím votevřít lebku nebo co.Manipulace jak řešeto.Ovce kvičí nejsem ovce.Dostaneš na prdel TY zmetku.
Téma pro pořad Tabu,že i Šmucler by depku dostal.Nejskrytější plýživej splín literatury.Zatím.
..........................
Ishiguro každopádně umí.Nejenom psát.Podmanit si.Spoutat.Rozleptat tak,že by jste do něj ani neřekli.
Mnohoznačné.Nevyřčené.Schované.
Závěr není vyvrcholením.Ne ten co si obvykle čtenář pod tímto označením představuje.Klišé se nekoná.Je to jen tušené a překvapivé zároven.Tápající.
..........................
Cimrmanovsky-Když něco víte,tak to řekněte,nebo aspon naznačte-My nesmíme ani naznačovat.
..........................
V tom to vězí.Bez emocí.Lhostejné.Mezi řádky.Dávno vyřčené.Matoucí.
Víra má mě povznáší.Malicherná domýšlivost.Důvod a účel.
Každá ovce potřebuje pastevce.Pastevec potřebuje hůl.Myslí si že mu jedna stačí.Tady je tvé místo.Vůle má nebo tvá.Někdo mi to vnutil snad.
..........................
Ishiguro Kazuo. OOOOO jak si mocný.
Tomu se říká-dostat vás na háček.Ted se s tím poper.Rozhodně vám to nebudu usnadnovat.Ishiguro má za ušima to se musí nechat.
Předurčenost.Již se točí osudí.A jak nám je to vlastně tak nějak všechno u prdele.
Takového tě udělali,takového tě chtěli.
Pouštím televizi.Hlavně že je to barevný a hejbe se to.
Chce se mi spát.
I já mám kujva duši.Neopouštěj mě.
Učiněný čtenářský nudismus.
...................................................
Smysl existence.Promarněný život.Zvrácená důstojnost.Zkostnatělé konvence.Stádnost.Nenaplněnost citů...prostě jednoduše spousty a mnoho dalšího co tam v soumraku na zvídavého a trpělivého knižního hltače čeká.
Na první zdání by se mohlo zdát že postava Stevense je taková jednotvárná.Svázanost až do morku kostí.Oj jak ten klame tělem.Ne zrovinka partak do nepohody nebo na dlouhé večery to zrovna ne.Kazuo užívá slova chladně a jakoby s odstupem.Vykreslení doslova ožívá.Postupně se z něho stává postava tragická.Ne není v tom pohrdání spíše soucit.Ponaučení a vlastně i pochopení které čeká v samotném závěru.
Typické Ishigurovy flashbacky (vracenky) kdo to miluje nebude zklamán ani tady.Skryté protimluvy mezi řádky atd.
Silná pasáž s politiky: Stevens na jejich otázky nedokáže odpovědět.Nejenom že nechce včetně konvencí.Nejde to.Neví.Tápe.Oni ho dostali tam kde ho chtěli mít.Mají nás v hrsti.My neumíme odpovídat.To jim vyhovuje.Krásně výstižné podobenství.
Bylo v tom něco velkého.Byl jsem součástí.Udělal jsem dojem.Dávám všemu smysl.Ideály pozlátkem něčeho lepšího.Zapálení pro dobrou věc.Víra v poslání na tomto kousku skály plujícím v temnotě.
Důstojnost a důležitost okamžiku.
Domýšlivost.Předurčenost.Autosugesce.Manipulativnost.
Morálka na mocninu n-tou takže blbá.
Myšlení školou zničený.Poněvadž tak se to má a tak je to správné milá rodino.Budme takový budou nás mít rádi.Takového mě chtěli.A nad hlavou má duhu.
Dá se uniknout předurčenosti ? Zachovat tvář či uniknout ?
Moji mílí Stevensové,majordomusové,sluhové,lokajové,podržtaškové a všeobecně my otroci zavedeného řádu.Všici co křičí-nejsme ovce.
Nevypadnout z role.Bud je změna nadosah nebo pak už nikdy.
