opic 12 komentáře u knih

Bude to taková jako hra.Vše bude jenom jako.Vše je jako ve snu,hmm ehm...to nemohu říct.
Nemohu ti zaručit kotátko než se uložíš ke spánku a budeš spát.Vím,že nemůžeš předstírat,ale prosím:snaž se usnout zlato.
Víš spousta lidí předstírá že to KDYSI takové nebylo.Nikdy se takové krutosti a ubohé jednání nestalo.Vím,vím pravdu má vždycky náčelník,ted už však poslouchej.Můj miláčku.Ty spíš ? Ne,dobře.My spíše budeme předstírat,že tohle a něco podobného se stalo a může se opět stát.
Budeš ted chvilku poslouchat,ne neboj nebude to audio kniha ehm mluvené slovo.Budu ti číst sám nahlas a poctivě a je to vůbec poprvé co ti budu předčítat broučku náš.
Pan Morris je Australan,ano ten od klokanů...máš pravdu.Napsal tento příběh z pohledu dětí.Těch knih bylo napsáno určitě už hodně.Tento se malinko liší.Je určen dospívajícím kotatům,to vůbec nevadí poněvadž se do něho začtou i kočky mamky i kocouři tatkové.
Ne toto není jako Nabarvené ptáče,nebudeme předstírat.Zlé věci jsou tu ze začátku ukázány naivně.My co již něco víme a známe přistoupíme na tu hru a budeme předstírat a vcítíme se do postavy Felixe a jeho kamarádky.Upřímný pohled na svět.Ještě nezkažený.Milý i laskavý.Leckdy vyloudí úsměv na tváři i malému-velkému čtenáři.
O tom,jak ryzí a krásná je prostá čistá věc v podobě mámy a táty.O všední zelenině jménem Mrkev jako nepředstavitelný (symbol) který znamená v překladu veškeré bohatství světa.O tom,že ne každý knihovník má rád knihy.O chlapci,který má rád fantazii,příběhy s vypravováním.Strašně moc touží po obejmutí a hlavně se mu tolik stýská.Podaří se mu vůbec přežít ?
A potom všem si myslíte,že už vás nic nepřekvapí,že už jste velcí a nic vás nerozhodí ? Taky jsem myslel.V okamžení přichází pasáž,ta pasáž přichází :
Šššš tiší mě Barney.Přitiskne si můj obličej do kabátu...začíná mi při čtení přeskakovat hlas,zadrhavá.Při větě "někdy,rodiče nedokážou své děti ochránit,přestože je milují nade všecko na světě i když se snaží ze všech sil" už nemůžu dál pokračovat.Odkládám knížku.Předčítač začíná být naměkko.Špatně se mi polyká.Jakoby naprázdno.Rozdýchávám.Nevěřím.Nechápu.Odmítám uvěřit.Vstávám a vydýchávám.Něco takového se mi stalo při čtení teprve podruhé.
Je to skličující představa.
Stydím se.Když máme ten blahobyt.A mrkev moc nemusím,přiznávám.Stydím se za něco takového a zároven raduju,že nepřijede pro nás vlak do neznáma.My si o tom můžeme v klidu číst.Už nepředstírám.To se dělo.Zatímco,kocour čte kotátku v teple doma u kamen.Sedí a má doslova všechno.Tolik věcí co se nedají koupit.Jsou na dosah a zadarmo,tak se usměj ty náš ocásku.
Není co psát,není co předstírat milá kotata.Země není placatá.
To bylo KDYSI KDYSI KDYSI.
Ted je ted a hezky se čte i když je v tom smutek a tolik bolesti,utrpení...naděje.Silný prožitek.Nepředstavitelné.Dojímající.
PS.Kniha byla opravdu čtena nahlas a bez předstírání se vše stalo.
Někdy.Kdysi.Před časem.

