pajaroh komentáře u knih

Povídkový soubor se nedá srovnávat s historickým románem či „morálním thrillerem" a byla by to chyba. Povídka je něco úplně jiného a podle mého názoru je to útvar, který O. Tokarczukové vcelku sedí. Některé příběhy byly, pravda, průměrné, ale většina obsahovala onu zvláštní a tajemnou originalitu vlastní autorce. Především druhá povídka Zelené děti mě velmi zaujala.

12 19.04.2020

Hodiny z olova - kontroverzní, jiné, hluboké a velmi aktuální.
Autorka si nebrala servítky a její kritika společnosti mnoha lidem - jak napovídají často útočné a jízlivé recenze - píchla do vosího hnízda a to pak rozšlápla o kuří oko.
Ze začátku bylo čtení náročné, musela jsem přemýšlet skoro nad každou větou a louskání kapitol jsem prokládala něčím oddychovějším... no a pak to byla jízda, dějová linka, úvahy, velké osudy i minipříběhy mě už k jiné knize nepustily. Skvělý styl a dobré čtení a nikde není řečeno, že tomuto všemu musí čtenář věřit a vzít názory za své. To je na každém z nás.

"Spisovatelka si nechce koupit chytřejší telefon a zabíjet olovněný čas na zcenzurovaném internetu, tělo nechce skončit v otupující závislosti jako sedm milionů Japonců a čím dál víc Číňanů a Evropanů a Američanů, kteří nevycházejí z domu, jejich život se zredukuje na obrazovku. Největším strašákem je pro ně přímý pohled z očí do očí. V očích číst neumějí."

"Komunismus nám vymyl mozky.
A kapitalismus nám vymývá srdce."

32 12.04.2020

Tohle měla být spíše povídka, glosa, článek než celá kniha. Pohled na masovou turistiku je vtipný, ale tento vtip se opakuje stále dokola a dokola... Jako ano, všichni ti instaturisti (sedneme do auta, vyběhneme na kopec, vyfotíme se na pozadí hor a dáme to na profil) mi přijdou také směšní, ale chodit se dá mnoha způsoby a znám lidi (pravda, nemnoho), kteří hory prožívají a žijí jinak, bez bezduchých hesel a výkřiků na socsítích ###jajsemnavrcholuajsemstastnyakrasny###. To se autor zaměřil na špatný druh.
S autorovou osobností jsem se minula, s jeho humorem i popisy cest povětšinou také, a protože je to moje chyba - vše naznačuje, že kniha je o tom, o čem opravdu je - tak nechávám bez hodnocení.

Nejsem dobrý čtenář básní a vcelku mě to mrzí. Není mi do vínku dána trpělivost a snaha vychutnat verše.
Tato kniha je jednoznačně výjimka. Od prvního slova i fotky jsem pocitům propadla a vychutnala si každou báseň a chápala ji bez sáhodlouhého přemýšlení, bez studování... ano, asi to takhle nenásilné čtení u poezie má být, ale opravdu se mi to až dosud málokdy povedlo.

10 03.04.2020

Příběh dle vzoru Čokolády od J. Harrisové s prvky magického realismu, které děj šikovně oživují. Voňavá atmosféra pekárny sdružující milé i podivné postavičky ulice, dramatické okamžiky, rodinný pes a trochu duchařiny - příjemné oddechové čtení nebo je za tím něco víc?

7 28.03.2020

Samota - pro někoho nejkrásnější stav, pro jiného utrpení. A v této staré knize (mimochodem za 5 Kč) je samota nejprve utrpení a posléze se stává nutností, stejně jako z romantického zabarvení a poetiky se příběh dostává do reality života a až k silně naturalistickému tónu.
Hlavní hrdinka projde proměnou a z hledání společnosti a strachu z hor se "prožije" k lásce k horám a strachu z lidí... protože ti dokážou být krutí všude.
V knize jsou velmi pěkné popisy hor a okolí, samozřejmostí je starší vzletný styl (originál vyšel 1909) a rozháranost a citlivost hrdinky. I když ten silný konec překvapil.

Osamělost je absence druhých.
Samota je přítomnost sebe samého. Osho.

11 25.03.2020

Od začátku knihy jsem kolísala mezi rozpaky z prvků béčkového hororu (které navozuje už heslo na přebalu knihy: "Tam venku jsou opravdu trollové. A kradou naše děti.") a nadšením z atmosféry severního Švédska, popisu tajemna a častého skloňování názvu mých oblíbených míst (Kvikkjokk, Jokkmokk, Gälivare...).
Trolly a skřítky a severské mytologické bytosti nezatracuji, jen mám prostě raději skrytou mystiku a jen náznakové tajemno. Na druhou stranu musím ocenit autorovu dovednost udržet napětí, znalost mytologie a vůbec originální styl. A i když tam na můj vkus pobíhá příliš chlupatých reálných trollů, jakmile jsem odhodila předsudky typu "co by mělo být" a "takhle to určitě není", začala jsem si čtení užívat.
A pevně doufám, že si na některé scény z této knihy nevzpomenu, až budu tam na severu sama v noci ve stanu...