Kazuo Ishiguro na konci pomrkává nenápadně po samotném čtenáři.Máš co jsi chtěl a ted se nad sebou zamysli.Sejmi masku.
Jednoduší bude zůstat.Zachovat klid.Chladnou důstojnost.Nechat se unášet.Plout.
Neni lepší více čeřit hladinu.Ještě je zdá se čas.Dokud nezaklepe...ona.
Zubatá.
O čem to vlastně všechno je a vystihnout VALIS v jediné větě.Vskutku husarský kousek.
.......................................................................................................................................................
O šílenství a halucinacích.Jen ti šílení poznají co je realita.Což si takhle něco šlehnout.Hle svět zase má o nějaký ten rozměr navíc.
Že nás šálí náš zrak.Kdepak.Hlavní computer mozek.Ano ten.Ten kterému dáte facku a jako jediný v těle ji neucítí.Ten který musí být vždy napřed než něco vůbec uděláte.Ten co reaguje necelou půl Fteřinu a pak teprve šlápnete na brzdu když vám vběhne do cesty ježek.V tomhle případě není důležité jestli si nese na svých bodlinách hruštičky a nebo jablíčka.
Neustále zpracovává informace.Neodpočívá ani v noci.Vše je informace a ted jak s ní naloží ?
Samotný prostor je informace.Jsme omezení.Druh s nejsložitějším zařízením ve vesmíru ve své hlavě.Přesto víme že nic nevíme.Jsme jediní.Může nás uspokojovat leda to...aspon si to myslíme.
Pak je tu spousta info o prorocích vyvolených atd.Jeden toho asi neznáte nějakej Jéžíš prý mesiáš.Takže opět víme-nevíme.
Zkrátka takovej mix existencionálního mišmaše teologických vizí s transgalaktických dálav prodchnutým s trochou toho správnýho vyšinutí.Ne.Ne opravdu každý nemůže být Napoleon.I když...
Co vypadá jako pravděpodobné tak se a si tak zrovna nestalo.Na druhou stranu to co vypadá jako že se vskutku opravdu nestalo.Ba co se nepravděpodobně stát nemělo.
Dikouš tenkrát zahlíd před lety něco růžovýho a proto vůbec vznikla volná série VALIS.
Nejenom že je to vo něm a z něho.On v tom existuje.
.........................................................................................................................
Jak jsem předestřel na začátku.Tohle se fakt nedá nacpat do jedný věty.A stejně jste asi celou dobu kapánek mimozně vykolejený.
Takže nezbývá než si to přečíst raději sami.
Zapřísáhlí Dikovci necht si přihodí hvězd kolik chtějí.Oni jsou stejně jen ty pravé na nebi.Nebo si to aspon samosebou myslíme že tam opravdu jsou.
Potřeboval jsem nějakou šlehu.Po nějakém čase na mě dosednula abstinenční chmura po nějakém čtivu od PKD.
V časech nezměrných dezinformačních explozí které na nás stále více útočí jsem si nemohl vybrat výstižnější a nadčasovější dílko.
Takže se opět k němu vracím.Nic neztratilo ze své zábavnosti a spousty věcí k rozebrání at se vám to líbí nebo ne.
Opět první odstavce v knize nic nedávají vyloženě na zlatém podnose.Jakoby všední vyprávění.Osudy několika lidí.Obyčejně neobyčejných lidských charakterů.
Než je vše vysvětleno a pochopeno a začne do sebe zapadat stejně nějaký čas to trvá i naší ústřední osmičce.Když se tak nakonec stane Dikouš přidává na obrátkách a ještě více naopak zamotává.Příběh v příběhu.A ještě vaše nitro a panovačné představy.To jsou příběhy které rozhodně máme ve zvyku skrývat.
Dick rád rozpitvává a k tomu potřebuje scí-fko aby vše pěkně vyplavalo napovrch.
Žít ve světě někoho.Žít ve světě někoho.Žít ve světě někoho.