10 06.04.2020

Chcem byt dovod nových lások.Meno,mesto,zviera,vec.Bomba plná sedmokrások.Chcem byt nezný votrelec.
Ako gulový,gulový blesk.
Nutno říct na začátek se sluší.Co neočekávati a dané četbě nepřísluší.Nějaké takové líbačky a domácí muchlovačky se tu nedočkáte.Konverzačka a vztahovka to není.Charakterová psychožka s pečlivě vystavěnýma dialogama no tak to rozhodně vůbec.Co se týče toho děje zapomenout na nějakej brakovej pulp.Něco ve stylu plátku Enigma.Mysteriozní konspirace a jiné taháky pro davy opírajících se u kandelábrů a jemně civících vzhůru k noční obloze v očekávání bratrské pomoci proletářů z blízkého vesmíru.Pro to tu není místo.
Obálka sice navnadí,ale taky pěkně klame tělem.Vypadá to na příchod klonů a nebo přinejmenším něco ve stylu novodobého Frankensteina.
Vše je čistej hard,prostě stará škola.Důraz na technický věci,vědu a bádání,metafyzika,pokusy,teorie,laboratorní kvantový kdákání se spousty elementárních fúzí a jiných přirozených neviditelných věcí,které nás sice obklopují,ale běžně v životě vás asi na kafe nepozvou.
Zastrašování bylo dost,takže nyní nástává hlavní odhalení...ano.Tušíte správně.Celé je to o...Spoiler !!! O Kulovém blesku přeci.Jako tenká červená nitka se táhne na celých čtyřset stranách.Podobně jako v trilogii VnZ je hodně věnováno zbraním a vůbec je to šmrncnutý military tématikou.Lidská posedlost vynalézat,ale taky zastrašovat i ničit.
Opravdu vědecká fikce s teoriemi s důrazem na pravděpodobnou reálnost s minimem dobrodružství.Dobrodružství je tu v bádání a objevování nepoznaného.Kdo něco takového hledá přijde si na své.Silná místa s napětím nepostrádá a příjemně dějově ubíhá.Závěr je kapánek ušmudlaně urychlený,takový šup šup,možná jenom dojem.Liou si přesto již tenkrát udržel kvalitu a rozhodně nezklamal.Je to jistě něco jiného než Tři tělesa či Temný les,ale takových jako je KB v současnosti je jako šafránu.
PS.Malinký detail spojuje Kulový blesk se Vzpomínkami.Na konci je nepatrná (podstatná) nitka,která trilogii již předznamenává.Malá,na konci,ale je tam.Račte si ji však objevit již zcela sami.
V malých dušiach v lete sneží.Zošíva ich sivá nit.Rozhodnutí všetko prežit.Zabúdajú pritom žit.
Ako gulový,gulový blesk.
...s alba Detektívka

4 04.04.2020

A vo tom to je.A vo to tu běží.At si venku v blátě a nebo ti na vlasy bílej prášek sněží.Venku je to samej horor.Člověci se netulí.Svou tvář halí,své dvě nosní dírky tají.Ústa neslyšná.Postavy s odstupem se plouží.Na páse položky leží,čárový kod na čele je značka a trest boží.Navzájem se houfovati na veřejnosti či jiné aktivity provozovati nedoporučováno.Za Císaře Pána a jeho rodinu.Amen.Halejuja.Za účelem veřejného lynče udávati osoby zpozorované,pod pokutou budou se káti a veřejně staniž se pranýřovanými.Jak sestry kázati praviti a říkati je lepší doma na prdeli seděti a vyčkávati.
A v těchto nečistých časech strašidelných,pekelných či jednoduše zlých,jak ze stránek Kingovských,je lepší počastovat někde doma v teple.Temné věci se staly přirozeným jevem a proto uchylovati ke knize je tentokrát snažší i v našich domácnostech.Už nestali se jen požitkem románovým či výplodem chorých mozků Hollywoodských scénaristů či beletristických úletech romanopisců neb jiných zhulených poraušených ujíždějících tvůrců nevyjímaje.Uzavřené oddělení 17 pavilon B.Proto čtete Kinga zlatíčka,to dá rozum.
Uprdoliti se do kanafásu a vzíti tuto povídkovou bonboniéru je věc definitivní a jak je již známo z jiného románu agniK pochytiti "sračky jsou hovna".
Takže první povídka Pitevní sál čtyři.No tak tam je to snad jasný a na rozjezd je to záhul.Zápisky na zdech hajzlíků co King sbírá na cestách a hle povídka jak vyšitá,fakt pěknej kousek "Vše,co miluješ ztratí se v dáli".Poté rozpinkávačka,občas vyhýbka,nemastno neslano až do titulní "Všechno je definitivní" šmakulozní záležitost a pak už jede samý maliny a citrony se švestkama,jak na válečku z výherního automatu.Ohromně vymazleně působící paranoidně zacyklená podivnost s dlouhým názvem "Ten pocit,co popsat se dá jen těmi francouzskými slovy".
Jízda na střele je vymazlenou záležitostí,krystalicky čistou esencí slov v kombinaci papíru na kterém v tiskárně šouply těch pár písmenek a octla se v knize.Teda nejdřív podfikly lesáci strom načež ho odvezli na pilu.Nejdřív ho však museli naložit.Traktor nebo kun tam taky možná byl.Vlastně ho úplně nejdřív nejaké dobré duše museli ve školce zasadit.A za to jim dík a zahrát není nutno,není nutno by se slušelo.Dlouhá cesta,fakt ! Víte co tim myslím,to dá rozum.Prostě tenhle proces se musel udát a všechno jenom proto,abychom si v tom pohodlí dali špeka a přečetli si "Jízdu na střele" a tetelili se blažeností a osvícením a blahořečeli a slintaly nad tím že King je King.A nějakej magor tu napíše tak krutě nudnej koment s tak dlouhým ubíjejícím kecáním až hrůza.
Hrůza ? Vždyt vo to tady celou dobu kráčí.Rozejděte se a neshlukujte se a hlavně mě neotravujte.
Nebojím se.Mám jen prostý přirozený strach.To máme asi všichni.A bát se je tak příjemný.Ale jen trochu.Když zamrazí,to už je trochu moc.Naštěstí všechny povídky nejsou jenom o tom :)))
Definitivní !!!