9 21.03.2020

Krásný román psaný poutavým jazykem, díky kterému jsem si uvědomila mnohé z historie a života na severní Moravě. Každá postava má svůj osud i svou osobnost a já jen smekám před autorkou, které se podařilo výborně propojit opomíjené historické události a život (ne)obyčejných lidí.

Z doslovu:
"Zejména díky těmto dvěma blízkým lidem vím, že hornické bydlení může sice být černé od uhelného prachu, ale v mých vzpomínkách voní čerstvě upečeným švestkovým koláčem, vlídností a nezdolnou vůlí k životu."

A já díky této knize trochu oprášila předsudky a uhelný prach ze švestkového koláče a začala mít tento kraj raději.
Některé knihy prostě přečtu, jiné prožívám.

44 20.03.2020

A žili šťastně až do povodně... pohádkové vyprávění zaměřené na poetiku a doslova kouzlení se slovy i myšlenkami. Obraz řeky jako života je do příběhu mistrně vsazen, atmosféra starého anglického venkova dobře zachycena a v tomto mýtickém nádechu mi vůbec nevadily černobílé postavy.

"Seděli na břehu. Takové příběhy se lépe vyprávějí u řeky než v salonu. Slova se hromadí vevnitř, polapená stěnami a stropem. Váha řečeného dokáže těžce dolehnout na to, co by snad mělo být řečeno, a zadusit to. U řeky vánek odnáší příběh na cesty, věta odplouvá a uvolňuje své místo další."

19 11.03.2020

Jednoduchá slova obsahující hloubku. Málo popisů, pěkné úvahy, občas zdánlivě uzavřené, ale jdou přímo k jádru věci (či problému).
Fotky jsou opravdové, nezkreslené, přirozené, a i když se mé cílové kraje většinou liší, je to pěkné čtení plné zajímavých postřehů a dobrých názorů.
Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že nejde ani tak o cestopis, spíš o pohled na život a na svět.

"Láska je taky dost ztráta svobody. A kdo říká, že ne, používá plastový brčka a jednorázový kelímky!"

"Lepší reálný problém s medvědem než uměle vytvořený problém v domovině."

6 07.03.2020

Smutné a zároveň krásné čtení o propojení světa mrtvých a živých, mytologie a současnosti, o citlivosti duše a daru či prokletí vidět dále než na dno sklenky. Dobře napsané a vložené do příběhu drsné indiánské holky, která tápe, hledá a utíká k alkoholu, drogám a nakonec k původu a předkům.

8 04.03.2020

Takové aktuální obrazy ze života venkovského, bez velkého děje, zato s velkým důrazem na typy postav ve stylu hlupá Máňa, Sprostý Fráňa. Jako ano, obraz je to dosti realistický, což v tomto případě znamená smutný... ono se často stačí rozhlédnout kolem, asi o tom nemusím ještě číst. Nějak mi uniklo to lehce humorné vyprávění.

12 28.02.2020

Severská jednohubka o přírodě, jejích zákonech a o chybách a vzácné pokoře člověka. Stručné a moudré.

6 26.02.2020

Tato kniha je směsicí různch myšlenek, teorií, života, kde se v "ději" nic moc neděje, ale ty jednotlivé postřehy popisující společnost, okolí, Prahu poeticky ošklivou i krásnou, náhodilosti a různé typy lidí od bezdomovce k bláznivému vědci, ale i dosti osobní pochody (koho teď po dočtení nenapadne denně bristolská stupnice) nepřipouštějí nudu.
Oddechová literatura, u které jsem si odpočinula jakýmsi až výsměšně cynickým způsobem a přes všechny nedokončené teorie a fragmenty myšlenek, slabší konec i chybějící nosnou konstrukci děje jsem se prostě dobře bavila.

"Trvalý úsměv není odraz líbezného nitra, je to obranná křeč."

"Regulace činží a příliv cizinců v Praze rozvrátily trh s nájemným bydlením, takže mladým se vyplatilo byt koupit a každý měsíc bance na hypotéce splácet částku, která by jinak putovala do kapsy domácímu. Skoro celá generace se tak zadlužila dřív, než musela, a stala se zkrocenou, vydíratelnou a poslušnou."

9 26.02.2020

První povídka mě nadchla správnou dávkou melancholie z návratu a dětství, pěknými popisy míst. Ty další už byly smutnější, krutější, kratší, spíš jako krátká vzpomínka, a ta poetika první mi chyběla.

5 21.02.2020

"Šílený Francouz", milovník kávy, tažných psů a severu popisuje pouť Kanadou a Aljaškou s důrazem na roli přírody ve výchově dítěte, zmiňuje ekologické i filozofické otázky s citlivostí a mnohé praktické i osobní věci čtenáři neprozradí.

