Paja.92
komentáře u knih

Ačkoliv jsme v tomto dílu byli zacyklení v kruhu výbuch- záchrana, vůbec to tomu neubíralo na čtivosti. Díky stylu psaní se to četlo samo, takže mi nevadilo přivřít oči nad opakujícím se schématem a faktem, že úplně každý byl z Brexley paf. Kam přišla, tam do ní byli muži pomalu hned zamilovaní což si myslím, že bude tím, kdo vlastně je(zatím to ještě nevíme, i když asi každý máme svůj typ)- takže budiž autorce odpuštěno.
Dozvídáme se tu spoustu nových informací, které nás navnadí na pokročování. Doufám, že bude, co nejdřív.
Celkově tuto sérii hodnotím jako nadprůměr v tomto žánru. Pokud máte rádi YA fantasy nenechte si knihu ujít. Cítím v ní trochu S.J. Maas- zejména díky popisu chemie mezi hlavními postavami.
@knihozroutka_eleanorcorvin


Tohle byl moc pěkný horůrek, který se hodí na bouřlivé letní dny.
Autorce se podařila vystihnout pochmurná atmosféra a duchařská zápletka byla taky podařená i když v tomhle žánru předvídatelná. Nevadilo mi to. Očekávala jsem oddechový horor a toho se mi taky dostalo.
Kniha se četla dobře, ale ocenila bych, kdyby v ní bylo více dialogů, které by dodávaly ději dynamiku. Zdlouhavé popisné pasáže mě občas nudily a musela jsem se nutit do čtení. Každý to ale máme jinak a některým třeba tento styl psaní sedne víc.
Celkově hodnotím knihu 3,5* a už se těším na další knihy této autorky.
@knihozroutka_eleanorcorvin


3,5*
Z této knihy mám dost rozporuplné pocity. Mé rozčarování je zřejmě způsobeno tím, že to byl Humbook tip. Sice jsem očekávala, že to bude spíš feel-good kniha, ale i tak to na mě působilo průměrně. Přitom to nebylo špatně napsané. Četlo se to dobře, ale prostě tomu něco chybělo. Nevtáhlo mě to děje a pořád jsem čekala, kdy přijde ten okamžik, kdy nebudu moct pustit knihu z ruky
Možná to bylo způsobeno tím, že to nebylo psáno v ich formě. Myslím, že kdyby byl příběh vyprávěn přímo z pohledu sester, mělo by to větší říz a i chemie mezi hlavními postavami by byla lépe zachycená. Takhle mě romantická linka Rose a Shena nechala de facto chladnou. Lépe byla zpracovaná chemie mezi Torem a Wren, kde jsem skutečně měla pocit, že to mezi nimi jiskří.
Co se týče děje, tak ten je sice předvídatelný, ale to tak většinou u prvních dílů bývá uvidíme, jak se bude vyvíjet pokračování.
Každý to ale máme jinak, takže věřím, že hodně čtenářů bude z příběhu dvou princezen nadšených. :)