Sklánět se ,přizpůsobovat se.
Tak tomu také bylo,poslouchal to dítě bohatství a hojnosti...protože jsem se narodil chudý a vždycky byl závislý na milosti těch,kteří se narodili bohatí.Jsou snad lepší než my ?
A proč byli stvořeni lepší než my ? A bůh to dopustil !
Per pocítil hněv,ale zároven si uvědomil,že tu myšlenkou i slovem hřeší proti dobrému Pánubohu.Bylo mu smutno z toho,že jej opustila dětská mysl,kterou právě poslední dobou pocitoval tak opravdově a bohatě.
Štastný Per !
Ten příběh z těch zašlých časů,který je Andersenovým zdá se velmi dílkem osobním.Konečným soustem tohoto pohádkáře není snad "něco jako Křesadlo" ale je to vyústění vpravdě Andersenovským loučením.
Kukačka zakukala. Kolikrát zakukala,tolik letů života zbývá...at chce či nechce vaše rodina.
Co to v sobě mám,co mě to svírá a táhne dolů ? Štěstí dětství pohádkovým.

1 27.03.2020

Den způsobení.Vítejte v Rozpojených státech Émerických.Pornografie všeho (nejen) pro každého.Kdybych ji měl celou vyprávět,tak se daleko nedostanu.
Netradiční dystopie,kterou jste ještě nečetli.Kdyby něco tak to má fungovat i jako varování !!!
At už pro ty co něco od Chucka četli nebo nečetli.Je to ulítlé.Je tam spousty postav.Neustále se ty jednotlivé postavy střídají.A to velmi často.Není členěno na kapitoly.Čtenář se ztrácí,ale i spousty nachází mezi řádky.
Palahniuk prostě nemůže zklamat.Dekadentně ujeté to teda jo.Není to sice tak precizně ujeté jako Tvé překrásné já,kde to byla fakt kadence.
Nenaleznete tu ani tolik důraz na surealistické výjevy vagín na obloze vedle sluníčka a měsíčku a jiných podobných vyprděnejch výjevů pohlavních útrob meditujících nad svým údělem"co s načatým časem aneb noc je ještě mladá".
Jenže Pahniuk je kluk ušatá a mimo jiného,že za ušima fakt má a určitě nemá kebulku jenom kvůli nošení čepice.Má přehled a dostatečný.A jako bonus je na 99,9 nekorektní.Dostatek inspirace.Neustálý přísun z našeho veselého upřímného sluníčkového pošetilého koutku ve vesmíru.
Odserou to všichni.Co třeba strejda Hitler.Panoptikum genderových panáčkujících surikata.Různé ismy.Bělouši i Černouši.O strakáčích ani nemluvím.Ušatci i bezušatí.Různorodá Homo na X způsobů.Pikaču i s Rákosníčkem.Fanatici s kastama i s kamarádíčkama co jsou zrovna u moci.Jabka i Hrušky.Individuální exotická stvoření s charaktery k pohledání co nám nedaj pokoj a navíc to snáma údajně myslej dobře.
Slušnej šrumec i na Palahniuka,ale zvyknete si.U něj si vždycky zvyknete.Dost stránek na tak standartní hokej,ale berte to spíš jako metaforu a vykoukněte z okna,možná svítí sluníčko (neplatí pro noc a pro zatažené počasí,ani pro stažené závěsy či žaluzie) trocha trapnosti na závěr a tak do příště radši *** "výhledově budeme všichni štastni"
PS: Bacha na uši.Všichni si jsou rovni :)
S Chuckem bude líp,když mu pokud možno příště zase něco nového třeba vydají.Dokud se teda nedostane na nějaký index či seznam.

