pajaroh komentáře u knih

Autorovy předešlé knihy Autismus & Chardonnay se mi líbily více. Ne že by zde nebyly zajímavé osudy a myšlenky, ale vyprávění bylo strohé, neucelené, postavy vzdálené.

3 12.03.2023

Mám ráda knihy, které plynou tak nějak přirozeně a na nic si nehrají. A u této knihy platí, že co vidíte, to dostanete. Milý příběh, kouzla, smutek i laskavost. A to vše velmi pěkně odvyprávěno.

7 12.03.2023

Tak trochu anti-idyla života v roubence v Beskydech... Michaela Klevisová je jedna z mála autorů krimi románů, kterou prostě můžu číst (stejně jako Louise Penny). Její příběhy zahrnují mnohem, mnohem více než nějaký mord (ten mě v příběhu někdy až ruší, ale chápu...). Lidské vztahy a povahy, pozitivní a především negativní stránky prostředí, do kterého příběh zasadí ("každá vesnice má svého blbce"). A tato kniha z Beskyd mě zasáhla, protože nelze nepoznat postavy, problémy a místa, kam již tolik let jezdím, a jejichž změna mě dosti bolí, stejně jako ten nastíněný marný boj o přírodu. Výborně napsáno.

16 28.02.2023

Příjemné toulání se po stopách několika anglických spisovatelů a literárních spolků, spíše střípky a zajímavosti, velmi "lidsky" vypravěné bez slovníkových výčtů nezapamatovatelných dat. Ideální čtení před cestou do Anglie, známé události ze života slavných autorů se přiřadily ke konkrétním místům, ale také jsem se dozvěděla něco nového, na co se můžu zaměřit a těšit. Větrná Hůrka a Tolkienova místa mě táhnou nejvíce...

3 26.02.2023

Ten doktorát z estetiky je na stylu vyprávění znát. Příběhy tradované v horách či osobní z dětství vypravěčky jsou tak trochu ukryté v množství poetických popisů, myšlenek a odboček. Což je za mě dobře, protože tohle vnímání mám v literatuře ráda a v tomto případě tvoří specifický styl autorky. Chvíli mi trvalo, než jsem se přenesla ze staršího vyprávění do dětských příhod, ale celkově se mi kniha líbila. Není dlouhá, v příbězích nezachází do detailu, ale doporučuji číst pomalu a vychutnávat si nabídnuté obrazy a popisy.

3 26.02.2023

Knížek o zvířatech jsem četla hodně a tahle je jedna z opravdu dobrých. Neposkytuje praktické rady ohledně výcviku a logického trénování, ale zaměřuje se na vnitřní propojení lidského a zvířecího světa a na reálných příbězích z trenérské praxe autorky poukazuje na duševní nastavení a vztah. Tak nějak jsem to vždy cítila a tato kniha pocitu dala pojmenování a popis. V důsledku nic nového, hodně opakovaného, ale zato důležitého právě kvůli tomu ujasnění.
Takže pokud jste přesvědčeni, že pes je jen na hlídání na řetězu u boudy (nepopírám důležitost práce psů), užitková zvířata k užitku člověka, škodná v lese škodí a svět živočichů je podřadný a podřízený, knihu nečtěte.
"Mít to štěstí, že jste ve vztahu se zvířetem, to je neobyčejná výsada".

7 18.02.2023

Rodinné drama je doménou Viktorie Hanišové. Psychologie postav - ať už z pohledu dítěte či starého člověka, muže, ženy - sekne do živého. Stejně tak po literární stránce není co vytknout, především změna stylu psaní i slovní zásoby v kapitolách u jednotlivých postav je výborná, propracovaná. Autorka je skvělá spisovatelka.
A obsahově? Bezútěšné vztahy v bezútěšném prostředí (oproti takové Houbařce, kde prostředí lesa bylo jistým způsobem příjemné a nadějné a trochu vyvažovalo tragédii lidí).
Přemýšlím, co mi kniha dala - kromě potvrzení jistoty, že mezilidské vztahy jsou složité, porouchané a nemocné. Od rodinných psychodramat si dám chvilku oddych.

15 14.02.2023

Ne že by to bylo nezajímavé čtení, ale já této autorce její příběhy a jednání nějak nevěřím. Hlavní postavě dcery půlku knihy vstávají vlasy hrůzou na hlavě, neustále se děsí, hysterčí, bojí, umírá od leknutí či strachu a pak najednou takový zvrat a všechno je vlastně v pohodě, odhazuje předsudky a jde jiným plnit sny. Vztahy nefungující po desetiletí se vyjasní. Psychické problémy související s poruchou příjmu potravy jsou jen tak vykoplé do děje bez hlubšího vysvětlení, vyústění...
Ne že by nemoc blízkého neměnila pohled člověka na život, ale popsáno je to v této knize hodně na sílu.
Nicméně kniha je povedenější než autorčina Cesta na sever.