Nechala jsem se zlákat podmanivou písní sirén. A víte co? Vůbec toho nelituji. :)
Píseň sirény je neotřelou young adult knihou, ve které sledujeme příběh sirény Liry a prince Eliana, jejichž cesty se zkřížily a dávají tušit, že nepůjde o poklidný střet.
Příběh nás zavede jak do moře Diábolos, které vás okouzlí svojí atmosférou a vtáhne do krutého světa sirén, tak na souš, kde se nachází rozmanitá království, která jsou inspirována pověstmi antického Řecka. Můžete tak například zavítat do království ze zlata a setkat se s králem Midasu, Elianovým otcem.
Kombinace mýtů a barvité vykreslení prostředí vytvořilo originální svět, který mě vtáhl od prvních stránek, a díky svižnému ději jsem knihu přečetla skoro na jeden zátah.
Velmi se mi líbilo, že kniha byla zároveň pojata i jako retelling na jednu z pohádek, která bývá opomíjena, což knížce dodávalo pohádkový nádech, který zjemňoval občasné krutější popisy.
Autorka si dokázala krásně pohrát i s postavami, jejichž vývoj je nenásilný a tím pádem jsem se do nich dokázala lehce vžít. Dobře byla zejména popsaná změna u Liry, která se na svět nad hladinou začala dívat úplně jinýma očima. Navíc hmatatelná chemie mezi Lirou a Elianem tomu dodávala náboj, ale zároveň romantická linka neutlačovala děj, jak tomu bývá v mnohým young adult knihách.
Jediné, co mě občas rozptylovalo, bylo postavení některých vět, které působily krkolomně a hůř se mi četly poskládala bych je trochu jinak, ale to už můj subjektivní pocit.
Ačkoliv se mi líbil pohádkový konec, ocenila bych, kdyby kniha měla klidně o tři kapitoly více, aby dostaly více prostoru i ostatní postavy, ke kterým jsem si taky našla cestu.
Zkrátka a jednoduše.
Pokud hledáte originální young adult knížku, neváhejte a nechte se zlákat písní sirén.


Tohle byla velmi milá oddechovka, která mi trochu připomněla knihy od A. Christie, kde se hledá vrah v uzavřeném kolektivu a všichni jsou podezřelý.
Líbila se mi povaha hlavní postavy a taktéž lehce naznačená romantická linka, která byla příjemným zpestřením- velmi jsem ocenila, že jejich románek neskončil tak, jak se dá u podobných romantických linek očekávat.
Od knihy ale neočekávejte žádnou napínavou detektivku plnou zvratů a krve. Je to spíše taková oddechovka s detektivní zápletkou. Vzhledem k tomu, že přesně to jsem od knihy očekávala, nebyla jsem zklamaná. Pokud tedy patříte mezi náročnější čtenáře detektivek, budete zklamaní.


Tentokrát se s Cassidy podíváme do Paříže, kde navštívíme pověstné katakomby, ve kterých nejsou pouze duchové, ale taky poltergeist, který dá Cassidy pěkně zabrat.
Jde vidět, že je příběh pro mladší čtenáře, takže od knihy neočekávejte nějaké zdlouhavé popisy prostředí a myšlenkových pochodů postav. Díky tomu se ale kniha čte jedním dechem a za dva večery ji máte přelouskanou.
Ačkoliv byl příběh opět prodchnut temnou atmosférou, první díl se mi líbil o něco víc – přeci jen prostředí Skotska má své kouzlo.
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi oddechovou duchařinu.


Příběh Morany a Vesny mě vtáhnul hned od první kapitoly. Kniha byla napsána velmi čtivě a autorka dokázala navodit atmosféru a popsat prostředí i postavy bez zdlouhavých popisů, které mě obvykle u fantasy odradí.
V knize se neustále něco dělo, ale zároveň to nebylo uspěchané. V příběhu se prolínaly dvě dějové linie, takže jsme měli možnost potkat Vesnu a Moranu ještě předtím, než je poznamenala černá magie a dozvědět se tak víc o jejich životě, do kterého byly krásně vsazeny další postavy ze slovanské mytologie.
Příběh měl temnou pohádkovou atmosféru, která si mě podmanila a nepustila, ani když jsem knihu dočetla. Příběh Morany a Vesny se nade mnou ještě dlouhou dobu vznášel.
Líbilo se mi i konec knihy. Zejména Veles…
Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi fantasy s prvky mytologie. Určitě nebudete litovat.


Autorka udržela úroveň a druhý díl byl stejně napínavý a návykový jako ten první. Příběh neměl žádná hluchá místa a s každou další stránkou jsem byla nedočkavější, jak to celé dopadne.
V knize se opět dočkáme romantiky, záhad, tajemství a napětí. Všechno pěkně vyvážené, takže jsem neměla pocit, že se mi z toho cukrování mezi hrdiny zkazí zuby a odhalení záhad nebylo zbytečně protahováno, aby to čtenáře popudilo.
Konec sice zůstal otevřený, ale mnoho otázek už bylo zodpovězeno, takže si nebudete vzteky trhat vlasy, že budete muset zase X měsíců čekat na pokračování, abyste se dozvěděli, co se v minulosti stalo.


