painthers komentáře u knih
Kniha mapuje to, jak člověk smýšlí a jak se někdy (ne)logicky rozhoduje. Je nabušená vědeckými závěry a poznatky, aplikovatelnými do běžného života i ekonomie. Abych ale pravdu řekla, moc mě nebavila, autorův styl psaní mi tolik nesedl.
U téhle knihy mi došlo, proč je svoboda ve společnosti tolik vzdálená. Lidé mají sklony k nesvobodě, v různých formách. A zjevně se je nepodaří asi nikdy zcela překonat.
Kniha, která shrnuje dosavadní vědecké poznání o spánku. Skvěle a poutavě napsaná jak pro úplného laika, tak i pro člověka s lékařským vzděláním. Rozhodně bych ji doporučila každému, kdo chce pro svůj zdravý životní styl něco udělat - tedy přikládat spánku náležitou důležitost.
Souhlasím s některými komentujícími přede mnou. Skvělá kniha, která poutavě převyprávěla životy existencialistů, které byly často vzájemně provázány a zasazeny i do konkrétních historických kontextů. Málo ale referovala o jejich filozofii. Zvládnout však obstojně obojí by byl obrovský úkol, jelikož filozofie zmiňovaných autorů není často snadná. Proto tuto knihu doporučuji zejména jako skvělý doplněk ke čtení Sartera, Camuse, Beauvoirové - právě tak, aby jste k jejich originálním dílům získali i kontext jejich života a i pár zajímavých a peprných drbů.
První díl mě bavil, ale tohle byla velice často nuda s četnou omáčkou, která tam být nemusela. Dávám teda tak 60 %…
Moje první knižní setkání s feministickou tématikou, a musím říct, že dobré - knihu bych doporučila oběma pohlavím. Líbí se mi na ní zejména to (a nejvíce v první části knihy), jak je v některých částech velice pokorná a vysvětluje i specifické problémy mužů, které by rovněž měly být v společnosti artikulovány. Kniha je místy příjemně a lidsky ironická, ale není ublížená. Myslím, že je důležité o podobných tématech ve společnosti primárně mluvit, aby se o jejich existenci vědělo a člověk se sám mohl nad projevy a dopady mnohých variant diskriminace sám zamyslet.
Kniha mě nezaujala tolik, důvodem ale bude to, že mám přečteno snad vše od Gabora Matého, který se traumatu taky věnuje. Určitě bych ji ale klidně doporučila někomu, kdo k tématu PTSD a traumatu teprve přichází. Na své si přijde profesionál lékař/terapeut/psycholog, ale i laik se zájmem o problematiku.
Asi to hodnotím pozitivněji jak někteří ostatní čtenáři, protože já v knize vnímala hlavně tu myšlenku - že ve 40. letech se o mnoha věcech nemluvilo, že vztahy byly založené na nějakých nevyřčených předpokladech a očekáváních a že i lidé, co se měli rádi, okolo sebe našlapovali v uctivé vzdálenosti. Poslední stránky byly krásným melancholickým ohlédnutím za životem. Knihu jsem četla v originále, tak nedokážu hodnotit českou verzi.
Tohle byla zase radost pro moje filozofické srdce. K Matěčkový jsem od začátku do konce cítila neuvěřitelný obdiv, jak se snaží vyjádřit slovy to, co slovy vyjádřit běžně nelze, a jakým způsobem dokáže myšlenky velkých moderních filozofů dále rozvíjet, interpretovat a jaké kniha klade člověku otázky. Je to skvěle napsané, ale rozhodně nečekejte nějakou oddechovku. Chce to plnou pozornost, místy se vracet a možná ani tak se vám nemusí podařit vše chytit. Také doporučuji alespoň bazální znalost Hegela, Nietzscheho, Camuse, Schopenhauera - usnadní vám to čtení (já sama filozofem nejsem, pouze nadšencem).
Tenhle román mi od začátku čtení asocioval slova synchronicita a pomíjivost. Netypická forma, jakou je sestaven, ještě víc umožňuje dojem, že svět jsou naházené střípky náhod, událostí, známostí a že svět běží překotně dál a neumí se nikdy zastavit. Kousky příběhů skládají Kolibříkův život plný štěstí i neštěstí, a ač ten si zakládal být pořád stejný a stát na místě, i jeho nakonec pohřbil čas a přenechal jen ve vzpomínkách dalších generací.