Ohýbat.Manipulovat.Psychopati všech zemí spojte se.A ted jdu stvořit nějaký nový třeba kult.A nebo se nechat něčím někým ovládnout.Dick to věděl a měl to v malíku.
.............................................................................................
Spatřil jsem mnoho aspektů reality o nichž jsem neměl ani ponětí.Vyšel jsme z ní s novou perspektivou.Možná je takovej zážitek dobrej k tomu,aby se člověk dostalz vyjetejch kolejí.Pak by to stálo za to.
..............................................................................................................
Hamilton se zazubil a pomohl jí nasednout do auta.Odted budu ke všem naprosto upřímnej,budu říkat co si myslím a jak to cítím.
Život je i tak dost krátkej.
...........................................
Málokdy se v naší literatuře dvacátého století setkáte s takovým mámětovým bohatstvím jako v této sotva pětileté žni tehdy ještě mladého,ale prudce vyzrávajícího autora.
Na počátku jsou příběhy v nichž se dětská fantazie vyrovnává s představou smrti.Záhy však dochází k přímému setkání s ní - to se lidské loutky stávají potravou pro děla první světové války ...
Neztratit tvář.
Malíř vytěsnujícího podvědomí.Obět kolektivní viny.Národního cítění a propagandy.
Zlo nejsou jen ti mocní.Šuplíčky zapomínající paměti.Zkreslené podněty.Jsem přeci jen ten dobrý.Vše myšleno v nejlepší dobré vůli při zdravém rozumu a nejlepšího odhodlání.
........................................................................................................................................................
Co na to čtenář ? Co on ? Jak se s tím má vyrovnat ? Co by dělal v osudnou chvíli na onom místě ? Kdes nechal svoje šuplíčky spoluviníku pomíjivých obrazů vytvářejících ve své hlavě.Jsme snad bez vyny.Každý chce být nahlížen a namalován v tom lepším světle.
........................................................................................................................................................
Národ který nechápal zajatce kteří se vzdaly.Pohrdání.Mentalita pro západní svět těžko pochopitelná.Poválečná demokratizace v zemi vycházejícího slunce byla jistě plná nejistoty a plná rozporů nejenom těch generačních.
Jak se stím má lidská mysl vyrovnat ? Pochopit se dá jen těžko.
Dodnes se ostrovní žáčci jistě neučí objektivní pravdu.My a poražení.No tak hurá.At žije Hirohito.
........................................................................................................................................................
Ishiguro Kazuo píše jakoby všedně a nevzrušeně.Diapozitivy vzpomínek jsou poutavé a zároven vztahující.Čím více vzpomínek tím více otázek.
Zároven umí prozradit nejenom něco málo i o nás.Šuplíčky se začínají otvírat.
A to nemusíte být ani Japonským malířem.
Absurdno.Smysl činů.Smysl jako vůbec.Cizinec.Neporozumění-nedorozumění.
Polozapomenutý neznámý.Nevzpomínaný nejbližšími.Nepochopení.
Ústřižek novin před popravou čtená v Cizinci.
Mlčení.Bezpáteřní sadista.On neodpovídá.
Autor v naší zemi.
Smrt východisko.
Občan Camus.
Albert Camus.
To je celé.
Škoda že ona nebude žít.Ale kdo vlastně žije ?
...............................................................................
Kráčely jsme pryč od stánku s kudžibiki...
Těžko uchopitelné prchavé vyprávění.
Spousty vyřčených i nedořečených témat.
Vybledlé mlhavé mnohovýznamové.
Lehce putujících pod povrchem.
Střípky melancholických symbolů.
Myslíte ? Máte snad na mysli vzpomínky ? Vy mluvíte o vzpomínkách.
Vzdálené roky skryté v mlze.Vybledlé myšlenky podobně jako stará fotografie.
Pomíjivé fragmenty na které nelze zapomenout.
Upravující bezelstné mžitky.Vytěsnující z paměti ty nepříjemné myšlenky.