2,5*
Nečekala jsem, že ve mně kniha zanechá tolik rozporuplných pocitů.
Začnu tím dobrým. Četla se dobře a stránky mi ubíhaly pod rukama, ale teď přijde „ale“.
Prví, co mě trklo do očí, byly opakující se slova, a to ve velkém. Když jsem dala do hledání kolikrát se třeba v textu vyskytlo slovo „zeptat“, tak mi to vyhodilo 290 výsledků, což je na nějakou tří set stránkovou knížku za mě prostě moc – zejména, když se to opakuje na jedné stránce klidně 4x pod sebou. Celkově se v textu opakovalo asi pět sloves pořád dokola, a to textu propůjčilo jednoduchost. Těžko říct, jestli je to originálem, nebo překladem….
Když už jsem se naučila ignorovat stylistiku, tak mi vadilo chování postav. Měla jsem pocit, že čtu o 14 letých dětech a ne dospělých… ale budiž. Je to přece jen i pro mládež.
Pokud očekáváte nějaký děj, budete si muset počkat na druhý díl, protože první díl je jen o tom, že šli a popichovali se, ale beru to jako oddechové miloučké YA fantasy, takže i tady jsem přivřela oko.
Zkrátím to.
Kniha se čte dobře, ale za mě je plytká i co se týče vykreslení postav a světa, takže pokud hledáte něco náročnějšího, co vás vystřelí z papučí, sáhněte po něčem jiném.
Ale pokud máte náladu na něco milého a oddechového, klidně se do čtení pusťte. Myslím, že si u čtení krásně odpočinete.
@knihozroutka_eleanorcorvin


Další jednohubka od Petry Nachtmanové, kterou přečtete za dva večery.
Přiznám se, že mi chvíli trvalo, než jsem si zvykla na autorčin styl psaní, který je složen spíše z dialogů a skoupý na popisy.
Díky dialogům ale stránky ubíhají pod rukama a než se nadějete, budete na konci knihy.
Ačkoliv je to psáno čtivě, kvůli absenci popisů jsem si nedokázala vytvořit vztah k žádné z postav a tím pádem mě události v knize moc nezasáhly, i když se v knize děly drastické věci- znásilňování, smrt apod.
Celkově knihu hodnotím jako pěkný oddechový thriller se zajímavou detektivní zápletkou ale pokud jste nároční čtenáři a očekáváte od thrilleru atmosféru, z které běhá mráz po zádech a nějakou větší hloubku, raději sáhnete po nějaká jiné knize.
Určitě si od autorky přečtu ještě nějakou jinou knihu. Její knihy jsou krátké (spíše takové novely, takže do kufru ideál) a čtou se lehce.


Taky vám připadalo, že stojíte během čtení bokem a nemůžete se do postav vžít?
Přiznám se, že jsem z knihy trochu rozčarovaná. Ačkoliv to bylo napsáno dobře a svět byl promyšlený, nějak jsem se do toho nedokázala vžít a vztah mezi Redou a Vlkem mi přišel zpočátku velmi strojený a prostě jsem jim ho nevěřila.
Celkově bych knihu hodnotila jako průměrnou fantasy, která nenadchne ale ani neurazí. Určitě mě zajímá jak příběh Redy a její sestry skončí, ale že bych se nemohla dočkat, až vyjde druhý díl, to se říci nedá.


Youngová opět dokázala, že dokáže napsat příběh, který je plný emocí. Tentokrát byla kniha více prodchnuta sexem, než jak tomu bývá u jejích knih. Možná to bylo tím, že se v knížce setkáváme s hlavními postavami v 17 letech, kdy jsou ještě sexuálně nevybouření. V druhé půlce knihy jsou ale už dospělí a sexuální scény ustupují víc do pozadí.
Ačkoliv byla kniha plná chemie mezi hlavními postavami, i tak dokázala Youngová vykreslit jejich charaktery a do všech jsem se dokázala vcítit- a to dělalo příběh uvěřitelnější.