2 13.02.2023

Za mě příjemné překvapení (má očekávání byla nízká a knihu jsem brala jen kvůli prostředí Rychlebských hor), po dlouhé době současný vesnický příběh z českého prostředí, který nepokřivuje postavy a nedělá z nich (zbytečně) karikatury. Myslím, že autorka dokázala vystihnout problémy a slabé stránky, ale také jejich sny, důvody, následky a pohled na život. Chvílemi jsem osudy vedlejších postav poznávala v takových detailech (jako je babiččina slovenská zelňačka), až jsem přemýšlela, zda se s autorkou neznáme (ne).
Hlavní postava mi k srdci nepřirostla, ale díky popisům atmosféry, přírody a nálady (těch mohlo být více, opravdu se povedly) a vedlejších postav mi to vůbec nevadilo.

14 09.02.2023

K předchozímu výstižnému komentáři od Set123 snad ani nemám co dodat. Knihu jsem četla (spíše náhodně předčítala) v originále, tedy za textem nešlo neslyšet Cohenův specifický hlas a vidět jeho osobnost (nejen z ilustrací). Paperbackové vydání se mnou prožilo pár týdnů - je to na něm znát - a asi ještě nějaký ten čas prožije.
(A samozřejmě některé texty jsem prostě nepochopila nejen kvůli nemateřskému jazyku, ale to ani není třeba... možná jednou).
Traveling light...

2 06.02.2023

Jednou za čas potřebuji literární dávku mlhavých vřesovišť plných kvílícího větru, kamenných zídek, krákajících havranů v korunách černých stromů, prostě starého dobrého "ostrova". A na ponurou atmosféru severských blat je tento román o životě sester (a spol.) Brontëových dobře zaměřený.
Slabší už je samotný příběh, který do detailů zachází (rozvláčně a opakovaně) jen v milostných zápletkách a romantických představách či očekávání, což mě tak od půlky knihy přestávalo bavit. Ostatním životním mezníkům a důležitým událostem - například nemoci či smrti některé z hlavních postav - vystačí odstavec. Jistě, romantika a pro dnešní dobu úsměvné tanečky okolo zasnoubení-nezasnoubení-dvoření k tomuto prostě patří, ale ta nerovnováha je veliká.
I přes tato slabá místa jsem ráda, že jsem si román přečetla, vzbudil můj zájem o neobyčejný život i tvorbu sester Brontëových, především o poezii, na kterou občas v originále narazím (přiznávám, četla jsem jen s malým zaujetím Větrnou hůrku a Janu Eyrovou).

5 06.02.2023

Velice zajímavý pohled do jedné mladé duše, která nalézá rovnováhu v přírodě a irské krajině a apeluje na důležitost její ochrany.
Kvalita stylu psaní i myšlenek ukazuje na neobyčejnou vyspělost (navzdory nebo možná díky tolik zmiňované odlišnosti) a mohu jen říct - klobouk dolů. Určitě cestu Dara McAnultyho budu sledovat dál.

4 05.02.2023

Autorčina Paní plukovníková mi dala zabrat a nelíbila se mi.
Knihu Řeka jsem si pořídila kvůli tématu a místa, kde se odehrává a které mě opravdu zajímá. A rychle jsem podle odtažitého až hrubého stylu zjistila, že se jedná o tuto autorku. Nesedly jsme si a ani do půlky knihy jsem to nepřekonala, odkládám nedočteno. Nejsem zastáncem dočítání knih za každou cenu, tolik různých stylů a názorů a co jednomu sedí, nemusí druhému.

Jsem moc ráda za vydávání a překlad starých děl, ke kterým by se jinak čtenář těžko dostával. Ráda čtu o starých dobách na horách a v pohraničí i jednoduchý nekomplikovaný příběh. A tato kniha včetně černobílého přebalu a fotografií L. Horkého se opravdu povedla, krásné vydání.

