pajaroh komentáře u knih

Tak trochu "šedí" hrdinové potýkající se s vnitřní prázdnotou a příjimající osud přemýšlivě a neakčně, problémy ve vztazích, nedokončený sex a nevysvětlitelné sny a přestavy, uklidňující Murakamiho styl. Jak typické. Pěkné, přemýšlivé povídky (jen teda ta o Žabákovi mě vůbec neoslovila).

5 02.11.2017

Výborná kniha nejen pro studijní účely. Autoři velmi dobře zpracovali těžkou a nesourodou látku a vznikla kniha, která nejen obsahuje zajímavé informace o Sámech z literárního a kulturního hlediska, ale předává i kus skandinávské atmosféry. Asi je to mou fascinací severem, ale tuhle knihu chci mít poblíž a čas od času si prostudovat jednu, dvě kapitoly. I odborná literatura může být "krásná".

5 27.10.2017

Zajímavé střípky úvah (hlavně těch o literatuře) a popisů, někdy až nejpříjemně osobních, kterým chybí nějaká pospojitost, propojení. Zmínky a vzpomínky na babičku tuhle funkci nesou těžce a pro čtenáře často nelogicky - toliko k hodnocení z literární stránky. A z té lidské... jak často jsem si při čtení s nostalgickým úsměvem vzpomněla na moji babičku.
Nenáročné počtení pro polední pauzy v kavárně.

5 24.10.2017

Detailně popsaný román o slavné ruské spisovatelce, který v ději několika dnů (z různých životních etap) zachycuje zásadní okamžiky života Mariny Cvetajevové a její dcery. Výborně se autorce podařilo zachytit atmosféru doby, různých míst (Praha, Všenory, Moskva...) a především komplikovanost povahy básnířky. Klady i zápory výstižně popsala v komentáři ematurku.
Za mě se jedná o velmi pěkné dílo.

5 20.08.2017

Silná dávka pravdy, přímosti a upřimnosti, která není pro každého. Je složité komentovat a vyjádřit to, co mi kniha předala, snad jen, že podle mě od začátku do konce není o léčení, ale o přijmutí.

5 15.08.2017

Nemohu jinak než dát opět 5*. Kniha není tvořena hlavní dějovou linií ale minipříběhy, zpočátku zdánlivě neslučitelnými, které však dokupy tvoří celý svět. Autorčin styl mi vyloženě sedí, dokáže v pár větách dokonale vystihnout nálady přírody i ročního období, detailně popsat typy lidí, ať už se jedná o aristokracii na zámku, chudého vesničana, místního samotářského podivína. Jak uvedla ve výborném komentáři Tyet: soucit, to je to, co je z knihy cítit nejvíce.

5 30.06.2017

Trochu jsem se s touto knihou trápila a nemohla se začíst, ale asi se mi jen nedařilo naladit se na tu správnou "McCarthy" notu, protože postupem času jsem si více a více vychutnávala jeho styl a příběh, který je silný i bez detailních sáhodlouhých popisů. Kdyby to šlo rozdělit, za úvod dám 2*, pak přidám další, další a krásný závěr by získal 5*. Podle mého kniha není ani o lásce, přátelství či romantice, jak napovídají chytlavé anotace českého vydání (i když tohle všechno obsahuje), ale je především o putování, hledání a morálce.

5 17.02.2017

Povrchní příběh plný zbytečných zvratů a neuvěřitelného děje jakoby ani nepocházel od autora Klubu nenapravitelných optimistů a Vysněného života Ernesta G.
Postava Nezmara je mi jednáním i myšlením nesympatická, vojenské období jsem doslova přetrpěla. Děj odehrávající se v Indii je zajímavější, ale dle mého se téměř jedná o nedokonalý plagiát Shantaramu.
Nesmrtelnost hlavní postavy a přežití všechn nehod a náhod jsem nepochopila - ironie? Absurdita? Snaha šokovat?
Asi bych nebyla tak kritická, kdyby se nejednalo o J.M. Guenassia, ale takto...

5 05.01.2017

Tak vážně nevím, co je tahle kniha zač. Zato vím, co to není. Není to thriller, není to love story, není to fantasy... ač má ze všeho kousek smíchaný s jemným odvarem Murakamiho (ne)pochopitelnosti (narážím na vlasy) a napětí dvojnásobné množstí. Takže můž názor na knihu je rozpolcen jako děj samotný - hlavní postava mi nebyla blízká (podezřívám autorku ze záměru), občas jsem při čtení obracela oči v sloup a přesto jsem knihu nedokázala ani na chvíli odložit. Autorka nás prostě posadila do rozjetého dějového vlaku stejně jako Normu a pak nás za jízdy vyhodila ven. Z těchto důvodů si poprvé za svou databazeknihovou historii dovolím neudělit počet hvězd.

Zajímavá a nápomocná kniha. Autorka správně poukazuje na hlavní problém soužití člověka a psa - tedy na to, že lidé k psovi často přistupují jako k sobě rovnému, jako k partnerovi či k dítěti ("vždyť on mi rozumí...") a když pak pes udělá něco přirozeně psího, je z tohoto činu hned zákeřná zvířecí pomsta. Ze začátku jsem chvílemi měla pocit, že autorka popisuje stroj a ne zvíře (také poslední poznámka o kastraci je velmi kontroverzní - a to mám kastrovaného psa), pes je sociální tvor, je schopen vztahu k člověku a psí věrnost a láska na zvířecí úrovni není jen výmysl. Nicméně tímto přístupem pravděpodobně chtěla jen zdůraznit rozdíl a hierarchii mezi lidmi a psy.
Mnoho užitečných rad a návodů jsem úspěšně vyzkoušela v praxi, nicméně největším přínosem této knihy je opravdu psychologický pohled na věc (výborným příkladem je kapitola o trestání psů = okamžité ukončení + vybití frustrace), pochopení a vcítění se do psího chápání lidského světa a civilizace, která je i pro nás často nepřirozená a násilná, natož tak pro zvíře ("svět Gornů" je úžasná pomůcka).

