p.mihoc komentáře u knih

Silo bylo fajn, originální zábavné postapo, plné skvělých nápadů, kde si člověk po dočtení mohl sám domýšlet proč, jak a co potom. Proč tedy bylo napsáno nezáživné, zdlouhavé, rozplizlé a dějovou vatou vycpané předpokračování, které je vyjma linky před apokalypsou vlastně ůplně o tom samém? Odpověď je více než jasná.

6 11.03.2018

Mám podezření, že nakladatelství tlačilo na Kinga, aby protáhl svou původně 30ti stránkovou povídku na kratší novelu a mohli jí vydat samostatně za účelem většího zisku. V takovém připadě je to docela riskantní tah. Dokážu si představit nespočet čtenářů, kteří chtěli "vyzkoušet" styl mistra a šáhli jako první zrovna po téhle, z mého pohledu vůbec né špatné pidi knize, a už se k jeho dalším skvostům vůbec neodhodlali, protože je King tímhle dílem neoslovil, což by byla škoda. Já mám od SK přečteno vše co u nás vyšlo. Takže jsem musel dát i tuto. Doporučuji vyhradit si tři hodinky a slupnout na jeden zátah.

6 10.02.2018

Kde je ta kontroverze? Kde jsou ty nechutnosti Rjú? Vždy se v nich tak obsedantně pitváš, vytváříš na obličejích čtenářů výrazy odporu až zahanbení. A tady Rjú? Už si vyměkl? Tlak okolí tě donutil zjemnit, aby si snad někdo nemyslel, že jsi cynický magor se sklony k násilí? Nebuď pokrytec a příště zase pořádně otevří průchod svému hněvu. Takového tě mám rád.

6 27.10.2013

Má upřímná závist k autorovu spisovatelskému umění začíná přecházet po dočtení téhle bichle až k fanatické posledlosti a nekontrolovatelnému chtíči sáhnout po další knize. Mít v hlavě neustále tak obrovský přetlak nápadů a představ a neupustit páru alespoň do 20 stran napsaného textu denně, musel by China zákonitě zcvoknout. Pokud by ho napadly vlastnohlavně stvořené psychomůry a podařilo se jim kompletně vysát jeho "weird" mysl se všímvšudy, musely by buď zešílet nebo vyměšit ten nejhypnotičtější hypnoser ve feťáckých dějinách Bas-Lagu. A nebo okamžitě napsat čtvrté pokračování této zdá se naprosto unikátní série. Tento román Vám vypláchne mozkovnu jako žádný jiný. Mnohovrstevný příběh vyprávěný květnatým jazykem Vás zahrne mistrnými popisy a zalije tak hutnou a temnou atmosférou, že z ní jen těžko budete hledat cestu na hladinu, zpět do reality. Obvykle mě mnoho popisných pasáží nudí. Zde jsou ovšem odvyprávěny sice složitým, ale přehledným a pohlcujícím stylem. V Novém Krobuzonu se prostě o to snadněji zabydlíte a nebudete chtít ven. Autor jde totiž zarytě proti dnešnímu proudu vše přinést čtenáři na talíři, psát jednoduše, odpočinkově se samými úsečnými dialogy posouvajícími děj rychlým tempem kupředu vstříc holywoodskými finále klouzajícím na hraně banality. A jestli tyhle aspekty spoustu lidí odradily, mě naopak dovádějí k neustálým čtenářským orgasmům. Opravdová fajnšmekerská lahůdka, prodírat se tak nádherně stylizovaným textem. Komplexnost svého fantasy světa vyšperkoval řadou různorodých ras, politických konfliktů, thaumaturgii, krizové energie a podobných výbuchů spontánních dechberoucích nápadů, které by vystačili na 10 knih a kterými autor tak bezostyšně plýtvá. Ani nespočítám kolikrát mi při čtení těchto brutalit padala brada. Už při Ambasadovu mnohé naznačil. Ale tohle? Tenhle týpek s xychtem vyhazovače mi jednoduše odvařil mozek. Kdo by to do něj, při pohledu na jeho foto "zkrášlujicí" zadní anotačně-recenzní obálku, řekl.