5 10.03.2020

Den poté...a zase trochu jinak.
Na začátku to je teda masakr.Napadlo mě,snad to nebude pokračovat ve stejném duchu až do konce.Naštěstí se to uklidnilo,na to je autor až moc originální,aby zabřednul do pochybné akce.
Jde tak spíše o slušný survival.S trochou odlišného pojetí pohledu.Telefonáci rozhodně nejsou žádnými Zombie v klasickým stylu.I když jde svým způsobem o jakousi poctu žánru.
S Kingem to mám jak na houpačce.Budto mě to semele a nebo nechá chladným.V tomto případě je to něco mezi.Zvolená forma výtečná jen to nebylo až takový psycho a námět s pulsem ne až tak pro mě zajímavý.Vliv technologií na člověka ? Když chcete,tak to tam uvidíte.Pochybuju,že nikdo nevezme poté mobil do ruky :-) Postavy a vztah k nim celkem vlažný.To pouto tam nebylo až tak osudový,spíše takový šumivý nápoj.
Celkově však je proč doporučit.Svý kvality má a silných okamžiků obsahuje celkem dost.Nehledat odpovědi na to proč a kde se to vše vzalo či kdo to na nás seslal.Hlavní motiv je přežití a reakce přeživších.Vyrovnaná patová situace.Vyústění je až příjemně netradiční a sympaticky otevřené.
Svého čtenáře si určitě najde a za přečtení rozhodně stojí.

7 27.02.2020

Já jsem jel dál.
Odkud se berou všechny ty ženské ? Jejich přísun je nekonečný.Každá z nich je jedinečná,jiná.
Mají různé kundy,jejich polibky jsou různé,prsa mají různá,ovšem žádný muž je všechny neochutná.Je příliš těch,které si dávají nohu přes nohu a přivádějí muže k šílenství.
Taková hostina !
Mezi blahem.Chlastem.Dostihama.Ženskejma.Zas a zase.Pořád a dokola.Znovu a stále.Jakoby zamotný kruh mezi ohanbím v křivkách a záhybech.Obletovaný vagínami.Třoucí se o sebe pohlavými a tělesnými schránkami.A taky hlavně těly Radime.A jestli tedy budeš moct,tak to spláchnout můžem.A tak popijem a někam vlítnem.Užijem,poplkáme,rozhodně ne s mlíkem.Tak utečeme.Aspon chvíli.Nuda nás nedostane.Opijem realitu.Dyt tu jen chvíli budem.Vždyt čekáme jenom na smrt.
Nebudu sprostá.Někdy nemusíš chodit pro žádné někam daleko.Je to jenom slovo.Svým způsobem a vzato,je mi to celkem u prdele.
Jako první polibek.Jako první milování.Jako první trapasy a zklamání.V tom to sice není.Na to si on nechce zvykat a co na to charakter.Spíše animální hlad.Chlad.
Bukowski není zrovna romantik,ale má za ušima.
Budto si to zamilujete a nebo vrhnete.Rozhodně máte alespon pocit,že si můžete vybrat :)))

6 19.02.2020

Byl jednou jeden človíček,co se jmenoval Človíček.Než si našel svoji milou Človíčkovou,zažil spousty věcí.A celé to bylo před mockrát moc lety a jednou vteřinkou.
Velice krásnou formou napsáno.Přístupně všem malým i vetším (maminky s tatínky)
To bylo tak...na světě.Žádné soudružky Gréty.Věci se tehdá ještě neřešili jedním či více kliknutím.
Pro naše malé miláčky jistě objevné.Tenkrát kdy v jiskřičkách spatřil poprvé ohen.A bylo teplo.Když pršelo,nebylo kam se schovat.Nějak se na to muselo přijít i vymyslit.
V podstatě dost podnětná svým způsobem nutící k přemýšlení.Některé věci tu jednoduše přeci kdysi nebyli.Jujky,kde se vzali.Slevy tenkrát ještě neexistovali.Banány za 19,90 taky ne.Opakuji banány za 19,90.A ještě jednou,za neuvěřitelných 19,90.Ehm to jako fakt ?
Svět měl tenkrát hold jiné starosti,vidte milé děti.Človíček hrdina nezklame a veselé pestré ilustrace jsou prostě žůžový.
Neodpustím si malo ukázku:
Človíček se tam motal,sháněl nějaký jiný balvan,a protože neměl boty,zarazil si jeden takový ostrý a špičatý kousek do nohy.Porka mizeria,vykřikl Človíček po italsku,protože česky by to řekl určitě neslušně :)

