Ozzy86 komentáře u knih
Camusův příběh z Alžírského města Oranu zasaženého morovou epidemií je geniální syntézou beletrie s filozofií. V alegorickém románu zkoumá a pitvá reakce člověka na situaci, která ho svojí velikostí absolutně převyšuje.
Třetí pokus o sblížení z tímto spisovatelem opět nedopadl. Hlavní hrdina intelektuál, který není schopný žít normální život a navazovat vztahy. Velké dějiny kolem něj probíhající jsou nesmyslné, bez jakékoliv vazby na realitu. Kvalitní jazyk, ale autor žije v mimoběžném vesmíru s mým.
Kunderova románová reflexe emigrace a nemožnosti návratu. O tom, jak se každý snaží vyprávět svůj příběh, ale už nemá zájem poslouchat druhé.
Paměti jsou problematický žánr, kdy autor často po několika desítkách let vzpomíná na události, které si mozek upravil v rozporu se známými fakty (operace Anthropoid, význam agenta A-54). Nejzajímavější mě na knize přišel ambivalentní vztah k Benešovi, kdy mu je Moravec na jedné straně absolutně loajální a na druhé ho viní za Mnichov a následné přetočení kormidla na východ, které vedlo ke komunistické hrůzovládě.
Tragikomický román o svobodě lidské volby. Postavy se zaplétají do situací, které sice sami vystavily, ale v určitém bodě nad nimi ztrácí kontrolu. Na pozadí celkem jednoduchého příběhu Kundera klade filozofické otázky, které nechává bez odpovědi a postavy opouští bez jasné katarze a ponaučení.
Téma paměti, její nespolehlivosti, vytěsňování, vzpomínaní... Japonsko a vyrovnávání se s válečným traumatem. Kniha se čte lehce, načrtává motivy, které Ishiguro dále rozvíjel v pozdějších románech.
Sbírka esejů o tématech které hýbaly českým národem. Důraz je kladen na 19. století coby formativní období moderních českých dějin.
Biografie, u které je vidět, že si s ní dal autor hromadu práce. Pro mě nejpřínosnějším je odmytizování Pražského jara, které je stále vykládáno jako souboj reformních a konzervativních komunistů. Jak to tak bývá, skutečnost je o dost plastičtější. Poučením je, že pokud člověk vnitřně uvěří nějaké ideologii, trvá desetiletí, než prozře. A v určitém smyslu neprozře nikdy.
Pokud bych od Ishigura četl tuto knihu jako první, určitě bych byl nadšený víc. Autor rozvíjí již dříve použité motivy. Atmosféru tradičně vytváří více nevyřčené než vyřčené. Zamyšlení nad povahou umělé inteligence, která je citlivější než lidská.
Ishiguro je výborný spisovatel a vše se čte příjemně. Nicméně povídkový formát mě úplně nesedl a myslím, že pro jeho vyjadřování je román vhodnější.
Přestože spousty věcí z nedávných dějin Evropy člověk zná, je dobré je přečíst zasazené v celém širokém kontextu. Já osobně jsem si nikdy neuvědomil, že poválečný ekonomický zázrak nebyl samozřejmou věcí a nechybělo mnoho a dějiny mohli jít jinudy. Také mě překvapila poměrně vysoká podpora komunismu v západní Evropě.
Pátý díl románového deníku mapuje Knausgärdova studentská léta v Bergenu. Stejně jako ostatní díly se čte kniha sama, díky geniálnímu mixu jednoduchosti a hloubky. Nejvíc zde vysvítá jeho nespokojenost se sebou samým, touha po perfekcionismu, kterého nejde dosáhnout, neschopnost přestat se brát vážně, jako důsledek otcovské výchovy.
Románová hříčka, která se bude líbit tím víc, čím víc se orientujete v reáliích 16. století. S povšedními znalostmi zůstane pouze nereálný průměrný příběh o podmanění Evropy zámořskými civilizacemi.
Ishiguro se pustil do Kafky a sepsal rozsáhlý román o návštěvě slavného klavíristy v jednom nejmenovaném městě. Autorovo osobní témata jako nespolehlivost lidské mysli či společenská konverzační konvence, která zabraňuje říci cokoliv podstatného, vložil do kafkovského světa s prapodivným ohýbáním prostoru a času.
Na dobu svého vzniku velmi originálně, až postmodernisticky, napsaná kniha s vypravěčem, který dává najevo svou moc nad textem. Ve filozofické rovině se točí kolem myšlenky lidské svobody v jednání vs. „je to napsáno tam nahoře“.
Nedokončený román o předválečném Hollywoodu. Hlavní postavou je překvapivě sympatický filmový producent. Pravděpodobně mělo jít o román o jeho pádu, v torzu zůstává pouze pohled za kulisy filmového průmyslu.
Na příběhu je poznat, že je psán v 19. století, kdy na vše bylo daleko více času a tak se autor mohl rozmáchle vykecávat na mnoha stránkách. Dějově jde o klasický příběh vzestupu a pádu a tematicky o žalobu absolutistické společnosti, kde hrstka vyvolených žije na úkor milionů chudáků.
McEwanova jednohubková satira je spíchnuta horkou jehlou a téma by si zasloužilo větší pečlivost.
Kniha rozebírá téma Moskevských procesů na fiktivním "spiklenci" Rubašovovi. Vydáno v roce 1940, tedy dávno před Chruščovovo kritikou Stalinova kultu osobnosti. Přesto je v knize přesný popis mechanismů obludné diktatury, který nabourává mnohé obhajoby komunismu propadlých levicových intelektuálů "my o tom nevěděli".
Brilantní biografie, která nejde po prvoplánových soudech a konspiracích. Pomoci archivních materiálů vytváří obraz zrůdného stalinského režimu, obraz důležitý i pro dnešek. Velice oceňuji, práci s prameny, kde se autor vyhýbá spekulacím a pokud k dané události nejsou dostatečné důkazy, nepouští se do nepodložených tvrzení.