Prolínající ve flashbacku matoucí v náznacích.Spousty detailů spolu příběhů v příběhu.O povaze národu vycházejícího slunce.Generační poválečné odkrývání pošmourné krajiny.
Napětí pozoruhodné zvláštní vyžadující souznění a plné propojení v prolínání společně se čtenářem uvnitř příběhu který se vícemeně doporučuje doslova prožít.Oči klamou a na první pohled není vše viditelné.Není nic jednoduché.
Skutečnost se ohýbá.Minulost trvá a bývá věčná.Interpretace se budou různit.
Nezapomenutelný výlet do kopců za městem Nagasaki a ještě mnohem dál.
Definitivní Havlíček.
Románová dvojka Havlíčka Jaroslava.Nekompromisní pesimistická bouře.
Romantizování a přílišná poetika předešlých Lamp zde již paběrkuje na menší ploše.
Vyzrálejší celistvější kombinování slovních obratů vtahující do závrati.
Ono závratné umírání kterak západní civilizace upazaduje na takřka tabuizované téma se zde rozpadá a zaniká.Jakoby se to nás snad ani netýkalo.Je to nespravedlivé a špinavé.Takže čau v ráji.
Tady se umírá a umírat bude.Je to součást života.Jistě neoblíbené téma.I když v podstatě vskutku velmi typicky Havlíčkovské.
Všichni neurozy světa spojte se.
Autor vypravěč zkoumá hranici kde začíná a zároven končí šílenství.
Ty vnitřní hlasy podvědomí jsou i na České poměry zdárně povedené.Nahlížet do hlav přítomných a zároven předpovídat jejich chování.Kout pikle.Vždy a všude s každým.Rozkočhlava.
Není běžná normálnost k ušílení.Psychopatičnost manipulativnost všedního dne.Vštěpování od kolébky tzv. někam to dotáhnout je v neviditelném příkladně ohlodaná na kost.Doslova až na dřen.
Jak hrůzostrašně jsou životy ovlivněny.Kdo je vlastně více šílený.Jsou schopni si to ještě postavy uvědomit a nebo opravdu již propadli čiré zoufalosti a beznaděje.
Havlíčkova mistrně dokonalá černota.Obnažené šuplíky falešné morálky.Červíčci hlodající v hlavičce.
Existenční propadliště.Nahá skutečnost.
Epilog..................................................................................................................
Mohlo by to na nás hodit nějaké chmury.Leckdy je trudno.A právě proto-žít se musí.Čekají nás prchavé okamžiky z budoucnosti.
Zahrajem si na indiány.Budeme skákat po stromech.Budeme spontání a zdravě šílení.No není to krása.
Proč ? Protože to za to stojí.
Váš Havlíček Jaroslav
Jsi jako měsíček který svítí a nehřeje.
Jsi jako střevíček který se zlomil o koleje.
V deštníku díra venku zrovna leje.
Jsi cigareta spadlá do závěje.
Seattle.Duch Frances Farmer v povětří.Grunge zní v uších.Mrholí.Sněží.Prší.Prostě pořád něco z nebe padá.Nemůže ale stále.
At už prší a nebo svítí slunce neměj výraz štvance.Šli jsme do místního akvárka.Vrátíme se k večeři.Vydáme se do hlubin.Navštívíme ticho.Pod hladinou zapomeneme.Zmizíme v temnotě podobně jako potapěč Jaques se svými delfíny ve Veké modři.
Lidé si nerozumí a to mluví stejným jazykem.Hledání sebe.Kam se vrtnout.Sebeurčení.Minulost se vrací.Stačí jiskra už to bublá a dere se na povrch.Jednoduché melodrama zdá se.Proč ne.
Strohé.Vannovsky příkladně strohé.Bejt struhadlem udělám z vás nudličky.Ploché a jednoduché.V tom je to.Strohé k popisování.Syrová souvětí.Ted konečně poznáš lásku ty bastarde.