Tentokrát nás putování s Vasjou zavede do města, kde se potkáváme s její sestrou a bratrem. A nesmí chybět ani kněz Konstantin. Ačkoliv jsem první díl četla před rokem, neměla jsem problém začíst se, a zorientovat se v ději- což mi většinou u fantasy knih dělá problém, když mám dlouhou prodlevu mezi knihami.
Autorka dokázala opět skvěle navodit atmosféru a popsat vývoj postav. Každá postava je správně svá, a díky popisuju jejich vnitřního boje, jsem se do nich lehce vžila. Bylo snadné si ke každému najít cestičku.
Druhý díl mi přišel méně pohádkový, než ten první. Možná to bylo tím, že jsme opustili Vasjinu vesnici a vydali se do města, kde jsme se už více setkávali se světskými starostmi. Vzhledem k tomu, že moc nemusím boje a jejich taktiku, tak mě tenhle díl bavil o něco méně.


První díl jsem četla před rokem a pamatuji si, že ačkoliv to bylo napsáno jednoduše, chytlo mě to a knihu jsem přečetla během dvou večerů.
Nemůžu si pomoct, ale připadá mi, že tento díl je takový vycpávkový. Stačilo by k prvnímu dílu přidat 30 stránek a příběh Jamese a Ruby by mohl být ukončen. Tím pádem na mě děj působil vlekle, a kdyby nebylo občasných pasáží Ember a Lýdie, nejspíš bych knihu hodnotila o dost hůř.
Ačkoliv jsem si myslela, že další díl bude pouze o Ember a Lýdii, posledních pár stránek mě vyvedlo z omylu a v posledním díle bude pokračovat příběh Ruby a Jamese. Bohužel. Tímto mě autorka docela zklamala. Krásný příběh Ruby a Jamase je natahován, ačkoliv by mu v klidu stačila první kniha a další by se mohly soustředit na zbylé členy party… podobně jak tomu je u romantických sérií.
Kniha každopádně byla psaná čtivě a stránky mi ubíhaly pod rukama — počítejte s tím, že knížka je psána pro náctileté a tomu odpovídá i styl psaní.
Zároveň to je ale dílo, které mě nijak nenadchlo a myslím si, že v tomto žánru je to spíš takový průměr.
Jediná věc, co mě iritovala bylo oslovení maminko/tatínku.


Zpočátku se mi do knihy moc nechtělo, protože jsem se obávala, že Darcy opět vyprávění zakončí happy endem a to bych u thrilleru/ hororu špatně nesla.
Tentokrát nás Darcy nezavedla do světa duchů, ale do temného lesa, kde číhalo nebezpečí na každém kroku. Aurorka opět dokázala navodit atmosféru a vyprávění jsme měli možnost sledovat z vícero pohledů. Z pohledu Chrise a jeho kamarádů, vyšetřovatelky na místním oddělení a Todda, který byl zamilovaný na hlavní postavy, která zmizela.
Každý úhel pohledu měl něco do sebe, ale kdyby autorka vynechala Todda, vůbec bych se nezlobila. Nejde jen o to, že mi nesedl, ale připadalo mi, že jeho vyprávění je jen taková vycpávka a chvílemi jsme se u jeho pasáží nudila.
Celkově mi první půlka připadala slabší, ale potom se to rozjelo a děj odsýpal. Darcy má u mě velké plus za konec a celkové vysvětlení.
Knihu bych doporučila nenáročným čtenářům detektivek/thrillerů.


