pajaroh komentáře u knih
Přes první polovinu jsem se málem neprokousala, rozjezd je opravdu pomalý. Téma těžké, různé mezilidské propletence a odlišné pohledy, nemoc i kontroverzní témata. Přestože mi není blízké prostředí ani mentalita, jsem ráda, že jsem knihu dočetla, zapřemýšlela nad ní.
Jak už zde v komentářích zaznělo, přebal - přestože je velmi pěkný - naprosto nevystihuje zaměření a atmosféru knihy, díky čemuž se podle mého často dostane do rukou čtenáři s jiným očekáváním.
Velice kvalitně zpracovaný cestopis nebo spíše průvodce na doma (vzhledem k formátu). Obsahuje nejznámější (chápej zalidněné) trasy po Skandinávii, ale odkazuje či alespoň zmiňuje v textu i ty méně profláklé varianty a odbočky.
Ideální pro někoho, kdo chce pěšky lépe poznat severské země a neví, kde začít... kniha výborně vystihnuje právě specifika jednotlivých tras a oblastí (včetně zmíněných úskalí či negativů, což je velké plus), dle kterých se čtenář může rozhodnout. Pod kapitoly o těch mnou prošlapaných stezek a oblastí se mohu v klidu podepsat.
Namazat kolena, krosnu hodit na záda a vyrazit.
Caitlin Doughty si při psaní nebere servítky, což už název napovídá (i když je ten český morbidnější než název v originále). Nehledí na nějakou diskriminaci či ohleduplnost, servíruje své poznatky upřimně a bez příkras. Drsné? Ano. Kontroverzní? Taky, ale ne o moc více než když skloňujete slovo "důstojnost" u rozkládajícího se těla. A to mi na pohřbech děláme... líbí se ji její útočnost na kremační korporáty a vůbec předražený pohřební byznys. Naopak blízká mi není snaha šokovat a úplně zbytečná mi přišla její osobní "vztahová" linka. Při čtení jsem dělala přestávky a ne všechny kapitoly mi byly příjemné (vlastně žádné), ale je to přesně ten druh literatury, který mě nutí k hlubšímu zamyšlení nad společností i vlastním životem.
Z hlediska autenticity a zachycení ztrácející se části světa a kultury je to neocenitelné dílo, ale osobně jsem na hony vzdálená od pochopení mentality kmenů této části.
Čtenáři se dostane dobrodružného příběhu, ale také zajímavých popisů indiánských i eskymáckých národů a reálií z jejich života, střípky historie, drsné severské přírody i jednoduché přírodní filozofie. Je znát, že autor toto prostředí dobře znal a miloval, popis kanadských planin a pocitů z nich je dokonalý.
Ty popisy lesa, přírody, pocitů jsou neuvěřitelně živé. Postavy netradiční a laskavé: myslím, že se touto knihou vyléčila fóbii z dětství z muřích noh i baby Jagy (danou opakovaným čtením pohádek M. A. Bulatova). Příběh obsahuje mnoho krásných obrazů a symbolů a vyprávění mě z jazykové i obsahové stránky chytlo od první věty a probudilo - ani nevím - snad spící dětskou duši.
Grafické zpracování nezaostává, opravdu velmi povedená kniha.
Výborné dílo: zajímavé, čtivé, obohacující, dobře zpracované.
Doporučuji čtenářům, které Anglie zajímá hlouběji, ale i těm, kteří s poznáváním teprve začínají, myslím, že si každý ve čtení najde své. Nejvíce mě zaujaly kapitoly o všedním životě a popis Londýna v dobách Shakespeara.
Povídky pěkné (Balíček knih u mě vede), ale atmosféra výjimečná. Jestli něco umí autor zachytit, je to magický nádech a melancholie Islandu, stejně tak hloubavý typ lidí, které to na ostrov táhne z jiného důvodu než je nahánění turistických míst.
Velmi se mi líbí autorovy fotky, ty kolikrát vyprávějí více než příběh samotný.
Stará anglická pohádková klasika s ilustracemi Ingy Moore, které příběh pozdvihují ještě na vyšší úroveň. Ty krásné detaily přírody, domova zvířat a typických anglických reálií jako je Royal Inn, geoglyf aj. Prostě kochání se od první stránky. (A promiňte, vyčítat logické nepřesnosti v dětské knize je asi jako hudrovat, že se fantasy nedrží reálného...)
Kombinace zajímavého příběhu a dokonalého grafického zpracování (které mě zaujalo více než text) tvoří z knihy výborný celek. Nelehká temata a psychické stavy jsou dobře zachyceny i pro dětské čtenáře, nějaké to dobodružství, kamarádství a vztahy a netradiční prostředí. Opravdu pěkná kniha - řekla bych pro čtenáře jakéhokoliv věku.
Moje první kniha od Patti Smith a hodnotím ji velmi dobře. A možná jsem ovlivněna podmínkami, za kterých jsem ji četla - podzimní vyhřátá louka, kafe v termosce, pohled na spokojené hrabající psy - a odtud jsem se lehce přenesla do Paříže i do myšlenek Patti Smith, stejně jako do nosného příběhu bruslařky. Jen její básně ke mně (zatím) moc nepromlouvají.