Předsudky jsou na draka.Nedorozumnění.Trapné ticho.Už se prober.Nauč se milovat.Že to nejde.Tak hledej šmudlo.Užívej samotu.Přijde konečně dědeček a chytne tě za tvou ploutev.
Flustrace.Léta nahromaděná vztekem.Extrémní střídání nálad.Při preventivce jsem byla naprosto zdravá.Moč i tlak v normálu.Oči mám jen pro tebe.Je cosi nezdravého u vás doma.
Někomu může přijít nevěrohodné chování matky ? Mě přijde nevěrohodné své potomstvo pálit cigaretou ba přímo nepochopitelným jednáním jako takovým.Přitom se to děje.Děje se to stále.Pokud se s takovým nesetkáme.Nemožné pochopit zkratkovité jednání.
Že je tak krásný a žít je krásné.Upadnu na sníh přes oči třásně.Že jsem tak štastný kvete mi páteř.Ve vodě se vznáší trám.
To mi věř !
Dick ten přijde k chuti.
Člověk jako by nebyl.Jako by neexistoval.
Nebytí.Přežití.
Vliv médií.
Jedinec napospas.
Uvíznutí v soukolí.
Těžko uchopitelná atmosféra.Paranoia.Drogy.Lež.Prachy.Ženský.Orgáni čili policisté.Pomáhat a chránit.Dick o nich věděl své.
Nikomu nevěř.Všichni tě milujou.Nikdo tě nemá rád.
Nic co by jste neznali a nebo třebas už nezažili.
Neutěšitelná Kafkárna.
Kdo ho milují.Není co řešit.Všední konce u něj to je už taková třešnička.
Ten vysvětlující epilog ??? Nezvyklé na autora.
Na něm si pochutnám.Na něm si zgustnu.
Nemusí pršet...stačí když kape :)
Kdepak ty ptáčku hnízdo máš (to teda netuším) skrýš a zázemí.Vždyt ještě léčky málo znáš,málo zdá se mi.K tomu ty dámské vokály úúúúoooůůůů a nostalgie jak vyšitá.
Jako tenkrát při sánkování na svahu.Vítr ve vlasech a promočený punčocháče.Už se stmívalo a my museli domů do chléva.
Novelka (tělo) se sice neodehrává na sněhu,ale ta bezstarostnost na vás dýchne.Parta kluků se plahočí přes koleje vstříc temnému dobrodružství.Kam jsme došli.Co se z nás stalo.Přežil to někdo ? Kým jsme byly potom ?
Mrazivá novelka (nadaný žák) kam až to člověk může dotáhnout :) V lebce se ukrývá něco zlého.Zárodky něčeho zkaženého nebudou dlouho čekat.Proč nás tak fascinují a zároven děsí vzpomínky na strejdu Hitlera.Jo ten co ho nevzali na akademii.
Kratší práce (dýchací metoda) příběh v příběhu aneb Důležitý je příběh,nikoliv vypravěč.Důmyslná jednohubka na závěr.
Na závěr ? Na závěr jsem si nechal (Rita Hayworthová a vykoupení z věznice Shawshank).Jak může být skvělý film Franka Darabounta ? Poněvadž dokonalý je již námět a Shawshaková novelka jako taková.
Imaginárně pantomimicky vkládám tento soubor (zřejmě slušnej oddíl) do pomyslného trojrozměrného topíku mezi nejoblíbenějšími Kingovkami (román,novela,povídka) to je úplně jedno,svoje místo má tam zamluveno do vtesaného piedestalu.
Netradiční avšak,tak jak by mohl být častější,poněvadž tak mě chutná nejvíc.Tady si vystačil se zlem v nás.Bez berliček nadpozemských a nepřiměřených.
Až sníh a mráz dá loukám plášt,sám se začnu bát.
Já pak můžu jít a v duši klid můžu pak mít.Kdepat ty ptáčku hnízdo máš...úúúúooooůůůů
Zamrazilo.Příjemně.Ne že néééé :)
Survival s Felixem.
Felixi utíkej.Utíkej Felixi.Prostě někam běž.