(SPOILER) Camus sám sebe nepovažuje za existencialistu, ač byl mezi ostatní takové autory či filosofy zařazen, já k existencialismu tíhnu více. Tato kniha pro mě ale byla velkým estetickým zážitkem i přes to, že tam, kde já už za vší tou absurditou začnu hledat to, co lidskou duši a společnost přesahuje, u něj tam není nakonec nic.
Dále budu asi i trochu spoilovat, takže pro zájemce o knihu dávám výstrahu předem.
Absurdno jako koncept na mě působí jako něco, co člověk dokáže svojí myslí zachytit jen letmo, ale do samotného jádra se nedokáže dostat - alespoň mně se to teda nedaří. Camus vidí jako vzpouru absurdnu víc žít, žití v přítomnosti, hromadění dobrodružství, rozhojnění duše naopak uvažovanou sebevraždu vidí v knize jako stvrzení principu absurdnosti. Asi je to mojí inklinací k tomu hledat za vším ten metafyzický smysl, ale pokud tam není, vlastně moc nerozumím tomu, proč je zrovna to intenzivnější žití a odmítnutí sebevraždy s absurdnem tolik v rozporu. Spíš se mi zdá, že je to jen jednou odpovědí na to, jak s časem v tomhle absurdním světě naložit a jak si rozšířit pole možností i na ty, které dnes ve společnosti považujeme za nepřípustné nebo protispolečenské. Souzním s autorem v tom, že teprve uvědomění si absurdnosti může mnohým lidem pomoci prožít pak život víc naplno.
Příběh o Sisyfovi je krátký - v podstatě nám říká jen to, že i Sisyfos může být šťastný, jelikož duší se může bohům vzepřít a svůj úděl tedy přijmout a dělat s úsměvem. Ostatně nejsou naše snahy v tomto životě často také jako opakované a nikdy nekončící tlačení kamene do kopce?
Knihu jako takovou nelze brát jako klasické filozofické dílo - i v kontextu poválečné doby se jednalo především o esej, která s sebou nesla ducha doby a předávala myšlenky autora. I proto vyjadřuje spíš pocity a myšlenky autora a společnosti tehdejší doby (vyvolávající obrazy estetickou formou) než ucelené filozofické koncepty.
Na závěr odcituji větu z komentáře v knize od Evy Beránkové: Stejně neexistuješ! A jestli ano, mě hned tak nedostaneš!
Kniha táhlá, kdyby byla třetinová, asi by mě zaujala víc. Dočetla jsem ji trochu na tlak, bavily mě jen části a poměrně pěknej závěr.
Musim se ale přidat ke komentujícím níže, že překlad je OTŘESNEJ. Mně fakt až za polovinou došlo, že název Cesta do Tramtárie má bejt vlastně Utopia avenue, jak se jmenuje celá ta kniha. Že někdo nechá název knihy v originále, ale název kapely pak v celý knize překládá do češtiny (a ještě takhle), mi přijde tak debilní, že jsem si to za celou tu dobu fakt nespojila dohromady. Asi spíš nedoporučuju.
Nejsem si jistá, jak knihu ohodnotit. Místy je tíživá, temná, snaží se ukazovat, jak se v dystopické společnosti pere vyspělejší společnost s tématy jako smrt, stárnutí, vůle k životu. Taky se dotýká mnoha kontroverzních témat - zmiňuje klimatické změny, eutanázii, psychiatricky nemocné, snahu šokovat skrze umění, perverzi, boj proti kapitalismu, gender… jednotlivé příběhy slouží k hlubšímu zamyšlení nad existenciálními tématy.
Kniha čtivá a v lecčems podnětná - v buddhistické teorii vysvětluje akceptaci svých personifikovaných negativních stránek a pomocí imaginace jejich zvědomění a rozpouštění v soucitu.