6 03.07.2013

Od Miévilleho jsem už drahnou dobu chtěl něco přelouskat, pustit se do žánru, se kterým nemám žádnou zkušenost, od spisovatele, který ho prakticky zakládal a tudíž měl být jasnou ikonou. Zvolil jsem tedy jeho u nás poslední vydaný Ambasadov. Recenze hlásaly: pouze pro literární fajnšmekry, hc Scifi maniaky se zálibou v košatých mnohdy těžko srozumitelných souvětích, které tvořily celé odstavce narvané cizími, často autorsky svojskými, slovy. A měly pravdu. A to je právě devízou téhle knihy, jeho stylu. China vůbec nic nevysvětluje. Vrhá čtenáře hned od počátku do chaotického děje se spoustou cizích pojmů a je pouze na čtenáři, zda mu trpělivost a představivost dovolí překonat těch lopotných zhruba prvních 80 stran textu. V knize začíná ta prává zápletka někde kolem poloviny, ale to už jsem byl dokonale v obraze a doslova nadšeně hltal stránku za stránkou. Největší lahůdkou pro mě bylo snad nejrealističtější vyobrazení mimozemského druhu ať na papíře nebo na plátně. Ať vizáží, chováním nebo způsobem dorozumívání, což hraje v tomto románu největší roli. Dále tajemný Immer, nekonečný meziplanetární prostor, kterému by slušelo větší rozpitvání. Ale takhle načrtnutých a neosvětlených nápadů je zde celá řada. Miéville ale bohužel dle mého názoru není zase tak zručným vypravěčem. Až příliš dlouhé pasáže věnuje často krkolomným popisům. Pramálo řeší psychologii postav, takže například s hlavní hrdinkou jsem se vůbec neztotožnil. Ambasadov je přesto originální, precizní scifi román s vypilovaným stylem a neskutečnou představivostí autora. Kdo už má něco načteno, má rád scifi a nebojí se výzev, bude nadšen.

6 18.07.2012

Přečteno na jeden zátah. Boží!

6 12.06.2011

Opět strhující. Jednička byla ovšem o dva chlupy lepší.

6 06.12.2010

Tito lidé jsou tvořeni, aby měnili svět. Arnold byl celý život sebestředný ambiciózní magor využívající všech a všeho kolem výhradně k realizaci svých velikášských plánů. Měl přesnou vizi, chorobnou disciplinovanost, obrovskou sebedůvěru a ochotu pro splnění svého předsevzetí riskovat úplně vše. To je jednoduše recept na úspěch v pracovní sféře. Ale kdo chce s takovým člověkem sdílet domácnost?

5 31.12.2021

Tenhle typ Kinga mi chyběl od vydání pana Mercedese. Krátké, ale skvělé.

5 23.09.2019

Pokud chcete vyzrazovat děj tak pište SPOILER!!!

5 23.05.2019

Škoda závěru. Ten už pan spisovatel psal pod vlivem omamných látek.

5 05.11.2018

Velmi čtivé, imaginativní, zbytečně nepřetechnizované, překvapivými zvraty napěchované pokračování emzáckého dobrodružství z pera geniálního číňana. Fascinující pohled na budoucí technologie a jejich dopad na psychiku lidstva jako celku. Přežijeme nevyhnutelný střet s Trisolorany?
Někteří věří, že země má šanci, jiní připravují plány na útěk. Nikdo však není připraven na sílu mimozemského pokroku. Zdá se, že lidstvu zvoní umíráček. Existuje však naděje a ta umírá poslední. Jedna z nejlepších fantastik jaké jsem zatím četl. Poslední díl "Death's End" má mít kolem 700 stran a dle ohlasů je nejlepší z celé trilogie. Nepředstavitelné. Prosím pospěšte si s jeho vydáním.

5 25.02.2018

Každá nová katastrofa nebo postapokalypsa v mém nitru vždy zažehne radiační nažhavení a zombie nenažranost a čím pesimističtější vize autor má, tím lépe. Vzhledem k nadšeným recenzím a všeobecnému humbuku jsem tedy šáhl i po tomto best celeru a znovu se přesvědčil, že ne každá kniha se zlatou hvězdou na přebalu zaručuje literární orgasmus. Tento spíše technothriller je psán neskutečně kostrbatě a překotně, neustále se přesunujeme mezi desítkami míst, musíme se zorientovat a sžít se spoustou postav, na což při téhle epilepsii nemáme moc prostoru. Autora vůbec nezajímá problém z pohledu normálních lidí, proto je celkový dojem studený a až příliš politický. Je z toho prostě cítit Marcova nevypsanost a spíše vědecké pojetí než opravdová literatura a spisovatelský talent. Hlavně mít šokující námět, vše kolem si nastudovat, udělat spousty rozhovorů s nejerudovanějšími specialisty v oboru a pak to co nejnabušeněji pospojovat do povrchního bombastického celku. Nicméně jako zábava a pozastavení se nad samozřejmostí s jakou k elektřině přistupujeme, tento román funguje spolehlivě.

5 20.02.2018

Konečně můj mozek dostal vydatnou, vesměs hororovou povídkovou stravu, jejíchž dvanáct chodů tvoří ty nejvybranější kusy literárních jednohubek . Píši konečně, protože ještě nikdy mě žádná kniha tohoto typu nepohltila od začátku do konce. F. P. Wilson nemá nijak skvělý literární styl, ale píše neskutečně chytlavě a nápaditě. Každá minipráce jede od počátku do konce v úctyhodném tempu a graduje vždy do velmi podařeného vypointovaného finále, po kterém se s chutí vrháte na další kus a víte, že bude stát za to. Doporučuji.