Ne fakt moc neriskuj a nedělej žádný blbosti ano prosím.Pěkně poslouchej dospělí a nech si poradit.
Tak fajn chytrolíne.At je po tobě.Opět do toho zatáhneš nějaký fajn lidi a budeš litovat.Tak co ty na to.Mě potom potečou slzy a kapesníky nestíhaj.Ale nejradši bych tě...
Je jasný že budeš opět a zase proti.Je ti třináct tak už by si mohl dostat rozum.Lecos máš za sebou ty kluku ušatá víš ?
Nojo no.Takže pokračování.Hlavně je to líbivý a jednoduše čtivý.Po válce to nebyl v Polsku žádnej med.No to asi nikde.Lidi dál dělali blbosti a strááášně rádi si ubližujou.Moc velkej koníček v trápení a strádání na to je užije.Vždycky se najde kdejaká pakáž která si myslí jak to těm slabším nandat.Fujtajbl.
Tohle milé děti doma nezkoušejte.Už nikdy nedělejte takové věci aby nějací jiní Felixové museli stále utíkat.Ale vy stejně je dělat budete !
Nejšmakuloznější byl Felixův výlet na Ukrajinu.Načež po výprasku návrat domů jakoby se nechumelilo.Jo prostě to nevyšlo...jedeme dál.
Čtvrtý díl ehm vlastně pátej.To už je na další debatu.Marketing spřeházel díly.
Ten právě chybějící díl tomu mohl dodat štávu.
Čus Felixi a hlavně PEACE :)
Svíčku.Zápalky.Papír.Tužku.Jehlu.Nit.Špendlíky.Nit.Žiletka.Náplasti.Provázek.
Gumičky.Mince.Známka.Kompas,Baterka....................bude to stačit ?????
O této novele je vhodné nic nevědět.
Nečíst anotace.
Nezjištovat informace.
Nepitvat.Nevášnit se.Nerozebírat.
Nepřepínat.Nepouštět.Nezahazovat.Neptat.Nezjištovat.Nepátrat.
Nestopovat.Nenavštěvovat.Nesbírat.Nehlučet.Neječet.Nevřískat.
Neřvat.Nebrečet.Nefnukat.Nehýřit.Neradovat.Neklimbat.Neusínat.Nečůrat.
Nekakat.Nejíst.Nepít.Nekouřit...
Mnoho z tohohle budete dělat až po dočtení.Vyflusne vás.Úderně vás zničí.Zadere se a nepustí.Budete vzpomínat na Mazací hlavu jako na romantickej film.
Existencionální smršt.Zálesácká odysea bez bezpečnostních pásů.Kdo zabloudil vnitru ten se krabičky poslední záchrany nedotkne ani na ni nepomyslí.
Samota nikdy taková.Nevyjádřená nepopsatelná nezažitá.
Aljaškový psycho co čte se samo.Pocity jak z Ponurý neděle.Na stěně portrét Iana Curtise.Krásně vyhřátá postel.Je ti skvěle?
Svícen s upatlaným voskem.Nevěřícné oči.Nepříjemně v podbříšku.
Od ted budete chtít číst jen Sluníčko a Mateřídoušku s Ohníčkem dohromady.Podobnost s Cestou od Cormaca McCarthyho,ale celé docela jinak.
Je to vůbec možné.Čučíme do stěny.David Vann.
To se někdy stává.A bude.
Perou se ve mě dva výtečníci.
Je to asi nějaká nostalgie.S touto sbírkou povídek je to podobné jako z filmy kde účinkují Bud Spencer a Terence Hill.Už to není jako kdysi.Ono nic není jako kdysi.Už mě to nedostává tolik do kolen.Nikdy mě však neurazí se na ně opět juknout a spolehlivě mě rozzáří spokojený úsměv na tváři s jejich eskapádami.
Podobně jako s Jámou i kyvadlem.Přeneseme mě do jiných časů a právě to je na nich nejpůsobivější.Jací byl ten svět.Jak tehdá lidé vnímali.Přenesou mě v čase.