"Zažívám pocity nesmírného štěstí, když se mohu jen tak bezcílně toulat s nenaloženými saněmi, rozjet s, kam se mi zachce, jenom pro tu radost tiše klouzat se svými psy na nesmírných bílých rozlohách."

"Nic mě neštve víc než tažní psi chovaní v bytech, které vidíte, jen když se jdou vyvenčit a táhnou vodítko jako šílenci. Není potřeba být psem, abyste mohli vyčíst v očích takových huskyů nezměrný smutek. Měl jsem několik psů, jichž se majitelé zbavili, protože z roztomilého chlupatého klubíčka s modrýma očima najednou vyrostl pes s velmi silnou osobností. S některými z těchto psů jsem prošel Sibiř. Při práci se jim rozzářily oči jako slepci, jemuž se vrací zrak. Obnovila se jim srst, svaly, zkrátka jejich důstojnost a totožnost."

Záběry z putování: https://www.youtube.com/watch?v=QnMtoAn_kd4

10 19.02.2020

Jednou za čas mám chuť na něco nenáročného, ale toto doporučení se opravdu nepovedlo. Styl autorky je velmi jednoduchý (tak střední škola, rozvitá souvětí by jeden pohledal), příběh chvílemi zajímavý, ale většinou povrchní, a ty ploché postavy typu paní dokonalá a pan špatný - především hlavní superhrdinka je kombinací Matky Terezy, Jamese Bonda, Johanky z Arku a Mirka Dušína... A závěr se "sekerou" a později s "panem dokonalým" mě už jenom rozesmál.

13 15.02.2020

Závody psích spřežení a musherství obecně mě poslední dobou hodně chytlo, asi je to tou absencí zimy u nás. Tedy pouze v teoretické rovině, jelikož můj psí společník neznámého původu sice výtečně ovládá tah na vodítku, ale spřežení dokupy nedám. A tak si díky takovým knihám trochu plním svůj sen a prožívám mrazivé dny i noci v knižním světě.

John Firth v příběhu legendárního závodu Yukon qest kolísá na hranici novinářského a dokumentárního stylu, což na jednu stranu přináší oživení výčtu výsledků, účastníků, jednotlivých úseků a údajů nějakými "nej" a zákulisními pikantnostmi, na stranu druhou je to prostě pozorovatel, nikoliv účastník, a těch novinářských "specialitek" je hodně na úkor příběhu.
Na můj vkus je kniha hodně o lidech a málo o psech.
Mnohem více jsem Yukon Quest prožívala s dříve čtenou knihou Po zavátých pláních.

Doporučuji čtenářům, které tento sport či lépe řečeno způsob života chytl prakticky i teoreticky.

4 13.02.2020

Některé knihy mají charisma a samy jsou součástí příběhu a neméně dobrý příběh obsahují. Tuto knihu jsem dostala od člověka, kterého si velmi vážím a který ji pro mě objevil ve starém antikvariátu v Olomouci... Starý přebal, vydání, které jsem neobjevila ani zde na databázi ani nikde jinde, ale je nejpodobnější tomu nejstaršímu.
K tomu příběh chlapce Nillse, který putuje s hejnem divokých hus Švédskem, popisuje přírodu, zvířata, lidi, život, pověsti krajů... a pro mě bylo vždy svátkem si v průběhu zimních večerů přečíst část vyprávění a pocestovat tak známými i neznámými místy mého severského domova.
Dárek, kterého si vážím víc, než kdybych dostala auto za půl milionu.

"Vzpomínám si, jak starý Laponec na Skansenu říkával, že Švédsko bylo nešťastnou náhodou obráceno nohama vzhůru. Ostatní se mu smáli, ale on tvrdil, že kdyby viděli, jak je na severu země krásně, pochopili by, že nebylo v tom s počátku úmyslu, aby taková země ležela tak daleko ze světa. A skoro myslím, že měl pravdu."

"Žila jsem nyní životem sámského lidu skoro rok, pravila dívka. Nemohu se vrátit mezi svůj lid a žíti v těsných příbytcích, když jsem se tak dlouho toulala volně po horách a v lese..."

12 06.02.2020

Přes počáteční rozčarování typu tohle fakt není pro mě, jelikož jsem společenský buran, bonton je mi cizí a raději se vrátím literárně na Sibiř, se mi aristokratický hrdina hrabě Rostov dostal pod kůži a od takové sté stránky to byla jízda. Za popisem prvotřídních lahůdek a snobských hostů se skrývá hloubka, atmosféra "vyšší" Moskvy, neotřelé osobnosti a lidské osudy, vytříbený a příjemný styl psaní, autorův humor a jemná práce s popisem a pomalým gradováním příběhu. Výborné počtení.

27 03.02.2020