4 10.02.2020

Tak tedy nasrat za prvé...
To se jednou démoni zase spikli.Doslova.Dali si dostaveníčko a nešlo o žádný piknik.V pravém smyslu šlo o rauš.Poněvadž ti démoni jsou tu snámi.Jen tak se jich nezbavíme.
A Stephen King spisovatel,je někdy taky jenom člověk.Žádná uhozená konspirace.Všechno se rozpadlo,dáme si panáka,odbourávající masturbace.Šmitec.
Splíny se dostavují.Nářek a pláč.Flustrace.Amerika v krizi po Vietnamu.Byrokracie.Spravedlnost do svých rukou.Beznaděj.Něco nás nutí.V rámci systému tamto a toto musíte.Vše se ztrácí.Žena.Dítě.Přátelé.Nikdo nechce poslouchat,nikdo nechce rozumět.Vzpomínky na to co jsme zaseli,co jsme stvořili.Nechtít o to přijít.To je mé.To mám rád,tak mě to neberte.
Nostalgie.Náhodná stopařka.Mezkalin.Už to frčí.
Čistá esence Kinga z nejKingovatějších.Asi mě "řádový" věrní ukamenují,přinejmenším postaví na hranici v přilehlém hvozdu.Bachmanovka krystalická zadírající-se pod kůži.
Tak tedy nasrat podruhé...
Stále se vnucuje pocit.Bachman je snad více procítěnější a opravdovější než King.Temnější a co dále více pesimičtější.Dalo by se to schrnout jako tvorba bez východiska.
Sice mistr je mistrem hororu o tom žádná,ale je to kapánek zavádějící.Když se potom leckterý fanoušek čertí nad jeho jinou tvorbou,že to není vyloženě Kingovské...ach.Celé je to pak lechce k pousmání.O tom svědčí i zde hodnocení v modrém.Celé to pak vyznívá jako silně nedoceněné.Něco čemu by se mělo spíše vyhnout.Byla by to škoda.
Tak tedy nasrat potřetí i naposled...
Je to rychlé.Bez natahování.Nezdlouhavé.Přemýšlivé.Těžší level bez strašidel,různých genderových dáblů i dáblic,mysteriozních stok s chutí želatiny,napomádovaných emzáků či jiných uhrovitých zjevů z jiných desetirozměrných realit..Zaplat za to...taky stále Bachmanovsky nekorektní.Vykreslení ok-áčkové,tak to je samozřejmě standart.Uvěřiteně nahozené.Nezapomenutelná pasáž:Manželé odvádějí syna poprvé do školky.
Dá se čísti například :Mezi prací.Mezi nákupem.Něco mezi krásnou souloží a stiskem ruky s polibkem na tvář.Čitelné za denního světla i při svitu ranní lampičky.Může být skličující i zároven nabudit na další pestrý den.
Celé je to velmi přitahující melancholicky nasrané.
Démoni snámi a v nás dřímají.Bachman má něco odžito a tímto se ke čtenáři ještě více přiblížil a dává mu cosi najevo.Není to lehký.Žít se musí.
Nejste v tom sami.
Tak tedy nasrat...jo to už jsem říkal

7 06.02.2020

Běžný pohled.V dáli se tyčí kužel posvátné hory.Typické.Lidé v člunech.Na cestě.Všední povinnosti.Opět hora.Klenuté mosty.Průvod.Rybáři ve stínu odpočívající pod vzrostlími stromy.Schovat se před deštěm.Svítá.Mnoho jiných pohledů do dáli.Jemné tahy.To je...
Hokusai,
jenž nestvořil jen proslulou Velkou vlnu u pobřeží Kanagawy.
Ta je jen jednou z několika pohledů na horu Fudži,přesněji se jich uvádí třicet šest.
Muž mnoha jmen,jenž používal nespočet.Dílo nad třicet tisíc a mnoho knih s jeho ilustracemi.Jen uspořádat tak plodného umělce,jistě není snadné.
Můžeme se tak kochat,podobně jako v této knize jeho kresbamy (dřevoryty).At už jsou to víše zmíněné pohledy na Fudji.Dále pak Sto básní od sta básníků,sbírku karikatur,malířskou příručku tzv.Manga-rychlá skica nebo nepromyšlená malba.
Obrázky jara (šunga) oficiálně zakázané s velmi choulostivími scénami ze života pohlavního,jako např.Bohové soulože.
Hokusai krajinář.Zde stále zdokonaloval svou malbu a mohla tak vzniknout díla jako pohledy na slavné mosty a okolí Eda.
Posedlý malováním se doslova stále zlepšuje a zároven vyvíjí k dokonalosti na sklonku života.Experimentování maleb v obraze ve více verzích odstínů,kde tak docílí zajímavé jedinečnosti téhož.
Atmosférické série s vodopády či cyklus Japonských Sto strašidelných příběhů je jen malou ukázkou v této útlé knížce.Krátkým výřezem četného díla,ale i ten postačí k seznámení s Hokusai.
Ti které jen at už více či méně učaruje,jistě se poté budou vracet i objevovat něco dalšího z dřevorytů pomíjivého života (ukijo-e) v tehdejším Japonsku.
Není to marné se tam vypravit.