Hořká múza není klasický horor, ale spíš mysteriózní thriller týkající se slepé posedlosti. Vyprávěním vás bude provázet Franz — a ne ledajaký — trpící tuberkulózou. Na začátku knihy se potkáváme s Franzovou rodinou, která moc nechápe jeho vášeň- psaní. Zejména otec. Ačkoliv je kniha psána v er formě, autor dokázal velmi dobře popsat vnitřní boj a myšlenky postav, takže jste se dokázali vcítit nejen do Franze, ale i do jeho otce.
Hořká múza má už od první stránky temnou atmosféru, která nenechává čtenáře na pochybách, že se bude dít něco děsivého, zlověstného. Zvláště potom, co se Franzovi splní jeho přání a on bude moci nerušeně psát.
A tady začíná šílená jízda plná přízraků, násilí a zvrácených sexuálních tužeb, která donutí Franze pochybovat o tom, co je skutečné a co je pouze fantazie.
Kniha určitě nebude pro každého. Objevují se tam scény, které možná pro někoho budou příliš. Mě osobně to nepřišlo nějak drastické a takové scény jsem naopak očekávala. Asi jsem trochu potrhlá, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby kniha byla o něco delší, abychom měli možnost víc nakouknout do mysli Řehoře- — jak už to tak bývá… zvrácená stránka je zajímavější než ta slušná.
Knihu bych doporučila těm, kteří by si rádi přečetli nějaký mysteriózní thriller, který je donutí k zamyšlení. Pokud hledáte něco vyloženě hororového s klasickou zápletkou, nejspíš se vám kniha nebude líbit.


Poslední díl trilogie byl za mě nejslabší. Ačkoliv autorka stále drží laťku vysoko, na mě už tam bylo moc bojů a kazilo mi to požitek ze čtení. Každopádně svět čjortů byl moc hezky popsán a celkově se mi líbila myšlenka knihy, která propojuje „normální“ svět a svět čjortů. Konečně jsme se dozvěděli něco o Vasjině rodině a něco více o čjortech.
Sérii bych doporučila těm, kteří mají rádi knihy s pohádkovým nádechem. Příběh je plný magie, čjortů, slovanské mytologie a v neposlední řadě můžeme nakouknout do středověkého života v Rusi. Autorka umí navodit mrazivou atmosféru, kterou skvěle doplňují různorodé postavy.


Příběhem odehrávajícím se ve 14. století nás provází Milada, dcera Jindřicha z Licharnice, kterou otec naučil spíše chlapeckým dovednostem a teď, když je čas na vdávání, nechce Milada přijít o svoji svobodu.
Kniha možná působí jako romantická oddechová jednohubka, ale ve skutečnosti je v ní popsán drsný život ve středověku. A to docela brutálně — usmrcení novorozeněte, znásilňování apod. Takže jestli máte slabší žaludek, rozhodně se do této knihy nepouštějte. Mně osobně to nevadilo. Naopak se mi líbilo, že to příběhu dodávalo autentičnost.
Neuškodilo by, kdyby kniha měla klidně o dvě stě stránek víc. V příběhu se pořád něco dělo, ale zároveň to bylo tak rychlé, že než jsem vstřebala jednu scénu, už jsem byla u jiné. Tím pádem jsem měla pocit, že děj nijak negraduje a ani jsem se nedokázala vžít do příběhu a prožívat ho s Miladou.
Z Milady mám velmi smíšené pocity. Ačkoliv jsem počítala s tím, že postava hlavní hrdinky bude zromantizovaná (výborná v boji, lovu apod.), připadalo mi, že je to chvílemi už moc. Vzhledem k ději a popisu středověkého života to působilo jako pěst na oko.
Navzdory tomu je ale Milada velmi zajímavá osobnost a během vyprávění můžeme vidět její vývoj. Jenom mě trochu mrzelo, že nebylo víc prostu věnováno jejím myšlenkovým pochodům, díky kterým by se čtenář mohl lépe vcítit do její kůže — a nejen do její, ale i do kůže ostatních.
Velmi se mi líbila propracovanost z historického hlediska (rody, způsob života a historická fakta), díky čemuž měla kniha autentickou atmosféru.
Srdce z kamene bych doporučila těm, kteří mají rádi historické romány s romantickou linkou a zároveň jim nevadí popisování brutality středověkého života.