5 18.11.2016

Jednoduchý příběh i styl, chytlavé téma. Zvláštní kombinace předvídatelného a překvapivého. Pasáže líčící život s vlky jsou zajímavé, ale zbytečně zjednodušené až nelogické. Na druhou stranu jsem knihu přečetla jedním dechem.... rozporuplné dílo :-)

5 22.07.2016

Tohle je přesně případ, kdy knize uškodí info na přebalu. Po přečtení "obsahu" jsem se do čtení nechtěla ani pustit, což by byla škoda. Příběh je moc pěkný, trochu tajemný jako popisované okolí. Krásně se prolínal psychický život a traumata hlavních postav s krajinou a přírodními jevy.

5 26.05.2016

Naději pro Fleetwood jsem četla nedlouho po přečtení knihy Dcery čarodějného vrchu, jejíž děj popisuje podobné téma, stejné místo i dobu, jen z pohledu prostého lidu a samotných zaříkávaček (a je, pravda, mnohem lépe a zajímavěji napsaná). Onen odlišný náhled ke stejným událostem a osobám mě bavil, stejně tak podobnost povah "divých" žen z rozdílných společenských tříd, kdy jsem si říkala, jak by dopadla madame Fleetwood v podmínkách takové Alizon Device...
Červenou knihovnu jsem v knize moc neviděla, ale nebrat ji jako zajímavé doplnění Dcer čarodějného vrchu, asi by mě moc nezaujala. Takto naservírované čtení jsem si užila.

4 07.10.2024

Těžké téma, známá problematika Sámů nastíněná v několika oblastech a ne úplně výrazný styl psaní. Přesto je v tomto odhadnutelném příběhu ukryto mnoho staré moudrosti, ať už jde přírodu, začlenění, úctu ke stáří, duchovno. Autorka přímo předestře opravdu jen vraždy sobů, nevraživost a popis událostí a nechá čtenáře přemýšlet a hledat ve zdánlivě obyčejných větách, popisech. Já jsem své našla.

4 26.08.2024

Aby se mi zalíbila sbírka povídek, to už musí napsat jo výborný spisovatel, což Ljudmila Ulickaja bezpochyby je. Nejvíce se oslovila střední část, která se opírá především o nostalgii a lidskou laskavost. Závěrečná část byla pro mě slabá, asi jako když rozkouskujete krátkou povídku na ještě kratší povídky...

4 05.06.2024

Příběhy ze staré Šumavy (Lesní poutník, Vesnička na pláni, Hvozd) se mi z tohoto souboru různorodých povídek líbily nejvíce. Krásně je zachycená drsná příroda a dřina obyčejných lidí, samozřejmě počítejte se zastaralým jazykem a velmi romantickým nádechem.

4 02.10.2023

Průměrně zpracovaný příběh o nadprůměrně pokažených rodinných vztazích.

4 02.10.2023

Velmi evropské zpracování indiánské filozofie a náboženství, názory dobré, ale nemohu říci, že by mě kniha více oslovila. Může za to styl psaní, opakování řečeného a především zbytečně složitě popsané (filozoficky obkecané) základní pilíře indiánského života, což tak trochu popírá podstatu a odklání pozornost (moji tedy určitě). Autor evropského filozofa nezapře, především v první popisné části.
Druhá a třetí část knihy - tedy úryvky z deníků a dopisů - je stručnější a tedy zajímavější. Obrázky autora se mi líbí, vystihují barevnost a symboliku indiánského světa více než text.

"... Subjekt dokáže pochopit svou vlastní podstatu jen tím, že ji rozpozná v objektu, a tím objeví objekt v sobě, v subjektu, který je zvnitřněný objekt, stejně jako objekt je subjekt zvenku. (...) Ve splynutí transcendentního Objektu a čisté subjektivity se uskutečňuje poznání subjektu, subjektu, který jako takový zjevuje rozměr Objektu, tedy vědomí..." - úvod z kapitoly Tanec slunce.

4 31.08.2023

Do knihy zpracované přednášky původního Černonožce o důležitosti rodiny a průvodců v životě z indiánského pojetí, což je mnohem zajímavější a věrohodnější čtení než mnoho vycházejících děl samozvaných evropských "šamanů".

4 14.08.2023

Tato nejznámější a nejkontroverznější kniha Patti Smith mě sice obsahem neoslovila jako jiná její díla, ale je to doslova jízda. Velmi osobní popisy a svědectví (nenimrá se v detailech, spíše zaznamenává) tehdejšího uměleckého života, dvou spřízněných duší a známých lidí kolem. Patti Smith dokáže přes všechny vztahové - řekněme trochu ... odlišnosti - psát s neuvěřitelnou něhou. Konec mě dostal, přestože jsem osudy znala. Portréty zveřejněné v knize jsou jedinečné, mají duši.

4 17.06.2023