orinka3
komentáře u knih

Spíše ze zvědavosti na román, který jsem v životě neviděla ani nečetla, jsem tuhle knížku otevřela. Po počátečních obtížích srovnat se s archaickým slohem - přece jenom, kniha má víc než 100 roků - jsem byla opravdu mile překvapena. V podstatě jde o psychologický román, pojednávající o manželské krizi. Problémy hrdinů se dají směle srovnat s dnešními. Nejde o nic jiného, než o oslnění novým životem s vyhlídkou na polepšení si, do toho mylně vyložené chování paní, kvůli které hrdina Voral ztrácí hlavu i srdce. Nic nového pod sluncem, jen v jiných kulisách. Jako bych viděla zbohatnuvšího podnikatele, kterému je jeho stará dobrá manželka málo a maluje si vzdušné zámky. Kdo zvládne dobový sloh i výrazy, může si hezky počíst.


Kniha čtenáře unavuje stereotypním střídáním různých časů, ve kterých se příběh odehrává - na tom by nebylo v podstatě nic špatného, ale když to šlape jako hodinky pořád dokolečka, a člověk ví, co bude následovat, už to přestane bavit. Autorka knihu natahovala, co to šlo. Je to Červená knihovna a jsem velmi ráda, že jsem to přece jen vydržela, knihu dočetla až do konce a neflákla s ní zpátky do regálu. Na což jsem měla kolikrát velkou chuť. Nemýlila jsem se - láska zvítězila nad všemi kouzly a hrdinka čeká s hrdinou dítě. Kouzla jsou zažehnána, kletba je zlomena...Mužům už knihu k četbě tuplovaně neradím! Jestli chcete skutečně dobrou četbu, ve které se prolíná historie a současnost a která se taky odehrává v Anglii, doporučuji Dům na pobřeží D. duMaurier. Ta by měla sloužit jako dobré měřítko kvality. Dvě hvězdičky jsem dala za čtivost.


Nepříliš dobře napsaná kniha, nedokážu dočíst, stačil mi začátek.


Syrová, drsná, pravdivá. Život bez příkras a naplno. Pro mě zajímavá líčení míst, kam se v životě nepodívám a které znám pouze z upravené četby. V knize se mi líbí, jak vede Pekárkové se čtenářem dialog a vtahuje ho do příběhu. Používá neotřelé obraty, stále něčím překvapuje a popisy míst, kde se příběh odehrává, jsou velice věrohodné. Zážitky na vlastní kůži, chtělo by se napsat. Nemůžu si pomoct, Pekárková je takový úkaz, že si nezasluhuje nízké bodové hodnocení. Čte se výborně, stavba příběhů je originální a nezaměnitelná. Dávám plný počet hvězdiček.


Naivní, průhledná zápletka, od začátku jsem věděla, co bude následovat, tudíž mě v podstatě v polovině přestala knížka bavit. Samozřejmě je to dobře napsáno, to ona umí. Ale vybudovat kvalitní a překvapivý děj, aby to nebyla červená knihovna s detektivní zápletkou, to už jí jde hůř. Čekala jsem víc.


Nestává se mi často, abych knížku pro její drastický obsah nedokázala dočíst. Tak tuhle jsem rozečetla tak do třetiny - a musela ji zavřít. Jinak bych z toho nespala. Když si představím, že mně vadí jenom číst o tom a ti lidé nemohli uniknout, autorka to viděla na vlastní oči...peklo na zemi. Kniha je obžalobou všech, kteří si hrají na Boha a určují, kdo smí žít a kdo ne. Kdo má dobré nervy, doví se, jak to všecko bylo. Já to vzdala:(


Dnes jsem musela na kontrolu k lékaři, přemítala jsem, co na čtení do kabelky. Sáhla jsem po této knize a byla to dobrá volba. Přesně na tyto účely: když se nepotřebujete moc soustředit, když potřebujete něčím zaměstnat oči, když se chcete pobavit a nečekáte světoborné filosofické závěry - tak to je právě ono. Mlynářová zúročuje svoje zážitky, umí je dobře popsat, je vtipná a může se stát i vzorem sebevědomé, emancipované ženské, která se nebojí života. Já vyrůstala na knihách typu Vejce a já, nebo Hajný a já, Když v ráji pršelo - Mlynářová a jí podobné na tento typ psaní navázaly - a mají recht!

Výborná knížka. Autorce se povedlo vystihnout atmosféru rudolfínské doby, postavy jsou jako živé, mluví a jednají naprosto přesvědčivě. Děj je napínavý, i když samozřejmě víme, jak to všecko dopadne. Od knížky jsem se nemohla odtrhnout, je opravdu mistrovská. Zajímavé, jak si dokáže cizinka poradit s naší historií. Snad nás na další knihu nenechá dlouho čekat, píše skvěle.