Kniha mě upoutala nejen svoji nevšední obálkou, ale také anotací, která naznačovala trochu jiné pojetí fantasy.
A toho se mi i dostalo.
Kniha nezačíná rozvláčným popisováním světa a bytostí, ale rovnou nás hodí doprostřed děje, kde se setkáváme s Corielem, Velehlasem, Věčnou Jiskrou a Skelenem.
Zpočátku jsem byla trochu rozladěná z toho, že se během vyprávění nedozvídáme více o světě a minulosti, která utvářela podobu nynější společnosti, ale jak příběh postupoval dál, bylo zřejmé, že autorův záměr nebyl vylíčit fungovaní světa jako takového, ale donutit čtenáře se zamyslet.
Každá z postav poskytovala jiný úhel pohledu na zhoubu a my tak máme možnost nahlédnout do jejich mysli.
Nejméně mě zaujal Coriel. Možná to ale bude tím, že moc nemusím taktické pasáže z bitevního pole, takže mě jeho dějová linka moc nezaujala, a kdyby nebylo trpaslíků, kteří příběh zpestřili nejen humorem ale i svoji osobností, nejspíš bych se do čtení jeho pasáží musela nutit.
Za to Velehlas...To byla jízda. Jeho rozmluvy se Stvořitelem byly úžasné a běhal mi z nich mráz po zádech. Stejně tak příběhy Jiskry a Skelena vedly k zamyšlení a dodávaly příběhu hloubku.
Kdybych měla knihu zhodnotit jako celek, tak tohle nebude knížka asi úplně pro každého. Pokud jste fanoušci „klasických“ fantasy příběhů, Vazači zhouby vás asi moc nenadchnou, protože děj je de facto vedlejší a hlavní linka se točí kolem filozoficko- teologických úvah apod. Zároveň je to taková jednohubka na dva večery, takže nejste přesyceni těmito úvahami a humor, kterým je lehce prodchnut děj knihy krásně vyvažuje atmosféru.
Nevím, jestli toto je autorova prvotina, ale jestli ano, tak smekám. Myšlenky byly moc pěkně zformulované a po jazykové stránce nemám, co vytknout. Co by mě ale zajímalo je, jestli font písma, který byl použit během rozprav Velehlase se Stvořitelem, byl takto zvolen záměrně (pro mě jsou ty fonty podobné)…
Kniha je rozhodně originálně pojatá, a pokud hledáte netradiční fantasy, které v sobě nese myšlenku, tak určitě doporučuji.


Pokud máte v plánu číst Havraní dvůr, musíte počítat s tím, že je to kniha pro děti 11-15 let – což je ostatně cítit už ze způsobu psaní. Text je psán jednoduše bez dlouhých popisů a vykreslení postav, takže pokud hledáte nějaké hlubší fantasy, nebude to kniha pro vás.
Líbil se mi originální námět, který nás zavedl do neobvyklého kláštera, kde jsme společně s Grizeldou rozmotávali jeho tajemství. Kniha měla pochmurnou atmosféru, kterou doplňovaly krásné ilustrace. Celkově se mi knížka líbila. Byla to příjemná oddechovka na dva večery, ale ačkoliv jsem k Havranímu dvoru přistupovala jako ke knize pro děti, přeci jen bych ocenila, kdyby se autorka více věnovala popisu Grizeldy a dalších postav(charakteru, jejich minulosti apod.), aby se do nich mohli čtenáři lépe vžít (přeci jen i děti si potřebují k postavě vytvořit nějaké pouto).
Děj odsýpal a v knize nebyla žádná hluchá místa, ale občas mi připadalo, že jsou dialogy strojené, což mohlo být způsobeno tím, že jsem nebyla blíže seznámena s postavami a nedokázala jsem se do nich plně vžít.
Pokud máte doma nějaké malé čtenáře, kteří mají rádi fantasy, myslím, že by se jim knížka mohla líbit.️