Nepochybně E.A.Poe tu dosahuje mistrovství.O tom žádná a smekám rádiouku i s rouškou zároven.
Pestrá směsice taková houpačková nahoru dolů.Žánry koketní s krimi,strašidelných temných krajin.Troška satiry,grotesky.Eseje smíchané až k bajce.Cestopis s technickým poznáním.Fascinace vědou a vynálezy s lidským umem i možnostmi poznání.
Bud s Terencem mě fackujou z jedné strany na druhou a někdy ty stránky neubíhají podle představ.Nečte se to tzv. samo.A když už se začnu tak po pár stranách konec.Ano jsou to přeci povídky.Nemusí pršet stačí když kape.
Jáma a kyvadlo a Zánik domu Usherů tam je to jasné bez debat.Král mor.Dábel ve zvonici.Za živa pohřben.Klasa.Mrazivé.Černý kocour o zvrácenosti co chtít více.
Povídka o monománii jej to je úplná dokonalá obsedantní kompulzivní porucha zdá se.
Pak něco o horolezení a let balonem.Groteska o šizení.Na slovíčko s mumií taky podařený kousek.Metoda doktora Téra a profesora Péra vskutku skvostně bláznivé.
A pak ? Pak to ostatní.
Je to podobné návštěvě v muzeu.Něco vás uhrane a ostatní méně.Některé zkameněliny vám nedají vydechnout a o jiné jen tak líznete pohledem.
Pro ten krásnej pocit.Pro ten pocit.Všechno poté je minulost.Od ted.Zrovinka v okamžiku.Někdy stojí pootevřít vrátka a nahlédnout koutkem oka za ně.
Jestli se rozzlobíme,budeme zlí.Tak dík hoši.Za všechno.
Taková normální rodinka.
Jsme tlupa.Bylo.Bylo nás osm.Právě se vracíme z dovolené.Doma v naší jeskynce a v jejím okolí bohužel není vše jako před naším odjezdem.Takto ve zkratce by se dalo parafrázovat něco málo z děje.
Poněvadž je tu něco cizého ,neznámého,nového.Vlastně jsme to ještě nikdy ani neviděli.Jak to nazvat a popsat ?
On takový neandrtálec...nesmíme si o něm dělat iluze.Nebyl zrovinka ukecaný tvor.To není nějaká zachovalá tchýně od vedle.Korektnost kdejaká volovina také nebyla zrovinka v bontonu.
To není ukecané jak Blažková odnaproti.Podobné dialogy a přestřelky by jste tu hledali marně.
Rodinka je jednoduše zvídavá a náplní dne je přežít.Nemá to jednoduché s popisováním světa to zrovna vůbec.Gesta mimika.Navíc co se tenkrát stalo,on si to totiž už nikdo nepamatuje.Nikdo nepodal zprávu.Baterky a tablety...ne fakt ne milé chlupaté neandrtálstvo.
Žádné ztraceno v překladu ani mamutí eskapády nečekat.Ohanbí choulostivé partie (pro zachování dobové autenticity není zase tolik nutné) zahalit do listových bikin a vyrážíme...
........................................................................................................................................................
Je to především experiment a navíc Golding.Přemýšlivé s přesahem.Krkolomnější někdy o to víc nerozluštitelné.A plné klád.Ano.Toto slovo se zde vyskytuje opravdu tuze mockrát.Sympatické na tom navíc je to pojetí.
Má blízko k soudobím představám o životě těchto dvou lidských větví.Není na ně pohlíženo jako na nějaká béčka.Velmi pravděpodobné,že nám protéká v těle hodně od našich příbuzných a jejich genů.Křížilo se milovalo a mělo se rádo už tenkrát.
A pak se cosi stalo.Jen to bylo již kapánek před lety.Tenkrát na úsvitu.
........................................................................................................................................................
Pro každého kdo touží po nějaké změně a zároven něco opravdu netradičního.