Na knize mi vadily za vlasy přitažené události, nelogičnosti (např. když se přišlo na smrt manžela hrdinky a kam ona mohla všude vejít bez jakýchkoliv zábran a zajišťovat důkazy). Tohle ráda nemám, proto mě příběh nebavil a autorce se raději vyhnu. Opět jsem si potvrdila, že si Němci libují v až příliš velkých fantasmagoriích. Jedinou hvězdičku si zasluhuje čtivost.


Tak nevím. Měla jsem za to, že jsem si půjčila čtivý román, a dostala se mi do rukou polopatická příručka o vývoji lidstva. S "nenápadnými" vsuvkami typu "milé děti, a tak se dostali lidé k Mrvému moři" - ne, tady se autorka poněkud sekla. Eduard Štorch to před ní napsal mnohem lépe.


Divné čtení, autorka jako by se nemohla rozhodnout, jakou formu zvolit - cestopis? Literatura faktu? Dost mě otravovalo časté používání přísloví, nemám ráda poučování a tady ho bylo ažaž.


Slabší kniha pro mě neznámého autora, vcelku mě to dost nudilo a nedočetla jsem. Život na ekofarmě si představuju jinak, v knize je spousta klišé.


Ach, to bere za srdce. Úžasně napsáno. Po knize jsem chňapla, jen co jsem viděla autora, a nezklamal. Všechny ty dřívější zprávy o Afgánistánu vzaly zasvé po setkání s živoucími lidmi románu. Strašné, co si lidi dokážou na sebe vzájemně vymyslit, čím se trápit soukromě i v politické oblasti. Pro mě z toho plyne mj. i toto varování - jen žádný islám, prosím. Lovec draků byla první kniha téhož autora, a tahle se jí kvalitou plně vyrovná. Skvělý spisovatel.


Dobře se to čte, jako ostatně všecko od téhle autorky. Hlavní hrdinka je mi, stejně jako Marice V., nesympatická. Je to taková divná postava, něco jako prvorepubliková Svéhlavička. Což mi nezapadá do doby, ve které se příběh odehrává. Dějově kniha nestojí za mnoho. Vůbec nechápu, proč to paní spisovatelka zasadila do prostředí pralesa, když tam stejně jde jenom o jedno - vztahy. Člověk by čekal, že v tom pralese bude aspoň nějaké dobrodružství, ale ono ne. Navíc mám podezření, že Körnerová stejně jako já před mnoha lety viděla film o ztroskotání letadla nad pralesem (Já jediná jsem přežila, vyšlo to i knižně) a v podstatě opsala popisy přírody. Měla by se držet toho, co zná osobně a líp. Za čtivost dávám jedinou hvězdu, jinak je to prachobyčejná červená knihovna. Nečíst, je to ztráta času.


Nenáročné pohodové čtení. Autorka je mi příjemná tím, že popisuje i mně známá místa a popisy sedí. Možná by nemusela tolik poučovat. Ale ráda jí to odpouštím, čtení je, pravda, spíš pro dříve narozené, ale kdo jí přišel na chuť, má její styl rád.


Poutavě popisovaný tragický příběh ženy, která v rozporu s titulem knihy našla tolik odvahy, že svého ničitele dostala do vězení. Je strašné, že dítě, které byla odmalinka zneužíváno zvrhlíkem, týráno vlastní matkou, nebylo nikým bráno vážně a nedovolalo se pomoci. Divím se, že to vlastně přežila. Jak je možné, že lékaři nepoznali, proč je holčička celá rozbolavělá a nemocná? Takhle malé děti přece nemůžou být pohlavně nemocné, není normální, aby tak malé děvčátko nebylo pannou? Selhal celý systém ochrany, sociálka byla lhostejná a přehlížela jasné příznaky násilí, jen aby nemusela konat. Je dobře, že se Karen nevzdala a bojovala, třebas hlavou proti zdi. Sama musela shromáždit tak pádné důkazy, že před nimi nemohla policie ani soudnictví zavírat oči. Vysledek stál za to, i když...zvrhlík se dostal do vězení až na sklonku života a prohnilý systém mu umožnil věnovat se jeho úchylné a kruté zálibě po celý aktivní věk.


Výborná knížka. Na rozdíl od mnoha jiných jsem nepřeskočila ani řádek. Spisovatelka dokáže udržet napětí, skvěle vykreslit postavy, vtáhnout čtenáře do děje. Konec rozhodně není přímočarý a polopatický. Čte se to velmi dobře. Kniha patří k těm, na které se nezapomene.


Mně se to čte velmi dobře, chytře a svižně napsaný thriller, který nenudí a neuspává.


Kniha průměrná, rutinně napsaná. Americké prostředí se patrně neobejde bez neustále se opakujících dotazů "jsi v pořádku?" Čte se dobře, ale klouže po povrchu, kvůli plytkosti hodnotím jako méně zdařilou.


Nečekala bych, že moderní autor bude hlavní postavy knihy popisovat jako Jirásek. Knihu jsem nedočetla, je užvaněná, polopatická. Toto téma zpracovali jiní a o mnoho lépe.