2 30.01.2020

Dělejte,všiváci ! To chcete žít věčně ?
-Neznámý rotmistr v 1.světové válce-

Tak si sráči dej toho svýho Red bulla,myslíš si,že ti dá křídla ? Dej si svoji oblíbenou Sprite,poněvadž budeš svůj.Neřeš ty vJeci,jestli třídit petky podle barev a velikosti.Prales ten stejně nezachráníš...vystup z vlaku,kterej ti stejně ujíždí-vydej se na cestu,čeká tě dlouhý pochod.
A vo čem to teda jako má bejt kámo ? O maj gad ty trubko.Dyt tam jenom jdou po cestě.To má bejt jako zábavný ?
A ted se velevážené čtenářstvo a zvláště ti kteří nečetli.Račte se posadit na svoji zadulku.Jo vy asi vlastně sedíte to dá rozum.
Todlecto mistr napsal v době kdy ještě nebyl Kingem.Račte si zjistit sami.Teda jestli je to ranné dílo,již tady dává vědět o své kvalitě psaní.Nekompromisní.Hned zkraje se bez nějakého zdlouhavého pindání jde na věc.Žádné flashbacky.Vše se odehrává stále na místě,během putování.Ne moc vysvětlování.Jakési bezčasí,zdánlivě blízká budoucnost.Jenom sto kluků.Tot vše.
Vlastně ještě něco.
Minimalistické.Charaktery.Psychologie.Atmosféra.Beznaděj.Únava.Existencionální šmrncnutí.Cena života a smrták v patách.V podstatě jenom tohle stačí S.K. k rozehránní-napínání a vy to víte,protože ho znáte.Bez strašení,duchů a jiných nadpřirozeností,ale jde to.Dokonalý závěr,vyústění.Je to klišé,pořád to opakovat.Prostě je to tak.
Po celou dobu nemělo slabou (což je paradox,vše na cestě) chvilku.Ještě ted žasnu nad zdánlivou jednoduchou úderností.Silnou výpovědí.Rozhodně si nebudete broukat Forever young. :-) Kdyby se dostavil pocit v nohou a v krku vyschnutí,není to jen pocitem.Ti kluci se zadřou pod kůži a vy se budete chtít vrátit a ještě jít...aspon ještě kousek.
Bachmanovka jak vyšitá.A jedna z topky osobních od agniK.
Úcta z těch třista stran,radost,standing ovation.

16 26.01.2020

Na stěně visí reprodukce.Srdcovky od Hirošigeho odpočívající,spěchající lidé v koloritu dne.Vítr.Déšt.Sníh.Moře.Řeka.Kopce.Ulice.Měsíc a Slunce.Barvitost přírody s nevšední krásou Japonska.
Mořské vlny se lámou jedna přes druhou.Téměř jakoby ve spirále se třou o sebe.
Zasněžené útesy v pozadí hora Haruna.Vše strnulé v posvátném poklidu.Svatyně Jušima Tendžin naopak překypuje životem.Lidé se schovávají pod deštníky.Jemný sníh padá z nebe na zem.Zasypává čerstvé stopy.
Reprodukce visí na stěně v ložnici.Při pohledu na dřevořezy,kde často v pozadí dominuje hora Fudžisan.Není těžké si je oblíbit.Krajiny zahrnují roční období a vlivy počasí.Každodenní výjevy ze života místních a okolí Eda v devatenáctém století.Prostorové vidění,kde v pohled diváka nejdříve zaujme blízký detail (lampion,okno,brána ap.) a pak teprve pozadí v dáli.Jemné stínování a celkové sladění barev a úhlů očarovalo i umělce v Evropě.
At už obrázky z pomíjivého světa,pohledy na Edo či nejvíce místa v knize obsažených stanice pro pěší na cestě Tokaido a Kisokaido z Eda do Kjota.Text a popisky jsou v mnoha jazycích.Někdy působí nepřehledně a rušivě.Některé dřevořezy jsou velmi úsporné a tolik nevyniknou,což zamrzí.Obsáhlé dílo Hirošigeho není obsažené v knize celé,to jistě ne.
Celkově příjemný dojem navíc zdobí punc knihy,která je malým příjemným zázrakem a zjevením v našich končinách.
Tvůrce Ukijo-e - pomíjivého světa si to zaslouží.