Některé konkrétní případy této metody chödu mi přišly až moc přehnané. V druhé části knihy se autorka věnuje rozdělení různých lidských démonů (včetně egocentričnosti, démonů euforie z úspěchu apod.).
(SPOILER) Moje pátá přečtená kniha od Fromma - a jeho nejvíce ideologická a za mě nejslabší.
Frommův ideologický marxismus se prolíná všemi jeho díly, od knihy jsem tedy měla předem již celkem ucelené očekávání. Mnohé jeho závěry se mi líbily, vidí průnik křesťanství, buddhismu a v něčem i marxismu, s mnohými závěry o škodlivosti lidského bytí postaveného na vlastniství souhlasím. K závěrům o uvědomění si utrpení, nutnosti přestat na věcech lpět, potřebě práce pro blaho druhé - k těm jsem vždy přistupovala zejména ze strany buddhismu a jsou pro mě platné.
Fromm ale podle mě u některých svých názorů nedomýšlí zcela důsledky, ev. k některým následkům ve společnosti špatně rozeznává příčiny.
Na začátku chválí, jak se ženská emancipace začala šířit v bohatších společnostech, rovněž tak myšlenky na ochranu přírody. Že ale k tomu bohatství společnosti, která se k těmto myšlenkám následně dostala, přispěl právě kapitalismus tak, jak ho kritizuje, už tam nezmiňuje.
Na konci zase říká, jak je potřeba zakázat reklamu na produkty a jak informace do masových sdělovacích prostředků mají vybírat předem určení kulturní a vzdělaní jedinci. To mi zas připomíná kroky k informační totalitě, navíc ve společnosti bude vždy mnoho názorů, který člověk je v čem vzdělaný, a dva stejně vzdělaní lidé nemají stejné názory.
Frommovy teze jsou platné pro ty, kdo se s nimi ztotožňují, ale nemusí být platné pro někoho jiného. Každý člověk je unikátní a má jiné potřeby. A zejména bych s tímto byla opatrná v dílech, která se snaží radit, jak změnit *celou společnost* tak, aby byla zdravější a šťastnější.
Poutavě psané krátké povídky. Obvykle se zakládají na rozhovorech, rychle začnou, vtáhnou do děje, rychle skončí. Mnohdy neuzavřené, ale závěr nepotřebují. Předávají především obrazy, pocity - jak psal někdo níže - vytržené jak z jedoucího vlaku. Na pozadí mnohých se odráží pocity běžných Američanů z období druhé světové války, jejich starosti, ztráty, tragické příběhy.
Uplně přelomový čtení to nebylo, ale bylo to čtivý. Jsou to případy z autorky terapeutické praxe, které se dotýkají nevyjasněných otázek společnosti - je nevěra vždycky špatná? Co s absencí sexu po porodu? Proč někdy sex nefunguje?
Mám z toho rozporuplné pocity. Zaprvé mi vadil styl knihy “a teď zjistíte pravdu a najdete konečně lásku.” Jako jo, informace o vazbách jsou důležité a jistě přínosné, leckomu mohou zlepšit vztah nebo získat na dosavadní vztahy náhled. Zároveň mi ale přijde, že se kniha dopouští moc velké generalizace a zjednodušení - myslím, že vazbu může člověk v jednu chvíli vytvářet k různým lidem různou, že existují i lidé, co doopravdy o velkou vazbu nestojí a neznamená to, že jsou osamělí, že na vazby má vliv vícero věcí v životě… A o tom, že se kniha odvolává na zdroje, které tam nejsou zmíněny, už tu bylo psáno.
Tím, že jsem četla dříve Ridleyho Červenou královnu, tak už jsem mnoho myšlenek znala. Tato kniha je ale ještě o něco zábavnější! Pojednává o životě Darwina, o přírodním výběru a ukáže vám, proč jsou lidé nevěrní, proč máme kulturně nejpřijímanější monogamii a jaké jsou lidské sexuální strategie.
Poslední vydání doporučuji, pokud se v problematice chcete zorientovat. Shrnuje základní možnosti, do čeho investovat, i lidem z oboru to uceleně shrne a zopakuje. Ocenila bych pak ještě kapitolu věnující se kryptu.