Kniha o (většinou) neznámých ostrovech zachycující výstřední příběhy z těchto míst. Zpracovaná je velmi pěkně, odlišné osudy či události zaujmou a myslím, že by se o nich dalo napsat mnohem více a prostě je rozepsat. Jako celek působí kniha útržkovitě a neuceleně, jako začátek či část něčeho velkého, krásného. Snad chybí závěr (ano, úvod jsem četla) a osobně si myslím, že cena za novou knihu je značně přemrštěná.
Jelikož se jedná o reportážní knihu z Ruska, nečekala bych nic poetického, ale tohle je síla a opravdu nelehké počtení. Všechna místa, lidé, špína, chlast, bezútěšnost a zima jsou výborně zachyceny, tak dobře, že jsem si občas při čtení připadala v laponské divočině jako v tropickém ráji.
Neodsuzuji způsob života, asi v takovém prostředí nemají lidé na výběr, jinak prostě nelze přežít. Ale pochopit "proč" se mi nepodařilo.
Bambi po srbsku, jen mnohem přirozenější a přírodnější, v podstatě více rozepsaná pověst vztahující se k hoře a skalám u jezera. Pominu folklórní zobrazení zlého vlka a lstivé lišky, nějaké nelogické boje a přátelství také přehlédnu, přeci jenom je to kniha pro děti a ty se nejspíš u detailního popisu přírody bez akce bavit nebudou. Líbí se mi zachycení ročních období a krajiny, přírodních živlů, smrti i idylických dnů.
Pěkná dětská novela z oblíbené knihobudky v Novém Hrozenkově s velikou kaňkou z plnícího pera na stránkách. Mám ráda knihy s příběhem nejen napsaným.
Psychologický thriller, ve kterém autorka opět řeší téma prostupování moderního světa do historických míst a také oblíbené sociální problémy (vyskytující se v ději až přiliš často). Dlouho nechává čtenáře tápat a odhadovat bokem zmíněné "strašlivé" události, v jednu chvíli je to až příliš dlouho a nepřirozeně potlačené.
Příjemné bylo zasazení děje do historické školy Svatého Osvalda a myšlenky zakonzervovaného starého profesora, ale chyběly mi mystické prvky a nádech tajemna, které jsem si u Harrisové oblíbila. Také poetika jejích předchozích knih se v této vytratila a zůstalo jen soustředění na lidské zlo.
Málokterý cestopis dokáže tak na dřeň odkrýt atmosféru a energii místa jako kniha polské autorky Ilony Wiśniewske. Její stručné, melancholické a nekompromisní popisy okolí, lidí, tmy, světla, turistiky jsou odhalující. Jednou větou či citací usedlíka dokáže přiblížit šílenost i krásu zdejšího života. Jediné slabší místo je pro mě kapitola o polské výzkumné stanici, ale chápu autorčinu "národní" zvídavost.
O současných Špicberkách jsem toho moc nevěděla, maximálně o problémech s ledními medvědy, nízkých domcích, přírodě, klimatu... netušila jsem nic o obrovských opuštěných budovách, hotelových komplexech, turistických "lodních" návalech ani o tom, že Severního pólu může dosáhnout každý, kdo zaplatí (je tam pro turisty vytápěný stan s postelemi).
A místní lidi, ti jsou opravdu jedineční...
"Keď už si človek privykne na tmu, myšlienka na návrat svetla pôsobí zvláštne. Bez slnka je všetko jasné. Je zrejmé, že ďalej sa ísť nedá. Vtedy sa dá priestor ľahšie usporiadať. Temnota je svojím spôsobom pohodlná. 'Bojím sa, že sa vracia svetlo.' Katja sedí pri peci zavinutá do deky a pozerá cez okno, v ktoromsa odráža jej silueta."
Mám ráda Kerstin Ekman a moc dobře vím, že lov losů k severnímu Švédsku patří, několikrát jsem na něj narazila (bohužel, byla to velmi hlučná a nepříjemná setkání)... Je to jedna z mála věcí, které mi v těch místech nedělají dobře a stejně tak mi vadí o nich číst.
Popisy krajiny i prostředí jsou i v této knize mistrně zachyceny, ale ten život a mentalita lovců jsou až příliš detailní.
Nedočteno, ale nemůže za to kniha...
Některé rozhovory se mi líbily, jiné mě neoslovily, a to hlavně ty starší, politicky zaměřené (ekologie je aktuální stále, ale politická scéna 20 let stará už ne).
Postupem čtení mi rozhovory začaly splývat, jsou si hodně podobné. Více mi vyhovují vycházející jednotlivě v 7G.
Kniha je velmi podobná autorčině prvotině a tím myslím i stejně dobrá. Velmi mě oslovuje propojení černobílých fotografií a veršů, především těch melancholických z druhé poloviny knihy (k těm o lásce jsem ještě tak úplně... nedospěla). Básně jsou kratší, na pohled jednodušší, ale mají v sobě velkou sílu a hloubku a s posledním veršem vždy obraz/pocit/popis přesně zapadne na to správné místo.
Moc se mi to nelíbilo, dětský pohled sice mnohé připomněl, ale záliba v bizarních situacích a věcech mě neoslovila. Jednotlivé obrazy dobré, ale jako by tomu chyběla... literatura, styl. Přebal českého vydání 2019 je pěkný.