1 16.01.2020

To lidské hemžení.Pachtění za něčím.Rozmary srdce.Svádění duše se smrtí.Detail ukrytý v malichernostech.
Kdo je Bruegel ?
Na pět set postav na Cestě na Kalvárii-Nešení kříže.Každá postava.Dvě postavy.Hlouček lidí.Jeden samostatný ostrov.Každý má svůj příběh zachycený v momentě.Jéžíšův úděl je tu ztvárněný jako zdánlivá příhoda.Někteří působí zcela lhostejně.Uvězněný v čase.Mistrovo sdělení napříč staletími.
Jak přemýšlí Bruegel ?
Skryté významy.Alegorie pomíjivosti.Nestálost světa.Tak jako v Triumfu smrti.Smrt si nevibírá.Všichni jsou si rovni.
Kdo zná Bruegela ?
Jistě si všimnou známého obrazu malé a velké Babylonské věže,třeba na obalech knih.Jistě upoutají Lovci v zimě v Tarkovského Solaris či Larse Von Triera v Melancholii.Nebo proslulí tlouštíci ležící lenošící aneb V zemi peciválů.kdo by se s nimi alespon někdy někde nesetkal.
Kdo byl Bruegel ?
Ten který před smrtí manželce přikázal zničit část díla.Jako Straka na šibenici,která se dochovala.Jiná však mohla být svým jízlivím pojetím nebezpečná pro Bruegelovy blízké.Poněvadž obsahovala na tu dobu odvážně zobrazující podvratné myšlenky ?
Jak přítel jeho pravil.Je malířem,věcí jaké nelze namalovat,ba dokonce díla která jsou spíše zamyšlením než malbou.
To byl Bruegel.

6 16.01.2020

Všechno,co jste kdy chtěli vědět o Vietnamu,ale báli jste se zeptat.
Vše podstatné o bojích v oblasti jihovýchodní Asie,přes politickou situaci a atmosféře v USA.Dopady podivně vedené války a jeden z dalších velkých průšvihů dvacátého století.Odpor k válce.Druhá fronta a nepokoje v Americe.Kontext o bouřlivé době konce let šedesátých není opomenut.
Souvislosti,které vedli i po pádu Jižního Vietnamu k dalším konfliktům v tamní oblasti.Genocida v Kambodži.Další miliony životů.
Drtící věci jako strategické bombardování,bojové podmínky v deltě řeky Mekongu,tunelová válka,rozprašování agent Orange,atd. Tyto zajímovosti,by každá vydala na samostatnou kapitolu.
Vhodné jako studijní materiál,rozsšíření povědomí o tématu a hlavně k zamyšlení.
Memento války.Důkaz šílenství.

2 13.01.2020

Můj kamarád BORNE.
Ještěrky,sasanky či jiné breberky.To jsou obyvatelé tohoto světa.Přinejmenším obyvatelé dosti všední.Poněvadž ti tu patří spíše k okrajovým.Vládci na Zemi už nejsou snad ani lidé natož ještěrky.Vlastně,chtělo by se poznamenat,kdo je vlastně kdo ? Je to svět,kde jsou takové věci naprosto běžné.
V tomto bizáru kralují různí postapo tvorové,at už zmutovaných nebo jinak biotechnologicky stvořených.A do toho ještě přijde Borne.
Neutěšený pohled,jakoby připomínal panoptikum Venissu.Ten byl,ale přeci jenom temnější a tripovější.Chvílemi jsem měl pocit,že čtu Špunta bratří Strugackých.
Neuchopitelnost trilogie Jižní Zona má tentokrát dovolenou.Jde vesměs o přímočarejší příběh i vyprávění,kde se ovšem samotný VanderMeer opět nezapře.Jeho rukopis je rozpoznatelný a hlavně je prostě svůj.
Jsem zvědavý na Mrtvé astronauty,alias další novinka JVM.

5 05.01.2020

V E N I S S

Kdo hledá zvláštní,podivné vyprávění.Ten co si rochní v nestandartním,neplynulém příběhu.Fantastika a New Weird ruku v ruce.
Je to opravdu něco jiného a nelehké čtení vyžaduje celého čtenáře.Čtyřku hvězd hlavně za Veniss.Šestice následujících povídek to byl teprv záhul.
Bestová druhá kapitola Nicola psaná v druhé osobě,tak ta sama o sobě je úžasná.Počastujte stránky a videjte se do nitra.Jde o vskutku o zážitky nevídané a nevšední.V podstatě je to děsně zamilovaný,ale zabalený do pochmurna a splínu.Špína a šedivost je tu denním chlebem.Hnus jako atmosféra.Je to jednoduše něco jiného.
VanderMeer je vskutku těžkej Underground.Temný a nelichotivý.

4 21.12.2019

Přála bych si dát ti vše,co jsi nikdy neměl,avšak ani tak by si ses nedozvěděl,jak nádherné je milovat tě.

Barevně.Krásně.S citem.O radosti.Smutku.Bolesti.A o tom.O neskonalé touze (když už to někdy vypadá,že to nejde) žít a milovat.
Jedinná vítka.Zgustnul bych si na více textu.Nemuselo to být tak strohé.Tady je rozhodně co vypravovat.Jde samozřejmě o stylově vyprávěný pohled,to je pochopitelné.Kniha určitě potěší všechny miláčky i jistě spousty nezasvěcených,kteří touží po milém dárku.