5 27.10.2013

Komorní až intimní drama jednoho obyčejného páru na poklidné dovolené, kde doufají, že zase naleznou společnou nit. Osud jim však připraví pravý opak. Skvěle vygradovaný román s bravurní atmosférou. Velké překvapení od pro mne doposud neznámého autora.

5 07.12.2010

Před týdnem jsem dočetl tuhle bichli a musím říct, že jsem spokojen. Mistr psal tuhle knihu s pomocí Petera Strauba a je to znát. Kinga čtu dlouho a znám jeho rukopis velmi dobře, ale tohle dílo se trochu vymyká jeho stylu. Určitě je to dějem a taky zásahy zmíněného Strauba, které jsou znát. Děj se odehrává kolem postavy Jacka Sawyera, který putuje přes celou Ameriku za Talismanem, který má tu moc zachránit život jeho matce. To je jeho hlavní motivace. Během cesty prožívá různá dobrodružství, většinou velmi nebezpečná (kdo zná Kinga tak tuší, že to Jack opravdu nebude mít jednoduché). Děj se odehrává ve dvou světech. V tom našem a v Teritoriích, kde má Jack výhodu putovat rychleji než v našem reálu. Zároveň jsou tam trochu drsnější podmínky pro přežití obyčejného smrtelníka z naší Kde a Kdy. Zápletky jsou opravdu originální, děj místy doslova strhující. Kdo má rád Temnou věž přijde si na své. Jack se totiž při své cestě dostává do spálené země neboli Pustin na samou hranici Středozemě. Myšlenkově má toto dílo hodně společného právě s TV. Možná už ke konci budete trochu unaveni tím neustále "putujícím" dějem a budete to chtít mít za sebou stejně jako já. Ale rozhodně téhle cesty nelituju. Už se těším na Černý dům.

5 04.12.2010

Tak tohle je skvost! Vůbec se mi do téhle knihy nechtělo. Představa nějakého staříka, který vidí nějaké nesmysly způsobené téměř naprostou absencí spánku mě vůbec neoslovovala. I příliš protichádné recenze způsobovaly odstup a menší averzi. A možná právě proto mě tohle dílko smetlo. Výborný nápad točící se kolem aur, dokonale vykreslující vidiny a pocity člověka na jiné úrovni vědomí. Představte si, že na této úrovni jste schopni vidět, poznat a vědět, kdo má na kahánku, kdo je zdravý, kdo je naprosto zdravý a příjde díky nešťastné náhodě (nebo je to osud?) o život, psychické rozpoložení jedince apod. a na základě tohoto vědění možná změnit průběh již předem daných věcí. Román opět lehce naťukává tématiku Temné věže. Při téhle části mě, jako oddanému fanoušku mistra, opravdu mrazilo. Jeden z nejlepších a možná nejnáročnějších děl pana Ká.

5 04.12.2010

Kingova schopnost pozorovat, pochopit a následně autenticky převést na papír lidské chování, mentální a tělesné procesy zcela obyčejných postav ve vyhrocených situacích a následné různorodé konfrontace mezi nimi z toho vyplývající je dar, kterým nás tento geniální autor obohacuje už přes 40 let. Nad každou z těchto povídek je potřeba trochu přemýšlet, co chtěl autor sdělit. Je tam toho mnoho, ale myslím, že je do nich potřeba dorůst. Mít už něco odžito:-).

4 16.11.2017

Rozhodně jeden z nejpřístupnějších románů Philipa K. Šulina. Ale hlavně strašná prdel. Měsíc sloužící jako sanatorium, Rasa trpící těžkými depresemi nebo tvor z želé čtoucí myšlenky. Absolutní výplach. Tentokrát při budování zápletky nepotřeboval hrdiny neustále futrovat všelijakým fetem a následně posílat čtenáře na halucinogenně schizofrenní tripy, které skoro nikdy nekončí happyendem. Částečný autobiografický vtisk do hlavní tragikomické antipostavy je zde opět zřejmý.

4 03.12.2014

Postkatastroficky rozvyprávěné existenciální drama prazvláštní skupiny přeživších putujících kaňony vyschlého oceánu do pustého velkého jablka alias města, které nikdy nespí, zvolna se dějově přetavujícího do čistokrevného hardcore sci-fi. Pan Wul si ke konci psaní této krátké novely zcela zřejmě vypomohl halucinogenně inspirativními stavy vyvolané pravidelným šňupáním lajn bílého koksovitého prášku. Prostě příliš "mindblowing" . Za to jeden bod dolů. Dynamické počtení na jeden večer

4 26.11.2014