3 23.01.2023

Pobřežní cesta pokračuje cestou životem i v druhé knize Raynor Winn z bydlení v kapli u pobřeží přes zanedbanou farmu s jabloňovým sadem až k treku na Islandu - a líbila se mi. Osobní pocity a obavy jsou vyváženy popisem okolí a myšlenkami o přírodě. Popsaný samotný trek na Islandu byl kratší, ne moc detailní, ale plný zajímavostí a autorka neschovávala ani ty negativní stránky jako je hromadný turismus (jak jen jsem ráda, že jsem ostrov poznala ještě před tímto masovým náletem).
A já doufám a těším se, že u nás brzy vyjde i autorčina třetí kniha, která je o putování Skotskem.

8 19.01.2023

Přiznám se, že toto pro někoho zdevastované místo v údolí řeky Moravice mám ráda tak, jak si ho pomalu ale jistě příroda bere zpět...(teď opominu squaterský bordel, vandalství a nepovedená díla sprejerů, to je opravdu hrozné)... má to své nezaměnitelné kouzlo rozkladu a vzpomínek. Ráda ho procházím, fotím nebo jen stojím a zachycuji detaily spojení lidského a přírody.
Pro někoho zkáza, rozpadlé ruiny a úpadek a nutnost opětovného zcivilizování, pro mě druh krásy.
(A kdyby někdo odvedl podobnou práci jako byla rekonstrukce Tančírny v Račím údolí, to bych brala všemi deseti).
Tak nebo tak, tohle místo má genius loci.

Kniha přináší mnoho zajímavých poznatků z dávné minulosti - zaujalo mě, že v lázních se chovaly valašské ovce kvůli mléku a brynzy a léčbě syrovátkou, stejně tak tam pěstovali samostatně plodiny či rychlé občerstvení na vycházkové trase v podobě čerstvě nadojeného mléka - a především historkých fotografií.
Dobré je i porovnání názoru památkové péče (jen se v této kapitole hodně opakuje již řečené) a několika posledních vlastníků areálu.
Nejméně mě zaujala část vzpomínek rekreantů ROH, ale také patří k minulosti Jánských koupelí.
Doporučuji k přečtení místním severomoravákům i těm, které zajímají zapomenutá a kdysi známá místa ČR.

"Snad není správné toto pro své krásy neznámé údolí zpřístupnit povrchním a hrubým návštěvníkům, avšak stejně tak by bylo nesprávné ukrývat duším prahnoucím po klidu ten azyl..." citace z anonymního cestopisu uvedena v knize.
Hodí se i na současnou dobu, zdá se...

7 16.01.2023

Vesnické kroniky v současné literatuře ke mně prostě nepromlouvají, ať už se jedná o tvorbu J. Hájíčka nebo Paví hody Jana Štiftera.
Typologie postav typu nadržená fortelná Jaruna (případně Hájíčkova Maruna, Bohuna...), silný medvědobijec Václav, vesnický donchuán Tonda a tak dále a tak dále je nešťastně jednostranná.
Vyprávění střídá - dle mého pocitu dosti násilně - budoucí, přítomný a občas minulý čas.
Celkově jde o zajímavý příběh, nápad, ale zpracován je způsobem, který mi nesedí.
Nějak se mi více líbí starší vesnické romány a kroniky.

10 16.01.2023

Série 14 bichlí se prostě neobejde bez opakování popisů a podobností části děje. A kdo by se rád nevracel na místa, kde je mu dobře.
Přes veškerou podobnost i tento díl přináší mnoho nového, zajímavého a především ten kontrast světa pouličních narkomanů a idyly v zasněžené vesničce se podle mě povedl.
Gamache a jeho dokonalost mi už také pár dílů nevadí, kdo by taky nechápal autorčino idealizování předlohy.
A já si říkám, po dočtení které krimi vám svět připadá milejší a přátelštější?

14 14.01.2023

A Poutnice vykročila...
Po první kapitole jsem přesně věděla, zda je příběh z míst mně blízkých nebo ze "vzdáleného" světa.
Krátká poselství vystihují charakter místa, kde vznikla nebo odkud k autorce připutovala.
Audioverze je velmi pěkně zpracovaná.

"Knížka Co přináší vítr je oslavou vypravěčství - oboru, který ve všech "civilizovaných" částech světa patří mezi ohrožené." P. B z doslovu

4 06.01.2023

Nevím, zda je tato kniha pro děti, ale určitě je pro dospělé, kteří nezapomněli, jaké to je být dítětem. Trochu pohádka, dobrodružný příběh, mýtus a k tomu rozbouřené i hravé moře, vítr, přírodní živly, krásné či alespoň originální postavy. Přečteno na jedno šplouchnutí rybího ocasu.

12 03.01.2023