Každý tikot je vteřina života,která proběhne,uteče a už se nikdy neopakuje.A je v ní tolik síly,že jediný problém tkví v tom,naučit se ji prožít.At se to každý naučí,jak nejlépe umí.

4 07.12.2019

1986.
Je první máj.Je lásky čas.A taky svátek práce.
Gama záření.Úroven záření 2500 mikrorentgenů za hodinu.
Co na to rosnička:Krásný (zdánlivě) slunný den.
Kyjev.Lidé postávají u Leninova chodníku.Pokyn zhora.Průvod je zahájen.Ukrajinští představitelé mávají na davy.Kyjevané pochodují na Chřeščatyku v době,kdy úroven radiace ve městě vrcholí.Funkcionáři na tribuně vesele kynou a vědí.Oni to vědí bože.Obyvatelé s portréty Marxe,Engelse,Lenina,ti vůbec nic netuší.NIC.Jen děti tančí a smějí se.Něco však nehraje...ta tribuna oproti jiným minulým letům prvomájových není zcela zaplněna.
Vždyt mlčet je tak snadné...
Mám husinu.Až zamrazí při této události.Z toho všeho,že přeci lidé jsou (vždy) na prvním místě a o ně se jedná především,nebo snad ne.Už dlouho to tak není.
Od stranického sjezdu.Glasnost.Perestrojka.
Situace v Sovětském svazu.Tehdejší Elektrárny.Pripjat.Osudové časné ráno.Nasazení tisíců bezejmených.Reaktor.Grafit na střeše.Evakuace.Vyrovnání.Varování s vědomím,že to tenkrát Evropa mohla odskákat daleko hůř.Rozpad sovětského bloku.Souvislosti především jsou tu vypsány poutavě.Koplexní zasvěcení.Dobové zajímavosti.
Jeden z největších krutých příběhů.Skoro osobní nutnost přečíst.Ten kdo viděl minisérii,at rozhodně neváhá.
Toto není Thriller nebo něco podobného.To je stále živá skutečnost s realitou nejtvrdší.
Mrazivé a úderně skličující čtení.

14 03.12.2019

Alenkou
Oči navrch.Kam jsem se to dostal.Není to Matrix.Není to Terry Gilliam ani Švankmajer.Odkazů fůra.Proslulé dílo.Hodně z ní čerpají.Kdo mě poradí ?
Chvíli jezdcem na šachovnici.Bílým,černým na silnici.Potůček přeskakuju,jen se naděju ve vlaku si jedu.A tak to pokračuje králičí norou propadám se.
Lewis Carroll jeho duše ožívá na stránkách.Dám knoflík na to,že ano.To on děti miloval a pohádku vyprávěl.Fotíval.Kapánek kouříval,poté své vize na čistý list papíru sdílel.
Proč mi všici postavy tady připadají protivní a stále poučují ? Co stále myslí s těmi svými výklady.A proč stále a znovu překrucují již řečené.Stále musí mít pravdu.Vždyt jsou to dospělí.Ti trapní dospělí.Kterým jsem se odmítal stát.
Alenko,Aličko počkej na mě za zrcadlem.Vem mě tam sebou.Chci zůstat v tvém snu.Nebo ty v mém.Komu se to vlastně zdáme...
Plujeme.Mihotáme se.Hýčkáme se.Děláme.Jsme.Troufá me si.Existujeme.Iritujeme se.Zabíjíme.Rodíme.
Sníme.Chceme zůstat dítětem.Najít to co jsme ztratili.Vidění.Objevování.Jestli je Alenka návodem,tak je vskutku dílem geniálním.
Heslo je Tlachapoud.Vstupte.

5 19.11.2019

Zde jsou mladé ženy,břímě na jejích ramenou.Zde jsou ty mladé ženy,kde asi byli ?
Prožité zármutky a to,že jsme nikdy nebyli volní.Kde asi byli ?
Vevnitř unavení,nyní jsou naše srdce navždy ztracena.Kde asi byli ?
Procesí odchází jinam,křiku je konec.Velebit slávu milovaných,nyní zmizelých.
Žádná slova nemohou vysvětlit,žádné činy rozhodnout...

Ztracené,nalezené lásky promlouvají.Bolest i utrpení.Ztráta blízkých.Zapomenuté životy.Neodvratná tetička smrt.Bezsprostřední barevná radost bytí.
Obrazy promlouvají skrze čas.Opravdová síla života a tohle je jeden,jeden příběh jednoho takového se jménem.
FRIDA

1 19.11.2019