To bylo tenkrát.Jak jsme seděli u ohníčku a se zakloněnou hlavou shlíželi ke hvězdám.K těm drobným ohníčkům u jiných světů.
Další střípky a torz z dopisů nedatovaných.Protože co se mohlo stát tak se taky stalo.
...................................................................................................................................................
Můj věrný Arcachone.Předem přijmi mojí omluva.Delší čas jsem nepsa a nebo můj stav mi nedovoloval.Je možné že mnohé se ztratilo v propasti státních pošt.A jestli samotná prozřetelnost je proti nám tak ani lidská vůle nemůže překonat naší bezradnost.
........................................................................................................................................................
Po tom smolném požáru už není nic jako dříve.Melancholická tísen mi nedovoluje oddávat se průzkumům hlubin Země.S asociací speleologických expedic a jejich výprav je nadobro konec.Ted už mi zbývá jen moje práce knihovníka.Vzhledem k okolnostem mého zdravotního stavu mi zbývá více času na čtení.
Mám neodvratnou záminku si myslet že vše má nějakou spojitost.At náš nález podivuhodného artefaktu tak samotná četba obvzláště jistého Lovecrafta.Čím dál více se propadám do jeho spárů...
........................................................................................................................................................
Zřejmě jsem objetí jistého stihomanu.Čekání před ordinací u mého osobního lékaře se stává jedním velkým... Muka.V čekárně si krátím chvíle čtením.Taková četba se nehodí do veřejných míst.Má chyba.Pohledy jiných návštěvníků ve mě vyvolávají schizofrenní traumata a mdloby.Samota je nejspolehlivější přítel.Tma je jako má nejodanější partnerka.Celého mě zahalí.Ne neboj milý Arcachone stále jsem při smyslech.
Poruč psu.Pes ocasu.Pes si lehne.Ocas se nehne.
........................................................................................................................................................
Dočetl jsem Případ Charlese Dextera Warda.Krásná tripová záležitost.Autor dosahuje mistrovství svého takřka v podstatě podobného stylu.Tady je vše vybroušeno a dokonáno.Stalaktit a stalagmit zároven.
Barva z kosmu.Něco mezi Lemem a Anihilací.Průkopnické.Byl jsem svědkem něčeho neuchopitelného.Něco nám stále uniká.Navždy zahaleného.Něčeho co nepochází ani z našeho pochopitelného nezměřitelného univerza.
........................................................................................................................................................
Něco se změnilo Arcachone.Jsem stále v jeskyni.Jdu na obyčejný nákup.Duchem jsem s hrůzou v Dunwichi.Už se v těch božstvech nevyznám.Nevyznám se f sám v sobě.Lidé se mění v položky.Prostor je šachofnice.A na ní samé čmouhy.Vidím vše v barvách.Každý den ji má jinakou.Každý f ton každá břeč je jiná.Hlaš splívají v jedinou vleklou táhnoucí duchu.Něco takového a u mě.Jsem snad synestik.Vše je jinaké.
Zbývá bŠEPOT V TEmnotách =%´ú§uzavírají se v v f tom co Lafegruft stfořlila.ů)¨)§
Dozfvím sže něktá pvafdu o sobě a o něčem o vfšem.O jeskyněi.
Co fse tam tenkrtfe flastně stalo.SEM SNAD ducch.Kto TOMUH fšemu fládne.
Signurarity filište si vpfdelE .-§ú))úpsychoušofvé SVětaas fsopojte sa.
99% pflocent je prlotí a jedNo pflo% ceT fládnE ffffšem........
........................................................................................................................................................
Další řádky jsou již tak nečitelné,že další delší čtení by se stalo v rámci jako celku silně nebezpečným artiklem.
Pro běžné nepoznamenané obyvatelstvo je to beztak z principu něco nepřijatelného.
Jak jistě pochopíte Necronomicon má už v současnosti již dost uctívačů či jiných podivných existencí z rodu fans.
A to nemusíte být zrovna jenom jeskynářem nebo třeba knihovníkem...
někdy stačí být milovníkem koček a kocourů jako ON